Jak zatočit se Severusem Snapem – 9. kapitola

Tak co, načekali jste se?? Konečně jsem to celé přepsala..no, dneska to asi nebude moc vtipné.. holt nemůže být vtipné všechno :))

Takový menší úlet s profesorem Lektvarů, kterého nenávidím..
Než si Maewe uvědomila, co se vlastně stalo, uběhlo dobrých pět minut. Snape vůbec neumlčoval, jak měl původně v plánu, ba naopak, vychutnával si tuhle chvíli jak nejvíc mohl, i když věděl, že dělá tu největší chybu ve svém životě.
Odtrhli se.
Maewe na něj znechuceně hleděla, načež po pár vteřinách vyslala svou dlaň ku jeho lícním kostem. Plesk!!
Snape se odsunul ještě dál. Oba dva na sebe zhnuseně hleděli, těžko říct, kdo by toho druhého raději propíchnul či podřezal.
„Co si myslíte, že děláte?!“ Zařvala z plna hrdla.
„Nenalézal jsem jiné prostředky, jak vás umlčet, jste nesnesitelná!“
„Opravdu?“ V koutcích úst jí mírně cukalo. „Tak proč jste mě políbil, když jsem tak nesnesitelná? Co proboha chcete?!“
„Respekt. Nic jiného nečekám a nic menšího nepřijmu!“ Zvýšil hlas, načež si uvědomil význam svého tvrzení a zasekl se.
„Nesnáším vás!“ Naprosto si nebrala servítky a skrz tmu ho propalovala nenávistným pohledem.
„Vy…vy jste tak.. arogantní, namyšlená, povýšená, tak tak..“
„A vy jste tak nadutý, tvrdohlavý, mnohem víc arogantní a tak..“
Chvíli oba dva mlčeli, přičemž od sebe neodtrhli zrak.
„Ó, já vím co myslíte tím, co říkáte a vím, že to tak myslíte.. ale já to taky myslím vážně, to co říkám!“ Vyhrkla ze sebe najednou, když už byla mezi nimi hodně dlouhá odmlka.
„Já vím, co říkáte a jak to myslíte!“ Zahřměl. „A vy víte, co říkám já i jak to myslím a co si myslím o tom, co říkáte vy!“
„To jste nemusel říkat, vím, že to tak myslíte!“
Kdyby tahle situace nebyla tak vypjatá, Maewe by se rozesmála, ale situace to nevyžadovala. Vyžadovala naštvaný uhranutý kamenný výraz ve tváři.
Snape ztuhnul a přimhouřil oči, už se nadechoval k tomu, že něco poví..
„Nesnáším vás, vím, že vás to neudivuje, protože vím, že nesnášíte i vy mě.. tohle je za trest! Mám pana ředitele ráda, ale tohle přehnal!“
„Taky si myslím,“ řekl otráveně, „aspoň, že se občas v něčem shodneme, slečno Lautrecová. Kéž byste už zmizela z mého života!“
„Taktéž!“
„Nemůžu vás vystát..“
„Já ani vysedět!“
„Konečně vypadnete!“
„Konečně!“
„Odejdete a bude klid, už se nikdy neuvidíme!“
„Správně, nikdy!“ Pokrčila obočí a propalovala ho tím nejnávistnějším pohledem, který dokázala na tváři vytvořit.
„Vždycky si myslíte, kdo ví, jak nejste chytrá..trpíte nesnesitelnou nevyléčitelnou chytritýdou!“
„Jo, psychiatr mi říkal, že mám jen pár měsíců, než vás zabiju!“ Zavrčela vztekle a Snape ihned zareagoval.
„Myslíte si, kdo ví, jak jste mě teď převezla, co? Ty naivní, namyšlená holko!“ Procedil skrze zuby.
„Vy..vy..“ nadechovala se zhluboka a přemýšlela, co říct..
„Ha, došla vám slova, slečno..“
„Vy..vy..“ její mozek náhle přepnul. Aniž by si to uvědomovala, místo toho, aby něco řekla, chytla ho za oblečení a přitáhla ho k sobě, načež ho znovu políbila.
Snape, který to naprosto nečekal, přepadl celým tělem na ní. Vůbec ho nenapadlo se tomu protivit. Automaticky ji popadl za boky a přitáhl blíže k sobě.
***
Když se Maewe ráno probudila, byl pryč. `No jasně, vypařil se, jak jinak. Aby nemusel čelit následkům!´Pohlédla na stůl a spatřila podnos s jídlem. Ještě se jí mírně točila hlava a cítila na temeni i v ruce mírný tlak. Na nočním stolku u její postele stál tolika známý flakónek s lektvarem, který pila každé ráno.
Celý den se Snape do svých komnat nestavil. Celý den se vyhýbal tomu okamžiku, kdy Maewe pohlédne zpříma do očí a bude muset vysvětlit včerejší jednání. Vlastně oba dva si ho budou muset vysvětlit.
Blížila se sedmá hodina večerní. To je doba, kdy se Severus Snape vracel do svých komnat.
Bylo už půl osmé a on nikde.
„To je jasný, prostě se mě bojí,“ špitla Maewe.
„To víš, že se bojí..ani ne tebe, jako spíš sebe,“ zareagovala jsem na její poznámku.
„“To ty si to tak napsala, Blanch?“
„Ne, to já ne,“ zatvářila jsem se svatouškovsky, „tentokrát jednal Severus sám.. to bys do něj neřekla, co?“
„No, to ne,“ přiznala Maewe, přičemž sledovala, kdy se objeví ve dveřích.
„Chybí ti?“ Taková prostá otázka a ona mi nebyla schopná odpovědět.
Zarytě mlčela, až nakonec s naprosto vážnou tváří, kterou jsem jí však nespolkla, pravila: „Cože?“ Zatvářila se otráveně. „Mně? Ne.. pche.. to..to nic neznamená..“
„Jasně..prostě jen takový menší úlet s profesorem Lektvarů, viď Maewe!“
„No a co? Každému se někdy líbil jeho profesor!“
„Jo, to máš pravdu, mně se taky líbil můj angličtinář, kdysi dávno.. ale mezi námi je ten rozdíl, že ty Snapea nenávidíš!“
„Jo, nenávidím!“
„Víš, co se říká..co se škádlívá, to se rádo mívá,“ zašklebila jsem se na ni. „Od nenávisti k lásce není daleko.“
„Co to meleš za blbosti. Já ho vůbec nemám ráda..je to ten mrzutý, politováníhodný ubožák, za kterého jsem ho vždycky měla..“
V té chvíli se otevřely dveře do komnat a vstoupil Snape. Pohledem rychle zhodnotil situaci a zaryl svůj pohled do země, jakož to nikdy nedělává.
Maewe se zhluboka nadechla. Nervózně od něj odtrhla zrak a pohodlně se uložila na bok tak, aby se na něj nemusela dívat.
Asi hodinu jen tak mlčky seděl u svého stolu a opravoval nějaké práce. Jasně, že mu to přišlo vhod, aspoň nemusel komunikovat a nic vysvětlovat.

Po další hodině už však nebylo co opravovat. Přišla ona chvíle. Chvíle, kdy se bude muset zase uložit vedle té nesnesitelné holky.. chvíle, kdy bude muset něco říct.. nebo ne?

119 komentáře “Jak zatočit se Severusem Snapem – 9. kapitola

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..