22. kapitola – Změny

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Počátky Pobertů v Bradavicích
Sice opožděně, ale přece. Zde je slibovaná kapitola. Chyby..jako obvykle máte..víte co 🙂 P. S. ten obrázek je můj.
A/N: Tato povídka NEBUDE nikdy dokončena ani přepsána.
Jelikož je v této povídce plno faktických chyb, počínaje Lily, která patří do stejného ročníku jako Pobertové, rozhodla jsem se ji prostě šoupnout do jejich ročníku, i s jejími kamarádkami, jako je Tery a spol. Proto se nedivte následujícím změnám v dalších kapitolách, jelikož se tam začne Lily více vyskytovat a je později pro děj důležitá a musí být také stejně stará. Proto se omlouvám, když jsem začala tuto povídku psát, žádný pátý díl a možná vlastně ani čtvrtý ještě nebyl a hp-lexicon jsem ještě neznala, takže se tam vyskytuje plno chyb. Omluvte mou mladickou nevědomost, kterou teď mohu napravit jedině takto. V případě dalších faktických změn vás vždy upozorním v úvodu následujících kapitol. Děkuji za pochopení.
***
„Dobrý den, milí studenti,“ ceremoniál zařazování a začátek školního roku jako vždy začínal stejně. Brumbál přivítal staré i nové studenty a popřál všem dobrou chuť. Zařazování proběhlo jako obvykle, jen s novou písní, kterou složil Moudrý klobouk. Každá kolej nabyla o nějakých deset studentů.
U stolů to šumělo.
„Jamesi, všiml sis něčeho?“ začal překvapeně Sirius hledě k učitelskému stolu
„Jo, Evansová má ostříhané vlasy!“
„Ty pitomče, o ní jsem nemluvil!“ vytrhnul Jamese z jeho snění.
„Tak o čem?“ obrátil se na něj s nakvašeným výrazem, kterým jasně dával najevo, že není nic důležitějšího, než účes Lily Evansové.
„Podívej se k učitelskému stolu!“
James projel řady profesorů, načež se zadrhnul. „Kdo je ten tlouštík, co vypadá jako prase v županu? A kde je Morisnová?!“
Sirius se rozzářil: „Toť otázka, kde je Morisnová?“
„Myslím,“ přidal se k nim Remus, „že se nám to Brumbál právě chystá říct!“
„Vážení přátelé, je mi nesmírně líto, že musím ohlásit tuto špatnou zprávu, jelikož jeden člen z našeho sboru nás navždy opustil. Jistě jste si povšimli, že naše drahá-„
„-css,“odfrknul si Sirius.
„-profesorka Morisnová,“ pokračoval Albus Brumbál, „není již mezi námi. Již na konci minulého školního roku bojovala se zákeřnou nemocí, které na konci tohoto léta nemilosrdně podlehla, uctěme proto její památku minutou ticha.“
„Ani mě nehne!“ zachraptěl nakvašeně Sirius. „Harpyje jedna, zasloužila si to!“ přesto však zmlknul a zarytě hleděl do svého talíře.
Po minutě ticha:
„A teď ta lepší zpráva, je mi nesmírnou ctí tímto mezi námi přivítat staronového profesora lektvarů a zároveň ředitele zmijozelské koleje Horácia Křiklana, který se uvolil vzít opět tuto funkci po několikaletém odpočinku.“
Potloustlý mužík s knírem podobným tomu mrožímu se postavil, přičemž břichem zavadil o stůl a mírně ho odsunul. Celý sál začal jásat a Sirius s Jamesem začali hlasitě ječet, tleskat a pískat.
„Konec mrše, konec harpyje!“ křičel Sirius. V sále zavládlo veselí, všichni studenti, až na zmijozelské jásali a těšili se, že se konečně zbavili té staré zmije.
