13. kapitola – Tichošlápkovo zmizení

James se postavil na nohy a rozhlédl se kolem. V posteli byl už jen Petr. Sirius vzal určitě roha co nejdřív, aby se nemusel Jamesovi podívat do očí a Remus už byl určitě zase v knihovně. No, půjde se nejdříve nasnídat, a pak se po něm půjde kouknout.
Sešel po točitém schodišti, do místnosti s krbem. Na křesle seděla Lily ještě s nějakou kamarádkou. Obě se strašně něčemu smály, ale jakmile do místnosti vstoupil James, zmlkly. Lily se na něj zvědavě otočila a James se usmál, neopětovala to a otočila se nazpět.
„Ahoj,“ pozdravil je, „ahoj Lily,“ konkrétně jmenovitě.
„Nazdar,“ opětovala mu trochu chladně dívka.
„Čau Pottere,“ usmála se její kamarádka se zrzavým ježkem na hlavě, James tušil, že za tím úsměvem bude něco víc, než jen pozdrav. Proč by taky tak najednou obě dvě zmlkly, když právě vstoupil ?
I když těžko odtrhoval oči od Lily Evansové, vyšel z nebelvírské věže a namířil si to rovnou na snídani.
Bylo tam jen pár lidí, málokdo totiž vstával tak brzy jako byl zvyklý James. Bylo sotva sedm hodin. Vlastně se divil, jak to, že už byla Lily vzhůru. Asi je taky ranní ptáče. Rychle do sebe naházel dýňový nákyp a pospíchal do knihovny, aby ještě stihl Remuse.
Tak jak předpokládal, byl tam. V dálce na něj zamával a přisedl si k němu.
„Myslel jsem, že tu s tebou bude ten.. hlupák.“
Remus zvedl obličej od své knihy: „Myslíš Siriuse Blacka?“
Jamesovi bylo jasné, že dělá hloupého záměrně, „jasně, koho jiného.“
„Musím tě zklamat, Jamesi, ale dneska jsem ho vůbec neviděl. Vlastně ani nespal v pokoji.“
„Cože?“ bylo to překvapující, ale Jamesovi to dělalo starosti. „On nespal v komnatě?“
„Ne, vůbec nevím, kde celou noc byl, ale skoro jsem v noci nezamhouřil oka..a v posteli rozhodně nebyl. Mohl sis ráno všimnout, že ji měl ustlanou.“
„Jo všiml jsem si, ale myslel jsem, že to domácí skřítkové..,“ zamračil se, „chceš říct, že celou tu dobu coural někde mimo? Že ..proboha..to jsem nechtěl…,“ pak si ale vzpomněl, co mu jeho rádoby kamarád provedl, „no co..on se o sebe umí postarat, není blbej a může si za to sám ..kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…“
Remus se na něj zamračeně podíval, ale nic neřekl. James měl právo se zlobit. Na Siriusovi v tomhle ohledu bylo poznat, že v něm ještě nějaké ty zbytky genů, rodiny Blacků, přebývají.
Když už tady James byl, zašel si do knihovny pro nějakou knihu. Zaujal ho titulek Nejmocnější ze všech nejmocnějších aneb kletby a kouzla pro pokročilé, škoda jen, že tato kniha byla v části s omezeným přístupem. Škoda, tak rád by si ji přečetl..kdyby jen.. a pak ho to napadlo. Na co jiného by měl neviditelný plášť? Taková příležitost.. až tu nikdo nebude, tajně by mohl knihu ukrást a časem ji vrátit, snad by si toho knihovnice nevšimla. Musí se domluvit s Tichošlápkem… pak se opět zachmuřil, no jo..Tichošlápek.. byl zvyklý všechno dělat s ním. Remus by s ním pro tu knihu nešel a Petr je moc velký pitomec, ještě by to zvoral a nakonec by je chytili. Proč jen to tak Sirius pokazil.. Naposledy koutkem oka koukl na knihu, otočil se na patě a vrátil se k Remusovi s knihou Famfrpál v průběhu věků.
