Psala jsem to ovinutá v peřine, s šálkem čaje v ruce a hromadou kapesníků, tak si toho važte :)))Snažila jsem se vyhnout chybám, ale neopravila jsem to všechno, v půlce už se mi nechtělo, takže tam určitě nějaké chyby budou, znáte mě…:))Tak jdeme na to…….……
Nečas v Bradavicích jako by se promítal i v počasí. Letos předčasně začalo sněžit a teplota klesla na dva stupně pod nulou. Často ponurá rána doprovázely silné vichřice a temné noci mrazíky, za které by se nemuseli stydět ani lední medvědi za polárním kruhem. Hodiny bylinkářství byly pro všechny ročníky přesunuty do školy, kde byly pomocí kouzel vytvořeny provizorní skleníky hned vedle Snapeova sklepení, což samotnému jmenovanému šlo silně přes žaludek, ale nemohl nic dělat, protože to bylo nařízení samotného Brumbála, který byl pro Snapea samozřejmou autoritou, ačkoliv byl proti mnoha věcem, které Brumbál uznával, třebaže mezi ně patřil i samotný Harry zatracený Potter.Hermiona si už pomalu balila věci, přestože měla do San Francisca jet až prvního ledna. Těkala z místa na místo a už si psala seznamy věcí, které by neměla zapomenout, skládala oblečení do úhledných komínků a knížky začínala třídit podle abecedy a žánru. Pergameny, které popsala obsahem věcí by se daly srovnávat s pojednáním pro Snapea do lektvarů, kterým teď trápil Rona a Harryho. Hermiona si vůbec neuvědomovala, že podle toho, kolik si chtěla vzít věcí, by si musela najmou aspoň cisternu, aby mohla fungovat podle normálu. Divem bylo, že byla nanejvýše nadnesená nad všední záležitosti, do níž podle ní dříve patřilo i učení a úkoly. Od chvíle, kdy se dozvěděla, že jede prvního ledna, přestala kompletně myslet na školu a začala se úporně věnovat všemu, co se týkalo výměnného pobytu. O vánočních prázdninách měla jet naposledy trávit čas s rodiči, než jim nadobro zmizí za hranicemi Spojených států amerických.Nadobro a do konce roků s nepodmíněnou platností byly zrušeny veškeré mimoškolní aktivity a zájmové činnosti, mezi nimiž byl i famfrpál. Harryho tahle skutečnost nesmírně zraňovala, protože celé léto se těšil, až si konečně ve škole pořádně zalítá a myslel na to, jak se při létání pořádně uvolní. Bral to jako nucený a zároveň podmanivě uspokojující relax.Nezbývalo mu, než se opravdu začít trošku věnovat nějakému tomu učení, protože stejně neměl s Ronem nic jiného na práci. Ale kdykoliv se našlo něco, co by ho mohlo odvést od povinností, se zářivým úsměvem přikývl. Byl natolik natvrdlý, že nedbal pokynů a společně s Ronem se tajně po hradě pohybovali pod neviditelným pláštěm spolu s pobertovým plánkem v ruce tak, aby to nikdo nevěděl. Ani Hermiona, protože ta by jim to jistě hned zatrhla a ještě by je šla nažalovat Siriovi, za což by ji hoši nebyli zřejmě moc vděční. Sirius už ho dlouho podezříval, přestože neměl žádné důkazy, že Harry určitě využívá svého pláště. To však ale ještě netušil, že má Harry v ruce něco, co ho zvláštním způsobem mohlo ochránit, kdyby spočíval svým pohledem na té věci snad každou vteřinu – Pobertův plánek. Nikdo, kromě Harryho a Rona si nevzpomenul na Pobertův plánek. Harry byl totiž přesvědčený, že pokud bude chodit dostatečně často po škole pod pláštěm a s plánkem v ruce, viníka všech útoků nakonec najde a dostihne.***„Ještě, že nechali otevřenou knihovnu, nevím, kde bych dělala veškeré úkoly, které mi ještě zbyly. Na pokoji je rušno. Levandule s Parvati neustále řeší, kdo stojí za těmi útoky a pořád spekulují, že v tom má prsty Draco Malfoy..“ lamentovala Hermiona.„To nepochybně,“ skočil jí do řeči Ron.Hermiona přešla jeho poznámku a pokračovala nadále ve svém monologu, „A ve společenské místnosti je zase přes den tolik lidí jako nikdy za celou dobu, co chodíme do školy. Všichni mají strach chodit po škole a věčně sedí u krbu a hrají tchoříky nebo kouzelnické šachy, je to k nevydržení. Nebýt knihovny, asi bych se brzy zbláznila…“„Nebýt knihovny, asi by byla normální,“ zašeptal Ron tiše Harrymu tak, aby jej Hermiona neslyšela a oba dva se tiše zasmáli.Hermiona škrábala brkem po zažloutlém pergamenu a téměř své dva kamarády nevnímala. Ron už dávno seknul s úkolem a podepřel si hlavou ruku, opíraje se loktem o stůl a hledě znuděně z oken, jak na bradavické pozemky padá další vrstva sněhu.„Člověk by řekl, že žijeme na Sibiři!“ ozvalo se z boku něžně, Harry vytočil hlavu a spatřil za zády Rona stát dívku. „Ahoj Harry,“ pravila.„Marino,“ usmál se mile, „rád tě vidím!“„Já tebe taky,“ usmála se, pohlédla na Hermionu, která potěšeně zvedla oči a kývnutím ji pozdravila, „ahoj Hermiono, ahoj Ronalde,“ posadila se vedle zrzavého mladíka, který na ni užasle hleděl a nebyl schopný ani odpovědět.„Zavři tu pusu, Rone, nalítají ti do ní mouchy!