Věřils´mi, bláhový!

Ó, já tě zbožňuji jak noční nebe v dáli,
ty velké mlčení, ty vázo temná žaly,
tím víc tě miluji, čím víc mi unikáš,
ozdobo nocí mých, čím krutější se zdáš,
když kupíš za sebou ty míle bez milosti,
dělící ruce mé a modré nesmírnosti.
Já v stálých výpadech se plazím za tebou,
tak jako k mrtvole se plazí červi tmou,
a vzývám i ten chlad, ty stvůrná ukrutnice,
pro který líbíš se mi, krásná, ještě více.
***
Jen jediná svíčka osvětlovala místnost. Vrhala stíny do všech stran. Vysoká postava překračovala ze strany na stranu a nervózně se ohlížela ke dveřím. Bylo už hodně pozdě. Slunce dávno zapadlo, měsíc osvětloval přístupovou cestu do míst, kde stála zchátralá budova.
Uslyšel zapraskání větví. Ale to jakási divoká zvěř se proháněla lesem, jenž obklopoval dlouhé stráně a oprýskanou chatrč.
„Má už dvacet minut zpoždění.“ Osoba, konkrétně muž, se posadil do pohovky ožrané moly a podíval se na hodiny s kukačkou, které visely na protější zdi.
Na stole stály dvě sklenice a láhev červeného vína staršího ročníku. Z roku jeho narození, jako symbolika jeho citů, i přes věkový rozdíl.
Z hodin vyletěla kukačka a hlásila, že právě odbila dvanáctá hodina.
Měsíční svit pronikal špinavým oknem, přes průsvitné zašedlé záclony, až k jeho nohám. Byl stále víc a víc nervózní. Co když se jí něco stalo? Co když jí někdo něco provedl? Sežrala jí nějaká zvěř, koneckonců, tahle chata byla hodně hluboko v lese a nebylo tu zrovna bezpečno. Ale pro muže, jako byl on, to bylo ideální místo k přežívání. Ta samota, ten klid, být nikým nerušen a klidně si tu žít v ústraní… bez jakýchkoliv zvědavých očí.
Pohlédl z okna. Z dálky se k chatě blížila postava s dlouhém černém plášti. Rozpoznal v ní ženskou siluetu. Pomaličku se přesunul od okna ke stolku s pohovkou a prožranými křesly. Po chvilce někdo zaklepal.
Vstal a šel ke dveřím. Když je otevřel, pohlédl do tváře dlouho očekávané ženy. Měla přes sebe hozený dlouhý plášť, ale jí by to slušelo i v pytli od brambor. Zavřel za ní dveře a jedním pohybem jí sundal plášť z ramen, načež je pověsil na nedaleké poutko na stěně. Rukou jí pobídl, aby se posadila. Mile se na něj usmála a nabídku přijala.
Slušelo jí to. Dnes tu byla sama za sebe. Žádná práce, žádný převlek, žádné závazky. Měla na sobě rudé šaty vzývající vášeň, stejně rudé jako její žhavé rty. Plavé vlasy jí sahaly po ramena, kroutily se jí ze strany na stranu a ladně jí přitom spadaly do očí.
Když se na ni podíval, napadly ho stovky otázek. Nejčastější byly, proč se zrovna tahle žena zahazuje s ním. Byla tak krásná, nadaná, mladá a on byl přitom jen ponuře vyhlížející, ačkoliv ještě docela vitální, nezajímavý a z chudších poměrů.
Vzal do ruky víno a rozlil jej do dvou křišťálových sklenic, které měl po babičce z otcovy strany. Byly hodně staré a dědily se z generace po generaci. A jelikož byl jedináček, měl je nyní ve vlastnictví on. Opatrně podal jednu sklenici ženě do její útlé ručky a prstem se přitom dotkl její hebké kůže, kterou si přál už tak dlouho laskat. Opětovně se na něj usmála. Opravdu byla dneska nádherná a on měl nutkání přetáhnout ji kyjem jako za doby kamenné, odtáhnout ji do své jeskyně, pojmout ji za manželku a do konce života se s ní dělit o mamuta.
Posadil se vedle ní a propíchl ji něžným pohledem. Neodtrhl od ní oči a ona mu pohled opětovala. Dlouze se dívali sobě do očí, až nakonec vzala jeho dlaň do té své a položila si ji na stehno. Zatřásla se mu ruka a roztřásly se mu i rty chtíčem. Vycítila to a ihned ho na ně políbila. Pookřál. Pod jejími polibky byl vždycky jako pětiletý kluk. Tak nevinný a nezkušený. I když byla mladší, chovala se vždy zkušeně a on si vždycky připadal jako ten mladší v páru.
