Jak zatočit se Severusem Snapem – 15. kapitola

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Jak zatočit se Severusem Snapem
Tak a zde je slíbená poslední kapitola povídky a parodie Jak zatočit se Severusem Snapem. Tímto se s povídkou definitivně loučím. Musím podotknout, že poslední kapitola už není nijak vtipná, je to prostě závěr, nečekejte nic úžasného.
De javu
Běžel, jak mu nohy stačily. Mířil do sklepení. Jen, aby to stihl! Doufal, že se Poppy nevrátila
dřív a že opravdu dodrží smluvený čas. Nikdo ho nesmí přistihnout, protože by se to, nedej bohu, mohlo donést k Brumbálovi a ten by byl zcela určitě striktně proti.
Zadýchaný doběhl ke svým komnatám. Postavil se před dveře. Musel se uklidnit. Musel popadnout dech, jinak by Maewe pochopila, že se něco děje a to se právě dozvědět nesmí. Chvíli stál za dveřmi. Pokoušel se poslouchat, zda tam někdo nemluví, ale po chvíli pochopil, že jeho kouzelnické alarmy a kouzelné zábrany proti škodné a zvědavým špionům opravdu fungují na sto procent.
Nakonec se rozhodl vstoupit dovnitř.
Maewe jako obvykle ležela na svém místě a v rukách držela noviny. Když vstoupil, vzhlédla a škodolibě se usmála. Určitě si mezitím stihla připravit nějakou provokaci.
„Čau láááásko, čau láááásko, ty jediná nejsladší, největší.. jak bylo v práci? Nezlobily děti?“
„Odpusťte si ten sarkasmus,“ snažil se znít obyčejně, jako za normálních okolností. Ne jako přešťastný člověk, který právě přišel na úžasné řešení svých problémů.
Přistoupil před ní a na malý moment se na ni zadíval.
„Máte takové zvláštní blýskání v očích,“ poznamenala, „jako by se vám něco podařilo.“
`Sakra, ta holka má nějaký šestý smysl nebo co.´
„To se vám zdá,“ začal si nenápadně rozepínat svrchní hábit, aby ho odložil na židli, přičemž z něj vyndal hůlku. Maewe to nepřišlo nijak zvláštní, dělal to vždycky. Obrátil se k ní zády a chvíli se zamyslel. Teď nebo nikdy! V rychlosti se otočil a jelikož je jeho muška vždy přesná, křikl: „Obliviate.“
***
„Jsem rád, madam Pomfreyová, že jste se jí ujala. Bylo to pro mne dost komplikované.“
„Tomu rozumím, Severusi, ale proč ta dívenka stále spí?“
„Nevím, prospala skoro celou dobu a když byla vzhůru, byla dezorientovaná. Vlastně si myslím, že ani neví, co se stalo, nepoznávala mě.“
„Přitom je v perfektním stavu, postaral jste se o ni skvěle, Severusi.“
„Děkuji. Mohl bych mít jednu prosbu?“
„Jistěže, jen do toho,“ usmála se mile školní ošetřovatelka.
„Až se probudí, prosím vás, madam, řekněte jí, že třeba spadla ze schodů. Nebudilo by moc dobrý dojem, kdyby se ve škole dozvěděli, že byla u mne v komnatách. Je to ošemetná situace. Znáte to..“
„Ale jistě, jistě,“ přikyvovala žena, „já to chápu. Máte pravdu, nedělalo by to dobrotu. Pokud si ta dívenka nevzpomene, že u vás byla, nebudu jí to připomínat.“
„Děkuji, dobrou noc, madam Pomfreyová.“
„Vám taky, profesore.“
Severus Snape spokojeně kráčel do svých komnat, kde už KONEČNĚ bude spát ve své posteli sám. Přitom si mnul ruce a byl sám se sebou převelice spokojený. Nejenže se jí zbavil, ale zabil přitom dvě mouchy jednou ranou.
Zvláštně se však přitom usmíval..
„Co si provedl, Seví? Vidím ti na očích, že v tom je ještě něco víc..kouká ti to z nich..!“ je mi to povědomé
„Já? Kdeže,“ usměje se a tím víc je to podezřelé, poněvadž absolutně ignoroval fakt, že jsem mu opět řekla Seví.
Začal si pískat.
