4.

Publikováno Od BlanchKategorie:Nezařazené
Oba popošli za roh, aby na ně nebylo vidět.
„Víš, v poslední době jsem moc přemýšlel. Budu se muset vrátit domů a čelit otci. Měl jsem rok na to, abych mu odpověděl, zda se stanu Smrtijedem, ale já nechci. Řeknu mu že ne, už jsem se odhodlal, ale nevím, co semnou bude, jak skončím,“ začal, Hermiona se na něj upřeně dívala, „a nechtěl jsem být sám, řeknu mu, že tě miluji Hermiono. Ale vím, že ty máš kl..,“ Hermiona mu skočila do nedořčené věty,
„Já už s Viktorem nechodím,“ usmála se a Dracovi jakoby ze srdce spadl veliký balvan, „napsala jsem mu, že jsme si moc vzdálení a že už mě takové chození nebaví.“
„Vážně ?“ radoval se Draco „ale chtěl jsem říct, chci, aby si s tála při mně. Chci být s tebou. Vím, že mě otec vyhodí z domu a vydědí mě. Nevím, kam bych měl jít, ale vím, že tě miluji a že tě nechci ztratit.“
„Taky tě nechci ztratit, ale co budeme dělat ?“ ptala se ho Hermiona.
„Myslím, že pro začátek bude dobré tohle,“ vzal ji za ruku „chci to vykřičet do celého světa“ a šli ruku v ruce směrem k Harrymu a Ronovi. Kousek od nich se zastavili a Draco ji dlouze políbil. Harry i Ron byli v naprostém šoku.
Hermiona jim to všechno vysvětlila, ale Ron stejně vypadal, že chce Draca zavraždit možno co nejhorším způsobem.
„Takže, ty ses jako změnil ?“ ptal se výhružně Ron.
„Vypadá to tak,“ zakřenil se Draco a podíval se na Hermionu, ještě víc stiskl její ruku a dal si ji na klín.
„A co chceš teď dělat, když tě otec vydědí ?“ zajímalo Harryho
„Nevím, ale vím, kam patřím a mezi Smrtijedy a mým otcem to určitě není,“ Harry vypadal, že mu moc nevěří, ale tak vypadal i Ron, „vím, že mi nevěříte, ale já to myslím vážně. Mám strach jet domů, ale musím otce na to připravit. Musím ho připravit o jeho jediného syna, matku to velice ranní, ale když nebude respektovat mé rozhodnutí a můj vztah s Hermionou, tak má prostě smůlu,“ v očích se mu blýsklo.
„Neměj strach, Brumbál bude na tvé straně a zařídí to, nenechá tě na ulici,“ mrkla na něj Hermiona, „věř mi. A pokud ne, tak si tě vezmu domů já. Naši proti tomu myslím nebudou“.
Ron vypadal, že sní obrovskou sépii, která se právě vyhřívala na sluníčku. Nevěřil vlastním uším. Všechno bylo naopak. Jeho nevětší sok chodí s jeho nejlepší kamarádkou a je na jejich straně.
„Tak už máme zase konec školního roku,“ začínal svou řeč Brumbál, „jsem rád, že jsme to všichni vydrželi. Jako v posledních letech, tak i dnes vyhrála Nebelvírská kolej s pěti sty sedmdesáti pěti body, na druhém místě je Zmijozel s čtyři sty devadesáti osmi body, na třetím místě je Havraspár..,“ pokračoval Brumbál, mezitím, co na stolech se objevily mísy s jídlem. Na konec ještě dodal: „Pátým a vyšším ročníkům budou výsledky NKÚ a OVCE sděleny během prázdnin. A teď už jezte, dobrou chuť a nashledanou v novém školním roce.“
Všichni čtyři už stáli na nádraží a dávali si kufry do expresního vlaku, který teď měl namířeno do Londýna. Všichni se rozloučili s Hagridem. Dokonce i Draco se s ním v poslední době spřátelil. Nasedli do kupé. Konečně v něm neseděl sám.
„Tak jak to dopadlo ?“ zajímala se Hermiona.
„Až mě otec vyhodí, Brumbál bude první kdo se dozdí, a pak uvidíme. Mluvil jsem s ním včera,“ usmál se na ni a vlepil ji pusu.
I když Draca doma čekalo peklo, byl ten nejšťastnější na světě. Měl kolem sebe přátelé, opravdové přátelé. Nebyl už sám a měl děvče, které nadevše miloval. Ale hlavně, nestane se Smrtijedem..
„Už nikdy se nebudu chovat jako otec,“ řekl vítězoslavně.
<B>P.S.: Za případné chyby a překlepy se omlouvám, nechtělo se mi to znovu zkontrolovat, takže tam určitě chyby budou. Psala jsem to před čtyřmi lety. </B>

45 komentáře “4.”

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..