Jakmile se profesor usadil, Brumbál pokračoval. „A brzy by k nám měla dorazit další posila našeho učitelského sboru. Á..,“ Brumbál pokynul rukou ke vstupním dveřím, které se rozrazily a dovnitř vrazila mladá žena, která nemotorně zakopla o jejich roh. „Slečna Lena Daleová, představuji vám všem profesorku obrany proti černé magii pro letošní školní rok, přivítejme ji, prosím, potleskem!“
V sále to zašumělo.
„Ty jo, pěkná kost,“ poznamenal tiše Sirius.
Přibližně pětadvacetiletá žena s plavými vlasy pod lopatky se na všechny zářivě usmívala a přijímala ovace s grácií. Mírnými úklonky dávala najevo svou radost, že zde smí být.
„Děkuji, pane řediteli,“ přistoupila ke stolu a posadila se vedle profesora lektvarů a stačila přitom shodit svůj pohár s vínem na profesora Křiklana, který se kupodivu nerozčílil, ale jen se rozesmál. Mávl hůlkou a skvrna od vína byla tatam.
„Myslím, že letos se mi bude ve škole obzvlášť líbit! Morisnová pod kytkami, z obrany taková kost, co víc si člověk může přát!“ zasnil se Tichošlápek a Petr jen souhlasně přikyvoval.
***
James
Jelikož byli právě ve třetím ročníku, hned první den měli odevzdat ředitelům svých kolejí dva volitelné předměty pro následující ročník. Petr, James a Sirius se tajně dohodli, že by se jim mohly hodit hodiny péče o kouzelné tvory, jelikož se chtějí stát těmi zvěromágy. Remus, protože nechtěl nikam chodit sám, neměl jinou možnost, než si dát péči také. Jako druhý předmět si Sirius a Remus zvolili studium mudlů a James s Petrem starodávné runy, poněvadž James zjistil, že si je bude dávat i Lily Evansová a tuhle šanci nechtěl propásnout a přemluvil aspoň Petra, aby šel do toho s ním a ten, jelikož pocházel z polomudlovské rodiny, se rozhodl, že studium mudlů není pro něj to pravé. Sirius, který měl vždy zakázáno se s mudly jen bavit a jakkoliv využívat jejich věcí, se chtěl o nich dozvědět něco víc a Remus pocházel také z čistokrevné kouzelnické rodiny, kde byly namístě konvence a kouzelnické zvyky, a tudíž se také rozhodl více prozkoumat svět mudlů, do něhož neměl nikdy možnost vstoupit sám, jelikož mu to rodiče nedovolili.
***
„Hej, Evansová!“
„Co zase chceš, Pottere!“
„Hrozně ti to sekne, víš to?“
„Víš, co mi můžeš, Pottere?“
„Vím, můžu ti dát třeba pusu, jestli bys chtěla.“
„Nech si zajít chuť!“
„Ale no tak, Evansová! Takový polibek jako ode mě si ještě nezažila, kdo zkusí jednou už nechce jinak!“
„Když budu chtít být celá oslintaná, zajdu si za tou obří olihní do jezera, ale díky za nabídku, Pottere!“
„Počkej, Evansová, ty si nesedneš vedle mě? Moje srdce puká, já si dělal takové naděje!“
„Dej mi už pokoj a raději se starej o sebe a o ty svoje přítelíčky, Pottere! A svoje naděje vkládej raději do někoho jiného!“
„Víš Jimmy, ona tě má asi vážně plné zuby!“ smál se přitrouble Sirius
„Ale co jsem jí udělal?“ zeptal se smutně jmenovaný
„Asi to, že po ní každých pět minut řveš hej, Evansová!“
„Máš pravdu, měl bych to zkoušet co minutu,“ zazubil se.
„Tak to bys už měl asi vážně po brýlích, kamaráde!“ připojil se Remus. „Tak kam sedneme?“
„Jako obvykle, dozadu!“
První hodina lektvarů s novým profesorem Horáciem Křiklanem dováděla všechny studenty do varu. Nikdo se nemohl dočkat, až pozná toho nového profesora. Pravda, sice byl ředitelem Zmijozelu, ale horší než Morisnová být nemohl. Mohl být jen o něco mladší než samotný Albus Brumbál.
