15. kapitola – Severus lazar Snape

Takže,
milé děti, běžte spát. Všichni nezletilí, dělejte cokoliv, jen nečtěte tuhle kapitolu, protože není vhodná pro osoby pod 15 let :)))


Severus Snape seděl na pohodlné sedačce, hledě do vitríny s lektvary, odvary, mastičkami a utrejchy. Měl zlomenou levou ruku, kterou srovná pouhý lok Kostirostu a nejméně hodina odpočinku. Z roztrženého rtu mu tekla krev a z tupé rány na spánku mu stékal červený pramínek rudý jako rubín.
Otevřel vitrínu a podal si hned několik lektvarů. Na zastavení krvácení, zacelení ran a proti bolesti. Když se všechny otevřené rány zacelily, zbýval už jen Kostirost.
Jakmile zrzavá dívka vešla do místnosti v sedmém patře, vypadala ona místnost jinak, než když odcházela. Předtím to tu vypadalo jako u madam Pomfreyové na ošetřovně, ale teď…
Severus ležel se zavřenými víčky na obrovské posteli. Místnost osvětloval jen plamen v krbu. Na zdech visely uklidňující obrazce a plakety různých originálů. `To je celý Severus, vždy inteligentní, všestranně založený a se smyslem pro umění,´prolétlo Ginny hlavou, když si prohlížela Pabla Piccasa po své pravici.
Podlaha byla pokryty semišovým kobercem nachové barvy a u postele bylo obrovské pohodlné křeslo, zřejmě připraveno pro ni. Na druhé straně postele byl noční stolek, na němž měl mladík nějaký nápoj, z něhož se ještě kouřilo.
„Jsem tady,“ špitla tiše, předpokládajíc, že Severus snad spí. Co kdyby přece jenom spal, nechtěla ho vzbudit. Ale hoch otevřel oči a upřel je na ni.
Vypadáš mnohem lépe,“ zhodnotila jeho stav a usmála se, „co to je?“ ukázala na hrnek na jeho nočním stolku, „nějaký odvar?“
„Ne, zelený čaj. Piju ho na uklidnění, dáš si taky?“ opětoval jí úsměv tak netypický pro jeho rysy a zvláště pro jeho zvyky.
„Po tom všem adrenalinu? To by chtělo spíš něco ostřejšího, nemyslíš?“ zavtipkovala, ale jakmile to dořekla, vedle křesla, do kterého se usadila, se objevil tentýž stolek, jaký měl Severus u postele a na něm stály dvě sklenice a vedle nich ohnivá whisky.
Ginny si je zvědavě prohlédla a hned se rozesmála, „Hej, já si dělala srandu!“
„Tahle místnost zřejmě nezná pojem vtip,“ usoudil černovlasý chlapec, „já jen na chvilku zauvažoval, jak prima by bylo ležet v pohodlné posteli s šálkem čaje a vidíš, jak to tu vypadá. Naprosto mě to překvapilo.“
`Severus Snape má ve svém slovníku pojem prima? Sním či bdím?´ Ginny se nevědomky začal křenit.
„Tuhle místnost ale neznám,“ pokračoval, „mění se vždy podle potřeb? Jak si na ni natrefila?“ zkoumavě si ji začal prohlížet.
„Úplně náhodou,“ rozesmála se, „ale zřejmě ano. Byla jsem tu teprve párkrát, ale pokaždé to tu vypadalo jinak. Ale teď je to příjemné,“ odbočila od tématu: „Tak když už tady máme tu whisky,tak se napijeme, co říkáš?“ Natáhla se pro dvě sklenice, rozlila do nich medově zbarvenou tekutinu. Jednu z nich hned na to podala svému společníkovi. Ten ji s opětovaným úsměvem, který se sotva dal nazývat úsměvem, přijal.
Ginny dala sklenici ke svým rtům. Chvíli vnímala vůni kapaliny, načež si jí trochu nalila na jazyk a přemítala jí v ústech. Byla ostrá, ale vcelku byla chutná. Vlastně ještě nikdy whisky nepila, byla to premiéra. Chvíli poté celý obsah sklenice vlila do sebe. Tekutina příjemně hřála v hrdle a teplo se začalo rozlívat celým jejím tělem. Začalo jí být ve vyhřáté místnosti poněkud horko.
