1. kapitola – Věrný svému pánovi 1/2

Slíbila jsem večer? Sliby se mají plnit :)) Kapitola je docela dlouhá, takže jsem ji musela rozdělit na dvě části, na blog.cz se nevleze.

Bílý vlas,
jenž zdobí tvou tvář,
přednost z tvých krás,
mající zář………Když objeví se
slunce jas.
Ten ledový hlas,
tvůj, princi Zmijozelu,
spása všech spás,
Tobě.., na mou věru.
Chladný pohled pronikavý,
toť služebníka skvost,
v lebi čistý rozum zdravý,
jest tvá pýcha, ctnost.
***
Byl pozdní letní večer. Slunce už dávno šlo vstříc červánkům. Zapadlo. Vál jemný vánek, jenž by každému cuchal vlasy a pohrával si s korunami stromů, tedy pokud by zde někdo, kdokoliv byl.
Mračna se zatáhla a začalo mrholit.
Zem obalila temnota. Pozdní hodina klepala na dveře a paní noc si oblékla svou róbu.
Na kostele zabimbal zvon. Ohlašoval tak čas, jenž dělil den s nocí.
Všude bylo nepřerývané ticho. Nikde ani hláska, veškerá zvěřina vzala do zaječích, všechno živé se dalo na úprk. Zem byla pustá a neobydlená. Jedině nedaleký hřbitov se dal se svými spícími nebožtíky považovat za civilizaci.
Ale jen jediné místo se mohlo pyšnit neklidem, sklepní katakomby, jenž byly pod starobylým kostelem Malého Visánku. Nikoho však nebylo slyšet a nikdo by nepoznal, že se tam právě odehrává něco, co by mohlo ovlivnit spousty životů a co by se mohlo týkat celého světa.
„Nesplnil si můj úkol, Draco, měl bych tě potrestat… nebo ještě lépe, zabít!“
„Ne, můj pane, on se polepší. Přece jenom byl moc mladý na takový úkol… netrestej ho.“
„Ty mi chceš odporovat, Cisso? Chceš tím říct, že jsem volil špatně?!?“
„Ne, můj pane, to bych si nikdy nedovolila!“
„Matko-..“
„Mlč, Draco!“
„Za tvou drzost a opovážlivost bych tě měl také potrestat, Cisso. Lordu Voldemortovi se neodporuje!“
„Ano, můj pane, máš pravdu, jako vždy,“ vnucovala se Temnému pánovi plavovlasá žena, která se tím snažila ochránit svého jediného syna.
„Zpronevěřuješ se mé důvěře, Cisso… nejsi jako tvá věrná sestra. Má neoddanější,“ řekl lord Voldemort nadpozemským tónem, ve kterém zazněl tón hrdosti.
„Zase máš pravdu, pane..“
„No jistěže mám! Mám vždycky pravdu!“
„Pane,“ skočil mu do řeči Draco, „jsem ochoten nést vinu za svůj neuvážený čin.“
„Těší mě, Draco, že spolupracuješ. Myslím, že největším trestem pro tebe bude..,“ škodolibě se usmál svými hadími rty a podrbal se na bradě, „ano, to bude nejlepší,“ usoudil, jako by před očima viděl cosi konkrétního.
Stejně plavovlasý chlapec, jako žena téměř klečící na zemi, čekal na svůj rozsudek, na svůj ortel.
„Dám ti poslední šanci, abys dokázal, že jsi jako tvůj otec, nesplníš-li můj úkol aspoň z desetiny, víš, co tě čeká?“
„Tak jest, můj pane!“
***
„Draco!“
„To vy,“ jmenovaný chlapec se rozběhl skrz chodbu za mužem, jenž ho tak opovážlivě oslovil a vrhl se na něj, „je to vaše vina, že mě teď trestá!“ Skočil obviňovanému kolem krku a začal do něj mlátit pěstmi.
„Nechovej se jako prosťáček, Malfoyi, ty jsi něco víc!“ Opáčil muž.
„Vy si tu s ledovým klidem stojíte. To se vám to mluví, když nesete všechny zásluhy. Óó, věrný a statečný Severus Snape, zabil Albuse Brumbála, největšího kouzelníka všech dob. Je to hrdina!“
„Nerouhej se a nebuď směšný, chováš se jako dítě!“ Severus Snape stál prkenně a zpříma, nehnul ani brvou. Žádný náznak soucitu, žádný náznak hněvu.
„To kvůli vám. Je to vaše vina, kdybyste mě nechal..“
„..nikdy bys to neudělal, bylo to pro tebe moc velké sousto..,“ skočil mu Severus naštvaně do řeči.
„Zato pro vás to byla šance. Šance mě zesměšnit, ponížit.. a ze sebe jako vždy udělat toho nejvěrnějšího, jenž si zaslouží úctu všech Smrtijedů a samotného Pána zla, jenž si zaslouží důvěru a slíže všechny zásluhy!“ Zakřičel Draco a nebral ohledy na to, zda ho někdo uslyší.
„Ty kluku jeden tvrdohlavý, kdybych toho starce nezabil, byl bys už dávno mrtvý!“
„Měl jsem tehdy poslechnout Brumbála, měl bych aspoň lepší postavení a někdo by si toho vážil!“ Naposledy Snapea propálil tím nejnávistnějším pohledem, třískl s dveřmi, které před chvilkou otevřel a zmizel mu z očí.
