Rubrika + Návrat do minulosti

Epilog

„Tak Harry, doufám, že se zase brzy uvidíme,“ podával svému kmotřenci ruku Sirius.
„No, já tě uvidím určitě dřív, než ty mě.“ Usmál se na oplátku.
„Nikdy nevíš. Co když mezitím umřu, teď se změnila budoucnost.“
„Nevtipkuj, Tichošlápku, to není sranda!“ Zavrčel Harry, načež se otočil na Rema. „Tobě přeju, aby ses do té doby moc nepokousal.“
„Jo, budu se snažit, Harry,“ zaculil se Remus.
„Řekni mi něco,“ vložil se do loučení James. „Proč se vlastně loučíme až tady? Tu cestu sis klidně mohl odpustit, ne?“ Kouknul na ceduli nástupiště 9 a ¾.
„No víš, musím se přemístit nějak rozumně. Nevím, kam mě zase Obraceč odnese. Pokud bude fungovat tak, jak má, tak se aspoň ocitnu na místě, ze kterého bych měl trefit domů...
Číst dál...

11. kapitola – Pravda s velkým P

„Pojďte třeba do Komnaty nejvyšší potřeby.“ Nabídl jim Harry prázdnou místnost, kde by mohli být sami. „Nevíte, kde je James? S ním bych taky rád mluvil.“ Dodal.
„James je určitě někde s Lily na hlídce.“ Odpověděl Remus.
„Můžu ho najít,“ nabídl se Sirius a z kapsy vytáhnul Pobertův plánek. „Je o dvě patra níž, samozřejmě, jak jinak, než s Lily Evansovou.“
„To bys byl hodný, Tichošlápku. Řekni mu, že je to otázka života a smrti. My už tam s Remem na vás budeme čekat.“
Sirius se na něj podezíravě podíval, ale nic nenamítal. Obrátil se na patě a zamířil o dvě patra níž.
Harry chvilku sledoval, jak jeho kmotr běží a za ním vlaje nebelvírský školní hábit.
„No, tak my půjdeme,“ vytrhnul se po chvilce z výhledu a zaměřil pohled na s...
Číst dál...

10. kapitola – Už jen pár chvil

Harry si Siriuse zkoumavě prohlížel. Co asi může chtít? Přišel ho snad znovu po nějaké době spřáhnout za ten Obraceč, který není jeho, ale on si tak zarputile myslí, že jeho je? Harry už hodně dlouho přemýšlel, co udělá proto, aby mu ho vrátil. Vždyť už mu zbývá jen pár dní a bude se muset vrátit.
Přemýšlel nad všemi možnými variantami, které by souviseli se Siriovou návštěvou. Nad všemi, jen ne nad touhle…
„Na, tohle je tvoje,“ podával mu onen Obraceč, nad kterým právě Harry přemýšlel. Harry se mu podíval do dlaně a nevěřil vlastní očím.
„Co tě vedlo k tomu, žes mi ho vrátil?“
„Pravda.“
„Jaká pravda?“ Otřásl sebou Harry. Ale spíš to bylo chladem, který proudil z otevřeného okna.
„Ta, kterou ses mi snažil vtlouct do...
Číst dál...

9. kapitola – S kmotry je to těžké

Seděl tam a koukal na ty dva, co si z něj dělají legraci. „Hele, dneska není apríla, tak já raději půjdu.“
„Řekl jsem, sedni si na zadek!“ Zvýšil Remus znovu hlas. Sirius se znovu posadil.
„Tak spusťte, nechce se mi tu sedět věčně.“
„Jak jsem říkal,“ pokračoval Harry, jako by se nic nestalo. Opřel se rukama o postel, na které Sirius seděl a z ruky se mu spustil zlatý řetízek.
„Jasně no,“ řekl poněkud neochotně Sirius a zaujatě si prohlížel konečky svých vlasů a Harry zaslechl něco jako `Mám je roztřepené.´
„Nejsem z této doby. Tento Obraceč času mám ze své doby, od tebe z domu, kde si nějakou dobu bydlel. Bydlím tam taky.“
„Cože?“ Tenhle dotaz nebyl dotázán se zvědavostí, ale spíše s podtónem nedůvěry. Jako by to nebylo nikdy možné...
Číst dál...

8. kapitola – Překvapení pro Tichošlápka

Harry tomu nechtěl věřit. Ne, on ještě nemohl jít domů. Žádné loučení nepřipadalo v úvahu. Ani si neuvědomil, že už nesedí.
Stál tu strnule jako solný sloup a hleděl do těch bledě modrých očí, jak na něj chápavě hleděly. Brumbál byl vždycky dosti empatická osoba a dokázal se vžívat do bolesti jiných, tak proč ho teď nutí, aby se vrátil do své doby?
No proč asi, bylo to jasné. Harry nesměl porušit časovou kontinuitu. Už tak ji porušoval a určitě se něco v jeho budoucnosti změní. Nějaká malinkatá drobnost, cokoliv. Třeba právě Remus, kterému Harry sdělil své tajemství. Ale Remus ne, on je dost inteligentní na to, aby neudělal něco neuváženého, co by mohlo změnit budoucnost.
Zelenýma očima zajel k zemi a přemýšlel, co bud...
Číst dál...