„Nečetl si to už jednou?“ všiml si jeho literatury Remus
„Třikrát.“
Remus roztáhl rty: „Tak proč to čteš pořád dokola?“
„Je to má oblíbená knížka,“ otevřel ji někde uprostřed a četl si finty, které se dají na koštěti provádět. Pak si najednou uvědomil, vždyť on bude hráčem v kolejním družstvu..a ani nemá koště! No toto! Proboha. Rychle sklapl knihu, vrátil ji do police, Remusovi se omluvil a spěšně utíkal zpět do nebelvírské věže.
Lily už ve společenské místnosti nebyla, což doufal v pravý opak, vzadu v rohu u stolečku seděl jen nějaký zamilovaný pár z vyšších ročníků.
Vyběhl do svých komnat, Petr se zrovna probíral: „No už je načase, Petře, myslím, že snídani už nestihneš…,“ sjel ho James a popadl svou tašku, držíc v ruce pergamen a namočené pero.
Rychle na pergamen cosi načmáral a utíkal k sovinci. Na lícní stranu napsal Godrikův důl, popadl nejbližší sovu a nakázal jí, aby dopis co nejrychleji doručila.
Hned první hodinu měli Kouzelné formule. James se posadil tradičně na své místo. Když se ohlédl na židli vedle něj, zkřivil rty.
Po chvíli se za ním usadil Remus a Petr. I přes tu dobu, kterou naspal, vypadal velice unaveně a neustále zíval. Sirius nikde. Bylo pět minut před začátkem hodiny. Vždycky chodil na hodiny přesně, teda, snažil se je stíhat. Ale s tímto tempem neměl šanci. Dvě minuty do začátku hodiny. Pak už to nemělo cenu. Maličký profesor Kratiknot vešel do třídy.
„Dobrý den třído,“ ani se nesnažil rozhlížet se po třídě, protože by stejně daleko nedohlédl. Naopak ten slizoun a smrádek Snape si všiml, že Black chybí.
„Pane profesore, chybí Black,“ škodolibě se usmál směrem k Jamesovi, který dělal, že je mu to jedno. Ale nebylo mu to jedno. Tohle Sirius ještě neudělal, vyjma prvního ročníku, kdy oba dva obětovali dvouhodinovku Astronomie s Kasonovou, aby se mohli po noční procházce v Zapovězeném lese, vyspat. Tohle opravdu nebylo normální.
Profesor Kratiknot se postavil na svůj stůl a koukl směrem k Jamesovi, „Pane Pottere, můžete mi říct, kde je Váš spolužák?“
„J-já nevím, pane profesore,“ řekl popravdě James. A taky mu to začalo dělat starosti.
„No, nevadí, začneme bez něj. Pak ho laskavě za mnou pošlete…,“ sklonil svou mrňavou hlavu a když už chtěl James něco namítnout, profesor už začal odvykládávat novou látku.
Stejně jako ostatní profesoři, tak i on se rozhodl, že letošní rok věnují poněkud náročnějším kouzlům.
James se podíval na Remuse a špitl: „Je to divné, co s tím troubou je?“
Remus pokrčil rameny a Petr nedával vůbec najevo, že by ho to nějak víc zajímalo. Téměř ještě spal.
Tichošlápek se neobjevil ani na obědě. James s vervou očekával, že se jeho „kamarád“ objeví. Ale on nikde.
Neukázal se ani v Lektvarech, což mu měl za zlé, poněvadž si po zbytek hodiny Morisnová zasedla na něj. Ani tuhle hodinu by Sirius nevynechal. I když Morisnovou hluboce nenáviděl, rád ji provokoval a v Lektvarech neměl zrovna nejlepší jméno, takže bylo jasné, že jeho absenci Morisnová příště využije proti němu.
V hodině Historie kouzel vůbec James nepředpokládal, že by profesorovi Binnsovi mohl Sirius chybět, sotva zdaleka si pamatuje počáteční písmena jejich jmen. Ale v poslední hodině Obrany proti černé magii si toho Brumbál všiml.