“ spřáhla ho nabručeně Hermiona, ale Ron ihned pohotově zareagoval.„Někam se musí schovat, když je venku taková zima!“ a vysloužil si tak hlasitý smích plavovlasé dívky z Havraspáru.„Jak se ti daří, Marino?“ pokračoval v konverzaci Harry.„Jde to. To víš, empatii jsem už vcelku ovládla, takže dokážu přestat vnímat pocity v okolí, je to už o hodně lepší a jednodušší. Ale někdy se to hodí, například, když chce člověk pořádně potrápit Snapea v hodině lektvarů,“ nakřivila posměšně rty a Harry v ní spatřil osobu, kterou nikdy nepoznal. Byla někdo jiný. Už to dávno nebyla ta tichá, zakřiknutá Marina Hudsonová, která byla jen stínem vlastního já. Tahle dívka byla sebevědomější, vnímavější, inteligentnější, vtipnější, rozumnější a hlavně, musel to přiznat-dospělejší a přitažlivější. A stejně jako Harry si zřejmě těchto předností všiml i Ron, který z ní nespustil za celou dobu zrak.„Nevadí, že jsem si přisedla?“ poznamenala Marina, když se na chvíli mezi nimi zhostilo ticho.„Samozřejmě, že ne,“ přitakal Harry, „stejně jsem s tebou potřeboval mluvit.“„Vážně? O čem?“„Neříkají ti nic ty útoky na škole?“ začal ihned zpříma„Měly by?“ otázala se Marina tušíc, že tím Harry k něčemu míří.„Co nebo koho myslíš, že teď Voldemort bude chtít dostat?“„Dědice,“ řekla bez obalu a vůbec ji nezaskočilo, že řekl Harry nahlas jméno Pána zla.„Samozřejmě,“ připustil Harry, „a nemyslíš si, že ty útoky znamenají, že si k nám prokopává někdo cestičku? Někdo z jeho řad?“„Proč by ten někdo zabíjel nevinné studenty, aby se dostal k nám? Může si nás rovnou najít!“„Přemýšlej. Třeba nechce, aby to bylo hned tak jasné a snaží se odvrátit pozornost k jiným obětím,“ pokračoval zaujatě Harry.„Na tom něco bude,“ připojila se Hermiona odkládajíc brk, kalamář a pergameny. „Ty-víš-kdo vás chce určitě zabít, i kdyby tohle nebylo kvůli vám, stále mu stojíte v cestě. Ale myslím si, že za tím stojí někdo ze smrtijedů. Nikdo normální by tohle nedělal, ani nikdo ze Zmijozelu.“„Stejně to vypadá, jako by Bůh chodil do Zmijozelu!“ zahřměl pobouřeně Ron. „Pořád jim straní!“„Ty nevěříš na Boha!“ poznamenala cynicky Hermiona a znovu se obrátila na Marinu. „V tom bude něco víc. Nevím, co se to děje, ale někdo od něj se sem musel nějak dostat a tohle bylo něco jako varování. Možná vám tím chtěl něco naznačit. Třeba ty dva studenty unesli, abyste si pro ně přišli. Nevím, jaké myšlení má Voldemort!“ pohledem střelila po Ronovi, který poraněně zakňučel nad pravým jménem Temného pána.„Chceš říct šíleného psychopata,“ opravil ji Harry.„V tom případě,“ otočila se plavovláska na Harryho, „co budeme dělat?“„Nic. Nebudeme dělat nic. Teda, nic, co by nás nebo někoho dalšího ohrozilo. Nevíme, co na nás chystá příště. Třeba to bylo jen varování, ale třeba zase někoho unesou. Mám takový plán, ale…,“ ztišil hlas a nenápadně se podíval na Hermionu, která zase začala něco psát. Opatrně se sklonil k Marině a chtěl jí něco pošeptat, když v tom se Hermiona na ně káravě obrátila.„Co to chceš před námi utajit, Harry Pottere!“ přivlastnila si hluboký káravý tón zesnulé profesorky přeměňování, až Harrymu naskočila husí kůže.„Nic. Jen je to něco choulostivého, co patří jen Marininým uším,“ díval se zpříma Hermioně do očí, aby to vypadalo, že mluvím jen a jen pravdu.„Nemysli si, že nepřijdu na to, jestli něco za mými zády děláte!“ dívce ihned došlo, že Harry kuje nějaké pikle a hodlala tomu však zabránit. „Nezapomeň, že máš neustále nějaké problémy!“„Ty problémy si vyhledávají mě a tohle není žádný problém, nech už toho, Hermiono, nemrač se, budeš mít vrásky!“ usmál se na ní zvesela černovlasý hoch a Hermiona se s hlasitým css ponořila zpátky mezi své zápisky.Harry našpulil opatrně rty a co nejzřetelněji se snažil vyslovovat tiše slova, která by Marina mohla odezírat ze rtů. Nakonec pochopila, že jí tím Harry naznačil, že jí to řekne později.Ron celou dobu zaujatě pozoroval dění mezi jeho kamarády a mezi Marinou.Když se blonďatá studentka zvedla se záměrem odejít a přijít později, až nebudou s Hermionou, Harry si ji znovu pořádně prohlédl a společně s Ronem došli k jedinému. Tohle už nebyla žádná dívenka, ale pomalu a jistě se z ní stávala žena. Světlé vlasy jí spadaly na záda. Hnědé hluboké oči měla olemovány černými řasami, rty jako vykrojené do tvaru srdce měla prokrvené a rudé. Byla vysoká téměř jako Harry, byla štíhlá a nabývala v ženské tvary po celém těle. Když se na oba chlapce naposledy usmála, Harry si všimnul, jak Ronald úplně ztuhl. Věděl, co to znamená. Kdyby teď Marina použila svoji moc, zjistila by, že za sebou zanechala pořádný zmatek a to hlavně v srdci Rona Weasleyho.