To jednou měl jsem sen…

Tuto báseň jsem psala někdy v dubnu, možná i dříve, ale jelikož byla v soutěži u Lelli na ff-souteze.wz.cz, tak jsem ji nemohla zveřejnit.
Napsala jsem ji nezávisle na soutěži, ale trochu se do ní hodila. Byla zadána na téma sen,,,
Tady je… upozorňuji, že to není nic moc, prostě takové zamyšlení, žvásty…(psáno v mužském rodě -viz. přechodníky).
***

To jednou k večeru, svět kolem nevnímaje,
myšlení mě ovládaje, zabrousím do šera,
vítr se zvedá a mráz krutý kolem mě je,
nohy mě vedou, však kam jdu – nevěda.

+++

Cesta temná halí se svou sutanou
a ve městě se teprve probouzeli,
s vědomím, že zlé časy nastanou,
tak, jako to kdysi vědmy zřely.

+++

Nebe modré dávno pozbylo svých blankytů,
mračna šedá, přikradla se nevítajíce,
déšť prudký vetřel se všem i do bytů
a kouř černý jako noc poškozuje plíce.

+++

Tak jsi to dopadla, matičko Země,
tak si tě zasloužil tvůj věrný lid,
netvař se tak, sloužil ti věrně,
ale jen vzpomínky zůstaly na jitřní svit.

+++

Dědictví tvé odkázalas nám,
ale člověk chtivý zpronevěřil je,
krása a něha to už je jen klam,
nyní už jen nastanou nám galeje.

+++

To jednou při ránu, svět kolem nevnímaje,
myšlení mě ovládaje, zabrousím do svitu,
slunce svítí, směje se a krásně hřeje,
nohy jsou lehké a z krutého snu procitnu.

+++

Nechť svět je průzračný, jak stříbrná řeka,
nechť následuje vítězství, nikdy žádný spád,
a dobrý člověk žije, obětuje se pro člověka,
ve světě, kde nebude marné život žít a zase umírat.

30 komentáře “To jednou měl jsem sen…

Napsat komentář: Heather Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..