12. kapitola – Zavražděni

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Třináctá komnata
Psala jsem to ovinutá v peřine, s šálkem čaje v ruce a hromadou kapesníků, tak si toho važte :)))
Snažila jsem se vyhnout chybám, ale neopravila jsem to všechno, v půlce už se mi nechtělo, takže tam určitě nějaké chyby budou, znáte mě…:))
Tak jdeme na to…….
……
Nečas v Bradavicích jako by se promítal i v počasí. Letos předčasně začalo sněžit a teplota klesla na dva stupně pod nulou. Často ponurá rána doprovázely silné vichřice a temné noci mrazíky, za které by se nemuseli stydět ani lední medvědi za polárním kruhem. Hodiny bylinkářství byly pro všechny ročníky přesunuty do školy, kde byly pomocí kouzel vytvořeny provizorní skleníky hned vedle Snapeova sklepení, což samotnému jmenovanému šlo silně přes žaludek, ale nemohl nic dělat, protože to bylo nařízení samotného Brumbála, který byl pro Snapea samozřejmou autoritou, ačkoliv byl proti mnoha věcem, které Brumbál uznával, třebaže mezi ně patřil i samotný Harry zatracený Potter.
Hermiona si už pomalu balila věci, přestože měla do San Francisca jet až prvního ledna. Těkala z místa na místo a už si psala seznamy věcí, které by neměla zapomenout, skládala oblečení do úhledných komínků a knížky začínala třídit podle abecedy a žánru. Pergameny, které popsala obsahem věcí by se daly srovnávat s pojednáním pro Snapea do lektvarů, kterým teď trápil Rona a Harryho. Hermiona si vůbec neuvědomovala, že podle toho, kolik si chtěla vzít věcí, by si musela najmou aspoň cisternu, aby mohla fungovat podle normálu. Divem bylo, že byla nanejvýše nadnesená nad všední záležitosti, do níž podle ní dříve patřilo i učení a úkoly. Od chvíle, kdy se dozvěděla, že jede prvního ledna, přestala kompletně myslet na školu a začala se úporně věnovat všemu, co se týkalo výměnného pobytu. O vánočních prázdninách měla jet naposledy trávit čas s rodiči, než jim nadobro zmizí za hranicemi Spojených států amerických.
Nadobro a do konce roků s nepodmíněnou platností byly zrušeny veškeré mimoškolní aktivity a zájmové činnosti, mezi nimiž byl i famfrpál. Harryho tahle skutečnost nesmírně zraňovala, protože celé léto se těšil, až si konečně ve škole pořádně zalítá a myslel na to, jak se při létání pořádně uvolní. Bral to jako nucený a zároveň podmanivě uspokojující relax.
Nezbývalo mu, než se opravdu začít trošku věnovat nějakému tomu učení, protože stejně neměl s Ronem nic jiného na práci. Ale kdykoliv se našlo něco, co by ho mohlo odvést od povinností, se zářivým úsměvem přikývl. Byl natolik natvrdlý, že nedbal pokynů a společně s Ronem se tajně po hradě pohybovali pod neviditelným pláštěm spolu s pobertovým plánkem v ruce tak, aby to nikdo nevěděl. Ani Hermiona, protože ta by jim to jistě hned zatrhla a ještě by je šla nažalovat Siriovi, za což by ji hoši nebyli zřejmě moc vděční. Sirius už ho dlouho podezříval, přestože neměl žádné důkazy, že Harry určitě využívá svého pláště. To však ale ještě netušil, že má Harry v ruce něco, co ho zvláštním způsobem mohlo ochránit, kdyby spočíval svým pohledem na té věci snad každou vteřinu – Pobertův plánek. Nikdo, kromě Harryho a Rona si nevzpomenul na Pobertův plánek. Harry byl totiž přesvědčený, že pokud bude chodit dostatečně často po škole pod pláštěm a s plánkem v ruce, viníka všech útoků nakonec najde a dostihne.
***
„Ještě, že nechali otevřenou knihovnu, nevím, kde bych dělala veškeré úkoly, které mi ještě zbyly. Na pokoji je rušno. Levandule s Parvati neustále řeší, kdo stojí za těmi útoky a pořád spekulují, že v tom má prsty Draco Malfoy..“ lamentovala Hermiona.
„To nepochybně,“ skočil jí do řeči Ron.