***Ráno, než všem začala první hodina obrany proti černé magii, se šlo trio nasnídat. Harry si pro letošní rok předplatil Denního věštce, a tak hned po ránu, když se zrovna zakusoval do toastu pomazaném jamem, mu Hedvika před nos předhodila novinky v podobě novin.Harry nevnímal přítomnost Denního věštce, dokud se z titulní strany na něj neusmívala škodolibá tvář karikatury lorda Voldemorta s popiskem Dva bradavičtí studenti zmizeli, jejich rodiče zavražděni. Harry ihned zpozorněl a rozprostřel před sebe článek pojednávající o smrti rodičů Damona Barlowa a Henrietty Logefellové.„Poslouchejte,“ oslovil své dva kamarády Harry, „dva studenti Bradavické školy čar a kouzel Damon Barlow a Henrietta Logefellová byly před nějakým časem uneseni přímo z místa činu, kterým se stala právě kouzelnická škola. Podrobný článek o jejich únosu jsme vám přinesli před nějakým časem. Před několika dny byly však nalezeny ruiny domu a mrtvoly rodičů těchto dvou studentů. Rodiče Damona Barlowa, Cynthia a Gary Barlowovi byli upáleni ve vlastním domě. Expertíza předpokládá, že než došlo k onomu činu, obě těla byla znetvořena těmi nejhoršími možnými kletbami. Lékouzelnický patolog Stuart Darlens udává, že těla byla zřejmě mrtvá už dávno předtím, než byla vydána na milost plamenům. Manželé Barlowovi byli tudíž už mrtví dávno předtím, než byl jejich dům zapálen. Několik hodin poté byla nalezena dvě těla, teprve před dvěmi dny identifikována jako manželé Sami a Julia Logefellovi, mrtvá ve svém domě na Green Bay poblíž Londýna. Pitva prokázala, že smrt byla způsobena tou nejhorší smrtící kletbou. Nad oběma domy se v tu dobu vznášelo všemi známé znamení zla. Veškeré informace se stále studují. U obou rodin bylo potvrzen původ mudlovské krve…,“ dál už Harry přestal číst.Ron si skousl dolní ret a Hermiona na Harryho vytřeštěně hleděla, jako by ji právě šlo o život. Také to tak zřejmě vnímala.„Co si o tom myslíte!“„Myslím“ začal Ron, „že je to nad slunce jasné! Někdo jde po mudlovských dětech a ten někdo je Ty-víš-kdo. Proč ale kvůli tomu riskuje svoji působnost tady? Myslíte, že tu někoho má? Nějakého špeha nebo tak?“„Taky mě to napadlo,“ zadeklamoval ironicky Harry. „Měl bych několik návrhů,“ stočil zrak ke zmijozelskému stolu a naprosto okatě pohlédl na plavovlasého mladíka, který se právě ládoval palačinkami s máslem a ovocem.„Malfoy! To byl vždycky podezřelý objekt!“ prohlásil Ron. „Vždycky jsem říkal, že je to jeho vina!“„Něco na tom bude!“ zhodnotila to celé Hermiona, která nikdy takhle veřejně nepřiznala svou nevoli vůči Malfoyově rodině.***Když Percy vcházel do učebny obrany proti černé magii, netuše zakopl o připravený provázek mezi dveřmi, který aktivoval pohyb kýblu nastaveného nad dveřmi, který ho slil od hlavy až k patě.Kdyby Harry, Ron a Hermiona dorazili na hodinu dříve a stihli by to včas, jistě by si všimli předpřipravené pasti na nového profesora, ale zřejmě to byl osud, že zrovna dnes přišli zrovna ve chvíli, kdy se už Percy mokrý otáčel ve dveřích a vyváděl jako divoká včela, nadával a hlasitě dával najevo, co si myslí o všech přítomných studentech.Kdyby nebyl Ron Percyho bratr, jistě by se hlasitě rozesmál a přidal se ke zbytku třídy, který sotva popadal dech, ale jelikož by to bylo velice neslušné a dal by tím najevo, co si o bratrovi myslí, a jelikož stál hned za ním, rychle si stačil přikrýt ústa, aby nebylo slyšet, jak vyprsknul smíchy. Harry se musel otočit k Percymu zády a snažit se uklidnit, a hned, jakmile Percy uvolnil futra, trio rychle vklouzlo na svá místa, aby mu nedošlo, že přišli pozdě. Jediný, kdo se z celé třídy nesmál, byla Hermiona. Tvářila se zarputile a uraženě zároveň, jako by se to snad dotýkalo i jí.„Proč se nesměješ!“ hýkal zpod lavice rudý Ron.„Protože to vůbec není vtipné!“„Já bych naopak řekl, že je!“ popadal dech Harry.„Jen se smějte, vy barbaři. Zajímalo by mě, jak by bylo vám, kdyby vás někdo od hlavy až k patě slil ledovou vodu zrovna v době, kdy jsou ty největší mrazy a kdy se na chodbách ani v učebnách pořádně netopí. Docházím vám dvěma barbarům, že Percy tu bude muset takto mrznout celou hodinu, než se bude moci jít zahřát?!“Najednou jako by Hermionina slova došla každému ze třídy, kromě Zmijozelských. Všichni utichli a lítostivě pohlédli na jejich nového profesora. Hermiona vůbec nešetřila na intenzitě svého hlasu a pobouřeně lamentovala až téměř ke katedře. Percy, který ji také zaslechl, byl vděčný jejím slovům a aniž by se dále vyjadřoval ke svému stavu, uchopil se ihned slova a začal ihned vyučovat, aby to měl co nejrychleji za sebou. Do konce hodiny byl v učebně vcelku klid, až na několik Malfoyových posměšků týkajících se Percyho neschopnosti. V kamenné místnosti se linul vzduchem chlad a na Percym bylo co nevidět poznat, že je mu zima, jelikož začal nedobrovolně drkotat zuby.