„Tak to vybal. Na to ti neskočím, co, že jsi tak spokojený? To není jen tím, že ses jí zbavil a vymazal jí paměť..“
„Ono taky jde o to, jak jsem jí vymazal paměť..,“ uklouzne mu a popadne se za ústa.
„Jak jako..jak si jí vymazal paměť?“ dotírám dál.
„No dobře. Prostě jsem jí vymazal paměť do chvíle před tím, než ke mně šla.“
Rozesměji se nad jeho vynalézavostí. „Takže tím chceš říct, že až se vzbudí, bude si myslet, že má u tebe ještě nesplněný školní trest?“
„Přesně tak. Ty nebudeš tak ztracený případ, Blanch!“
„Severusi, ty mě překvapuješ, ty toho nemáš dost?“ fakt mě nutí se smát
„Pěkně si to vyžere,“ řekne už tím svým typicky Snapeovským neoblomným tónem.
„To jsou mi věci. Jednou ti leží v náručí a druhý den bys ji zase nechal znovu čistit nádoby s láky.“
„To tak, tentokrát ji dám něco méně nebezpečného. Nebudu už přece riskovat, že ji tam budu mít znovu!“
***
Přesně jak čekal, bylo mu jasné, že se ta holka rozhodne sabotovat příchod, a že rozhodně
nepřijde včas, jak bylo domluveno. To je celá ona. Vždycky Severusi Snapeovi odmlouvala, byla drzá, smála se mu do obličeje, když jí odebíral body. Ti dva si nikdy nepadli do oka. A ještě víc ho žralo, že ona je natolik inteligentní, že zvládá veškeré předpoklady pro studenta na OVCE Lektvarů a stačilo by několik let učení navíc a kdo ví, třeba by se mohla jednou rovnat jemu samotnému. Nepřišla včas, jen aby mu dala najevo, že on pro ní není autoritou, i když věděla, že si za tohle vyslouží delší trest. I tuhle oběť byla schopná podstoupit. To byla celá ona.
Strašně Severusovi připomínala chování jeho bývalého, teď už mrtvého, spolužáka Jamese Pottera, vlastně i Blacka. Oba dva byli natolik arogantní, že by se nedivil, kdyby ta holka byla jakkoliv spřízněna s nimi samotnými.
Když konečně s pětiminutovým zpožděním dorazila, Snape se usmíval ještě víc, než odpoledne, když jí trest zadal. „Pět minut, slečno Lautrecová, víte, co to znamená?“
„Netuším,“ vykulila oči a tvářila se pobaveně, „nechám se podat!“
„Koukám, že máte skvělou náladu. To je jenom dobře, aspoň se budete u zadaného úkolu dobře bavit,“ vycenil zlověstně zuby, „mimochodem, deset bodů dolů za váš pozdní příchod.“
„Jak nečekané,“ zvolala.
„Dalších pět bodů,“ nenechal se nijak vytočit. Už dávno si zvykl na její urýpané narážky, už dávno pro něj nebyly urážkou, nýbrž důvodem pro další školní trest, u kterého se pro změnu bude bavit on.
„Jsem dojata!“
„A dalších pět bodů,“ pronesl libozvučným tónem připomínající zpěv ptáků a výborně se u toho bavil jejím neuváženým chováním.
„Tak přejdeme k věci, ne?“ Odsekla na rovinu a bez váhání.
„Taky se na to těšíte stejně jako já?“ Probodl ji pronikavým pohledem.
„Samozřejmě,“ dodala samolibě a nenechala se vyvést z míry…….
……No a dál už, milé děti, víte, jak tahle pohádka končí. Teda nevíte, protože Sevík říkal, že už stejnou chybu dvakrát neudělá. Takže si spíš můžete domyslet, jak tahle pohádka končí. Každopádně ne u Severuse v posteli :)))
Omlouvám se všem autorkám ff, které by snad ode mě čekaly něco nereálně romantického a absolutně naivního. Pište si své ff dál, jen prosím, nedělejte ze Sevíka(pardon…Severusi..), ze Severuse takového neracionálně uvažujícího milovníka bez zábran :))) Je to pro něj urážka na cti..

88 komentáře “Jak zatočit se Severusem Snapem – 15. kapitola”

Napsat komentář: Julka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..