3. kapitola – Dívčí idol



Hmm, tak Ginny, přemýšlej. Co jim řekneš.. no ne, oni fakt jdou přímo ke mně. Ne, ne..proboha.. já..já nevím, co říct…

„Ahoj,“ přisedl si Harryho kmotr hned vedle Ginny, pročísaje své elegantně neposedné vlasy, „my se neznáme, ty jsi tu nová?“
„Hmm..totiž..ano,“ Ginny se zmohla sotva na jednoduchou holou větu. Lépe řečeno, jen na jednu spojku, částici a citoslovce.
„Já jsem Sirius Black,“ podával jí ruku.. zatímco se snažil na rtech vytvořit ten nejoslnivější úsměv.
„Jo, já ví… jsem Ginny,“ opravila se fofrem, aby nedej bohu něco nechtěně nevyklopila.
„..a tohle je Remus, James a Petr,“ ostatní tři kluci si přisedli ke stolu.
Ginny upřeně hleděla na Jamese, který ji pohled oplácel. Až nechutně mu připomínala Lily. Koneckonců byly obě dvě stejný typ holky. Zato na druhou stranu, Ginny z Jamese nemohla spustit oči, protože byl natolik podobný jeho životní lásce. Harry byl celý otec, jen co byla pravda. Jen ty oči. Mnohokrát slyšela, jak Harrymu všichni říkali, že jen ty oči má po své matce, ale jinak nelhali, když tvrdili, že je celý otec. Ginnina krev tuhla, na koncích končetin a v žaludku cítila mírné mravenčení. Srdce jí tlouklo ohromnou rychlostí. Sotva se zmohla na nějaká slova. Právě vedle ní seděl hoch tolika podobajíc se svému synovi. Nemohla z něj spustit oči, protože jí až napadlo, že když už nemá Harryho, je tu jeho otec. I když to byla spíš jen myšlenka, protože jí bylo jasné, že v této době rozhodně nesmí nic takového podnikat. Změnila by tím všechno. James a Lily se opět musí dát dohromady, už jen proto, aby se narodil Harry. Kdyby se totiž nenarodil, Voldemort by byl zřejmě ještě stále pln svých sil. Kouzelnický svět by byl dál ohrožen a ona by zde nebyla.
Pokud jí zde Harry teda poslal, lépe řečeno, Harryho duše, která se zde kvůli ní drží, co se zde má tedy stát? Poslal jí sem záměrně, aby něco změnila? Ale jak si může být jist, že tedy něco změní? Že udělá právě to, co chce, aby udělala.
„Ginny?“ Vytrhnul jí z přemýšlení její bývalý profesor Obrany proti černé magii v mladším a méně vlkodlakovitějším vydání.
„Co-co?“ Zareagovala opožděně, získajíc si tak posměch zbývajících Záškodníků.
„Jen jsem říkal, že jsi strašně podobná jedné naší spolužačce,“ usmál se přátelsky.
„Jo, tedy ano.. jo?“ Docvaklo jí, že by to spíše mělo znít zvědavě, poněvadž „jako“ Lily nezná,ačkoliv si byla jistá, že určitě mluví o ní. Slyšela toho o ní už opravdu hodně a viděla plno jejích fotek, musel mluvit o ní. Trochu se v ní totiž viděla. „Jaké?“
„Jmenuje se..“
„Ahoj, ty jsi tu nová?“ Oslovila Ginny osoba, jež chtěl Remus zřejmě zrovna zmínit. „Já jsem Lily Evansová,“ podávala jí svou drobnou ruku. „Nechceš si raději přisednout k nám?“ Ohlédla se na Jamese. „Myslím, že tato společnost pro tebe nebude nejvhodnější.“
„Díky Lily, ale myslím, že si to rozhodnu sama. Každopádně je zprva musím poznat, abych zjistila, zda jsou pro mě vhodná společnost,“ usmála se Gin a doufala, že to Lily nevezme osobně. Nechtěla by si znepřátelit, ve své době bývalou mrtvou potencionální, tchýni.
„V pořádku,“ usmála se, zřejmě nebyla tak urážlivá, „pokud by si změnila názor, sedím ještě s dvěmi kamarádkami támhle,“ ukázala prstem k opačnému konci stolu.
„Dobře, díky, Lily.“
„Promiň, ale asi jsem přeslechla tvé jméno!“
„Nepřeslechla,“ ujistila jí nová členka nebelvírské koleje, „neříkala jsem ti ho,“ povstala a natáhla se k ní s dlaní, jakož to před chvílí udělala i ona, „jsem Ginny Wea…Grangerová,“ přikrčila rty.