Hermiona přešla jeho poznámku a pokračovala nadále ve svém monologu, „A ve společenské místnosti je zase přes den tolik lidí jako nikdy za celou dobu, co chodíme do školy. Všichni mají strach chodit po škole a věčně sedí u krbu a hrají tchoříky nebo kouzelnické šachy, je to k nevydržení. Nebýt knihovny, asi bych se brzy zbláznila…“
„Nebýt knihovny, asi by byla normální,“ zašeptal Ron tiše Harrymu tak, aby jej Hermiona neslyšela a oba dva se tiše zasmáli.
Hermiona škrábala brkem po zažloutlém pergamenu a téměř své dva kamarády nevnímala. Ron už dávno seknul s úkolem a podepřel si hlavou ruku, opíraje se loktem o stůl a hledě znuděně z oken, jak na bradavické pozemky padá další vrstva sněhu.
„Člověk by řekl, že žijeme na Sibiři!“ ozvalo se z boku něžně, Harry vytočil hlavu a spatřil za zády Rona stát dívku. „Ahoj Harry,“ pravila.
„Marino,“ usmál se mile, „rád tě vidím!“
„Já tebe taky,“ usmála se, pohlédla na Hermionu, která potěšeně zvedla oči a kývnutím ji pozdravila, „ahoj Hermiono, ahoj Ronalde,“ posadila se vedle zrzavého mladíka, který na ni užasle hleděl a nebyl schopný ani odpovědět.
„Zavři tu pusu, Rone, nalítají ti do ní mouchy!“ spřáhla ho nabručeně Hermiona, ale Ron ihned pohotově zareagoval.
„Někam se musí schovat, když je venku taková zima!“ a vysloužil si tak hlasitý smích plavovlasé dívky z Havraspáru.
„Jak se ti daří, Marino?“ pokračoval v konverzaci Harry.
„Jde to. To víš, empatii jsem už vcelku ovládla, takže dokážu přestat vnímat pocity v okolí, je to už o hodně lepší a jednodušší. Ale někdy se to hodí, například, když chce člověk pořádně potrápit Snapea v hodině lektvarů,“ nakřivila posměšně rty a Harry v ní spatřil osobu, kterou nikdy nepoznal. Byla někdo jiný. Už to dávno nebyla ta tichá, zakřiknutá Marina Hudsonová, která byla jen stínem vlastního já. Tahle dívka byla sebevědomější, vnímavější, inteligentnější, vtipnější, rozumnější a hlavně, musel to přiznat-dospělejší a přitažlivější. A stejně jako Harry si zřejmě těchto předností všiml i Ron, který z ní nespustil za celou dobu zrak.
„Nevadí, že jsem si přisedla?“ poznamenala Marina, když se na chvíli mezi nimi zhostilo ticho.
„Samozřejmě, že ne,“ přitakal Harry, „stejně jsem s tebou potřeboval mluvit.“
„Vážně? O čem?“
„Neříkají ti nic ty útoky na škole?“ začal ihned zpříma
„Měly by?“ otázala se Marina tušíc, že tím Harry k něčemu míří.
„Co nebo koho myslíš, že teď Voldemort bude chtít dostat?“
„Dědice,“ řekla bez obalu a vůbec ji nezaskočilo, že řekl Harry nahlas jméno Pána zla.
„Samozřejmě,“ připustil Harry, „a nemyslíš si, že ty útoky znamenají, že si k nám prokopává někdo cestičku? Někdo z jeho řad?“
„Proč by ten někdo zabíjel nevinné studenty, aby se dostal k nám? Může si nás rovnou najít!“
„Přemýšlej. Třeba nechce, aby to bylo hned tak jasné a snaží se odvrátit pozornost k jiným obětím,“ pokračoval zaujatě Harry.
„Na tom něco bude,“ připojila se Hermiona odkládajíc brk, kalamář a pergameny. „Ty-víš-kdo vás chce určitě zabít, i kdyby tohle nebylo kvůli vám, stále mu stojíte v cestě. Ale myslím si, že za tím stojí někdo ze smrtijedů. Nikdo normální by tohle nedělal, ani nikdo ze Zmijozelu.“
„Stejně to vypadá, jako by Bůh chodil do Zmijozelu!“ zahřměl pobouřeně Ron. „Pořád jim straní!“
„Ty nevěříš na Boha!“ poznamenala cynicky Hermiona a znovu se obrátila na Marinu. „V tom bude něco víc. Nevím, co se to děje, ale někdo od něj se sem musel nějak dostat a tohle bylo něco jako varování. Možná vám tím chtěl něco naznačit. Třeba ty dva studenty unesli, abyste si pro ně přišli. Nevím, jaké myšlení má Voldemort!“ pohledem střelila po Ronovi, který poraněně zakňučel nad pravým jménem Temného pána.
