8. kapitola – Profesor Black

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Třináctá komnata
Za případné chyby se převelice omlouvám. je 2:19 a já jsem vám chtěla udělat radost a co nejdrříve to vložit. Jelikož se mi chce už spát, takže bych to dnes už nezkontrolovala. Udělala bych to zítra a kdo ví, kdy bych se zase až dostala na počítač. Takže postoupím do riziko a už to po sobě nezkontroluji a vložím to sem, abyste měli co číst… díky za pochopení. Taky berte vpotaz, že jsem to psala hodně pozdě a prostě mi to nemyslelo tak, jak by mělo, takže tam těch chyb bude asi fakt plno .))
Ron přijal od Harryho zažloutlý pergamen. „Co to vlastně podepisujeme?“ Zeptal se poněkud pozdě, ve chvíli, kdy už vzdaloval svůj brk od papíru.
„Účast na semináři Verbálního kouzlosloví,“ poznamenala Hermiona tónem, který se velice podobal jejich bývalé ředitelce koleji a zároveň profesorce Přeměňování, profesorce McGonagallové, která byla však po smrti.
Hermiona se zarazila nad vlastním komentářem a sklonila hlavu k zemi. Tolik ji trápilo, že už profesorka není mezi nimi. Trápilo ji to snad nejvíc z celé koleje. Letos to byl příšerný rok, valilo se na ně samé neštěstí. Harry a Ron se sotva stačili vzpamatovat ze smrti Noreen a teď tohle. Voldemort dal Harrymu už mnoho záminek, aby ho mohl nenávidět, ale čím déle žil, tím víc ho nesnášel a po tomhle už neexistovalo nic, čím by si ho usmířil, i kdyby byl mudlovský lidumil a světec.
„Aha,“ snažil se zachránit Ron situaci, „a kdy je první hodina, to už víme?“
„V pátek, poslední dvě hodiny,“ prohlásil Harry.
„Cože? V pátek, takže všichni budou mít už pokoj, jen my si dáváme na poslední dvě hodiny seminář navíc? Že já blbec se nechal ukecat!“
„Nikdo tě nenutil, Ronalde!“ Spřáhla ho Hermiona.
„No jo, no jo,“ zamračil se zrzavý mladík, „už toho nechme. Já nemám náladu se hádat!“
„A copak já ano?“
„Vy dva!“ Zvýšil hlas Harry. „Nechte toho. Už zase to začíná!“
Hermiona Harryho přejela jen omluvným pohledem, přesto Rona málem pohledem propíchla. Ron rezignovaně oddechl.
„Měli bychom už jít, za deset minut začíná hodina,“ dodal Harry.
***
Místnost byla stejná jako vždycky. Nic se tu nezměnilo. U katedry, stejně jako loni, stála tabule ještě s nějakými popisky, které určitě ještě patřily profesorce McGonagallové. Harrymu stáhlo hrdlo při pomyšlení, že už jí nikdy neuvidí. Přese všechny maléry a zážitky měl profesorku rád. Byla to ona, kdo si ho jako chytače všiml, to ona se ho zastávala. Byla to správná ženská a teď, teď musela zemřít. Proč musí umírat pořád jen ti správní a nevinní lidé? Všechno tu bylo při starém a zanechávalo to na sobě plno vzpomínek. Harry se koukl za katedru, kde byla police, na které stál pohár. Vzpomínal si, jak ho profesorka v druhém ročníku proměnila v tukana. Vzpomínal, když v prvním ročníku s Ronem dorazili pozdě, jak seděla na své katedře jako kočka a přímo před jeho zraky se proměnila zpátky v ženu. Bylo to tu plné vzpomínek a zážitků. Byl to zvláštní pocit. Harrymu na rukou vyvstaly chlupy a naskočila husí kůže. Všechno, všechno tu bylo stejné, ale přesto jiné. Všechno bylo stejné, až na učitele.
S Ronem se posadil do druhé lavice, hned za Hermionu, která si sedla vedle Nevilla. Když si vytáhnul z brašny hůlku, ve stejné chvíli do místnosti vrazil vysoký muž zahalený v černém plášti a s vlasy staženými v cop.
„Aaaaah,“ vedle z lavice se ozýval dívčí ohromený a zároveň toužebný hlas. Harry se za tím hlasem otočil a rozpoznal v něm Parvati Pattilovou. Nevěřícně zakroutil hlavou a otočil se na Rona s Hermionou, kteří se jen pobaveně usmáli.
Sirius dorazil ke katedře a položil na ně nějaká lejstra.
Místností se zhostilo hrobové ticho. Každý byl zvědavý na nového profesora Přeměňování a zároveň na neprávem odsouzeného bývalého vězně z Azkabanu.
