Jak zatočit se Severusem Snapem – 14. kapitola

Omlouvám se za takové zpoždění, ale mohli jste si všimnout, že jsem se zde dva dny neukázala, poněvadž jsem nebyla doma, tak tady je odhlasovaná povídka…

Nejlepší nápad, který mě napad
*“Zlato, jsem doma!“
Maewe se zástěrou kolem boků se odtrhla s vařečkou od plotny. Letmo po Severusi hodila očkem(a zase ten Žižka..ona asi musí s ním být něco do rodiny) a líbezně se usmála, až se jí ruměnec rozlil po tvářích.
Severus odhodil věci na svůj stůl a svůdným krokem se přiblížil ke své přítelkyni.
Prudce ji uchopil za paže, škubnul jí(škubánky jsou v Británii asi velice oblíbené, jak tak koukám) a obrátil jí do svých propracovaných bicepsy hrajících rukou, až se mu zhroutila do náruče. Žhavě pohlédl do jejích očí a vášnivě ji políbil, načež následovalo jeho obvyklé poznamenání.
„Zelené šaty, botky rudé, zejtra moje svatba bude,“ přistupuje k plotně, kdež zdvihá poklice. Strne.
„Zas králíka, pořád jen králíka, ani Pinďa už to nežere..“ (viď Pinďo,“ – pohlédne níže..)
„Mlč!“ okřikla ho rozezleně Maewe. „Ty nevíš samou rozežraností, co by si do té huby dal. Podívej se na děti v Africe!“
„Hó, strašlivě mi, paní, hráš! Nejsi tak, jak se býti zdáš!“ sjede ji pohledem hadím a rozkáže: „Chci guláš a k němu pět knedla, ja?! Nebo ti seberu padesát bodů!“*
..no, tak to bychom měli.. a teď vážně..
Zbývalo posledních několik hodin. Dnes večer konečně přijede Poppy. Konečně se jí zbaví. Ale..opravdu se jí zbaví? Co když za ním bude chodit, bude ho provokovat na každém rohu, v každé hodině, nedej bohu to někomu řekne nebo se to snad dozví Brumbál a vyhodí ho. Musí něco podniknout! Musí něco udělat. Něco, čím by si zajistil, že ho ta holka už nikdy nebude obtěžovat.
„Seví..nebuď takový zlobr, neschovávej se ve svých slupkách!“
„Neříkej mi..“
„..já vím, Seví..,“ usměji se. „Hele.. prostě se k Maewe vrať, řekni jí, že ji miluješ a že si ji vezmeš. Že spolu budete mít tucet malých protivných Snapíků a že je prostě jediná ve tvém srdci, pokud tedy nějaké máš!“
„No dovol?!
„Dovolím! Buď rád, že máš mě a že tě nepíše žádná jiná nejmenovaná zaláskovaná autorka fanfiction, která by tě totiž zrovna takhle napsala. Do náruče by ti vepsala puget růží, do úst by ti vlepila pár něžných veršíků a z tebe by udělala don Juana.“
Zatváří se kysele. „V žádném případě. Já už ji nechci nikdy vidět. Udělal jsem chybu a to si nikdy neodpustím. Zradil jsem ji, Brumbála a hlavně jsem zradil sebe. Udělal jsem něco, co bych u jiného odsuzoval.“
„Puritáne!“
„Neposmívej se mi, když se ti zrovna vylívám..“
„…ze zlomeného srdce!“ využiji situace
„Žádného zlomeného srdce, ale z výčitek!“
„No, každý tomu říká jinak, že jo,“ zatvářím se ironicky a jeho to ještě více popudí.
„Víš co? Raději zmiz, nebudu se s tebou bavit, nemá to cenu. Ještě víc mě rozčiluješ a potřebuji si pročistit hlavu!“(vysát, vytřít, utřít prach a podobně..)
„Protože v ní máš bordel,“ zkonstatuji suše, „ale to ty ses mi chtěl vylívat ze srdíčka, drobešku!“
„Zmiz už!!!“
Raději si balím saky paky, dneska by dost silně konkuroval Remusi Lupinovi za úplňku. Nejraději by mě hryzl do pr…eeeh.. do sedacích partií.
Severus seděl u stolu v učebně lektvarů. Jelikož potřeboval být sám a nad celou věcí přemýšlet, nemohl jít k sobě, kde by ho čekala Maewe.
Snažil se opravit několik pojednání od prvních ročníků, ale nemohl se na to soustředit. Pořád přemýšlel nad tím, jak se zbavit toho přisátého klíštěte(to chce kolínskou a točit proti směru hodinových ručiček, Seví..). Pohoršen sám sebou, že se nechal ovládnout tak primitivními pudy. A že tomu neodolal, neovládnul sám sebe a teď si to musí vyžrat. (Jo chlapečku, holt, co si kdo nadrobí..)
Měl už asi jen hodinu na to, než definitivně odstěhuje tu Matahari ze své ložnice a pořád nic. Nápad nepřicházel(skočil si totiž do sámošky na kafčo).
Už mu zbývalo jen půl hodiny, když v tom… ale… jenom to provedení. Bude si muset co nejrychleji pospíšit. Musí to stihnout, než se vrátí Poppy a musí to udělat tak, aby to Maewe nepostřehla a aby nepoznala, co se právě chystá provést. No jasně! Pleskl se do čela. Proč ho to nenapadlo dřív?? Taková triviálnost a jeho, muže, který si ví vždycky rady, to napadne až když má koudel u zadku.

Rychle sbalil všechny svitky, kalamář s brky a s během(ano, vážené dámy a pánové, SS – ne jako esesáci, ale SS jako Severus Snape, vážně běžel) opustil místnost.

135 komentáře “Jak zatočit se Severusem Snapem – 14. kapitola

Napsat komentář: Heather Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..