„Chceš říct šíleného psychopata,“ opravil ji Harry.
„V tom případě,“ otočila se plavovláska na Harryho, „co budeme dělat?“
„Nic. Nebudeme dělat nic. Teda, nic, co by nás nebo někoho dalšího ohrozilo. Nevíme, co na nás chystá příště. Třeba to bylo jen varování, ale třeba zase někoho unesou. Mám takový plán, ale…,“ ztišil hlas a nenápadně se podíval na Hermionu, která zase začala něco psát. Opatrně se sklonil k Marině a chtěl jí něco pošeptat, když v tom se Hermiona na ně káravě obrátila.
„Co to chceš před námi utajit, Harry Pottere!“ přivlastnila si hluboký káravý tón zesnulé profesorky přeměňování, až Harrymu naskočila husí kůže.
„Nic. Jen je to něco choulostivého, co patří jen Marininým uším,“ díval se zpříma Hermioně do očí, aby to vypadalo, že mluvím jen a jen pravdu.
„Nemysli si, že nepřijdu na to, jestli něco za mými zády děláte!“ dívce ihned došlo, že Harry kuje nějaké pikle a hodlala tomu však zabránit. „Nezapomeň, že máš neustále nějaké problémy!“
„Ty problémy si vyhledávají mě a tohle není žádný problém, nech už toho, Hermiono, nemrač se, budeš mít vrásky!“ usmál se na ní zvesela černovlasý hoch a Hermiona se s hlasitým css ponořila zpátky mezi své zápisky.
Harry našpulil opatrně rty a co nejzřetelněji se snažil vyslovovat tiše slova, která by Marina mohla odezírat ze rtů. Nakonec pochopila, že jí tím Harry naznačil, že jí to řekne později.
Ron celou dobu zaujatě pozoroval dění mezi jeho kamarády a mezi Marinou.
Když se blonďatá studentka zvedla se záměrem odejít a přijít později, až nebudou s Hermionou, Harry si ji znovu pořádně prohlédl a společně s Ronem došli k jedinému. Tohle už nebyla žádná dívenka, ale pomalu a jistě se z ní stávala žena. Světlé vlasy jí spadaly na záda. Hnědé hluboké oči měla olemovány černými řasami, rty jako vykrojené do tvaru srdce měla prokrvené a rudé. Byla vysoká téměř jako Harry, byla štíhlá a nabývala v ženské tvary po celém těle. Když se na oba chlapce naposledy usmála, Harry si všimnul, jak Ronald úplně ztuhl. Věděl, co to znamená. Kdyby teď Marina použila svoji moc, zjistila by, že za sebou zanechala pořádný zmatek a to hlavně v srdci Rona Weasleyho.
***
Ráno, než všem začala první hodina obrany proti černé magii, se šlo trio nasnídat. Harry si pro letošní rok předplatil Denního věštce, a tak hned po ránu, když se zrovna zakusoval do toastu pomazaném jamem, mu Hedvika před nos předhodila novinky v podobě novin.
Harry nevnímal přítomnost Denního věštce, dokud se z titulní strany na něj neusmívala škodolibá tvář karikatury lorda Voldemorta s popiskem Dva bradavičtí studenti zmizeli, jejich rodiče zavražděni. Harry ihned zpozorněl a rozprostřel před sebe článek pojednávající o smrti rodičů Damona Barlowa a Henrietty Logefellové.
„Poslouchejte,“ oslovil své dva kamarády Harry, „dva studenti Bradavické školy čar a kouzel Damon Barlow a Henrietta Logefellová byly před nějakým časem uneseni přímo z místa činu, kterým se stala právě kouzelnická škola. Podrobný článek o jejich únosu jsme vám přinesli před nějakým časem. Před několika dny byly však nalezeny ruiny domu a mrtvoly rodičů těchto dvou studentů. Rodiče Damona Barlowa, Cynthia a Gary Barlowovi byli upáleni ve vlastním domě. Expertíza předpokládá, že než došlo k onomu činu, obě těla byla znetvořena těmi nejhoršími možnými kletbami. Lékouzelnický patolog Stuart Darlens udává, že těla byla zřejmě mrtvá už dávno předtím, než byla vydána na milost plamenům. Manželé Barlowovi byli tudíž už mrtví dávno předtím, než byl jejich dům zapálen. Několik hodin poté byla nalezena dvě těla, teprve před dvěmi dny identifikována jako manželé Sami a Julia Logefellovi, mrtvá ve svém domě na Green Bay poblíž Londýna. Pitva prokázala, že smrt byla způsobena tou nejhorší smrtící kletbou. Nad oběma domy se v tu dobu vznášelo všemi známé znamení zla. Veškeré informace se stále studují. U obou rodin bylo potvrzen původ mudlovské krve…,“ dál už Harry přestal číst.