… není ta Hermiona do toho Percyho nějaká zblázněná
DD zž mlčím
D
jinak děkuju Blanch že si tu přidala něco nového zrovna když sem už neměla co číst:)))kujuu moc se to ti povedo:)) prostě krása:)
je to krása… a souhlas, Hermiona až nějak podezžele moc pečuje o Percyho blaho :)))
Tak, mám konečně taky jednou první komentář 🙂
Líbí se mi to, dost tě obdivuju, že dokážeš psát, když jsi marod… já když jsem nemocná, tak jsem ráda, že vůbec přemýšlím 🙂
Je to další zajímavá kapitolka, a trochu jsi mě vyděsila (a po chvilce uklidnila) s tou smrtí rodičů Damona 🙂 už jsem se někdy svěřovala, že podle mě je nejhorší smrt upálení? :))))
Jsem strašně zvědavá, jakým směrem se to bude vyvýjet dál 🙂
Ten obrázek, je moc pěkný, maluješ moc pěkně 🙂
Teď už stačí dodat: brzo se uzdrav a ikdyž jsem moc šťastná za další kapitolku, tak přece jenom, bys to měla řádně vyležet 🙂
Nehledejte v tom nic hlubšího..je to prostě Hermiona…znáte její povahové rysy..nikdy by se nesmála cizímu neštěstí, pokud by nešlo třeba o Malfoye…i když si nejsem jistá, jestli by se smála i v jeho případě… prostě…spíš ji to pobuřuje, to je celá ona.
Gen nemáš…
No..já si to píšu na papíře, pak to přepisuju..a předevčírem jsem si dávala dohromady podrobný děj(ať na nic nezapomenu..v bodech to není ono) pro každou kapitolu a časové období, co se kdy stane…vylezlo mi z toho, že jsem popsala 3 listy A4 z obou stran…podrobný děj téhle povídky..heh..sama jsem netušila, kolik tam toho chci zapasovat :))) A bude to mít docela neobvyklý konec 🙂
Ten obrázek patřil ještě do dědiců, je starý..ale hodil se mi tu..taxem ho využila..není to vono… teď už bych Marinu nakreslila jinak…
njn:)
já vždycky vymýšlím děj za běhu… prostě když píšu… je to sice trochu zmatený, ale mě to jinak nejde 🙁
no..já ho vymýšlím často u jednorázovek..ty většinou vyplynout, ale pokud jde o kapitolovku, vždycky vymýšlím všechno dopředu…abych neměla tvůrčí krizi…ať vždycky vím, kam dojít, co kdy napsat a co zapasovat…jinak raději nepíšu nic, i když mám nápad…ale není zápletka a spád…
tak sem si přečetla tu kapitolku a nejde to, jinak než abych ti řekla Blanch, že je úplně super. no jako vždycky. vždyť to znáš ne? =)
:)) vaše, pro ěm nepochopitelné, reakce znám no 🙂 Nevím, v čem vidíte tu skvělost, vážně ne :))) Ale vymlouvat vám to nehodlám, na to jsem moc unavená :))
Je to úžasný!!!Blanch kdy bude další??!!
Super, už se těšim na pokráčko. Přišlo mi vtipný, když jsem si představila Snaepa a ty skleníky
skvělý!čím dál lepší!!!:o)jsem napnutá jak kšandy, co se z toho vyvrbí!:o)fakt se těšim na pokráčko!:o)
Blanch: já mám zatím jen dvě kapitolovky, obě rozepsaný, a s tou jednou jsem už dlouho nepohla… možná máš pravdu, a mohla bych si začít promýšlet děj napřed… třeba by to pak zvýšilo intenzitu mého psaní 🙂
a to co na tvých povídkách všichni vidíme, je čtivost, stržení do děje, spád děje, není to nuda, člověk dychtivě očekává, co bude dál… nebudu sem psát, "prosím, prosím, další kapiolku" ale spíš ti sem napíšu, že se mi to líbilo, moc chyb jsem nenašla a další kapitolku vlož, až budeš mít chuť a náladu… věřím,že si každý rád počká 🙂
menší poznámka: Když je kouzelník mokrej, tak se nedokáže usušit kouzlem? viz např. Harry Potter a Princ dvojí krve, kapitola 26, Jeskyně
a mimochodem, promiň Blanch, ale myslím, že tahle kapitola za moc nestála, vím, že dokážeš psát mnohem líp.