„Jak se cítíš?“ proťala ticho.
„Už je to mnohem lepší,“ odpověděl neochotně Severus, který nebyl zvyklý na otázky podobného typu. Zvlášť od dívek jeho věku, které chodily do koleje, která se s tou jeho naprosto nesnášela.
„Bolí tě něco, Severusi?“ dorážela dál Ginny, nevnímajíc jeho nervozitu, když se na něco takového tázala.
„Vážně to nestojí za řeč,“ zněl téměř hrdinsky a snažil se téma vhodit do outu.
„Vážně jsi úplně v pořádku? Nechceš s čímkoliv pomoci? Něco ošetřit? Něco namasírovat, něco podat?“ pokračovala dál ignorujíc jeho obličejové protesty projevující se v jeho grimasách.
„Ženská jedna neodbytná,“ rozhodl se jí to konečně říct jasně, aby to i její mozek pochopil, „prostě to nech plavat, jo?“ ošil se. Dlouho nepamatoval takovou péči. Vyjma jeho matky a madam Pomfreyové, za kterou stejně málokdy zašel, jen když už to bylo opravdu nevyhnutelné a on si nedokázal poradit sám, a Lily Evansové, se kterou kdysi v pátém ročníku cosi měl. Cosi, co by se dalo nazývat krátkodobým vztahem.
„Ok, už mlčím,“ zakabonila se rusovlasá dívka a usrkla si znovu ze sklenice, do níž si před chvílí nalila další dvě deci.
Severus zakroutil nespokojeně hlavou, ale omluva mu nešla přes zuby. Věděl, že je více než dobré, že má Ginny o něj strach a vlastně mu to lichotilo, ale neuměl dávat najevo své city a už vůbec neuměl přijímat strach a starosti jiných vztahujících se k jeho osobě. Myslel si, že kdyby to dokázal, byl by z něj slaboch. Už tak musel skousnout, že ho Ginny zachránila od těch zatracených nebelvírských parchantů a vlastně ho téměř dotáhla sem.
„Musí to být balzám na duši ležet na takové obrovské posteli, ne?“ uhodila tiše Ginny snažíc se zachránit situaci. Nechtěla se se Severusem hádat a nechtěla, aby mezi nimi zase došlo k rozbroji. Už tak neměla s kým trávit čas a on byl její poslední záchrana.
„Proč se mě ptáš,“ zatvářil se Severus lišácky, ignoruje předchozí nedorozumění, „pojď si to vyzkoušet sama.“
Dívka přimhouřila pobaveně oči, „Vážně mě pustíš k sobě tak blízko?“ zavtipkovala.
„Máš lepru?“ opáčil stejně pobaveně černovlasý hoch
Rozesmála se: „Ne.“
„Tak vážně,“ řekl tím svým typicky snapeovským stylem, „teda pokud ti to ctěný pan Black dovolí. Měla by ses ho jít asi zeptat,“ stočil svou poznámku k cynismu, chtě Ginny vyprovokovat.
„Nedělej ze sebe hlupáka, Snape,“ přisedla si k němu, „myslím, že bylo nad slunce jasné a zřejmé, že mezi mnou a Siriem je rozkopaná válečná sekera. Jediné, co nás spojuje, je nevraživost a ostrá slova, která si při každém setkání a možnosti vyměňujeme, tak nedělej, že sis toho nevšiml. Tohle ti nesežeru, nesnaž se mě přechytračit.“
„Dobrá,“ koutek úst mu vyletěl do výšky a on se zatvářil přesně tak, jak se často tváříval v dospělosti, když bral jako profesor nebelvírským nějaké body, zvlášť Harrymu, „jen jsem tě zkoušel…au!“ vykřikl, když se Ginny nechtěně otřela o jeho levici.
„Promiň, omlouvám se,“ zatvářila se rozrušeně a položila opatrně ruku na ono bolavé místo, „bolí to moc? Když jsem se tě ptala, tak si to zapíral, hrdino!“
„Bolí to jen trošku,“ ošil se chlapácky Severus. „Už je téměř zdravá, podívej,“ zahýbal s rukou na důkaz svého pravdivého slova.