Když se jeho kulatý pupek přehoupl přes práh sklepení, ve třídě to utichlo. Severus Snape v první lavici se napřímil a srovnal své knihy do komínku.
„Podívej se na toho vlezdoprdelku Srábka, co dělá!“ poznamenal kousavě James
„Sedí tam jak slepice na vejcích!“ zakroutil nevěřícně hlavou mladík s očima barvy kouře.
„Uvidíme, jak dlouho to vydrží…“
Z rozhovoru je ale vytrhl profesor Křiklan.
„Dobrý den, třído,“ usmál se mile, „jmenuji se Horácio Křiklan a budu snad po zbytek vašich studií vaším profesorem na lektvary. Jelikož nás nemilá událost spojila dohromady, musíme si na sebe znovu zvyknout.
Co kdyby jste se mi představili?“
Celou hodinu se téměř nic nedělo. Lavice po lavici, student po studence se každý představoval. Sirius téměř z hodiny nic nevnímal, ani, když se profesor několikrát s kýmsi zabral do vážného rozhovoru a tvářil se přitom, jako by snad vyhrál zlato. Nakonec došel k posledním lavicím, ve kterých seděli Pobertové. Zprvu se Křiklan ptal neustále něco na Remuse, pak také Jamese, ale když přišla řada na Siriuse, rozmluvil se nejvíc.
„Říkáte Black? Ten Black z vážené kouzelnické čistokrevné rodiny Blacků?“
„Ano, pane.“
„Ale jakpak, že vás nemám ve své koleji, Siriusi? Pokud je mi známo, všichni z vaší rodiny byli vždy ve Zmijozelu. Vzpomínám si ještě na vaši matku, učil jsem ji.“
„Ano, pane,“ šlo Siriovi skrze zuby.
„Vlastně i vašeho otce jsem učil, Orion Black, pamatuji si správně? A Walburga Blacková!“
„Ano, pane!“ Siriovi tenhle chlapík začal silně lézt na nervy. Kdokoliv, kdo se začal nimrat v jeho nenáviděné rodině, mu lezl na nervy a tenhle to vážně přeháněl.
„Jak je překrásné zavzpomínat si na staré časy, znal jsem i oba vaše dědy, pokud byste měl zájem, můžete ke mně někdy přijít na šálek čaje a popovídáme si o vašich předcích. Mívám občas u sebe v kabinetu takové menší sešlosti, na které zvu několik studentů, byl bych velice poctěn, kdybyste přijal mé pozvání. Doufám, že souhlasíte? První sešlost plánuji na prvního října, můžete si vzít jednu osobu s sebou a pan Lupin samozřejmě také,“ pokývl profesor na Remuse, „budu se těšit,“ odcupital ke katedře, jelikož právě skončila hodina a studenti se začali rozprchávat.
„Já jsem ale tomu chlapovi neřekl, že přijdu!“ vztekal se Sirius. „To byla příšerná hodina, teď nevím, kdo byl lepší, jestli ta harpyje Morisnová nebo tenhle úlisák Křiklan!“
Jakmile to však dořekl, ze třídy se vynořil usmívající se profesor a mířil přímo k nim.
„O né!“ špitl Sirius
„Doufám, že mě nezklamete, Siriusi,“ zamlaskal profesor a položil svou malinkou dlaň na obrovské břicho. „Slyšel jsem, že jste jeden z nejnadanějších studentů na škole a tady pan Lupin také, budu se na vás těšit, chlapci!“ a zase spokojeně odkráčel.
Sirius tam zůstal stát neschopen slova.
„To je nespravedlivé, mě ani nepozval, nejprve se ptal na moje rodiče, když ale zjistil, že nejsem z rodiny nějakého Pottera, který vymyslel zastiňovací kouzlo, tak mě začal přehlížet. Já jsem přece taky jeden z nejnadanějších na škole, proč sakra si vybral jen vás dva?“ rozčiloval se James.