Gen to by asi zvýšilo..já kapitolovku Dědicové mágů psala tři roky, dokud jsem psala improvizací..paxem si vymyslela kompletně děj a už to švihalo jako po másle :))
Francis to určitě, ale pak bych neměla co napsat
:)) Hodilo se mi to tam…
Nemusí to kouzlo znát taky každý kouzelník…taky to není řečeno, není to pravidlo 🙂 Dejme tomu, že ho Percy prostě nezná a já ho potřebovala ztrestat 🙂
Francis je mi líto, nedokážu, tohle je vrchol mých sil :)) Navíc..každá kapitola nemůže být juchů..musí tam být meziděj, abych došla k tomu, co potřebuji. A tady je taky docela dost zásadních věcí, vlastně některé části jsou hodně důležité 🙂 Takže ne..líp bych to nenapsala..je to takové, jak jsem si rozvrhla…:))
vcelku jsou tam cca tři důležité věci pro děj 🙂
jinak…strašně mě to baví, jak vždycky u něčeho řeknete, že to bylo nic moc(což třebas i sdílím) a přitom tam je tolik zásadních věcí, o kterých nemáte páru :))))) Je to sranda :))) Rowla má tu výhodu, že se baví..až vydá knihu :)) Nevydává po kapitolách, že jo ..ale celek :))
Blanch je to fakt pěkný…líbí se mi to…řekla bych že si to napsala opravdu dobře.Nechci být otravná když si nemocná ale kdy bude další?
Mooooc hezký… (: Docela mě zajímá, jak to celý skončí…
jj,je to sqělý..ale štve mě to..marině je nějakých 13,ne?a ron by se měl dát dohromady s hermi..:o(chjo,jinak je to pěkné..pls,ať se dá ron dohromady s hermi:'o(nj,uš toho nechám.Hele a kde je Ginny?v tomhle díle vubec nevystupovala..jinak to upalení-nechutný..ale to uš patří k pp,ne?;o)jinak dobrý..:o)
Marině bude 15 🙂
Ginny nemusí být všude 🙂
No..upálení následovalo až po smrti, takže to už vlastně těm rodičům moc nevadilo 🙂
njn, jenže to by chtělo vymyslet nějaký strhující děj, a na to nějak nemám sílu… snad později… 🙂
Téď jsem ráda, když vyplodím něco typu co jsi četla a potom se cítím, jako bych přeplavala kanál La Manche :)))
Gen prostě si lehni do vany, dej pěnu do vody, rozviť si tlumené světlo…vyprázdni hlavu a začni přemýšlet…uvidíš, že na něco přijdeš..je to dobrá terapie..hodně to dlěám, když se nedokážu soustředit a něco vymyslet..jdu do vany a tam na mě přijde tolik nápadů 🙂
Já myslím, že se není za co stydět 🙂 Víc takových výplodů 🙂
děkuju 🙂
s tou vanou to není špatný nápad… mě vždycky napadne něco v mhd… a pak to zase vesela zapomenu 🙂
asi to zkusím… ndeska už ne, ale zítra určitě… chci s tím pohnout 🙂
a asi máš pravdu… ještě teď to vložím, a uvidíme ohlasy… 🙂
proto mívám u sebe vždycky papír a nějakou tužku :)))) Já jezdím TQM busem cca půl hodiny, takže toho taky dost vymyslím 🙂
njn… jenže někdy prostě nestihnu, nebo mám písemku, takže se učím, nebo je moc narváno… ale to jsou jen výnluvy… njn… prostě musím na sobě víc zapracovat…
nemusíš..přece nemusíš trénovat, abys měla nápady..nápady chodí samy, když se jim zachce 🙂 Prostě ..nejdůležitější je psát od srdce..nevynucovat si to :))
Marině bude 15?a bude mít něco s Ronem nebo ne?A co harry zůstane ssám?….vím že sem moc zvědavá a že se to časem asi dozvím ale sem nedočkavá
Moooooooooooc krásné :))) Já tuhle povídku zbožňuju a doufám, že další kapitola přibude co nejdřívě 🙂
Jinak se mě moc líbí ten obrázek 🙂 Maluješ moc pěkně 🙂
Tak a snad brzy uzdravíš….já byla marod před týdnem, ale naštěstí jsem z toho už venku =)
pořád mi přijdou některý moje povídky nebo drabble povrchní… to já nechci… chtěla bych, aby ta povídka dala čtenáři něco… možná je to moc velký cíl… samozřejmě bych chtěla psát i něco, nad čím se čtenáři zasmějí, pobaví, prostě je to zaujme… něco uvolňujícího…
možná jsem jen trochu přetažená a plácám nesmysly…
já píšu od srdce…pokud to jde…. jen mi občas vadí, když mi někdo řekne, že nepíšu často, prostě mě až nutí, abych něco napsala… pak jsem nervózní a nenapíšu nic smysluplného… nemyslím tím tebe, ale prostě lidi, kteří mě neznají, neví nic o mých problémech, či o mně samé a osobují si právo něco mi vyčítat… možná máš stejný problém, když nad tím přemýšlím…,
Mary to víš, že ti na to neodpovím.
Gen ted nemám čásek ti odpovědět, tak ti odpovím pak, ju? 🙂
další,další,další…….
