8. kapitola

Ron byl z toho ještě týden unešený, Hermioně to řekl snad čtyřikrát a ona už ho nemohla ani poslouchat. Popravdě, Harrymu už to taky lezlo krkem, jak každých pět minut říkal, že bude mít aspoň jediný hábit neobnošený, a to famfrpálový. Že musí hodně cvičit a že byl nejlepší, překonal sám sebe, tím skórem se …
Pokračovat ve čtení 8. kapitola

7. kapitola

Drahá Hermiouno, Je mí velmi lito, že tí to musím řícti, ále dále už by to néšlo. Skóro se nevidíme. Každý bydlíme někdé jínde a néma cénu, abychom se tákto trápíli. Opravdu těé mám móc rád, ále búde lépčí, kdýž sí káždy pújdeme svoují céstou. Ná věéky tvúj Viktor Krum. V Harrym se něco zlomilo. …
Pokračovat ve čtení 7. kapitola

6. kapitola

Po prvním týdnu školy už toho měli dost a jen tak si společně sedli do společenské místnosti. „Tak co ji říkáš Harry?“ zeptal se nevinně Ron. „Komu??“ ptal se nenápadně Harry, i když mu stejně bylo jasné, o kom Ron mluví. „No přece Noreen, té nové studentce,“ naléhal Ron. „Jo, skvělý.“ „No jak skvělý, Harry, …
Pokračovat ve čtení 6. kapitola

5. kapitola

Dívka se posadila a nasadila si klobouk. Trvalo to nějakou dobu. Klobouk se nejspíš nemohl rozhodnout. Stejně tak jako u Harryho. Ten však nikomu neřekl, že ho chtěl klobouk původně poslat do Zmijozelu. Dívka vypadala nervózně, klobouk nejspíš na ni mluvil, ale stále nic. Seděla tam snad 5 minut, Harry si říkal, jak jí rozumí, …
Pokračovat ve čtení 5. kapitola