Vína postupně ubývalo a nálady přibývalo. Cítila, že je i on v opojném stavu a v tuhle chvíli nemyslí na nic jiného, než..
Vzala ho za ruku a automaticky ho odvedla vedle, jako by tu už byla víckrát. Zavedla ho do jediné vedlejší místnosti, kde byla jediná postel. Místnost byla spoře vybavená. Byla v ní jediná skříň, noční stolek s olejovou lampou a masivní ebenová postel.
V opojení ji svlékl šaty. Neměla pod nimi nic, jakoby tuhle noc očekávala. Netrvalo dlouho a jeho šat byl na zemi spolu s jejím.
Položila ho na postel a masírovala mu hrudník. Polibky ho laskala po rtech a zhluboka přitom vzdychala. Cítil, jak se v jeho údu hromadí krev. Byl stále víc a víc vzrušený. Rukama přejížděla po jeho penisu nahoru a dolů. Dotýkala se špičky žaludu a působila mu tím slast. Hleděl na ní a rukama přitom kroužil po jejích bradavkách. Byla tu ta chvíle. Obkročmo se na něj posadila a začala se vlnit jako dravá šelma. Rty se zarývala do jeho kůže a on se prsty chytal prostěradla. Cítil, jak ho přivádí k šílenství. Toužil po ní celá ta léta. Byla tak krásná, tak mladá a přitom něžná, ale teď byla jako lvice, která lovila svou kořist. Neměl jí to za zlé, poněvadž mu to dělalo dobře. Kroutila boky a přizpůsobovala přitom jeho tělo jejímu. Z úst jí unikaly hlasité steny.
Cítil tlak v jistých partiích svého těla. Věděl, že za chvíli to přijde. Přivřel oči a nechal dokonat, už tak skvěle zvládnutou, práci. Roztáhnul ruce a uchytil se krajů postele, načež hlasitě a slastně zasténal. Cítila, jak se její tělo plní horkou tekutinou z jeho údu.
Odkudsi zezadu něco vzala… stříbrnou dýku a vbodla mu ji přímo do srdce. Na tváři se jí přitom rýsoval blažený úsměv.
Snažil se z posledních sil zvednout, ale docházely mu síly. Byl malátný a z těla pomalu vyprchával život. Cítil, jak palčivá bolest proniká jeho hrudníkem. Po prsou mu tekla rudá krev, naposledy se jí podíval do očí. „Proč?“
„Milovala jsem tě, Remusi, ale on mi dal víc,“ sklonila se k jeho obličeji a naposledy ho políbila na rty. Jeho tělo už bylo nehybné. Z obličeje vyprchaly poslední známky života. Ležel nahý na posteli a ona na něm spokojeně seděla.
Rozpřáhla ruce do vzduchu a hlavou se obrátila ke stropu, načež hlasitě zakřičela: „Splnila jsem, oč si mě žádal, můj pane!“
Nymphadora Tonksová zahladila všechny stopy. Přejela prsty přes svůj krk, na kterém se rýsovalo znamení zla, které kvůli utajení musela mít na jiném místě. Rukou z jeho hrudi vyňala dýku. „Tohle si vezmu na památku, lásko. Věřils´ mi a nechal ses oklamat, ty bláhový!“ Uschovala dýku do černého koženého pouzdra a za hlasitého PRÁSK se přemístila pryč.
Zkrvavená prostěradla objímala nahé pololidské tělo. Krev stékala po zemi i po nočním stolku. Stěny byly pokryty červenou batikou a jediný tvor, který zůstal v této místnosti živý, byl pavouk spřádající si pavučinu v levém horním rohu nad postelí, ve které leželo zohyzděné tělo.
***
To srdce, nemělo by bít,
neschopné lásku vykřesat.
Už neumím ji roznítit,
a přec mám ji rád.
Moje dny list jsou zežloutlý,
a nikde květ a nikde plod.
Hniloba, červi, smutek zlý
jsou teď můj rod.
Oheň v mé hrudi bušící
je osamělý kráter jen:
zažehne mrtvým hranici –
ne pochodeň.
O naděje se nedělím,
o žárlivost a krásný klam,
o sílu, lásku – není s kým,
jen pouta znám.
Leč takto ne – mně nezbývá
než touhu potlačit a střást,
když těla mrtvých pokrývá
hrdinství plášť.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