Jen me napadlo, ze podle me Hedvika nenosi DV, ze to je blbost, ne? Jen, ze by kazdy den rano letala Hedvika do redakce, kde by ji ty noviny uvazovaly, coz je asi blbost, ne?:))
Barborko nosí ji sovy, proč by Hedvika čas od času nemohla? 🙂 Když se letí proletět…nebo je mohla vzít ze žárlivosti jiné sově ze zobáku…taky je nemusí brát přímo z redakce 🙂 Klidně mohou chodit do Bradavic hromadně, a pak se dělí. Nebo má prostě Harry soukromé podmínky pro přínos DV 🙂 Ber to jak chceš, nepřijde mi to jako úplná blbost :)) Ale to je samozřejmě jenom můj názor a nikomu ho necpu 🙂
Gen to znám..do psaní se nemůžeš nutit a nemůžeš psát, jak čtenáři písknou..prostě to musí jít samo..vím, o čem mluvím, potýkám se s tím denně… Mám rozhodně stejný problém a trochu už mi to začíná taky lézt na nervíky, protože já rozhodně jenom psaním nežiju 🙂 Musím mezitím stíhat dýchat 🙂
já mám strašně plný denní rozvrh… každý den (mimo víkendů a pátku)mám nějaký kroužek, ať už speciálky, tancování, dramaťák, či sbor… škola není nejjednodušší, doma je hodně práce (malujeme) rekontruujeme chatu, kamarádi občas taky žerou hodně času a sotva mi zbývá čas na spánek a jídlo… někdy ani nestíhám jíst… prostě nestíhám vlastní život, natož ještě psát. Pak se lidi nemají co divit, když se naštvu, vyletím, prostě na ně začnu křičet, když po mě chtějí nějakou věc, kterou já prostě nezvládám, nebo na mě zase chtějí hodit nějakou povinnost.
Mě strašně baví psát, a štve mě, že to nezvládám časově.
Gen t je normální..já se snažím ovládat, ale někdy to ve mně taky vře..ani nevíš, jak ti rozumím :))
Mě taky baví psát, ale musím psát, kdžy mám čas a když se mi chce…pak to nemá cenu..psát něco z nutnosti, vždycky z toho vyleze nějaká kravina..já psala z nutnosti Pikového krále.. a všichni to na mně poznali…
Děláš si legraci?? Z Pikového krále vylezla úžasná povídka!!!
Kdybys ale viděla ty obličeje, když na ně někdy bez zjevného důvodu začnu křičet… to člověk pak neví, jestli se má smát, nebo začát plakat… já to občas skloubím, a pak ty lidi vypadají, jak by měli chuť zavolat do Bohnic… možná by mi to prospělo… žádný starosti, spousta času na psaní… po hodně dlouhý době bych si konečně odpočinula… když jsem byla posledně nemocná, tak jsem byla ve stresu z matiky, celou nemoc jsem se jen učila a to jsem měla moje klasický horečky (41°C)
Z PK jsem občas měla pocit, že tě to moc nebavilo psát, ale i přesto se mi ta povídka líbí… asi tě chápu…
komentáře typu: to je úúúúúúúúúúúúúúúúúúžasný, dalí kapitolku, plosím plosím… moc nenadchnou… když to u tebe člověk čte, tak někdy pochybuje o duševní způsobilosti člověka, jenž to napsal. Nechci říct, že já píšu nějak úžaný komentáře, ale poslední dobou se sněžím vyvarovat podobných kometů… podle mě víc potěší, když ti někdo napíše, že se mu to líbilo, ale… tady je nějaká nesrovnalost, tohle by neudělal, atd… když se nad tím zamyslíš, když ti prostě někdo podá konstruktivní kritiku 🙂
u tebe se začínám nějak moc vykecávat…až ti to začne vadit, tak mě zadrž 🙂
To vis no my prirodovedci jsme lini psat delsi komentare a tak to napisem ve zkratce, ze chcem dalsi a ze je to uzasny
A humousi vlastne rikaj to same, ale je to akorat o 20 radku delsi…
Jinak, holky moc si toho nabirate…:)
Barborko: možná na tom něco bude… třeba ty když napíšeš, že se ti moje povídka libí (a ani to nemusíš okecávat), tak je to pro mě jedna z největších pochval, vím, že ty mi jen tak pochvalu nedáš, a o to víc si jí vážím…
ale jak mám vědět váhu jejího "super" u nějaké naprosto neznámé osoby? Kdyby mi tak radši napsala, co se jí na povídce líbilo a co ne… možná jsem ale moc náročná 🙂
a já moc ráda okecávám…
Gen já tyhle komentáře taky moc nemusím, ale zase je nikomu neupírám…¨:) Je to každého věc, i když ve mně vyvolávají trošku..hmm..jak to říct…depresi :))
A nevadí mi to…je to momentální souznění duší, Aničko :))) Plně s tebou ve všem souhlasím 🙂
Barborko přírodovědci taky spadají do humanitních věd :)))) Spíš se to dlěí na technickou vědu(logiku), jazyky a humanitní… taxi vyber :)))
no a ještě je umění 🙂
Krásné souznění duší. Mě je tak líto, že tě nemůžu (zatím) poznat naživo.Člověku strašně dá, když si může vzpomínat na něčí pohled, gesto, úsměv. O tohle net lidi ochuzuje. A strašně se mi libí, jakým tónem mi říkáš Aničko. Lidi mi spíš říkají Aničko, ale každý jiným tónem, ale tón který cítím z tvých vzkazů je takový… nějak nevím jak bych to nazvala… jiný. Ale krásný. A taky mi lichotí, že si pamatuješ moje jméno. Spousta lidí z netu ani moje pravé jméno nezná (samozřejmě myslím ty, se kterýma jsem svým způsobem v kontaktu)
