Harry ležel na posteli stočený do klubíčka, ještě před chvílí, před nedávnem měl hlavu plnou starostí, ale teď už věděl, že je lepší raději nepřemýšlet, nedávat myšlenkám a pocitům volný průchod. Ležel skrčený a nad ničím nepřemýšlel, nic si nevybavoval, na nic nevzpomínal, prostě jen ležel nehybně a hleděl do neznáma a vypadal přitom jako pomatenec, kterému už není pomoci.
Občas se kouknul z okna, aby se podíval, jestli je ještě stále tma nebo jestli se už potřetí za sebou dočká svítání. Tři noci takto probděl. Tvář měl plnou vrásek, které hyzdily tak mladou tvář. Tohle nebyly vrásky stáří, ale vrásky bezmoci, ztracené síly, stesku, trápení, žalu a téměř už zatracené osobnosti.
S nikým nekomunikoval, ne,...
Číst dál...
Nové komentáře