„Nejraději bych toho prevíta vykastrovala, za všechno, co kdy komu provedl. Jde vidět, kde má mozek!“
„Co ti udělal, Ginny?“ poprvé za dobu, co se znali, se Severus zachoval soucitně a téměř empaticky. Tak, jak to uměl jedině Remus Lupin. Položil zdravou ruku zrzce na tvář a pohladil ji. Lehce a něžně.
Zavřela oči. „Prosím, nechci o tom mluvit,“ špitla.
„Dobře, necháme toho,“ odtáhnul svou ruku pryč.
„Ne, toho ne,“ chytla jeho dlaň a znovu si ji položila na líčko, hledíc přitom Severovi přímo do očí. Chvíli si jen tak mlčky koukali do očí, přičemž Severus Ginny neustále hladil po tváři. Pak nastal zlom. Ginny se pomaličku uložila pod Severuse na svá záda a dlaní přejela přes jeho ostré obličejové rysy. Fascinovaly ji. Nemohla z něj spustit oči. Svým způsobem byl mnohem více přitažlivý než Sirius. Nebezpečně přitažlivý, přitažlivě nebezpečný. Jeho oči černé jako dva uhlíky žhnuly a vpíjely se do jejích. Jeho tenké bledé rty na první pohled chladné a bezcitné změkly a sálala z nich touha. Černé vlasy, dnes neprávem zaměňované za mastné, se leskly, ne však mastnotou, ale odrážely se v nich zlatavé plameny z krbu. Jeho sinalá tvář v odrazu ohně nabyla sytých barev a jeho ruce, které Ginny najednou objímaly, aniž by postřela, že by se kdy vůbec, za dobu, co tu tak leželi, pohnuly, byly teplé a měkké. Symbolem bezpečí. Ztrácela se v nich. Měl obrovské dlaně a paže, přestože nebyl příliš svalnatý, jeho ruce byly silné a pevné. Najednou si uvědomila, že jeho levá ruka, tak zvaně bolavá, leží pod jejím hřbetem a vůbec jí nevadí dívčina váha. Ta zátěž.
`Ta ruka ho vůbec nebolí, jen to na mě hrál, holomek!´
Nebylo prostoru a nebylo času. Svět se stal bezvýznamným. Nebyla potřeba slov, aby si ti dva rozuměli. Jejich rty se v návalu vášně spojily a vytvořily tak jeden celek.
Ginnina ruka vklouzla pod Severův školní plášť a jediným pohybem z něj vyvlékla jeho pravou ruku. Taktéž to udělala i s druhým rukávem, načež Severusův plášť skončil celý na zemi. Zůstal na ní ležet v bílé košili se zelenou kravatou a školní vestou, na níž se lesknul odznak pro Primusy. Bílá barva kontrastovala se záplavou černých vlasů, které se podobaly havraním křídlům. Ginny nechápala, proč Severus chodí stále oděn v černé, když v bílé je tak sexy. Nedokázal si představit, jak moc teď Ginny připadal přitažlivý.
Po chvilce jeho hábit následovala i vesta s kravatou a hábit, kravata a vesta Ginny. Jejich rozžhavené rty společně splývaly, jejich těla o sebe třela. Zlatavé plameny poskakovaly do stran a vytvářely tak stínohru, malebná místa stejně zlatavě zabarvená. Vzduchem proudilo teplo a vůně hořících polen.
Severovy černé vlasy mu z ramen spadaly na tvář dívky. Jeho ruce vyhledaly spodní lem školní košile a začaly ho žmoulat, načež se vrhly na boj s bílým knoflíčkem. Neopomíjel přitom svými rty laskat její alabastrový krk a jazykem kroužit po ušním lalůčku. Ginny tiše zasténala.
Jakmile své úzké rty přesunul k dekoltu, všechny knoflíčky podlehly jeho hbitým prstům a on se následovně začal potýkat s Ginniným horním dílem spodního prádla.
Stejně rychle, jako šla dolů její košile, následovala ta jeho.