93 komentáře “Věřils´mi, bláhový!

  1. Ne neudělala, ale už jsem hodněkrát psala, proč jsem to psala… Nympha je moje oblíbená postava, je pro mě něco jako Sirius v sukni :)) Prostě ji mám ráda a tahle kombinace mě svrběla na jazyku a prostě mě lákalo zkusit tuhle variantu ..jen tak :)) Jinak taky nevěřím tomu, že by to provedla…

  2. Ze začátku to vypadalo velmi… e jak to říct, zajímavě a pak jak ho probodla, bylo to velmi napínavé a zvláštní. Dobrý příběh , ostatně skoro jako všechny.

  3. Bomba- vsichni víme, že by to Tonksová neudělala ale je to moc hezky napsaný….poutavě….jen tak dál..:o)) Ve všem samozřejmě… Měj se krásně

  4. Wau, tak to je síla. Je to fakt boží, já už nevim, jak tě chvílit, ale tohle mi příde jako jedna z nejlepších jednorázovek, ne-li nejlepší. Blahopřeju seš fakt skvělá.

  5. Heh..děkuji, ale zdaleka to az nejlepší jednorázovku nepovažuju 🙂 To byl, jak jsem psala, spíš takový experiment :))

  6. Blanch prosim mohla by si mi pomoct napsala jsem svou prvni povidku a chtela bych ji zveřejnit abych zjistila jak sem na tom strasne me to chytlo ale nevim jestli se bude libit nektere veci jsou i od tebe dekuju predem.Ptam se te protoze ty uz ses v tehdle vecech skusena a tvoje povidky jsou uz pokrocilejsi

  7. nechte toho, se budu červenat… janicek já bohužel nemám čas..nejsi jediná, kdo mě o něco takového poprosil..dneska dokonce už třetí..  jestli budu mít možnost si to od tebe přečíst, tak to bude za dlouho.. prostě si založ blog a tam povídky a čekej, co na to čtenáři 🙂 To je nejlepší zkušenost, já jsem začínala přesně tak.

    A že bych byla pokročilejší..neee..to ne..já nejsem žádný profík.. já nejsem jako Severka nebo Neviâthiel apod.

  8. Skvěle si to popsala, ale tohle by Nymfa nikdy neudělala!!I když o Snapeovi sem si taky myslela že by nikdy nezabil Brumbála!!

  9. Furt dokola vysvětluju, že si taky myslím, že by to neudělala…byla to jen experimentální povídka a vznikla před šestým dílem..

  10. Tak tyhle povídky by se mněli ukazovat až po 9.hodině a navíc teď si píšu taky o nich dvou o Remusovi a Tonhksové ale je to úplně jinaký:))))))

  11. Klára: no jo.. já jsem vždycky tomuto páru fandila.. ačkoliv jsem netušila, že se dají dohromady.

  12. Nééééé Remuska néééé proč jsi už zase nechala umřít Remuska béééééééééé

  13. je to originalni napad,ale ja mam tonksovou rada a nemyslilm ze to remusovy udelala,ale povidka je bozi,ostatne jako vsechny

  14. Janca opakuju se..asi po..čtyřistapadesátésedmé..ale nevadí.. tohle byl spíš experiment. Já mám Tonks taky ráda a nevěřím, že by to udělala.. mě tohle téma prostě lákalo..bylo to jako chuť si vyzkoušet nějaký pořádný zvrat, který je hodně překvapivý

  15. Mně taky..chudáček by si to nezasloužil a od ní vůbec.. ale zase jsem trefila něco, co bylo pak v šestce :)) Jen není tou smrtijedkou, že ano 🙂

  16. no jo.. me by zajimalo jkde beres to ze uvazujes stejne jak rowlingova..ja cu taky 🙁 hele nemas nahodou typ kdo je R.A.B? u tebe by to mohlo vyjit 🙂

  17. Jj….zvykej si,že je Blanch místy hodně brutální:)

    A ohledně toho RAB…..já si nemyslím,že by to byl Black,jak si všichni myslí

  18. No, taky si myslím, že by to mohl být Regulus Black, chtěla jsem na to napsat povídku, ale už na to jedna je a nemá cenu psát další.. ale taky to může být třeba Borgin nebo Burges..kdokoliv..

  19. Borgin a Burke je taky možnost…ale preferuju variantu více lidí(z nichž jeden je Bella….to bych nebyla já,kdybych ji někde neprotlačila:)))))

    Ale je spousta lidí s iniciály R.B,to prostřední jméno může vyjít na povrch časem.Amélie Bonesová(ehm ehm)atd.,atd….Taky by mě zajímalo,jestli si nemyslíte,že to třeba bylo nastražené…ten dopis,falešnej medailon a tak….to mi připomíná,že pravej medailon má pravděpodobně Krátura nebo(pokud ho šlohnul)Mundungus.Proto si myslím,že Mung v sedmičce zemře,zabijí ho Smrtijedi,protože mu budou chtít vzít ten medailon

    To dává smysl,ne?:))))