Profesor Black, jak mu teď Harry před třídou musel říkat, se otočil ke studentům a všechny si je prohlížel. Po chvíli se začal usmívat a mnout si ruce. Stále byl klid.
Nakonec sprásknul rukama, přičemž polovina třídy leknutím podskočila. „Tak, třído. Mě už jistě všichni znáte. Jsem Sirius Black, bývalý trestanec,“ Harry se díval, jak si tuhle chvíli vychutnává a přímo baží po tom, aby třídu zaujal. Smál se jako by právě Snapeovi mrsknul do obličeje dýňový nákyp a pozoroval, co na to třída řekne. „Ale jak víte, byl jsem odsouzen neprávem, takže se nemusíte bát, že někoho z vás pošlu na onen svět,“ předříkával to jako by právě mluvil o tom, že je dneska docela teplo a rád by se šel vykoupat. „Jelikož je naším úhlavním nepřítelem Vol.. ehm,“ rozmyslel si poslední slovo, „Vy-víte-kdo, tak je mou povinností vás toho co nejvíc naučit, abyste se dokázali před ním ubránit, popřípadě maskovat či ho nějak přelstít.“
„Cs,“ z konce třídy zazněl ironický smích vysoko naladěn. Harry, Ron i Hermiona, společně se Siriusem, se otočili za majitelkou onoho smíchu. Nebyla jím nikdo jiný, než Beatrice ze Zmijozelu, ta nová studentka.
„Nechápu, co je vám k smíchu, slečno?“ Ladným a elegantním krokem, který nenechával nebelvírské studentky klidnými, se šoural k lavici, kde Beatrice seděla. Zeširoka se usmál a pobaveně svou otázku zopakoval.
Beatrice se přestala smát a nadhodila výhružný výraz, který by jí mohl závidět i samotný Snape.
„Jestli si myslíte, že tady tahle banda tupců se někdy naučí něco, čím by se ubránila samotnému Pánu zla, jste na omylu! To bylo opravdu neuvážené tohle tvrdit! A přelstít ho..no tak to už je k smíchu!“
„Vy si možná, slečno..“ pohodil hlavou na znamení neznalosti jejího jména.
„Gabestoneová..“
„Ano..takže vy si možná myslíte, slečno Gabestoneová, že neexistují lidé, co se dokáží bránit Pánu zla, ale já mám opačný názor a právě naopak, znám i studenty právě vašeho věku, kteří se nejednou samotnému Pánu zla postavili a ubránili se. Harry je živým důkazem!“
„Ale Potter je výjimka,“ stála dívka na svém, „sotva se tu najde někdo podobný jemu!“
Harry nevěděl, zda má být poctěn, že si tohle o něm Beatrice myslí nebo zda má být naštvaný, protože si myslí, že kolem ní sedí samí tupci.
„Mýlíte se. Je plno studentů, kteří ještě neprojevili svou zdatnost a také by se dokázali ubránit. Já v ně věřím a věřím, že tahle třída toho dokáže více, než jen bláhově mávat hůlkou. Kdyby ne, těžko by se dostali na studium OVCE, nemyslíte?!“ Už nezněl tak pobaveně ani vesele. Harry v kmotrově hlase rozpoznal odhodlání. Byl by schopný se do konce hodiny s Beatrice hádat, jen aby jí vysvětlil, že nemá flintu házet do žita, aniž by řekla švec. Naprosto v nic nevěřila a hned všechny házela do jednoho pytle, což se jak Harrymu, tak ani Siriovi nezamlouvalo.
„A teď, pokud dovolíte, mohu pokračovat?“
Beatrice Gabestoneová ho propalovala nahněvaným pohledem, ve kterém jasně dávala najevo, že rozehraná bitva ještě stále není u konce, přesto mlčela jako hrob.
„Dobrá. Takže, jak jsem říkal, třído, mým úkolem je vás naučit toho co nejvíce, nejen proti Pánu zla a jeho přisluhovačům, ale také na zkoušky OVCE,“ tentokrát už opět rozdával ten svůj zářivý úsměv.
„Jelikož máme první hodinu, nechci vás hned na začátek zatěžovat něčím příliš těžkým, ale další hodinu už to bude o něco složitější, protože v letošním roce se naučíte přeměňovat svůj zevnějšek a naučíte se metamorfózám.“
„To jako, že nás naučíš..te přeměňovat se ve zvířata?“ Prohodil zvědavě Ron.
