Sen

Zdál se mi sen,
byl o nás dvou,
byl letní den
a tys byl semnou.
A pak se něco stalo,
chtěl si mi něco říct,
ale slov zbylo málo
a už nestihl si víc.
Rychlejší než život vlastní,
kulka byla ocelová,
nebudeme nikdy šťastni,
srdcem mým se sprostě klová.
Se vším byl amen,
stěžkla mi víčka,
jako tvrdý kámen
byla i má líčka.
Zahlédla jsem jen tvé tělo,
stálo tam už beze mne,
mé už zde být dál nechtělo
a putovalo do nebe.
Spatřila jsem nebe bránu,
křičel si: „Nechi už žít bez tebe!“
Držel si mou krvácející ránu,
nedá se nic dělat, já jdu prostě do nebe.
Bylo mi moc smutno
a sama jsem zůstala,
všude kolem bylo pusto,
kam jsem se to dostala?
Naráz se to stalo,
… velký horký žár,
něco se mi asi zdálo,
jako bys tu stál!
Chytil si mě za ruku
a pevně si mě objal,
kontaktem očí (i v duchu)
si mi tiše pošeptal:
„PRO TEBE JSEM ŽIVOT DAL!“

30 komentáře “Sen

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..