„Pane Pottere,“ řekl svým medovým hlasem, „stalo se něco se Siriusem Blackem?“ Brumbál měl vždycky na tyhle věci čich, všem ve třídě bylo jasné, že tu něco nehraje, protože Obrana proti černé magii byl Siriusův nejoblíbenější předmět, který mu za všech okolností šel, a který by nikdy nevynechal.
James polkl: „Snad ne, pane,“ James měl strach mu říct, že ho celý den neviděl, měl výčitky svědomí, k tomuhle ho dohnal on, „myslím, že mu jen není moc dobře.“
Brumbálovi se zalesklo v očích, James ihned věděl, že na něm nejspíš poznal, že si vymýšlí. Ale nedal to znát.
„Dobrá tedy,“ propíchl ho svýma modrýma očima a posunul si brýle výše ke kořeni nosu, „otevřete si knihy na straně dvacet pět.“
„.. nechci po vás, abyste mi to psali na několik svitků pergamenu, stačí stručně a krátce, hlavním smyslem tohoto úkolu je, abyste se to naučili, takže..hodně štěstí.. uvidíme se příští hodinu,“ složil si své věci do náruče a když uviděl Jamese, jak vychází z třídy, zavolal na něj: „Jamesi, můžeš na chviličku?“
„Jistě, pane,“ odkývl na Remuse a Petra, aby na něj před třídou počkali a namířil si to přímo ke katedře. Nejspíš čekal rozhřešení, jakmile stál pod stříbrným vousem Albuse Brumbála, sklopil oči k zemi. Věděl, o co tu jde.
Brumbál se nikdy nerozčiloval, nikdy nedělal žádné scény a už vůbec nikdy nikomu nic nevyčítal. Zvedl Jamesovu bradu tak, aby se mu mohl podívat do očí, „ty víš, co se děje se Siriusem?“
„No.. ne, pane,“ nelhal.
Brumbál pokračoval dál: „Máš o něj strach?“
„Samozřejmě,“ spustil, „vůbec jsem dnes Siriuse neviděl. Je to moje vina, pane.“
„Tvá vina?“
James si hluboce oddechl. „Pohádali jsme se, Sirius mi provedl jeden nepovedený žertík a já.. já..“
„Chápu,“ nechtěl nic dál vědět, cítil, že to chlapci dělá značné potíže, „a kdy si ho viděl naposledy, Jamesi?“
James polkl, „Včera. Pane, já mám opravdu strach. Co když se mu něco stalo? Remus říkal, že ani nespal v ložnici. Vůbec se neukázal, ani najíst se nebyl..“
„Dobrá, chlapče, můžeš jít.“
James se otočil, v půli cesty to už však v sobě neudržel, otočil se nazpět k profesoru Obrany, „Vy ho najdete, viďte pane?“ Albus Brumbál přikývl. Až teprve teď se James cítil klidnější.
Pomalu se stmívalo, zamračené mraky zakrývaly hvězdy na nebi a venku začala pěkná spoušť. Silný vítr a bouřka.
James seděl vedle Remuse ve slavnostní síni a koukal do stropu, neboli do nebes, kde se honily mraky. Bylo už po večeři. Nevěděl, kam jít. Knihovna už byla zavřená a na kolej se mu taky nechtělo. Remus svolil, že zůstane s ním.
„Co to děláš?“ otočil se na něj James.
„Ale, píšu domů..mámě,“ blížil se úplněk a Remus opět vypadal strašně.
„Poslyš,“ prohlídl si ho James, „copak neexistuje na to nějaký lék?“
„Na co?“
„No..na…na toho vlkodlaka.“
Remus se rádoby usmál, „ne, vlastně ne.. existuje jen Vlkodlačí lektvar..“
„..jo, to vím..,“ skočil mu do řeči James.
„.. ale po něm jsem akorát roztomilý krotký vlk, neexistuje lék, který by mě zbavil podoby.“
„To je mi líto..“
„To nemusí, Jamesi,“ usmál se Remus, byl moc rád, že má takového přítele, jako je on.
