„Měli bychom si ho obléct,“ roztáhl Harry přes své kamarády plášť. Měl recht, po chvíli z obrazu Buclaté dámy vyšel Fred v závěji svého dvojčete.
„Koupil bych jich víc, co ty na to, Frede?“
„Máme dost peněz? Kolik ti dali?“
„Počkej,“ sklonil se ke své dlani George a začal počítat mince, které měl v kapsách, opravdu nebyly zrovna prázdné. Vytáhl je a ukázal na svého bratra. „Řekl bych, že je toho až nad míru dost,“ zašklebil se, „budeme na to potřebovat nějakou přepravku..nebo..mám nápad…“
Víc už toho Hermiona, Ron a Harry neslyšeli, protože bratři zašli za roh a už je nebylo slyšet, ale z dáli šlo poznat dva hlasy, jak se o něčem domlouvají.
„Teda, slyšeli jste je?“ Rozčilovala se Hermiona, „Tohle přece nemůžeme připustit, Harry. Oni se chtějí opít!“
„Nech je být, Hermiono. Však Fred s Georgem už jsou dospělí..“
„Nebuď naivní, Harry. Sám víš, že to nemají jen pro sebe. Dokonce bych přísahala, že jsem viděla i Ginny, jak držela jednu láhev v ruce..“
„Ginny?“ Ozval se Ron, „Co ta má co…,“ chtěl se vytrhnout ze sevření pod pláštěm a vrátit se do společenské místnosti, ale Harry ho zadržel. Ač jemu samotnému bylo líto, že tam nezůstal. Moc ráda by si dal s Ginny. Ale kdyby to teď řekl nahlas, oba dva jeho kamarádi by ho roztrhali zaživa.
„Nech to být, Rone. My teď máme jinou práci. Tohle je jen jednou, nech ji být. Ona ví, co dělá. Už je velká,“ bránil jí Harry.
„Je jí jenom patnáct!“
„No a co? Co bys dělal ty, kdybys měl možnost tam s nimi být? Určitě by si tam neseděl jako trouba a nesledoval je, jak se tam napájejí!“ Zvýšil Harry hlas, ale tak, aby byl ještě v mezích šeptání.
Měl to v kapse. Věděl, co Ronovi říct, aby ztichl. Ron zpytoval svědomí a pochopil, že on by nebyl jiný. Jen, že nemohl překousnout, že jeho mladší sestřička se tam jen tak opije a on tam ani nebude, aby jí kontroloval.
Vešli do učebny Přeměňování, kde ještě dnes..vlastně včera, byly poslední zkoušky NKÚ. Bylo to tak odlehčující, být tu a nic nepsat, nemít hlavu plnou vědomostí.
Posadili se k oknu, aby měli aspoň trochu světla od zářícího měsíce. Stále bylo moc krásně, nebylo zamračeno a hvězdy byly tak jasné.
Když se na ně Harry podíval, připomněly mu Siriuse, asi tím, že se kdysi v Astronomii dozvěděl, že existuje hvězda Sirius.
Ani nepostřehl, že už jim dávno Hermiona sděluje, že v podvečer poslala vzkaz Sylvii Pettigrewové. Psala v něm to, co Harry zmínil, což bylo, že píšou závěrečnou esej do Historie kouzel a vybrali si právě jejího hrdinského bratra. Napsala jí, že kolem čtvrté hodiny odpolední se k ní dopraví krbem, ať je očekává.
„Odepsala ti?“
„Poslala sovu, ve které stálo jen: Připouštím,“ zatvářila se pobaveně.
„Připouštím? Sakra, to má být jako co?“ lamentoval Ron, „Není ta ženská trochu divná?!“
„No možná je, když vezmeš v úvahu, že nejmíň deset let nevycházela dveřmi?“ Usmál se Harry, když viděl Ronův kyselý výraz, „Hele, snaž se být zítra aspoň trochu milý, ano? Neradi bychom náš plán zkazili.“
„Rozkaz, ministře!“
Když se vrátili zpátky na kolej, stále tam bylo rušno. Bylo před druhou hodinou a dav vůbec neřídl, naopak, Harry by se byl vsadil, že spíš zhoustl.