U mě ty komentáře vyvolávají pocity podle nálady… někdy vztek, jindy úsměv, někdy pohrdání… možná těm lidem křivdím… asi nejsem úplně spravedlivá, já ty lidi neznám, a možná prostě nemají čas, nebo náladu napsat smysluplnější komentář, ale ať alespoň nešišlají, proboha…
🙂 Jak víš, jakým tónem to říkám? 🙂 To je další nevýhoda…Když to píšu, tak je v tom jemnost..hřejivost hlasu, nevím, jak bych to nazvala. Já všem Aničkám říkám Aničko..je to takové strašně pěkné jméno 🙂
Ještě, abych si nepamatovala tvé jméno. Máš ho v emailu, znám ho od Báji, myslím, že ho máš i na icq..je všude… tebe a Báju si budu vždycky pamatovat…já si pamatuju docela dost lidí, když to tak vezmu…ale u tebe mi to vždycky vyzní automaticky, já nad tím nemusím přemýšlet, je to, jako bych to měla naučené 🙂
Samozřejmě, já do Prahy někdy doputuju, nemusíte mít strach. Jelikož se mi tam stěhují obě dvě moje jediné kamarádky nejlepší, tak se určitě za nimi pojedu podívat někdy :)) Já bych vás taky moc ráda poznala… zase by se podnikl nějaký srázek v Pze…
No..my tady u nás doma nemáme rádi výrazy jako krásňoučký, špatňoučký, Ahojkiii apod. Vždycky, když to s mamčou vidíme nebo slyšíme, je nám zde… já pod tím vždycky vidím nějaké růžové "prdelky", jak se teď říká a plno srdíček a vždycky růžovou barvu…a z té je mi zle :)))
Jo, já většinou beru na vědomí takové komentáře, ale málokdy na ně reaguji, protože..co chceš na to říci? POkud je to chvála..vyleze z tebe jen: díky.. a psát furt u všeho díky už mě taky nebaví 🙂
Bych potrebovala nejaky pristroj, ktery by psal za me do kompu, me myslenky… Jsem totiz silene lina neco napsat…
Nejsem si jistá, jak bych popsala tón, který z každého tvého "Aničko" cítím. Prostě z toho cítím… sakra jak to popsat? Nevím, tohle prostě nedokážu.
Většina Aniček si tak nechává říkat. Je to rozhodně o dost hezčí, než Ančo. Tak mi říkajína jednom tábře. Neřeknou mi jinak než Ančo. Dřív mi to vadilo, ale teď by mi asi připadalo divný, kdyby mi tam někdo řekl Aničko.
njn, ale ne každý si toho jména všímá.
A věř, že já si taky vždycky budu pamatovat tebe jako Blanku.A nejen proto, že jseš jediná Blanka v mém ninějším životě. Myslím, že jsem jednu znala ve školce, ale to už taky není jistý 🙂
Jen by mě strašně naštvalo, kdyby jsi mohla do Phy zrovna kdybych já nemohla. Zrovna teď totiž pořádá Eillen sraz v Pze a já nemůžu. Jedinej sraz v Praze kterej jsem tu zažila od tý doby co jsem se sem vetřela a nemůžu na něj 🙁 by se člověk vzteknul.
Představ si co prožívám, když mám stejný odpor k růžový jako ty, a moje mamka miluje růžovou. Měla období, kdy si kupovala strašně moc věcí růžových. Měla jsem strach, že začnu křičet. Už ji to ale trochu přešlo. Jediná růžová kterou snesu je ta v pohádce o Šípkové Růžence. Ta a Popelka jsou moje nejoblíbenější 🙂
Barborko :)))) Já občas taky..tomu se říká KOPR nebo lenora…praktikuju to skoro denně :)))
Gen: já ti rozumím, vím, co tím chceš říct a troufám si tvrdit, že ti fakt rozumím..jak bych to nazvala..babičkovské oslovení..když vnučka miluje svou babičku a ta jí z lásky vypráví pohádky na dobrou noc a říká ti Aničko… taková vystřižená scéna z filmu, dalo by se říct 🙂 Prostě…říká se tomu láskyplné oslovení? 🙂 Zřejmě ano a asi bych to tak v reálu i řekla 🙂
Heh..tak mě napadá….že opravdu hooodně autorek ff nesnáší růžovou..čím to je? :)))
Kdy bude pokračování?
joooo..tak to netuším, ale snad možná o víkendu 🙂
Blanch: jj, láskyplné… to je to správný 🙂
radši nechci vědět, čím je ta nenávist k růžové… snad proto, že pro mě smybolizuje přesládlost… nevím, někdy v něčem cítím tolik růžový, že mám chuť zvracet 🙂
ty nosíš růžový topy, Geneveive? 😉 to já radši ne, by mě začali říkat Barbienko
gen souhlasím..divíš se vůbec, že s tebou souhlasím? :))
Už nedoufam že by bylo pokračování ještě dnes,snad zítra,ale jinak moc hezký
))))
prosim dalsi kapitolu,jjjje to bozi………………………
Help, kapitolu!!!!!!!!!!!!!!!!
….
je to super, jak jem si přečetla sice to nemáš ráda, ale co jinýho říct, když je to pravda… mno já vim, že to není lehký když ti každej píše, že je to super, taky jsem se snažila něco naškrábnout, ale nevim nevim… na tebe má snad jen Rowlingová… a to je fakt, protože a poněvač já jaxi taxsi nelžu!!!
sorry zase jsem se rozepsala
jinak je to moc hezký( a nejen tahle povídka, ale i dědicové a vůbec všechno)!!!!!