Sirius na něj vycenil zuby. „Ne, Rone, to zrovna ne, ale naučíte se, jak si změnit třeba barvu vlasů, jak změnit barvu očí, tvar prstů u nohou, tvar zubů a jiných věcí. Naučíte se ze sebe udělat úplně jinou osobnost. Být zvěromágem je něco jiného. To se ve škole neučí,“ popošel o několik kroků dál ke svému stolu a posadil se na něj, „existují lidé, kteří se tohle nemusí učit. Říká se jim metamorfágové. Dokáže se změnit sami od sebe. Například z mladé ženy se během jednoho dne může stát stařičká babička o dřevěné holi. Nebo může ze svého nosu udělat orlí frňák..“
„…už jsem na to přišel, Snape je metamorfág,“ prohlásil Ron a celá třída se rozesmála, i spolu se Siriusem, který na to nic neřekl. Harry se ani nedivil. Snape musel být hodně rád, když zjistil, že Sirius bude jeho kolegou.
„Ne, to opravdu není, Rone,“ chechtal se Sirius, „ale existují lidé, kteří aniž by mávli hůlkou, tohle dokáží. To jen my se to musíme učit. Metamorfágem se totiž člověk musí narodit. Jsou to vrozené vlohy, které se nedají naučit. A vy se v průběhu tohoto roku naučíte proměňovat veškeré části svého těla. Základem zkoušek OVCE totiž je přeměňování se v někoho jiného. Dnes, jak už jsem vám slíbil, zkusíme něco jednoduššího,“ sesedl ze svého stolu a rozpustil si vlasy. „Každý si vytrhněte jeden vlas,“ třída na něj zvědavě hleděla, přesto splnila daný úkol.
„Položte ho před sebe. Dnes mi ukážete, jak dokážete přeměnit svůj vlas v šedivý vlas. Na to, aby se vám přeměna povedla, musíte splnit několik podmínek. Není to tak jednoduché, jak se zdá,“ odkašlal si. „Za prvé.. musíte chtít, doopravdy musíte chtít, aby se přeměna povedla. Ve svém nitru si musíte představit, jak bude vlas vypadat. Musíte si vnuknout představu přeměněné věci a představujte si, že už je vlas šedivý. Dle vaší intenzity a síly chtíče se vlas přemění. Můžete si třeba říkat `Vidím šedivý vlas, tento vlas je šedivý,´někomu to totiž pomáhá. Za druhé, musíte být v klidu a nesmí vás ovlivňovat žádné vnější vlivy..nebo prostě nesmíte nic kolem vnímat a musíte se na danou věc dokonale soustředit. Nesmíte se nechat rozptýlit jinými věcmi. A za třetí, kouzlo na samotné přeměny zní Pars onis, ale pokud by se z vás časem stal pokročilý a zběhlejší kouzelník či čarodějka, která tyto proměny skvěle ovládá, kouzlo už není nutné vyslovovat a není nutné používat hůlku, stane se neverbálním a pro samotnou přeměnu stačí soustředit svou pozornost na první dvě podmínky přeměny, které jsem zmínil..“
„Ale Si..pane profesore,“ přihlásila se Hermiona, „jaký je potom rozdíl mezi obyčejným kouzelníkem, který by tohle kouzlo prováděl a mezi metamorfágem?“
Sirius se rozesmál. „To je dobrý dotaz, Hermiono. Máš pravdu. Člověk si řekne, ale jaký je rozdíl, protože pokud se kouzelník stane tak dobrým, že nemusí formuli vyslovit, vypadá pak jako klasický metamorfág, který nepoužívá hůlku. Ale rozdíl je mezi tím, že metamorfág se tohle prostě nikdy nemusí učit a jde mu to samo, už od narození. Kdežto obyčejný kouzelník se to musí naučit. Prvně s hůlkou a potom třeba bez ní. Ale jen málo kouzelníků se dokáže přeměnit bez hůlky. Je to poněkud složitější a trvá to léta, než se to člověk naučí. Chce to více trpělivosti a více času,“ zkontroloval čas. Zbývalo ještě deset minut. „Tak a teď, každý si pozorně prohlídněte svůj vlas. Už toho asi moc nestihneme, tak to zkusíme dokončit příště, ale aspoň to zkuste. Zaměřte svůj zrak na vlas a zapomeňte, že se kolem vás něco děje. Zapomeňte, že jsou kolem spolužáci, že někdo něco říká. Sout¨střeďte se jen a jen na ten vlas a představte si, jak ho vidíte šedý. Vy nevidíte svůj vlas, ale vidíte šedý vlas.. soustřeďte se na své přání a představu, ignorujte okolí a nezapomeňte, že formule pro proměnu zní Pars onis.. tak, zkuste to!“
Do konce hodiny, plných deset minut, celou třídou znělo hromadné Pars onis. Hermioně se dokonce podařilo během té chvíle, že koneček jejího vlasu opravdu zešednul.