James zakroutil hlavou, „já jen, že to musí strašně bolet… a ty šrámy a rány, které potom máš, je to příšerné.“
„Abych pravdu řekl, přeměna ve vlkodlaka je opravdu strašně bolestivá,“ podíval se Remus na oblohu, na mraky, které zakrývaly i měsíc. Už jen pár dní..
„A..kdo ti ho připravuje? Myslím ten lektvar..nebo ho neužíváš?“ zajímal se Jimmy
„Jistě, že užívám.. celý učitelský sbor ví, že jsem vlkodlak.. každý úplněk, před přeměnou, mi madame Pomfreyová dá Vlkodlačí lektvar a zavede mě do úkrytu.“
„Do úkrytu?“ Jamesovi bylo jasné, že ho tu asi nenechají volně běhat, ale copak na školních pozemcích Bradavic bylo nějaké místo, kde by šlo schovat vlkodlaka? Ve škole to určitě nebylo možné, vždyť by neriskovali, že jim uteče a pokouše některé studenty.
Remus se rozmýšlel, zdali mu to má říct, ale nakonec, proč by mu to neřekl. Neměl si s kým o tom popovídat a James byl velmi důvěryhodná osoba.. a se Siriusem to byl jeho nejlepší přítel. Samozřejmě Petr taky, ale ten by to asi nepochopil, už tak měl ze začátku největší strach. „No, Vrba Mlátička tu nestojí jen tak,“ Remus se zahleděl do stolu, „Sirius měl pravdu, když tvrdil, že tu ten strom dříve nebyl. Vlastně, dříve bylo nemyslitelné, abych na tuhle školu vůbec chodil. Když byl ještě ředitelem Dipet, rodiče mysleli, že to vzdají a budou mě učit kouzla doma. Pak se ale ředitelem stal Brumbál. A ten to povolil. Říkal, že pokud budou přijata určitá opatření, není problém, abych mohl tuto školu navštěvovat. Brumbál je úžasný člověk, Jamesi.“
„Jo, to teda je, je to parádní chlap!“
„No a na mou počest zasadili Vrbu Mlátičku.“
„Jak to myslíš, na tvou počest?“
„Znáš Chroptící chýši? Říká ti to místo něco?“
„Jo, myslím, že jo. Táta říkal, že to je nejstrašidelnější dům v Anglii.“
„Správně,“ usoudil Remus, „povídá se, že tam straší. Ale to není pravda. Celou tuhle historku Brumbál podporuje jenom kvůli mně. Totiž..to já se vždycky postarám o to, že mají z toho domu lidé strach. Ty podivné zvuky jsou moje dílo. To já v tom domě přebývám, v době svých přeměn.“
James to stále nechápal, „dobře, ale jak se tam dostaneš, pokud já vím, tak je to místo někde v ..P..P..“
„Prasinkách.“
„Jo, přesně tak. Jak tě tam dopraví..vždyť z Bradavic se přemisťovat nedá a Bradavice jsou chráněné před jakýmikoliv kouzli.. že by nějaké přenášedlo?“
„Ne, Jamesi..“
James mu skočil znova do řeči: „A před chvilkou si říkal něco o Vrbě Mlátičce..co ta s tím má co dočinění?“
„Nech mě domluvit,“ usmál se Remus, „všechno ti řeknu. Kvůli mně zasadili Mlátičku. Abys to chápal, Jamesi. Vrba Mlátička skrývá něco tajného.. tajný vchod,..který vede přímo do Chroptící chýše. Už tomu rozumíš?“
„No jasně,“ pleskl se James rukou o čelo, „takhle to tedy je. Tak ty každý úplněk s madame Pomfreyovou chodíš skrz Mlátičku, která skrývá tajný vchod do Chroptící chýše, kde trávíš své úplňky?“
„Přesně tak.“
„No a jak se dostaneš přes tu vrbu, vždyť Davey Gudgeon málem kvůli té vrbě přišel o oko. Stále se ohání a byla by schopná i člověka zabít.“
„To ano, ale když víš, jak ji zklidnit,“ mrkl na kamaráda Remus.
„Zklidnit říkáš?“
