Rubrika ► povídky

Chci tě zpátky

Tuhle povídku jsem psala někdy před rokem. Pro kamarádku, která měla web o TH. Ze srandy mi řekla, že já TH tak nesnáším, že bych ani nemohla nic o nich napsat(to bylo ještě před povídkou Možná…), tak jsem jí opanovala, že bych to zvládla, i když je bytostně nesnáším(ted už to není tak hrozné, ale tehdy byla má agrese vůči nim nezměrná). A tak vznikla tahle povídka. Ale nechtěla jsem ji nikdy nikde zveřejnit, a tak si Simore ode mě tuto povídku vyžebrala a já ji dovolila, aby to vydala u sebe pod svým nickem, jako že je autorkou. Já s tím vážně nic nechtěla mít společného. Ale když už to existuje… Moje kamarádka se totiž odstěhovala(ano, bydlela v Opavě, stejně jako já) a už jsem ji neviděla tak 3/4 roku. Stránky už neobhospodařuje, ačkoliv jsem jí je spíš spravovala já...
Číst dál...

Možná…

Taaak…předem upozorňuji, že tohle není HP, ale obávané TH…je to jen jedna jediná povídka, takže se nemusíte bát, že to tu tím zamořím(víc jich ani nemám..tohle byla jediná, kterou jsem byla schopná na přání Sim napsat), je to depkoidní a žádná love story a hlavní aktér je více méně chudák..no..takže upozornila jsem a teď je na vás, zda si to přečtete :)))

Cítím sníh na své tváři tát,
i když to lechtá, přesto se nedokážu smát.
chlad který z něj vyzařuje,
kůží mou si jen tak pluje.
Cestu svou si klidně razí,
neobejde se bez nesnází.
Kdysi jsem tu s bratrem byl,
ale už jsem pochopil,
že nemá cenu na nic se ptát,
ze své minulosti nemusím se kát.
Byl jsem volný, byl jsem svůj,
ale teď.. někomu důvěřuj.
Je konec, konec v...
Číst dál...

Povídka písmena P

Patnáctý prosinec, Praha, půlden provázelo pekelné psí počasí. Paní Pavlína Pospíšilová půjčila pohlídat psíka Punťu panu Prachatému. Poklidně po přesunutí prchá před poštu. Pomalu přestávalo pršet. Přišla poslat psaní. Paní Pavlína Pospíšilová, pozůstalá po panu Pospíšilovi, postávala před přepážkou. Potřebuje pomoc, po Pondělku přijde pohřeb pana Pospíšila. Při postávání podél přepážky provázel paní Pospíšilovou pláč. Pan Pospíšil, pravý přítel, pospíšil si pryč. Proč?
Paní Pospíšilová předstoupila před pracovnici posedávající po pravici paní Pospíšilové. Pootevřela přepážku.
„Prosím, potřebujete pomoc?“
„Paní pracovnice, partner příliš pracoval, podlehl problémům. Po pondělku pořádám pohřeb...
Číst dál...

Tajemství stínů

Tma si oblékla své sváteční šaty. Stmívá se. Je to tady. Mám strach!
„Mami,“ uteče mi sten z úst.
Přicházejí. Chtějí mě zničit, chtějí mě dostat tam, kam chtějí. Nikdo je nezval, ale jsou tady. Nejlepší přátelé s věrnou paní tmou, jež se vrací půlden po půldni.
Nesmím se dnes tak lehce vzdát, nesmím je nechat vyhrát. Vím, co chtějí.
„Ale ty mi nepomůžeš, mami!“ Po tváři mi stéká slza bolesti smíšená se strachem. Už je to měsíc, oni stále sílí, víc a víc. Chtějí mě ovládnout, vzít mezi sebe.
Už je to měsíc, stále bojuji, míň a míň. Přestávám jim oponovat i odporovat, chtějí mě mezi sebe.
„Pomoz mi, mami!“ Jsem bezradná.
…Čekám na tebe, tolik let už tě znám. Schody do nebe kloužou jak led. Ruku ti dám.
Číst dál...