„Tak zatím Ginny.“
„Ahoj.“
„Teda, tys jí to nandala,“ vycenil na Ginny Sirius zuby a snažil se vypadat neodolatelně, „poslyš, když už jsme ti natolik sympatičtí, že ses nás zastala, nešla by ses třeba dneska večer při měsíčku projít kolem bradavického jezera? Jen já a ty, několik hvězd nad námi, pár lučních koníků, co nám budou cvrlikat do cesty..“
Ginny se začala smát nad Siriovou vynalézavostí a výřečností. Vůbec by se nedivila, kdyby byl hlavním lamačem dívčích srdcí. Vzpomínala si, že jí kdysi Harry něco takového říkal. Jak Siriuse zbožňovaly všechny dívky na škole. Za normálních okolností by se cítila privilegována, že si jí takto všimnul, ale když to brala kolem a kolem, byl to vlastně obyčejný sukničkář a otočil by se za každou sukní, ta Ginnina by neměla větší význam. A navíc..ta změna budoucnosti..ta změna!!
„Sklapni,“ řekla stylem, který by nemohl urazit ani Lily, poněvadž v něm byl nádech pobavení.
„No tak třeba někdy jindy,“ usoudil Sirius.
Najednou, když se Ginny ohlédla na Remuse, jí něco došlo a hodlala svého nápadu využít, „Dobrá, tak co třeba o úplňku? Miluji úplňky,“ věděla, že to odmítne a tím pádem si může zvolit ultimátum, buď úplněk nebo nic.
„Eeeh..no, víš..o úplňku to fakt nejde..“
„Proč?“ Dorážela Gin.
„Nezlob se, ale vážně to nejde, něco už mám.“
„Nepovídej. Pokud tedy ne o úplňku, tak máš smůlu, Siriusi Blacku. Další šanci si tímto promrhal,“ zvedla se a se širokým úsměvem odkráčela ke konci stolu, kde seděla Lily s kamarádkami.
„Ta holka mě miluje!“
„Právě naopak, řekl bych, že ti teď parádně vytřela zrak, Tichošlápku!“ Oznámil mu suše Remus.
„Jo, prostě ti dala kopačky,“ doplnil ho Dvanácterák.
„Ale že se zrovna musela trefit do úplňku,“ zakýval nevěřícně hlavou chlapec s očima šedýma jako nebe před bouří.
„Co ty víš, Siriusi, třeba je to nějaká vědma a zná budoucnost,“ zachechtal se Petr prohlížeje si přitom Ginninu siluetu mířící k opačnému konci nebelvírského stolu. Sám však nevěděl, že z poloviny má pravdu.
Lily už se z dálky usmívala. „Koukám, že si to tam moc dlouho nevydržela,“ pobídla jí, aby se posadila.
„Naprosto mě přešla chuť tam sedět, když mě Sirius pozval na rande!“ Zakabonila se.
„Tebe Sirius Black pozval na rande?“ Vyhrkly obě dvě Lilyiny kamarádky najednou a tvářily se přitom navýsost dotčeně.
„Jo,“ odvětila opatrně Ronova mladší sestra.
„Z toho si nic nedělej,“ zavrtěla Lily hlavou, „ony jsou praštěné. Obě dvě se už sedmým rokem snaží dostat Siria na rande, ale pořád si ještě nedal říct, s ani jednou…,“ otočila se na kamarádky, „ony snad nechápou, že je to prach obyčejní sukničkář a že už tady obešel snad celou školu.“
„Ale u mě ještě nebyl..“
„Tak na něj pořád nečekej, není to žádná výhra..“ ohradila se Lily, „za mnou taky nebyl a vůbec mi to žíly netrhá!“
„Ale když on je tak úžasný,“ rozplývala se jedna z kamarádek.
„Za tebou nebyl, protože nechce Potterovi lézt do zelí,“ připustila další.
„Buď zticha a vůbec neříkej nahlas jméno toho nadutce nebo se neznám!“
Ginny obrátila oči v sloup. Tohle jsou opravdu nejlepší kamarádky Lily Evansové? Takové dvě nány? Ani se tomu Siriovi nedivila, že je zatím nikam nepozval. To by raději šla na rande z obrovskou bradavickou olihní, než s těmahle dvěma.
„Buď zticha a vůbec neříkej nahlas jméno toho nadutce nebo se neznám! Nešla bych s Potterem ani vynést odpadky!“
Kdyby věděla, jak se mýlí.. ještě pár měsíců a budou je spolu vynášet do společného koše, pomyslela si pobaveně Ginny a pomalu přestala vnímat, že se začaly všechny tři hádat.
Celou dobu, co seděla u stolu, nezměnily téma. Obě dvě Evansovic kamarádky se stále hádaly o to, která půjde dřív na rande s obávaným bohémem Blackem. Záviděly Ginny, že jí pozval, ačkoliv jí znal teprve nějakých deset minut. Ginny si tím udělala jasno. Během chvilky si na ty dvě utvořila názor a přiřadila je do skupiny „vykrámovaných husiček,“ a stále se divila, jak ta chytrá a inteligentní Lily Evansová může mít za kamarádky takováhle dvě trdla. Najednou se jí zastesklo po komplimentech od Siriuse a po čtveřici Pobertů. Litovala, že se vůbec od toho stolu zvedla a přišla si sednou tady.
Když pozorovala grimasy na Lilyině tváři, poznala, že tyhle dvě kamarádky asi zrovna nebudou nejlepší, poněvadž na ní bylo vidět, že si o nich myslí něco obdobného myšlence Ginny.
