Rubrika ► básně

Křeček

Po nějakém čase jedna z mých morbidních miniatur. Je to jako obvykle prostě kravina :), vymyslela jsem ji včera u vína na posezení. Tak nečekjet zázrak :). Prostě klasika.

Nádech, výdech,
mělký vzdech…
Malý výběh,
křeček zdech…
***
Měl málo vzduchu
a kožich plný blech,
taky díru v uchu,
teď je tvrdý jako plech.
***
Zašlé žluté zuby,
břicho jako měch,
neustálý zápach z huby
a srst ztvrdlou jako mech
***
Zasáhl ho bič boží,
dámu s kosou si vyslech,
v pilinách svůj život dožil,
měl to ale chlapec pech…

P.S.nakonec: dnes bude zveřejněna psolední kapitola AEF!

Číst dál...

To jednou měl jsem sen…

Tuto báseň jsem psala někdy v dubnu, možná i dříve, ale jelikož byla v soutěži u Lelli na ff-souteze.wz.cz, tak jsem ji nemohla zveřejnit.
Napsala jsem ji nezávisle na soutěži, ale trochu se do ní hodila. Byla zadána na téma sen,,,
Tady je… upozorňuji, že to není nic moc, prostě takové zamyšlení, žvásty…(psáno v mužském rodě -viz. přechodníky).
***

To jednou k večeru, svět kolem nevnímaje,
myšlení mě ovládaje, zabrousím do šera,
vítr se zvedá a mráz krutý kolem mě je,
nohy mě vedou, však kam jdu – nevěda.

+++

Cesta temná halí se svou sutanou
a ve městě se teprve probouzeli,
s vědomím, že zlé časy nastanou,
tak, jako to kdysi vědmy zřely.

+++

Nebe modré dávno pozbylo svých blankytů,
mračna šedá, přikradla se nevítajíce,
déšť prudk...

Číst dál...

Rande-vous se smrtí

Tahle báseň je docela depresivní. Psala jsem ji, když jsem byla ve velké depresi. Znáte ty chvíle, kdy si říkáte: „Kdybych se byla raději nikdy nenarodila…“ Tak to je přesně ono. I když to není zase taková kruťárna, teda podle mě ne.

Noha přešlapuje nohu,
následuje zjevnou stopu,
na truc nemilosrdnému Bohu
já, anděl pomsty jámu lvovou kopu…

Zápach z cigaret
a pachuť levné whisky,
pokrčený horní ret
zjizvená tvář a neforemné pysky.

Kapsu těžký kov zdobí,
na cestu ani lampa nesvítí
a pozdní podzimní období
doprovází kruté hromobití.

Plíží se blíž, plíží se pomalu,
v dlani s oním předmětem,
natáhne ji vzhůru a bez obalu,
tak, jak to dělá běžně obětem.

Kovová kulka vzduchem letí,
kolem střelný prach se nese,
drzý účel prostředky svět...

Číst dál...

Trocha tý havěti

Už dlouho jsem nenapsala nic morbidního, proto… taková blbost na dobrou noc 🙂

Skáče žabka po asfaltce,
do cesty jí vlezly elektrický dráty,
myslela si, že to půjde hladce,
ale ona.. jen zatřepala hnáty.
***
Poslední tik v oku,
to byly jen volty zbylý,
po tom elektrickým šoku,
nezbyly ji žádný síly.
***
Žabí stehýnka,
zdobí teď stříbrné tácy,
vařila je maminka
a já z toho mám hroznou legraci.
***
Zbytky v popelnici leží,
vnitřnosti jí plní havěť,
čas si v klidu nadále běží
a ona hloupá nesepsala závěť.
***
A tak je po všem,
žabka už neskáče,
to je samozřejmost, no ovšem,
má to ale blbý, že?
Číst dál...

Na konec

No a tohle vzniko v melancholii a depresi. Ve chvíli, kdy mi zemřel můj kamarád, když jsem si vzpomněla na všechny, kteří ěm opustili, když se mi vybavily nehezké vzpomínky, přála jsem si to, co asi každý někdy v životě…. nebýt!


Ach, Ježíši Kriste,
posvěť tuto temnou půdu.
i když není jisté,
že zde jednou ležet budu.
***
Pod deskou mramorovou,
na níž bude černý kříž,
s červy, jenž se masem prorvou
budu mým drahým blíž.
***
Bouře rozlícená, umíráček veď.
Takový si přeji funus.
Duše neposedná ještě chvíli seď,
brzy ti přítelem bude jen humus.
***
Ježíš Kristus:
„Všichni temní jdou si pro tebe,
za to, jakýs´ život měla,
je mi líto, nechceme tě do nebe,
u mě si prostě neuspěla!“
Číst dál...