***
Dnes byl ten den. Den, kdy musel Draco svému pánovi přislíbit svou věrnost, kdy mu musel ukázat, že nezklamal jeho důvěru a že je hoden být Smrtijedem.
Za několik desítek minut je čekal výjezd. V čele se Snapem. Jak moc Draco toho chlapa nenáviděl. Ukradnul mu post, ukradnul mu zásluhy, vzal mu všechny neděje. Jednoduše ho o všechno okradl. Už ho nebude nikdy tak uctívat jako kdysi ve škole. Kdy k němu vzhlížel a měl ho rád. Tímto dnem počínaje, mu Draco vyhlásil válku. Slíbil si, že se mu pomstí. Jednou, až přijde čas a on bude připravený, se tomu křivákovi pomstí.
O pár minut později už stáli seskupeni ve velké hale v podzemí pod kostelem. Bylo jich přibližně osm. Čekal je malý výjezd do jedné mudlovské vesnice, kde měli zabít veškeré obyvatelstvo v dosahu. Vesnice nebyla moc velká, čítala přibližně padesát obyvatel. Vypadalo to spíš jako chatoviště, nějaký tábor. Nedalo se to považovat za vesnici. Ale i tak to pro Draca znamenalo mnoho. Byla to součást jeho zkoušky. Teď se rozhodne, zda zůstane živý nebo se ho lord Voldemort navždy zbaví. Tento výjezd byl rozhraním mezi životem a smrtí. Rozhodnutím, zda má ještě smysl se dál snažit.
Halou se rozlehlo osminásobné známé hlasité PRÁSK.
Po chvíli se Draco ocitl na zaprášené cestě poblíž malé vesničky. Byla noc, jakožto byla vždy, když
podnikali Smrtijedi tyto výpravy. Svítil úplněk a nad hlavou se rozptylovala jasná obloha. Hvězdy zdobily oblohu a měsíc jasně osvěcoval blízký les. Bylo už hodně pozdě v noci.
Osm mužů v černých sutanách se po nedaleké cestičce přesunulo k nejbližšímu domu. Draco v díru skrze okna viděl, kdo jej obydluje. Nějaká žena držela v náručí plačící dítě a druhou rukou kymácela ze strany na stranu s dřevěnou kolébkou, asi ze zvyku nebo v ní leželo další dítě. Její muž zřejmě nebyl doma, poněvadž vypadala velice ustaraně a unaveně a byla tam úplně sama.
Dracovi se zvedl žaludek. Ne, teď ne..pomyslel si. Teď se to nehodí. Bylo mu líto oné ženy, věděl, jaký ji čeká osud. Pocítil mírné mravenčení v pravé ruce, ve které třímal hůlku. Nasucho polknul a sledoval, co se bude dít.
Dva Smrtijedi zabušili na dveře domu, které se po chvíli otevřely a v nich stála ona žena s dítětem v náručí. Neuběhla ani minuta a obalena zářivým zeleným světlem se sesula k zemi, spolu s batoletem, které vypadalo jako když spí.
„Pojďme,“ zavelel čísi hluboký hlas. Draco moc dobře věděl, komu patřil. Bezcitný mizera, pomyslel si… jakoby mu v tu chvíli Snape četl myšlenky, otočil se přímo na něj a očima se vpíjel do těch jeho. „Draco, běž první!“
Vyděšený mladík těkal očima ze strany na stranu, ale nemohl zklamat, nemohl neposlechnout. Ne teď! Už kvůli své matce. Chystal se zrovna udělat krok, když v tom..
„Pravou nohou, Malfoyi,“ zpod černé kápi se Snapeovi vynořil škodolibý úšklebek. Draco mu dal pohledem jasně najevo, co si o něm myslí, přesto si však dal záležet, aby nevykročil levou nohou.
Šel zdlouhavou chodbou až na samotný konec domu. Měl pouze jedno patro, vypadalo to tu trochu jako vejměnek. Ale jak se zdálo, žena byla opravdu buď vdova nebo svobodná matka, protože tu nikdo jiný nebyl a kolem nebyly ani žádné známky toho, že by tu s ní někdo přežíval. Dokonce ani v kolébce nebylo žádné další dítě. Draco se tedy navrátil zpátky vstříc ostatním Smrtijedům a už z dálky na ně pokyvoval hlavou. Další dva vyšli z vedlejšího pokoje, kde předtím byla žena a za nimi se blýskalo cosi zeleného.
„Dobrá, jdeme dál!“
Takto obešli další tři domy, které jim vstoupily do cesty. Pak následovaly další a další. Draco musel čelit několikerým příkazům, jenž ho obohacovaly ve znalosti mírnějších Cruciatů. Prozatím po něm zatím nikdo nechtěl, aby někoho zabil nebo umučil. Zřejmě to bylo součástí té jejich hry, zřejmě se snažili zjistit, jaké má Draco nervy. Sálal v něm vztek, jeho tvář rudla a pěsti svíral, až mu klouby bělaly, přesto však mlčel. Mají ho snad za malého kluka? Mají ho snad za neschopného sraba?