Píšeš strašně krásný povídky. Vždycky když sem naštvaná nebo smutná tak zajdu sem a relaxuju. Ty povídky se dobře čtou a to všechny!!!
Již dlouho jsi svůj um nezaměřila na tuto kapitolku, zkusto please co nejdříve napravit, Blanch
zkusit to můžu, ale víc neslíbím 🙂
I pokusy se cení
Celé je to úplně brilantní, úžasné, božské, boží, neskutečně úžasné, … Myslím, že se opakuju. Prostě je to extra super 🙂 Jenom bys mohla prosssííím napsat pokráčko…
a co pokračování
Dej sem rychle další kapitolu, protože já už ani nevím, jak to skončilo a musela bych to číst znova =))))))
Tak kdy bude další?
Je to skvělý, ale jednu chybičku vidim… není tu pokračování;)
netuším, lidi, fakt netuším..navíc mám teď dlahu na ruce, takže netuším už vůbec…
pohyb, milá slečno, včera jsem ještě četla dědice mágů, tak pohyb! Sice vím že dlaha je hrozná věc (a velmi otravná, když se chceš poškrábat…) ale skus to zatím jen tak sepisovat na počitači jednou rukou…please!
Souhlasím s Magnesiou… please:)))
Tak tohle je úplně suprovej příběh.To by si klidně mohla i prodat.Ty na to psaní máš fakt talent…Škoda že máš dlahu, doufám, že se brzo uzdravíš, aby si nám mohla napsat pokračování.Už se(stejně jako další lidi co to četli)nemůžu dočkat na další kapitoly a taky doufám i nový díly(ale to asi přijde až časem)…
je to supr……….kdy bude pokracovani
,
prosím prosím moc tě prosím napiš pokračování co nejdřív!!!!
POKRACOVANIEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!plsssssssss
tak kdy
pokračování!!!! prosíííííííííím!!!!!!!!!!! nebo se zblázním!!!!!!!!!!!!
Čtu všechny tvoje povídky a díky tobě už se mi nehnusí slash, ale je mi líto, že jsi sem už hodně dlouho nepřidala žádnou kapitolu, i když jsi to slibovala.A já už pomalu zapomínám o čem to bylo…Ale chápu, že máš asi málo času, už jen když se podívám na čas, kdy to sem přidáváš ( i když mě taky nejlepší povídky napadají v noci).A když mě u nějaké povídky nepolíbí múza, tak se k ní vrátím až za dlouhou dobu..
No zbývá mi jen doufat, že tebe ta můza, která se nad námi slituje, políbí a přidáš sem 13.kapitolu…
🙂 snad brzy… ale nejde jen o múzu.. musí být i chuť…ta v poslední době u této povídky není…
hm..tak to chápu..Kámoška mě jednou málem přizabila, když jsem jednu kapitolu psala půl roku, vždycky jsem si sedla, napsala slovo a zas šla dělat něco jinýho..měla jsem spoustu jinejch nápadů a pohybovala jsem se naprosto v jinejch sférách…
zajímalo by mě kdy dokončís tuhle povídku protože je celkem heská
doufám že to brzy dokončíš=)
Blanch: Tak snad přijdeš i k chuti 🙂 je to skvělý, ale smutný.. pořád je mi líto Noreen …
mně ne :)))
Prosííím Blanch,prosím!!! Další kapitolku pls!
Bude to mít ještě nějaké pokračování,protože je to zajímavé a byla by škoda to jen tak nechat. 🙂
to je ta naj, naj, naj, naj, naj povidka aku som kdy cetla..dufam ze to skonic happy endem nebo ze nezemze vela lidi..pls honem rychle pokracko nebo zdechnu…a pred smrti by som si chtela precist jeste aspon jeden dielik 13 komnaty…pleseeeeeeeeeeee
bude mít…nekončí to 🙂 jen se musím odhodlat 🙂
prosím kdy bude pokráčko
?
doufam ze pokracovani bude co nejdriv je to moc heska povidka a uz se moc tesim na pokracovani nevis kdy by asi mohlo byt
Když už bude to pokračování
??prosím, prosím smutně koukám.
Kdy sem přidáš novou kapitolu? Ne tu co je už na fanu.
Ahojky hele jsi fakt dobra zes to napsala ja bych se na to vysrala po jedny strance
:)) Mám i takové zkraty, ale drží mě vůle :))))
Tady už nepřidám nikdy žádnou kapitolu :)) Maximálně k sobě na stránky. Jinak..netuším kdy…
vrazdy… jen tak dal! jinak zacatek pekne husty. ja vim je tam rating:))) je to celý skvele napsane a ma to napad. no jk jinak ze kdyz je to od tebe:)) a pokracovani?
ja bych chtel dalsi kapitolu
kdy bude kapitola?je to supeer povídka
ahoj Blanch, nechci šťourat a vrtat se ti v chybách, jen bych si potřebovala ujasnit, do které koleje vlastně patří Marina – v předešlé kapče byla v Mrzimoru, tady je v Havraspáru a na obrázku je v modrém – takže si myslím, že předtím šlo o překlep. Nešťourám se, jen to chci správně pochopit
ahojky Blanch,chci ti mocinky poděkovat za tyhle kapitolky-sou mocinky hezký a poprosit tě abys v nejbližší době přidala další kapitoly. Thank you very very much =0)
Ahoj ráda bych se spřátelila nebudš mou SB??Plsky mš to tu přímo božský,a náhodou plsky řekneš mi jak si udělala jakoby ty čáry v menu??Předem díky a napiš mi