„Kde to jsme?“ S Harrym to docela cloumalo, po cestě stačili už vypít zase polovinu flašky. Kolem sebe viděl jen holé zdi. „Říká se tomu Komnata nejvyšší potřeby,“ ačkoliv si Harry připadal víc a víc opilý, a tupý, protože nevěděl, kde Ginny tu komnatu vidí, Ginny se zdála být víc a víc střízlivá, i když …
Pokračovat ve čtení 66. kapitola
65. kapitola
Harry věděl, že tentokrát to dokáže. Nemůže se jí přece pořád vyhýbat. Vždyť si stejně nemá s kým povídat a ona tam seděla tak sama, samotinká. Cítil, že teď má odvahy na rozdávání. Cítil, jak mu mozek i srdce říkají běž za ní a cítil, že mu to vůbec nečiní potíže, když vykročí vstříc jejímu …
Pokračovat ve čtení 65. kapitola
64. kapitola
„Měli bychom si ho obléct,“ roztáhl Harry přes své kamarády plášť. Měl recht, po chvíli z obrazu Buclaté dámy vyšel Fred v závěji svého dvojčete. „Koupil bych jich víc, co ty na to, Frede?“ „Máme dost peněz? Kolik ti dali?“ „Počkej,“ sklonil se ke své dlani George a začal počítat mince, které měl v kapsách, …
Pokračovat ve čtení 64. kapitola
63. kapitola
Poslední test už byl spíš otravný než jednoduchý. Všichni studenti se na něj vykvákli a nechali to osudu. Vždyť byl moc krásný den, už víc, než týden zapršelo, ptáčci zpívali, kytičky kvetly, žáci už si užívali jen volna. Čekaly je dva měsíce prázdnin. Všichni seděli pod stromy a chladili si nohy v jezeru. Tentokrát však …
Pokračovat ve čtení 63. kapitola