Remus se usmál: „No ano, jak myslíš, že bych prošel? Stačí se dotknout dlouhou větví jejího suku a vrba sebou přestane mlátit. Pak máš volný přístup ke vchodu, který je v jejích kořenech. Pak následuje dlouhá podzemní chodba a za ní chýše..“
„No to je bezvadný, Remusi,“ James byl tím vším, co mu Remus vykládal, nadšen, „chtěl bych to tam někdy vidět.“
„No, mohli bychom se tam jít někdy podívat. Ale ne o úplňku,“ usmál se znovu Remus, „to mám s ní dostaveníčko já. Moc bychom si asi nepokecali, Jamesi.“
Bylo už pozdě, James s Remusem se nakonec zvedli a šli na svou kolej. Když se zastavili u Buclaté dámy, aby řekli heslo..uslyšeli za rohem nějaké hihňající se hlasy. Remus se podíval na Jamese, měli stejný záměr. Zůstali chvilku stát a čekali, kdo to přijde. Podle hlasů bylo poznat, že jeden je chlapecký a jeden je dívčí. Jen jim nebylo rozumět. Oba podivně žvatlali.
James se na chvilku zaposlouchal, v tom podivném žvatlání rozpoznal… Tichošlápka!
Zpoza rohu vyšel Sirius, který měl na rukávě zavěšenou onu dívku s dredy. Oba se strašlivě smáli a nebyli ani schopní chodit rovně.
James a Remus strnuli. Sirius..byl..opilý ??
Tichošlápek,v závěji své nové kamarádky, k nim přistoupil blíž. Strašlivě se rozesmál, a pak se zkoumavě podíval na Jamese: „Tebe..j-já ..tě vodněkud znám..jooooo, už vííím,“ zazněl trochu ironicky, „ty jsi ten kluk, co jsem ho ponížil a který mě teď nenávidí.“ Ze Siriuse strašně táhlo, nebyl to však alkohol.
„Tichošlápku, cos to měl? A kde si proboha byl?“ řekl káravě James tónem jeho vlastní matky, až šokovaně se podivil, jak podobně zazněl.
Sirius se málem vybulil na zem, dívka ho na poslední chvíli zachytila. Oba dva se strašně rozesmáli.
„Nevím, co je tu k smíchu,“ řekl rázně James, „Siriusi Blacku, odpovíš mi laskavě?“
„J-já sjem myslel, žže se semnou nebavíš,“ řekl téměř šišlavě, jako dítě v batolícím věku. James z něj cítil kouř. Ale nebyl to obyčejný kouř z cigaret, byla to..marihuana.
„O tomhle si promluvíme později,“ chytl ho za paži, „teď je myslím načase, aby sis šel lehnout. Máš toho hodně co na vysvětlování!“
„Teryyy,“ křičel Sirius, „on mě chce od tebe odtrhnout,“ zachechtal se, „čau kočko, bylo to fajn,“ mrkl na ni.
„Tak Tery?“ otočil se na ni James
„Teresa.. Tery mi říkají kamarádi,“ usmívala se dívka, která na tom se smysly taky nebyla zrovna nejlépe.
„To s tebou se takhle..zřídil?“
„Já ho nenutila, měl náladu pod psa a jen jsem mu to nabídla, pak už to šlo nějak samo,.. ale za chvíli to vyprchá, byla to jen tráva..,“ usmála se nevinně a vlezla dovnitř.
„Tak pojď ty feťáku jeden,“ smál se James. Byl moc spokojený, že ho zase vidí. Už o něj měl pořádný strach. Všechno jeho opovržení Siriusovými činy, vyprchalo.
„Dobrou noc, Siriusi, bylo to moc fajn.. čau Jamesi,“ dívka utekla do dívčích ložnic.
„Ahoj Tereso,“ loučil se James držíc v náručí svého kamaráda, který ztěží udržel balanc.
„Ahoooj Teryyy, moje marihuanová vílo!“ smál se Tichošlápek.
„Neřvi ty tele!“ James už se musel vážně smát. Sirius by klidně mohl probudit zájem všech obyvatel této koleje. Naštěstí nikdo nebyl ve společenské místnosti, takže dvojsloví marihuanová víla zaniklo do ztracena.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