Ginny poprvé spatřila Severuse Snapea poloodhaleného. Měl široká ramena. Úzký pas a na hrudi několik černých chloupků, které se mu vertikálně táhly až dolů do slabin. Jeho bledá pleť byla na dotek jemná a voněla po jaksi rostlině, které Ginny nemohla přijít na jméno, ale voněla krásně a působila téměř jako afrodisiakum.
Jejich oči se setkaly, když Severusova pravice stahovala jedno ramínko bílé podprsenky z ramene jeho vyvolené. Jejich pohledy byly plné vášně a touhy. Severus si jazykem olíznul spodní ret a sklonil se nad dívku s ryšavými vlasy a něžně ji políbil. Ta se mírně nadzvedla a nechala jeho dlaně, aby jí sundaly poslední část odkrývající její ňadra. Nebyla potřeba nic říkat, jejich činy mluvily za sebe. Hromádka oblečení vedle postele nabývala na objemu.
Severovy spodky vůbec nebyly zašedlé, jak se tradovalo. Snad to tušil a pro tuhle příležitost se připravil co nejlépe. Ale jak mohl vědět, že se tohle někdy odehraje? Čekal snad, že dříve nebo později mu Ginny Grangerová vpadne do náručí? Číhal snad na ni už nějakou dobu? Sledoval, jak se vyvíjí její a Blackův vztah?
Úplně nahá Ginny se červenala pod tíhou pohledu druhé bytosti, která nad ní seděla tak, jak ji pán bůh stvořil..a že nešetřil. Severus Snape pozoroval každý záhyb na jejím těle. Kůži bílou jako magnólie, počítal každou pihu, jež se jeho putující hebké dlani připletla do cesty.
Čas přestal existovat, když se jejich těla nadobro spojila a společně si vychutnala vlnu extáze, chtíče, touhy, vážně a vzájemné potřeby cítit toho druhého.
Mladík byl něžný a snažil se, aby si Ginny odnesla z této noci co nejvíce. Když cítil, že se sám blíží k vrcholu, zpomalil. Prstem objel obrys jejího těla. Od čela přes nos, rty, bradu, přes ohryzek a její ňadra až k podbřišku.
Cítil, jak jí buší srdce a sám měl co dělat, aby uklidnil to svoje. Udělal několik prudších pohybů, pot z jejich těl se mísil dohromady a oba dva dýchali přerývavě a podléhali svým pudům.
Když cítil, jak se Ginniny svaly stáhly vzrušením kolem jeho slabin, naposledy přirazil a chtě nechtě, společně se svou vyvolenou, se oddal vlně vzrušení a orgasmu.
Nabíral dech a v rozporu se svou nynější nemohoucností si Ginny přitáhl těsně k tělu, mokrými rty jí obtěžkal tvář a vyčerpaně se svalil vedle ní, která těžce popadala dech a na tváři se jí rýsoval spokojený úcul. Přivřela víčka a rukou se uchopila za obnažený hrudník. Hned na to se spokojeně nechala sevřít do pevné hřejivé náruče, v níž cítila tlukot srdce osoby, která od dnešního dne pro ni začínala znamenat velice mnoho. Obtočila jednu nohu přes hocha s orlím nosem a plná vyčerpání a bez sil, usnula.
Černovlasý Zmijozelák si spící dívku nějakou dobu prohlížel. Měla krásnou tvář. Víčka zavřená, tváře jako z porcelánu, přes nos měla několik pih. Dlouhé vlasy jí spadaly přes rameno, jak bokem ležela přilepená k jeho hrudníku. Byla tak nádherná a on věděl, že neprohloupil. Cítil, že investovat srdce to této osoby, aspoň pro dnešní den, se vyplatilo. Nevěděl, co vlastně cítil, ale věděl, že dnešní den, to, co se před chvílí stalo, bylo správné rozhodnutí. Udělal dobře a cítil, že je to tak, jak má být.

Chvíli se jí prohraboval v hustých ryšavých vlasech, druhou rukou hladě její nahé tělo, ji po nějaké době následoval.

103 komentáře “15. kapitola – Severus lazar Snape

Napsat komentář: Julka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..