63. kapitola

Poslední test už byl spíš otravný než jednoduchý. Všichni studenti se na něj vykvákli a nechali to osudu. Vždyť byl moc krásný den, už víc, než týden zapršelo, ptáčci zpívali, kytičky kvetly, žáci už si užívali jen volna. Čekaly je dva měsíce prázdnin.

Všichni seděli pod stromy a chladili si nohy v jezeru. Tentokrát však nikdo už v ruce nedržel pergameny, brky ani knihy, nikdo se neučil, všichni se oddávali slunci a jeho paprskům. Obří oliheň měla chapadla rozložená na protějším břehu a taky se vyhřívala.

Harry i Ron leželi na trávě s odhrnutými košilemi a ruce měli za hlavami. Konečně klid, už žádné zkoušky, testy a učení. Už jen volno a zase volno. Zkoušky NKÚ měli za sebou, teď už zbývá jen čekat, jak to dopadlo. Ale s tím si teď nedělali hlavu.

Po chvíli přiběhla Hermiona a držela něco v ruce, sedla si vedle nich a spustila: „Tak jsem si zjistila, zda je Letaxová síť připojená ke krbu Sylvie Pettigrewové a věřte tomu nebo ona, ona za celá ta léta nevyšla ven nijak jinak, než právě krbem.“

„No a?“ zajímal se Ron.

„Nechtěli jsme náhodou Sylvii navštívit?“ připomněla mu Hermiona.

Harry na ní chvíli civěl, a pak se zvedl: „Perfektní, Hermiono, rozhodně jí navštívit musíme. Měl bych plán.“

Oba dva se na Harryho upřeně podívali a čekali, co z něj vypadne.

„O půlnoci, až budou všichni spát..“

„..Harry, nebuď naivní, myslíš, že v závěrečný den zkoušek bude o půlnoci někdo spát?“ vložila se do toho Hermiona.

Harry si mnul bradu, „to je pravda. Tak..,“zasekl se.

„Myslím, že bychom jí měli nejdříve poslat dopis, víš, je to zdvořilost, nemůžeme tam jen tak vpadnout,“ dodala.

„Ale Hermiono,“ ozval se Ron, “ co když je ta ženská spolčená s ty-víš-kým, stejně jako její povedený bráška?“

„To je mi jasné, Rone, ale jinou možnost nemáme. A taky nikdo neví, jak to s ní doopravdy je. Chceš tam vpadnout třeba ve dvě ráno, neohlášený? Může spát..nebo vůbec nemusí být doma..nebo se může vylekat a může nás napadnout. Mé řešení je rozhodně lepší..“

Ron už chtěl něco namítnout, ale Harry ho napomenul, že tak to bude přece jen lepší.

„Napíšeme jí lístek, že k ní dorazíme a ve který den a v kolik hodin, ať nás čeká. Aspoň bude v tu chvíli doma a bude nás očekávat. Můžeme si něco vymyslet.. nemusí ji hned napadnout, že to souvisí s Červíčkem.“

„Jo jasně, a taky na nás může připravit nějakou boudu, řekl bych, že moment překvapení by byl mnohem lepší..“

„To může, ale jak jsem říkala, nemůže vědět, že půjde zrovna o jejího bratra,“ stála si za svým Hermiona.

„Ale i tak to bude krajně podezřelé, že se tři asi šestnáctiletí studenti bradavic chtějí sejít s takovou..“

Harryho v tu chvíli napadla spásná myšlenka: „Co kdybychom tvrdili, že děláme závěrečnou práci do Historie kouzel, ona nemůže vědět, že už je dávno po zkouškách. Kdybychom se tam dostali už zítra, zase by to tak podezřelé nebylo. Můžeme říct, že píšeme o jejím bratrovi esej..o jeho činech a jeho životě,“ Harry se zašklebil, „nemusíme přece říkat, že víme, že je to hnusná krysa a padouch a že zradil mé rodiče a dal se na stranu zla,“ dodal s nezakrývanou záští v hlase, „ono to nebude tak nápadné, když se budeme na něj ptát..“

„To je docela dobrý nápad, ale jak nám to pomůže najít Petra?“

„No, mezitím zjistíme, jak na tom Pettigrewová je, jestli je spíše odkloněná zlu nebo jestli dobru. Pokud dobru stejně o Petrovi nic vědět nebude, nebo možná ano a řekne nám, kde je..ale nedělám si iluze, a pokud zlu..asi nebude příliš přívětivá a bude vědět, kde Petr je, ale nebude to chtít říct..v tom případě už bude jedno, za co se budeme vydávat.. a můžeme to z ní dostat. Hlavní je, aby nás pustila k sobě.“

„To by docela šlo,“ přitakal Ron, „tak bychom si měli probrat nějaký plán,“ zvedl se a společně se svými přáteli šel do nebelvírské věže.

Hermiona měla pravdu. Bylo už dávno po půlnoci a studenti stále oslavovali konec zkoušek. Nikdo by nešel spát dříve než ve dvě hodiny ráno. Všichni oslavovali, Fred s Georgem odněkud přinesli Máslové ležáky, Harrymu bylo jasné, jak k nim přišli, a holdovali zábavě.

Harry, Ron a Hermiona však byli nuceni tohle sídlo neřesti na chvíli opustit, i když si Hermiona všimla, že to, co s sebou dvojčata přitáhla nebyl jen Máslový ležák, ale i Ohnivá whisky a Višňový nářez, novinka podniku madame Rosmerty, a jako správná Prefektka by měla být nucena to řešit, ale i Harry, který byl také Prefektem, jí od toho odradil. Vždyť to byl přece závěr zkoušek, všichni potřebovali voraz. Prostě budou dělat, že si ničeho takového nevšimli. I když to Hermiona těžce přenesla přes srdce, nakonec souhlasila. Teď měli na práci něco jiného.

Bylo by nebezpečné jen tak jít plánovat do komnaty, kde Ron a Harry spali, a tak vzal Harry do ruk svůj neviditelný plášť a Pobertův plánek. Vyšli tak, aby je nikdo neviděl. Popravdě to v tom houfu ani nebylo poznat, že někdo odešel. A ke všemu už to tu přituhovalo, Ohnivá whisky byla téměř prázdná a Harry si byl jist, že zaslechl Freda s Georgem, jak se domlouvají, že zajdou pro další.