55 komentáře “13. kapitola – Tichošlápkovo zmizení

  1. Když jsem si uvědomila, v jaké době tehdy žili..proč ne? Jejich časy byly obdobím hippies a k nim taky patřila tráva.. takže Terry je taková moje hippísačka :))

  2. On si nikdo z vás neuvědomuje, jv jaké Pobertové žili době.. Moje představa Siria je taková, že ej to typ, co vyzkouší všechno, co se ničeho nebojí a co rád frajeří.. on v žádném případě není svatoušek.. nemohl přece celých sedm let na škole trávit jen tím, že porušoval školní řády se svými kamarády.. to je prostě nereálné..přece se na celých sedm let neupne jen na Poberty a bude trávit každičký čas s nimi. Doba Hippies musela ovlivnit i některé studenty na škole, vem si, kolik jich tam je.. a aby aspoň jeden nekouřil trávu..to je přece normální. Ze Siria jsem neudělala žádného huliče, prostě to jen vyzkoušel..měl splín a tráva je dobrý prostředek, jak na něj zapomenout..

  3. Neboj se, žádného "travaře" z něj dělat nebudu.. to máš to samé, jako bych mu dala flašku do ruky 🙂

  4. Marjánka jo…ale harryho rodiče nežily v době hippies(vždyt se narodil v roce 1989)ale jinak  super…:-)

  5. ježiši..umíte počítat? :))) narodili se v roce 1960 :)) To je období hippies.. a do nějakýho roku 1970 se to stále táhlo..tento rok je 1972 ..ne 1989, kdy se narodil Harry..mimochodem, to je blbost, Harry se narodil 1980 ..1989 se narodil Daniel Radcliffe

  6. hele to bylo fajn aspon to není stejný jako od R…………..změny   se hodí fakt dobrý….žádnej stereotyp …..mocinky hezký   nechceš skusit třeba tam dát i nevázaný sex s kýmkoli kdekoli kdykoli…( to patřilo taky k hyppie)         ??:-)))))))))))))))))))))))))))))))

  7. :)) Sexu jsem dala už všude možně..nemysli si, že ho tam nezapasuji, ale na to je ještě brzy..i když mi Sirius přijde jako týpek, který spěchá a který by na to šel i ve 13ti.. jako většina dnešních kluků..

  8. heh……. můžeš napsat(třeba) že Brumbál bude hulit  mařku ………….a ne žádný půlměsíčkový brejle prdlajs hezky sluneční volný džíny sluchátka v uších  jako že poslouchá hip hop:-))))))   jj to by bylo vzrůšo

  9. No jo,ale Rowlingová to psala v 90.letech…a navíc já to počítám jako od doby když jsem to začala číst…

  10. Verča tak to tak nesmíš brát, protože já to píšu podle dostupných fakt, která nám Rowling dala.. Harryhgo příběh se neodehrává v naší době, ale v 90. létech.. a když to psala ve své době, tak to vyhovovalo těm letem..Marauders prostě studovali v 70. letech..

