15 let s blog.cz a poděkování Martinovi

Zdravím vás, pokud jste sem nějakým nedopatřením zabloudili, drazí (z)vážení…

*sigh*

Tak už i na nás si došlápli taky. Člověk léta žije s vidinou toho, že starý dobrý držák blog.cz bude věčný a že si svoje starý blogísky uchováme nostalgicky jako vzpomínku až do skonání světa.
No, nebe už nebude víc modré a tráva nebude víc zelená, technologie pokročily, doba se změnila, ale samotný systém blogu stagnoval posledních deset let jako chroust v zemi.

Vlastně to není až tolik překvapující, že nás z blog.cz vyhánějí. Když se člověk zpětně ohlédne, nic dobrého nás tam nepotkalo už několik let a očekávat nějakou progresi by bylo naivní.

Můj blog 4.8. oslavil 15 let své existence. Pamatuju si to jako dnes, kdy jsem v srpnu roku 2005 zakládala svůj blogísek na portále, který ještě nebyl úplně definovaný. Do menu mu šla nacpat hromada html kódu, které schramstnul, což ve výsledku znamenalo, že jste mohli mít přímo v menu třeba online kecálky nebo ankety od blueboardu. Vlastně to tak šlo snad ještě další rok, než s celým portálem něco pořádného udělali.
Články jsem musela dělit na několik částí, protože nepojaly víc než 1200 slov. Žádná reklama neexistovala a nás na samotném blog.cz bylo všehovšudy pět. Podle slov Standy z roku 2013 jsem měla čtvrtý založený blog vůbec a k dnešnímu datu nejstarší aktivní blog vůbec všeobecně.

Tak jsme si k narozeninám, můj ty blogísku, nadělili konec. Finite incantatem.

A to mě přivádí k neskonalému vděku a nehynoucímu obdivu k Martinovi od veruce.cz, kterému chci tímto velmi poděkovat za možnost, kterou nám, běžným smrtelníkům, poskytl. A to převést si svůj blog na jiný portál se vším, co nabízí od obrázků v článcích až po články a jejich komentáře. Nedokážu ani slovy popsat, jak moc jsem mu za jeho ochotu a rychlé vyřízení vděčná. Zasloužil by si metál, protože věřím, že nás byly stovky a v podstatě jsme na přesun měli nekřesťanský termín. My ani tak ne, spíš Martin, který byl poslední měsíc určitě zasypán haldou žádostí o přesun a stejně se snažil všem zavděčit, navzdory tomu, že za to nic nechtěl a dělal to jen z vlastní dobré vůle. Popravdě řečeno bych se vůbec nerozpakovala ho něčím odměnit, protože by si to opravdu zasloužil. Nejen za celou tu práci, co si dal, ale i za jeho příjemné jednání a ochotu jakkoliv pomoct.

DĚKUJI.

No a teď nám nezbývá, než holt zakotvit jinde.

Pokusím se to tady dát nějak dohromady. Články jsou tu rozházené ladem skladem, rubriky, které jsem dřív zneviditelnila (i 15 let staré) tu na mě drze čumí z menu a já si říkám, jestli si vytrhat vlasy teď, nebo až po tom, když si představím, co taková rubrika skrývá za poklady :D. Nicméně nehodlám dělat pštrosa a strkat hlavu do písku. Jednou se se mnou ta minulost svezla, je pozdě se za ni stydět nebo ji popírat.

Zanechávám tento archív pro zvědavé čtenáře, ale i kvůli sobě, protože jsou to moje vzpomínky a nostalgie a těch posledních 15 let je jako dlouholetá sebereflexe.

Děkuji všem za zájem, který mou cestou směřovali a za všechna vřelá i kritická slova. Užila jsem si všechno.

Že to ale byla jízda, děcka?!