Ron si skousl dolní ret a Hermiona na Harryho vytřeštěně hleděla, jako by ji právě šlo o život. Také to tak zřejmě vnímala.
„Co si o tom myslíte!“
„Myslím“ začal Ron, „že je to nad slunce jasné! Někdo jde po mudlovských dětech a ten někdo je Ty-víš-kdo. Proč ale kvůli tomu riskuje svoji působnost tady? Myslíte, že tu někoho má? Nějakého špeha nebo tak?“
„Taky mě to napadlo,“ zadeklamoval ironicky Harry. „Měl bych několik návrhů,“ stočil zrak ke zmijozelskému stolu a naprosto okatě pohlédl na plavovlasého mladíka, který se právě ládoval palačinkami s máslem a ovocem.
„Malfoy! To byl vždycky podezřelý objekt!“ prohlásil Ron. „Vždycky jsem říkal, že je to jeho vina!“
„Něco na tom bude!“ zhodnotila to celé Hermiona, která nikdy takhle veřejně nepřiznala svou nevoli vůči Malfoyově rodině.
***
Když Percy vcházel do učebny obrany proti černé magii, netuše zakopl o připravený provázek mezi dveřmi, který aktivoval pohyb kýblu nastaveného nad dveřmi, který ho slil od hlavy až k patě.
Kdyby Harry, Ron a Hermiona dorazili na hodinu dříve a stihli by to včas, jistě by si všimli předpřipravené pasti na nového profesora, ale zřejmě to byl osud, že zrovna dnes přišli zrovna ve chvíli, kdy se už Percy mokrý otáčel ve dveřích a vyváděl jako divoká včela, nadával a hlasitě dával najevo, co si myslí o všech přítomných studentech.
Kdyby nebyl Ron Percyho bratr, jistě by se hlasitě rozesmál a přidal se ke zbytku třídy, který sotva popadal dech, ale jelikož by to bylo velice neslušné a dal by tím najevo, co si o bratrovi myslí, a jelikož stál hned za ním, rychle si stačil přikrýt ústa, aby nebylo slyšet, jak vyprsknul smíchy. Harry se musel otočit k Percymu zády a snažit se uklidnit, a hned, jakmile Percy uvolnil futra, trio rychle vklouzlo na svá místa, aby mu nedošlo, že přišli pozdě. Jediný, kdo se z celé třídy nesmál, byla Hermiona. Tvářila se zarputile a uraženě zároveň, jako by se to snad dotýkalo i jí.
„Proč se nesměješ!“ hýkal zpod lavice rudý Ron.
„Protože to vůbec není vtipné!“
„Já bych naopak řekl, že je!“ popadal dech Harry.
„Jen se smějte, vy barbaři. Zajímalo by mě, jak by bylo vám, kdyby vás někdo od hlavy až k patě slil ledovou vodu zrovna v době, kdy jsou ty největší mrazy a kdy se na chodbách ani v učebnách pořádně netopí. Docházím vám dvěma barbarům, že Percy tu bude muset takto mrznout celou hodinu, než se bude moci jít zahřát?!“
Najednou jako by Hermionina slova došla každému ze třídy, kromě Zmijozelských. Všichni utichli a lítostivě pohlédli na jejich nového profesora. Hermiona vůbec nešetřila na intenzitě svého hlasu a pobouřeně lamentovala až téměř ke katedře. Percy, který ji také zaslechl, byl vděčný jejím slovům a aniž by se dále vyjadřoval ke svému stavu, uchopil se ihned slova a začal ihned vyučovat, aby to měl co nejrychleji za sebou. Do konce hodiny byl v učebně vcelku klid, až na několik Malfoyových posměšků týkajících se Percyho neschopnosti. V kamenné místnosti se linul vzduchem chlad a na Percym bylo co nevidět poznat, že je mu zima, jelikož začal nedobrovolně drkotat zuby.

99 komentáře “12. kapitola – Zavražděni”

Napsat komentář: Ivík Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..