„Hele,“ obrátil se nakvašeně na něj Tichošlápek, „já o toho mrože nestojím, klidně si tam běž místo mě!“
***
První týden uběhl, jak když lusknete prstem a byl zde pátek a s ním druhá hodina obrany proti černé magie.
Hned na první hodinu profesorka Daleová nedorazila, poněvadž měla ještě nějaké vyřizování, a tak jim odpadla, ale dnes se veškerá mužská populace těšila, až tu něžnou nemotornou roztomilou bytost pozná.
Do třídy společně se svým hábitem vevlála profesorka Daleová. Přicupitala ke katedře a všechen obsah jejich rukou se jí rozsypal po zemi. Všichni studenti mužského pohlaví, až na některé výjimky, rychle vystřelili z lavic a začali ji její složky podávat a skládat na hromádku.
„Děkuji,“ počastovala je dalším ze svých zářivých úsměvů. Natočené lokny jí přitom vlály kolem obličeje. Průzračné modré oči jiskřily jako dva plamínky a na všechny se smály stejně jako jejich majitelka.
„Ještě jednou děkuji,“ podívala se přímo na Siriuse, který ji podal poslední složku, ve které měla poznámky. „Zřejmě bych vám měla vyhubovat, že jste nepoužili kouzla, určitě jste se v prvním ročníku učili jednoduchou formuli levitace,“ její hlas zněl jako zvonkohra. Byl tak tichý a přesto jej bylo slyšet až na konec třídy, byl jemný a tak ženský.
Když se Sirius vracel do lavice, James do něj drcnul. „Chováš se jako dacan, normálně jako domácí skřítek, ona pískne a ty běžíš!“ on byl jediný z mála, kdo nebyl okouzlen novou mladou profesorkou. Přece jen stále nepředčila jeho očekávání a na posvátnou Lily Evansovou se zářivě rudými vlasy neměla ani z desetiny.
„A co děláš ty, když se kolem promenáduje Evansová?!“ vrátil mu kousavý úder Sirius
James neodpověděl, moc dobře věděl, že tohle byla dobře mířená rána.
Celá hodina probíhala jako většina prvních hodin. Profesorka se představila a po všech ostatních také žádala, aby jí sdělili své jméno a celkový vztah k tomuto předmětu, který bude údajně pro budoucí vývoj velice důležitý.
Petr seděl celou dobu u stolu s otevřenou pusou a nevědomě sípal. V koutku jeho úst se nenápadně převalovala obrovská slina. Remus se už na něj nemohl dívat, a tak do něj kopnul.
„Au, co je? Co děláš?“ naježil se chlapec s kulatým obličejem.
„Stále čekám, kdy radostí pod lavicí uděláš loužičku, Petře, zavři tu tlamu nebo ti tam nalítají mouchy!“
James se Siriusem, kteří seděli před nimi ihned vyprskli smíchy, zatímco Petr se urazil a záměrně se od nich odvrátil do boku civě do rohu místnosti.
„Na tvém místě bych se moc nesmál, Tichošlápku,“ zhodnotil Remus situaci, „nejsi na tom o moc líp!“
Teď už se pochechtával i Petr a Sirius ve tvářích rudnul. „Hele Moony, ty nám prostě závidíš, že se nám líbí nějaká pěkná ženská, taky by sis měl nějakou najít. Tady James už má Evansovou…“
„..ty zase Tery, viď?“ skočil mu do řeči James.
„Já jsem s Tery nikdy nic neměl!“ obhajoval se Sirius. „Je to jen kamarádka!“

„Jasně, tvá marihuanová víla!“ špitl tiše James, ale rychle do něj odvrátil zrak, jelikož už profesorce začínalo být podezřelé, co tam ti čtyři na konci třídy dělají. Všichni raději zmlkli a dál se věnovali své práci.

166 komentáře “22. kapitola – Změny”

Napsat komentář: Kája Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..