4/4

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Máme v rodině čarodějku
Bradavický expresní vlak se rozjel. Lily si našla úplně vzadu prázdné kupé. Kufr se vší silou mrskla nahoru do zavazadlového prostoru a sedla si k oknu, kde už se mihl jeden strom za druhým. Nemohla tomu uvěřit. Jede do Bradavic. Byla celá natěšená, až potká někoho sobě rovného, stejného jako je ona. Zatím s nikým neprohodila ani slůvko. Ale najednou..jakoby ji někdo četl myšlenky. Do kupé vstoupil nějaký mladík: „Promiň, máš tu volno? Já.. nikoho tu neznám a nemám si kam sednout.“
„Jasně,“ pokynula na sedadlo proti ní, mladík se tam posadil. Vroucně se na ni usmál a pohlédl z okna.
„Taky do prváku?“ pokračovala Lily, nechtěla, aby celou cestu mlčel, je ráda, že konečně potkala nějakého bradavického studenta.
„Jistě, mám hroznou trému.“
„Z čeho?“
„Do jaké koleje mě zařadí,“ aha, kolej, tak o tom mluvil. Lily si vzpomněla, že četla něco o čtyřech kolejích, které založili kdysi dávno čtyři mocní mágové. Četla to v Bradavických dějinách a v Dějinách čar a kouzel.
„Kam si myslíš, že půjdeš?“
„Já nevím,“ hlesla Lily, „vůbec nemám ponětí, kam bych se mohla dostat, ale nechtěla bych do Zmijozelu, podle toho, co jsem četla..“
„Jasně, já taky ne. Ale snad můžeš soudit podle rodičů, ne?“
Lily nevěděla, jak mu to má říct. Copak neexistují kouzelníci, kteří nemají rodiče kouzelníky? Copak je jediný exemplář?“Totiž, moji rodiče…“
„..jsou mudlové?“ doplnil ji chlapec.
„Co?“
„No mudlové, to je výraz pro ty, kteří neumějí kouzlit, pro obyčejné lidi.“
„Ano, jsou to mudlové,“ teď čekala, co na to její spolujezdec řekne.
„Aha, tak to chápu. Táta byl v Mrzimoru a máma byla v Nebelvíru, takže se dostanu buď tam nebo tam, ale rád bych do Nebelvíru. V Mrzimoru jsou samí trumberové,“ zasmál se hoch. Lily smích opětovala.
„Jo, Nebelvír by byl fajn,“ povzdechla si Lily.
„Mimochodem, já jsem Remus, Remus Lupin, a ty?“
„Já jsem Lily Evansová.“
„Těší mě!“
„Mě taky, Remusi,“ usmála se. Konečně..našla si prvního přítele. Snad se aspoň dostanou do stejné koleje.
Čas plynul strašně rychle, během několika hodin zábavy(stále si měli o čem povídat) se vlak dostavil na smluvené místo. Lily ani nepostřehla, že se asi před hodinou měli převléct. I Remus na to úplně zapomněl. Na poslední chvíli se převlékli do hábitů a rychle vyběhli ven, kde na ně čekal nějaký hromotluk. Lily ho ihned poznala. Potkali ho přece tehdy s mámou v tom Děravém kotli, když chtěli jít na Příčnou ulici, seděl vzadu, tu jeho rozčepýřenou hlavu nemohla nevidět.
Na lodičkách se přepravili k hradu. Ostatní studenti vyšších ročníků jeli kočáry, ale pro ně byly zvlášť přichystány lodičky. Seděli v člunu čtyři. Nikdo ho neřídil, ale sám měl namířeno k hradu. Nejspíš byl nějak očarován. Vedle Lily seděl Remus a naproti ní nějaká světlovlasá dívka a trošku obtloustlý chlapec s pískovitými vlasy.
„Tak a je to tady,“ Remus a Lily se na sebe nervózně koukli, „mám pocit, že mám srdce v kalhotách. Doufám, Lil, že se aspoň dostaneme do stejné koleje.“ Jak jí to řekl? Lil? Tak jí ještě nikdo nikdy neřekl, ale bylo to docela milé. Znělo to jako přátelské gesto.
„Taky doufám, Reme,“ oplatila mu.
Profesorka McGonagallová, přísně vyhlížející dáma s vlasy staženými v drdol, jim přečetla školní řád a připravila je na rozdělování do čtyř kolejí, které se jmenují Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel.
Když vešli do vstupní síně, byla už plná ostatních studentů, kteří čekali na zařazování. Lily nebyla žádná tvář povědomá, proč taky. Nikoho nemohla znát a nikdo nemohl znát ji.
Profesorka postupně volala jména, která si šla sednou na stoličku stojící včele sálu. Jakmile příslušný student dorazil, dala mu na hlavu starý ošuntělý klobouk, který něco mluvil.
„Evansová Lillyan,“ její jméno bylo brzy, protože je téměř na začátku abecedy.
Lily měla buď halucinace nebo na ní ten klobouk opravdu mluvil.
„Zajímavé, hlavu máš bystrou, jsi chytrá a máš chuť dokázat, že zde opravdu patříš, kam tě ale poslat.. v Mrzimoru bys mohla předvést, že hlavu na to máš. Ale v Nebelvíru by se ti podařilo lépe prosadit. Sílu máš, máš chuť prát se za to, co chceš.. ať je to tedy..NEBELVÍR.“ Lily si oddychla, Nebelvír je fajn. Tajně si přála se do něj dostat, byla to totiž kolej s nejlepším jménem, aspoň podle jejich kritérií.
Dál přišly na řadu jména jako Kortneysová, samozřejmě Remus Lupin, Obery, Potter, Snape, Trevors a jiní.
Bylo to tu velkolepé, celá síň byla prosvětlená svícemi, strom byl jako opravdová nebesa, dnes byly krásně vidět hvězdy.
Nakonec ředitel Albus Brumbál něco řekl a studenti šli na kutě.
Lily byla na pokoji s onou světlovlasou dívkou, se kterou jela loďkou na hrad, pak s nějakou další dívkou, která měla zrzavé vlasy na ježka a ještě s jednou černovláskou s uhrančivými černýma očima. Všechny dívky byly moc fajn. Taky aby ne, nebelvírští studenti podle toho musí vypadat.
Lily byla neskonale šťastná, bylo to tu úžasné, lidé kolem byli skvělí, měla nové kamarádky a kamaráda, Remus se jí opravdu zamlouval a taky se dostal do Nebelvíru, takže se nakonec jejich přání, být spolu, splnilo.
Zítra začínal jejich první školní den. Lily se opět nemohla dočkat, ale tentokrát na posteli s nebesy usnula jako malé dítě. V tak pohodlné posteli ještě nespala, nebylo divu, že byla během chvíle ve snách. Nestihla si ani promyslet své dnešní zážitky. Byl to tak emocionální den, nikdy se necítila tak spokojená. Cítila, že zde opravdu patří.

83 komentáře “4/4”

Napsat komentář: Elis Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..