Jeho oči v davu vyhledaly ji, Ginny. Seděla na křesle v rohu a přihlouple se smála. Nikdo kolem ní nic neříkal, a tak Harry usoudil, že nejspíš už bude v dobré náladě. Koneckonců, všichni kolem byli ve velmi dobré náladě.
„Tohle teda vidět nemusím,“ pohoršila se Hermiona, „jdu spát. Zítra, pánové,“ zhnuseně se podívala okolo a zmizela ve svých komnatách.
Ron se přiblble usmíval a bez jakéhokoliv slova taky někde zmizel. Harry si domyslel, že zřejmě někam, kde bylo dost alkoholu.
Sám věděl, že kdyby teď přišla McGonagallová, byl by to pěkný průšvih. Je totiž Prefektem a měl by se o to tady postarat, pokud to neudělá, hrozí mu ze strany profesorky dost velké nebezpečí. Jedinou účinnou věcí by bylo, kdyby zmizel. Ale to v plánu neměl. Raději bude pokoušet štěstí, snad jí nenapadne jít na kontrolu, a pokud ano, snad všechny napadne se chovat přinejmenším slušně a napadne je začarovat ty lahve tak, aby nebyly vidět. Všiml si totiž, že v rohu vedle krbu stála hromada prázdných láhví a nikoho vůbec nenapadlo je uklidit. Aspoň tohle by mohl jako Prefekt udělat. Šel tedy k rohu a jedním mávnutím hůlky zaručil zmizení skleněnek.
V tu chvíli už se k němu hrnul Fred se širokým úsměvem na tváři a mírně vrkočivým pohybem mu vrazil do ruky téměř plnou láhev Višňového nářezu. Harry se usmál, nebyl ten typ, co by to odmítl. Vždyť přece dneska, teda spíš včera, docela úsměšně zakončil svůj pátý ročník.
Než stačil poděkovat, Fred zmizel v závěji lidských těl. A tak se Harry na láhev jen koutkem oka podíval a jediné, co mu už zbylo, bylo, že se plným douškem napil.
Po chvíli mu svět kolem něj připadal tak senzační. Senzační jako nikdy, všichni mu přišli tak úžasní a každému vykládal, jak moc ho má rád. Dokonce i bratrům Creeveyovým, kteří byli nadmíru polichoceni a on se jich potom nemohl zbavit, z čehož vyplývalo, že svému činu pak náležitě litoval. Ač udělal tuhle chybu, přesto měl chuť všechny objímat, ale nejvíc měl chuť obejmout Ginny.
Stále seděla na tom samém místě, jen už nebyla obklopena kamarádkami a všeho chtivými ctiteli. Seděla tam sama, vlastně ne sama. Jejím nejlepším přítelem se v tu chvíli stala láhev Ohnivé whisky. Hleděla do plamenů v krbu, které pomalu uhasínaly a jako malé dítě upíjela z láhve, která už byla téměř prázdná.
sem to říkala všichni na mol až na Hermí
jj 🙂
ach jo ty to musíš zkončit zrovna v tom napínavým!!
Harrymu do toho pití přidali heroin nebo extázi ne?
Blanch já se nepřestávám smát…nejprve sprostší slova…potom erotika a skoro sex…a teď alkohol a patnáctiletí na mol
…to jsme už opravdu někde jinde než pomýšlela paní Rowllingová…
To určitě..v mých povídkách jsou postavy více dospělejší..jinak, k sexu přímo tu nikde nedošlo a i Harry Potter musí mít takové sny :)) Není jiný než ostatní, taky je to jen člověk s masa a kostí :))
A pokud jde o sprostá slova, v originále jsou taky, ale pak Medek je přeložil jinak :)) A taky.. nemyslím si, že jsou až tak slušní…Rowling je takové píše jen proto, že to čtou děti 🙂 Vezmi si, že jsou to teenageři, těm občas nějaké sprostší slovo ulítne.. a není to zase tak hrozné..dnešní mládež je daleko horší. A když oslava, tak pořádná.. i když je jim 15 🙂 20. století už je jiná doba 🙂
jj..je tady prostě všechno co mi u Rowlingové chybělo…Sou to normálni děcka,a chovaj se tak jako se v 15-ti děcka chovaj(vim to z vlastní¨ch zkušeností:))
no právě..já jsem to brala podle sebe a mých přátel, jací jsme kdysi byli.
Teď jsme horší 😉
:)))) hezká vidina do budoucna :))))