Nostalgická struna

Publikováno Od BlanchKategorie:Moje hemzy a dřisty
Helou évrybady…
háu ár jú expert?
Konec hlášení v íngliš jazyce…
Tak nějak na mě všechno padá. Spánek, práce, spánek, práce… Jsem utahaná, přetažená. Disky furt nic. Web nic. Vždyť já nemám dořešenou pořád ani doménu a to už je to půl roku. Trochu se to začíná zajídat.
Zavzpomínala jsem si na staré časy, kdy bylo toho času tolik a člověk stíhal vše, co si předsevzal. Hojná období grafičení, psaní, programování…
Tak nějak mě to postupně opouští, ale nerada se s tím loučím. Holt život je teď trochu o něčem jiném a trochu mi chybí ty chvilky, kdy jsem si jen tak sedla k photoshopu, vytvořila vzhled a hned ho dala ke stažení.
Den by měl mít osmačtyřicet hodin při nejmenším. Samozřejmě s tím, že pracovní doba by se v řádu hodin nezměnila 🙂
Ráda bych skloubila obě práce dohromady. Tu stálou i tu grafickou.
Zrovna sedím v práci na dvanáctihodinovce a jako obvykle nemám moc co dělat. Největším problémem je asi to, že si sem nemůžu natahat věci na grafiku a věnovat se jí tady. Jinak bych zabila dvě mouchy jednou ranou. Kéž by to tak šlo. Kdysi bývalo grafičení relaxem, u kterého jsem vypustila všechny problémy. Teď není kdy.
Místo toho tady sedím zabalená v palestině a roláku při 17 stupních a snažím se nezmrznout, protože nám nefunguje topení. Vidina následujících deseti hodin mě příliš neblaží a už tak umírám na rýmičku a kašlíček… (Ano, tohle je ta chvilka, kdy mě máte politovat :D)
Mám půjčené dvě knihy Terryho Pratchetta, takovou jsem z nich měla radost, a ani číst se mi je nechce.
Tenhle výkřik do tmy je v podstatě jen jakýsi výplach. Mentální koncovina :), proč má vlastně člověk v těžkých chvílích větší tendence se vypisovat o ničem, než si třeba s někým promluvit o něčem?
Čtenáři nikdy plně nepochopí obsah problémů, protože být příliš konkrétní je pro mě nepohodlné. Místo toho bych se někomu měla svěřit. Ale nedělám to. Nikdy. Nerada obtěžuju druhé lidi svými problémy a vždycky si říkám, že si vlastně nemám proč stěžovat.
Slovy klasika: „Podívej se na děti v Africe. Ty nevíš samou rozežraností, co bys do té tuby dal!“ 😀
A hlavně – příbuzným tak nechci přitěžovat. Znám svou drahou mátinku, tu by to akorát trápilo a sama má starostí až nad hlavu. Takhle na druhém konci republiky se to dá hezky regulovat 😀 (Ahoj, mami, doufám, že to nečteš… Já se mám v podstatě skvěle, tohle je jen slabá chvilka :D)
A taky možná nechci slyšet žádná morální kázání o tom, jak co dělám blbě :D, ta hrdost v člověku taky pořádně zavaří.
Ale vypsat se o ničem je v podstatě taky fajn. Být doma, brala bych to jako ztrátu času, ale tím, že mám před sebou den bez větších závazků, vidím to trochu jako záchranu od stereotypu.
A stejně tak netoužím po tom, aby mě někdo litoval, nemám lítost ráda. Vidíte, jak se vlastně do toho všeho zamotávám? Dává vám to smysl? Ani mně už pořádně ne 😀
Já se vlastně nemám tak špatně :), zajímavé – od začátku tohoto článku o ničem až sem se proměnily mé pocity. Přeci jen to mělo nějaký efekt. Depčička pomalu ustupuje(…hlavně nemyslet na hafušu, hlavně nemyslet na Báru…).
Ale jak se koukám ven na tu Sibiř… Brr. Zlatých sedmnáct…aa…pozor..už šestnáct….stupňů.
Co jsem vlastně tady těmi nesmysly chtěla říct? 😀 Aha, už vím – no, já si jen chtěla „postěžovat“, jak mi chybí grafičení jen tak pro zábavu. Vzpomínat na to zpětně je strašná nostalgie. A jak jsme s Layoutsem na blogu, tak zjišťuji, že k němu ani nemám takový vztah, jako když jsme webovali. Taky začarovaný kruh. Měla jsem se postarat o to, aby zase webový byl a disky mi udělaly čáru přes rozpočet. A tedy na to, že jsem ztratila zálohu zhruba svých pěti set layoutů za posledních sedm osm let, grafických prvků a serepetiček, celou zálohu starého Layoutse a rozdělaného nového, mě to nesere tak, jak by mělo :/. Damn it!
Doménu jsem předplatila dopředu… Času dost. Tohle je argument, který si pořád opakuju. Hm, nemělo by mě to takhle utěšovat!
Ech a už jsem říkala, že mě nehorázně štvou lidi?
Chocholoušek by měl asi radost 😀
Eh, končím tenhle mentální průjem – jak s oblibou říkává můj kamarád – vám to nic nedalo, mně docela jo. Koho by vlastně takové bláboly zajímaly, že? 😀
Já vlastně ani žádnou odezvu neočekávám, nepotřebuji ji, hlavně, že je mi dobře na duši. Uvidíme, jak to bude zase na konci dnešního večera 😀
P.S. tímto chci slečně, které dlužím ten vzhled, říci, že se ho pokusím do konce týdne dodat, měla bych mít na konci týdne pár dní volno. Grafickou část mám hotovou, už jen doplňky a nastavení.
P.P.S. budu pevně doufat, že tento článek vůbec vložím, protože mi z nějakého nepochopitelného důvodu celý blog.cz v práci hapruje, nefunguje pořádně administrace a nenačítají celé stránky. Merlin ví, co v tom vězí, ale pídit se po tom nehodlám, stejně nemám adminská práva, abych tu něco v nastavení změnila. Všechno je tu zablokované. Kdo ví.
Ehm, ať vám je eumoiricky.
B*L*A*N*CH

29 komentáře “Nostalgická struna”

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..