Nancyna povídka

Je mi opravdovým potěšením představit vám jeden úryvek z povídky, která se, dle mého názoru velice vyvdela, byla bych ráda, kdybyste mi řekli svůj názor, jak se vám to líbí.
Musím podotknout, že to není z mé dílny. Autorkou je jedna nadějná povídkářka, která si vůbec nevěří a které chci dokázat, že ona an to opravdu má.
Takže, prosím, komentujte.. a pod textem vás ještě něco čeká..

Zacpal si uši. Už nechtěl poslouchat ty večné hádky svých rodičů. Stejně všechny končily stejně.
,,Je to Malfoy, musí být krutý.“
,,Ne, je to jenom dítě.“
Byla to jenom prázdná slova, beze smyslu. Pořád stejně laciná, jako panenka z pouti. Moc si přál, aby tomu bylo jinak a on mohl jednou pocítit pravou rodičovskou lásku. Stačilo by pohlazení, jeden jediný vlídný dotek a pár konejšivých slov…
Tvrdý výcvik, tvrdá ruka….
Však nic takového, mu nebylo přáno.
Mírně se zachvěl a zavřel oči. Chtěl jenom jediné. Snít…
***
Malý hoch, utíkal po mramorové podlaze, skvostně zdobeného sálu. Byl udýchaný, tváře měl mírně narůžovělé a sotva popadal dech.
Bál se však zpomalit. Co kdyby na něj někde číhal otec, aby mu mohl zase vynadat…Křečovitě sevřel plyšového medvídka s velkou záplatou na rozpáraném břichu a snažil se zahnat vtíravou vzpomínku, ve které mu otec nadává, protože zase plakal. A to on nesmí…
Mírne zatřepal hlavou, až se mu blonďaté vlásky rozlétly všemy směry.
Očima stále pozoroval mladou ženu, stojicí u paty jídelního stolu.
,,Maminko,“ vykřikl, když byl téměř u ní.
Narcissa, která až doposud hleděla do starého zápisníku popsaného drobným písmem, zvedla hlavu. ,,Draco, co tady děláš?“
Bojácně se rozhlédl po místnosti, pevně sevřel medvíka a naklonil k matce hlavu: ,,Já se bojím, maminko,“ zašeptal, ,,strašně se bojím!“
,,Ach synu,“ vzdychla, ,,pojď, odvedu tě do pokoje, než tě tu najde otec,“ jemně ho chytla za bledou paži.
Mlčky stoupali po mramorovém schodišti, lemovaném mahagonovým zábradlím z 13. století.
Obdivně shlížel na matčinu tvář. Nikdy si neuvědomil, jak je krásná. Téméř dokonalá…
A on ji vlastní, jak kus špinavého hadru.
Pomyslel si trpce.
,,Nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo, mami!“ zašeptal spíše pro sebe, než pro ni.

A zde je pro vás malinká anketka, prosím, hlasujte..HLASUJTE

375 komentáře “Nancyna povídka

Napsat komentář: Genevieve Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..