„Myslím, že mě přešel hlad,“ zvedla se rusovlasá dívka s očima podobnýma dvěma smaragdům, odkývla Gin na pozdrav a ladným krokem, jenž zaujal nejedno chlapecké oko, odkráčela ven ze síně.
Ginny to na chvíli naštvalo, poněvadž jí tam nechala v pasti. Ve spárech jednohlavých saních a ve spárech výčitek, závisti a opovržení.
Jakmile toho na Gin bylo už moc, rozhodla se, že taky půjde na pokoj, poněvadž už těch otravných argumentů měla až po krk.
Když procházela okolo záškodníků, všichni na ní významně vrhli pohled, přičemž Sirius zdvihl palec a hlasitě za ní křiknul: „Takže o úplňku, Ginny Grangerová!“ Ginny sice nechápala, o čem to mluví, ale rozhodla se to ignorovat a jít prostě rovnou na kolej.
***
„Proboha,“ mrskla sebou na postel u dveří a hlasitě vzdychla, „ještě jednou dnes uslyším jméno toho otravy, tak začnu ječet!“
Zpoza závěsů vylezla dívčí silueta.
„PROBOHA!“ Křikla rusovláska a popadala se za hrudník na místě, ve kterém se schovávalo její srdce.
„To jsem já,“ usmála se Lil, „trpíš samomluvou?“
„Vylekala si mě!“
„Já vím,“ zazubila se, „takže chodíš taky do sedmého ročníku?“
„Jo, jak si to..“
„Jsi s námi v pokoji, ne?“ Opáčila Lily. „Všimla jsem si při příchodu, že je zde jedna postel navíc. Je to zvláštní, myslela jsem, že jsi mladší.“
„Jo, jasně,“ plácla se Ginny přes čelo, „teď mi to nedošlo. Mladší? Kolik si myslela, že mi je?“
„Nevím, tak patnáct. Pátý, šestý ročník,“ pokrčila rameny, načež dodala, „taky už si potřebovala vypadnout, co?“ Kývala pobaveně hlavou. „Ty dvě se snad neumí bavit o ničem jiném, tohle slyším denně už sedmým rokem, vůbec se ti nedivím.“
„Jak ses proboha proti tomu obrnila? Vždyť je to strašné. Až budou staré, představuji si je u krbu v teplých ponožkách a pletacími jehlami v ruce. Za krkem jim bude spát kočka a obě dvě si budou říkat, jak promrhaly léta tím, že čekaly na Siriuse Blacka!“
Lily se začala hlasitě smát. „To je docela možné!“ Posadila se na postel. „Už jsem asi nějak hluchá nebo co, pomalu jsem se naučila je nevnímat!“
Ginny a Lily si rozuměly skvěle. Jedna tu druhou skvěle doplňovala, měly stejné zájmy a nápady. Ginny po dlouhé době potkala někoho, s kým si tak skvěle rozuměla. Ačkoliv jí Lily připomínala trochu Hermionu, od které si právě propůjčila příjmení, jelikož je Lily taky ten studijní typ, přesto byla o něco víc v pohodě a cítila, že by pro ní mohla znamenat i něco víc, než dočasná kamarádka či mrtvá tchýně. Lily neměla předsudky, brala všechny takové, jací jsou. Svěřila se Ginny, že si s kamarádkami příliš nerozumí a že jsou to spíš něco jako její nohsledky. Od prvního dne školy se jí chytily a už se jí nepustily.
Ginny jí pověděla, že přijela přímo z Gibraltaru, že jeden rok musela vynechat školu a že je jí tedy osmnáct let. Že jí umřel přítel, o kterém se však nezmínila jako o jejím synovi z budoucnosti. Vyprávěla jí o svých zážitcích, o své rodině, i když musela pozměnit některá jména, mluvila o tom, co jí baví a opravdu poprvé v životě pocítila opravdové dívčí kamarádství se vším všudy. Lily ji vnímala, nepřerušovala, naslouchala a navíc, rozuměla jí. Hermiona se chovala vždy strojeně. Nikdy se nechovala jako přítelkyně, spíš odtažitě a neznala problémy, které Ginny měla. Nedokázala poradit a většinou uvažovala pouze racionálně a naučeně podle knih. Nikdy by Gin o ní nemohla tvrdit, že se jí se vším může svěřit. Zato tady snad poprvé pocítila souznění duší a důvěru.
Seděly takto další dvě hodiny, než dorazila obě děvčata. Když uslyšely kroky na schodech, raději obě dvě začaly dělat, že spí, jinak by si musely vyslechnout několik dalších návrhů a připomínek týkajících se neodolatelného Siriuse Blacka, školního Romea, který jim určitě nedá ani spát.
Ginny se vlastně divila, proč ještě ani jednu z nich nenapadlo namíchat nápoj lásky, ale pro jistotu jim to nehodlala ani navrhovat. Chudák Sirius, na to ho měla až moc ráda. Potichounku se převalila, zavírajíc přitom svá víčka a vzpomínajíc na svůj domov.

134 komentáře “3. kapitola – Dívčí idol

Napsat komentář: Ilianaiedail Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..