„Výborně, Hermiono, dobrá práce. To je hodně dobrý výsledek! Deset bodů pro Nebelvír!“ Prohlížel si její vlas a Hermiona se tvářila naprosto spokojeně. Ron to vedle ní už dávno vzdal a Harry se už jen smál jeho otrávenému výrazu, který jasně říkal, že už ho ta Hermionina dokonalost štve.
***
„Tak co myslíte? Jak si Sirius vedl?“ Zeptal se zvědavě Harry svých kamarádů.
„Je strašné, co řeknu,“ zpytovala Hermiona své svědomí, „ale myslím, že Sirius je skvělou náhradou za profesorku McGonagallovou.“
„Máš pravdu, na to, že byl tolik let ve vězení, byl fakt skvělej,“ souhlasil Ron.
„Viděli jste Parvati s Levandulí? Obě dvě z něj byly úplně na větvi!“ Zkonstatovala Hermiona, přičemž si otevřela nějakou knihu.
„Jo, to má pravdu,“ nasimuloval Ron výraz, jaký měla Parvati ve tváři, když Sirius vstoupil. „A co teprve Milicent Bulstrodeová, všimli jste si jejího pohledu? Sice nic neříkala, ale ten pohled mluvil za všechno!“ Smál se pobaveně Ron.
„Fakt? Já jsem se nedíval..“
„Jo, Harry. Svlékala Siriuse očima, hlavu měla podloženou dlaní a odevzdaně na něj mlčky hleděla, div si neposlintala hábit!“
Čekala je už jen poslední hodina Kouzelných formulí, které měli opět všichni čtyři pohromadě.
Jak Harry předpokládal, a jak mu Hermiona vyčetla, protože si nic na hodinu nezopakoval jako ona, udělal ze sebe před celou třídou úplného blbce, když neznal formuli na ztišení hlasu. Profesor Kratiknot mu za to napařil domácí úkol a strhnul mu pět bodů za neznalost. Jediné, co Harryho uspokojovalo bylo, že Ron vedle něj taky absolutně nevěděl, o čem se mluví. Byl úplně mimo a místo, aby pracoval tak, jak měl, tak hleděl z okna a pozoroval zataženou oblohu, která se schylovala k dešti. Netvářil se přitom moc vesele a Harrymu bylo jasné, na co teď právě myslí.
Taky si častokrát před spaním na Noreen vzpomenul a dával si její smrt za vinu a byl rozhodnutý, že se za tohle všem pomstí. Nejenom Voldemortovi, ale i Luciusi Malfoyovi, který Noreen nejvíc ublížil.
„Pane Pottere!“ Zaslechl nakřáplý hlásek malinkatého profesora Magických formulí. „To už je podruhé v této hodině, vy mě vůbec neposloucháte! To nejde jen tak přehlížet, odebírám vám dalších pět bodů a jestli se to ještě jednou bude opakovat, dostanete školní trest!“
`Sakra.. a Rona si jako nevšimne? Celou dobu je naprosto mimo a já se jen na chvilku zamyslím a mám problém!´
Když se chtěl zeptat, co právě dělají, Hermiona ho jen spřáhla nasupeným pohledem a nic neřekla. Harry věděl, že nemá šanci se od ní cokoliv dozvědět, a tak se zaklonil za sebe k Deanovi a Seamusovi, kteří stejně jako on neměli ponětí, co se právě učí.
„Tak díky!“ Usmál se napůl Harry. Když se tak rozhlížel, skoro nikomu se nechtělo dělat. Téměř nikdo ve třídě nepracoval a dělal úplně něco jiného. Jen Harryho si profesor všímal. Bylo mu jasné, že pokud do pěti minut nezjistí, co má vlastně dělat, napaří mu profesor Kratiknot školní trest.
Naposledy se zoufale podíval na Hermionu, ale ta zarputile mlčela. Rozhodl se, že se na to vykašle. Když mu ani jeho nejlepší kamarádka nechce pomoct, už na tom nebude lépe. Rezignovaně si složil dlaně pod bradu a po vzoru Rona zamířil svým pohledem na zašedlá mračna, ze kterých už cvrčela voda.
Harry tomu sám nemohl uvěřit, ale asi měl nějaké zvláštní štěstí, poněvadž do konce hodiny si ho profesor nevšiml a nakonec zadal školní trest nějaké studentce ze své, havraspárské, koleje.

132 komentáře “8. kapitola – Profesor Black”

Napsat komentář: HPGirl Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..