  20. Jinak..Amelie Bonesová to asi nebude..její celé jméno zná Amelia Susan Bones.. trošku se to s RAB rozchází..

  21. A nebo S,není to jedno?A povídku na toto psát rozhodně nebudu….ale mám už námět na něco jiného

  22. Nepřečetla….já pod pojmem moje povídka rozumím MOJE,tz.jen pro mé oči…..bůhví,co by se z toho ještě vyklubalo…

  23. Pěkně mě tu vybarvuješ Blanch ale víš co?U mě nikdy nepoznáš co udělám ….ale Rema bych asi fakt nezabila:)

  24. Pane jo Blanch!!!Zase ta….nojako dědicove,třinacta komnata…ehmehm…jeto tak smutny….:(že by tonksova,tak nešikovna….:-)

  25. To už nebudu psát :))) A třeba nebudu už ani mluvit..ale prostě jsem moc stará na to, abych psala jako v 15ti letech..

  26. Neříkám, že jsem stará..znovu si přečti, co jsem napsala: JSEM MOC STARÁ NA TO, ABYCH PSALA JAKO V 15TI LETECH..tím je myšleno, že jako tehdy už nikdy psát nebudu, protože je to daleko za mnou a mám už jiný styl.

  27. nooo…ale stejnak…naka dobra povidka by ti neuškodila…třeba…o ronovi a hermioně…;-)nebo o ginny a herrym..jamie a lil jsou uš celkem vohrani…

  28. Lily a Jamese už teda v plánu nemám..jen v Pobertech. Na Rona a Herm už taky někde dojde a Ginny a Harry jsou v Dědicech a Třinácté komnatě..

    Jako..mám ještě v pc schované nějaké romantiky, ale jde mi to děsně přes žaludek..ale myslela jsem na vás.. 🙂 I když je teda moc nemusím..

  29. mně se to líbilo,ale musíš přiznat,že Tonksnová nebyla tak dobrá v nitrobráně,aby jako Snape obelstila Brunbála

  30. chudák Remus… už zase to odskákal :o) nechceš třeba napsat něco o Pošukovi a pak ho zabít? Pro změnu…

  31. Chvály tady máš spoustu taky si jí zasloužíš,jsi vážně skvělá,jen snad to nezanechá žádné následky na naší mládeži-haha

  32. žabko no..já nikd ynetvrdila, že je to čtivo pro mládež :))) na archívech mám u povídek ratingy 🙂

  33. samozřejmě jsem tušila že takhle nějak odpovíš,sorry nejsem žádný puritán nemyslela jsem to jako výtku,jen více takových(teď by měl následovat nějaký usměvavý smajlík …)

  34. Blanch já to jako výtku nebrala…brala jsem to s humorem… jinak bych tam přece nepsala ty smajly :))))

  35. kdyz sem to cetla poprve, jen jsem neschopne zirala do monitoru. to vis uplne prvni het co sem cetla:)) ale ted uplne v klidu, zvykla sem si:))) muj oblibeny parek..mno nevadi, vsak nikdy nrvs ze. nechtelo se mi verit ze je to ona. krasbne s to napsala. ta basen a obrazek k tomu je proste bozi. sivce zabijis rema, ale coz zase zvyk:))) teda ta atmosfera je fakt brilantne vykreslena. dum v lese… ja ho videla uplne jako ten ve filmu comeback..taky stary v lese, pavuciny..uh to bylo neco! takovou pohádku bych brala:)))

  36. :D ted si me dostala:D:D já taková mirumilovna osoba…no dobre zanechme ironie:)))) já vím kdyz vezmes v potaz ze v mé uplne prvni hp povídce v jedne kapce zemřelo deset lidi najednou:D:D:D

  37. :Dto rozhodne ne:)))) uz kdyz se kouknes na pocet povidek jez mám rozepsané je ti jasné, ze jsem megaloman nejvysiho stupne:))))))

  38. nj ale vis co se rika – kvantita neznamena kvalitu. jini napisi treba jednu povidku za pulroku a stoji to za to. ale já – já ne. já pisu porad a vubec si nedavam zalezet. mohlo by to byt lepsi, vim, ale nejsem ochotná pro to nic udelat. jedinou sifru jsem prepisovala. takze co z mého žvatlání plyne? ze psát jako na běžícím pásu není dobré..

  39. tak dekuji mnohokrát. ano verím, mám hodne nizké sebevedmi. ale koplex menecennosti uz nemám!

  40. Já si taky nevěřím..taky jsem dřív psala takové věcy jako ty, furt jsem se shazovala, dneska mám sebeúctu :))) Už to nepíšu, ale stejně si to myslím:)) Jsem totiž realista 🙂

  41. njn řekla bych, ze to hodne z nás… i kdyz je fakt, ze sem trochu narcista. nj clovek se musí nejak projevit:)) realista, to já jak kdy:))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..