    Já se orientuji podle hp lexiconu, který je za každých okolností spolehlivý

  11. ještě jsem chtěla dodat ke svému příspvěku..že v případě této povídky jsem začala(bohužel) HP lexicon používat později, protože ještě nebyl pátý díl a lexicon jsem neznala..takže začátky jsou divné..

    nik není to blbost 🙂 Asi neznáš dnešní mládež.. já jsem kdysi přesně v takový partě byla..já si tam nevymýšlím..většina nových postav, které tam jsou, mají živého představitele, kterého znám já osobně.. v případě TERY JE TO JEDNA(TEĎ UŽ 13TI LETÁ) HOLČINA JMÉNEM tEREZA, CO MÁ PIERCING, DREDY A TETOVÁNÍ A hulí trávu.. chjo..zase  ten caps lock..ona je z rozvedené rodiny a jako kapesné má příspěvky od otce, což je fakt velká suma..takže co pak s nimi? Kupuje si za ne trávu.. je to takový ten..téměř rozmazlenec..protože jedináček, ale jinak je v pohodě..na svůj věk je strašně chytrá a vůbec nevypadá na 13..

  12. nemůžeš všechny posuzovat podle sebe.. Sirius je typ člověka, který jde do všeho, který ze zvědavosti okusí všecko.. tráva je malé zlo..to je jako bych mu do ruky dala flašku rumu..  to už je taky běžné.. Bradavice nejsou žádné chráněné místo, i tam se dostanou mudlovské věci a pochybuji, že z tolika studentů tam žádný takový nebude, zvlášť v té době..

    Moje Tery je přesná kopie Terezy..teda až na to tetování..teď nevím, jestli jsem jí dala i piercing.. beru ji jako tzv. děti lásky :)) hippies.. jít do všeho s chutí.. tráva je denním lékem..

  13. Není to žádnej feťák..jen takový experiment…on je takový experimentální typ..hodil se na to nejvíc 🙂

  14. No jako..mohla jsem tam šoupnout Rema(ale to by vůči jeho povaze nebylo fér..on je takový dobrák)..Janese, ale ten myslím není až taková experimentalista :)) Nebo Péťu, ale ten je na to moc velké pako :)) Navíc takový bezstarostný 🙂

  15. mařka,to bÿch fakt nečekala….ale co čekar od Siriuse :)….nevim to jiste,ale nerikal Remus v HP3 Harrymu,ze kdyz bylv Bradavicich,tak eště nebyl vynalezen Vlkodlačí lektvar?….no,to je jedno.Klidne by se mohl zhulit jeste nekdo dalsi:)

  16. Petr a pako?To bych netvrdila je to jen srab vždyt leze za mocnejma lidma-nejdřív Sirius,James a Remus a pak Voldemort.A vydal mu Lilly a Jamese

  17. Julie myslím pako v tom smyslu, že by do toho nešel sám.. jedině s někým..vždyť se vždyckydržel ostatních ačkoliv není tak hloupý, jak ze sebe dělá..

    Janula to je možné.. přiznávám se, že na tohle jsem nepomyslela..ale pokud to tak je, tak už s tím nic nenadělám, musela bych to přepisovat.. ale teď si ani nejsem vědoma, já v této povídce někde zmínila ten lektvar? :)))

  18. To je husty v 12-tich fajcit marisu sa vam nezda ,ale pre Siria to bola aspon skusenost no co uz 12 rocny marisak caftet a je to super….=)

  19. ovce a díky za to, že nejsme každý stejný a lišíme se svými názory, byla by to nuda.

    v dnešní době je podle některých na trávu už ve dvanácti pozdě..divné, kam to ten svět spěje..

  20. já myslim že je to napsaný docela originálně a jen tak dál. skuz vymyslet vlastní příběhy a nezasazovat je do světa někoho jiného to je taky zábava(mluvim z vlastních zkušeností) :-)

  21. Nesteris nemysli si, že máš tyhle zkušenosti jenom ty 🙂 Já si píšu svoje příběhy, ale nedávám je tak an net spíš chodí do školního časopisu a almanachu :)) a tkví mi v pc… tady jich je jen pár…

  22. "A..kdo ti ho připravuje? Myslím ten lektvar..nebo ho neužíváš?" zajímal se Jimmy    jakej JImmy?

  23. hele mas to vtipny a celkem i realny.ale nic proti ale mas tam nekolik chyb-treba upe male ze apostrov je na zacatku dole,a na konci nahore v prime reci-asi takhle:,,NEČUM"!!!a nekdy mam pocit zes pottera nikdy necetla,pac treba:vlkodlaci lektvar byl vymyslen az nekdy po te dobe kdy remus studoval v bradavicich takze,,sve dny(a ne den jak tu pises)"musel snaset v bolestech.a navic pac sirius je velmi inteligentni tak by nebyl schopen nekomu takhle ublizit a jeste k tomu svemu nej kamosovi.ale jak rikam nic proti je to jen pripominka a mozna ze sis vymyslela svuj pribeh a neupinas se na rowlingovou-mas ji jen jako inspiraci.MAS DOBROU FANTAZII

  24. Ty máš špatně přímou řeč, přímá řeč zní: "Nečum!"  A jinak…ty apostrofy jsou dole, jenomže písmo arial narrow v blogu je automaticky sune nahoru 🙂 To není mou nevědomostí, ale blogem. A stylem písma a nastavením, protože v tomto písmo arial narrow nemá spodní apostrofy a já nebudu místo nich psát dvě čárky(jako ty), protože je to gramaticky špatně.

    Tak schválně..napiš místo těch dvou čárek(to není spodní apostrofa, ta má speciální znak a ne dvě čárky) a uvidíš, co tím myslím.

    Já mám pocit, že ty nečteš úvody, abolutně je ignoruješ 🙂 Tahle povídka vznikla v roce 2002, kdy neexistoval ještě ani pátý díl…plno informací tam je jinak, protože jsem je jednoduše nemohla znát. A úplněk je jen jeden den, chytrá hlavičko, měla by sis dávat pozor, na to, co píšeš, protože píšeš nesmysly. Úplněk trvá vždy jen jeden den. Remus bere svůj lektvar týden, aby účinkoval, ne, že týden je úplněk, proboha, kde bychom to žili. Tobě neříká nic mléčná dráha 🙂

    K tomu Siriovi…ty vůbec netušíš, jaký mohl být tehdy. Bylo mu 12 roků, znal své kamarády krátce a pochází z rodu Blacků…asi nevíš, co je to psychologie. Takového, jakého ho známe z knih…dříve takový určitě nebyl. POznamenaly ho zkušenosti, Azkaban, věrní kamarádi a ta léta zkušeností..dvanáctileté dítě si sotva uvědomí, co dělá špatně ještě předtím, než to udělá. Tohle vůbec není o inteligenci, ale taky o výchově, to, že je Black, se na něm muselo podepsat. Nemáš právo soudit to, jak já vidím postavy, protože nemáš patent na vědění na jejich povahu z mládí. To nemá totiž nikdo a každý si "své" postavy přikresluje, jak je on vidí. Já Siria nevidím jako slušňáka, co se řídí podle pravidel a vždy jedná správně…on takový ani nebyl, viz. 5. díl. Je to potřeštěný kluk, který v té palici něco má, ale jedná neuváženě..opět viz. 5. díl, což jedná i jako dospělý. Neuvažuje o svých činech a kaje se z nich až poté, co je udělá. To je Sirius.

    Jinak by sis taky měla koupit pravidla českého pravopisu, nejde ti to, nic proti

    Na hulení závislost není, závislost je na drogách, na alkoholu, cigaretách, mariánka není droga jako taková, spíš je to opiát a nevzbuzuje závislost. Neobsahuje nikotin jako takový. Je to vonná záležitost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code