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

25 komentáře “1. kapitola – Věrný svému pánovi 1/2

  1. Náš úžasny stil psaní..

    Dala sis na slohu hodně záležet? Pokud jo,tak je to vidět. Jestli ne,tak Ti bezmezně závidim.

  2. Několikrát jsem už byla na tvojem blogu, ale nikdy jsem nepsala žádný komentář, protože jsem si stejně myslela že by sis ho nepřečetla, ale teď mi to prostě nedalo a musela jsem něco napsat. Píšeš opravdu úžasné povídky a ráda si je vždycky přečtu. Znám plno lidí co píšou povídky, sama jsem se o to jednou pokoušela, ale asi nemam tu odvahu nebo to srdce dát je na blog, par jsem jich zveřejnila, ale to nebylo to pravé…. a vlastně se mi ani nelíbí. Doopravdy tě obdivuju a doufam že se jednou v nějakém knihkupectví objeví tvoje knížka :).

  3. No..z části jsem si dala záležet, ale prvotně to vzniklo samo, to až po následujícíh korekturách jsem opravovala opakující se slova, zájmena, předločky, spojky apod.

  4. blanch promiň ale nic umělejšího jsem dlouho nečetla.Nejdřív tam používáš slovní obraty,za který by se ani Mácha stydět nemusel a potom tam hodíš takovou rosekávku.I ta básnička.Co to je v lebi?Promiň,ale umíš to líp.Tahle povídka je vyumělkovaná a načančaná jako cukrářská výloha.

  5. Eliven no, tak poprvé se budu bránit za něco, co sjem napsala :)) Tohle je moje nejlepší povídka, co jsem kdy napsala. Právě, že není vyumělkovaná a pochází přímo z mého srdce, snad poprvé se mi podařilo přesně zachytit všechno tak, jak jsem chtěla. A pokud nevíš, co je to leb, nic proti, ale styď se… používá se lebi/lbi hodně často na to, aby sis toho mohla všimnout. Nezlob se, ale tohle si prostě vzít nenechám. Jsem na ni hrdá ze všech nejvíc.Takže se budu hádat, nic líp, než tohle, psát neumím.

    Přirovnávat mě k Máchovi, tak v tom případě, to je pro mě čest.. a každá bášeň reaguje na určitou část, takže tam patří tak, jak mají být.

    Nemysli si, že jsem naštvaná, beru, že se ti to nelíbí, ale mně jo, jsem nadmíru spokojená, se sebou jsem dlouho nebyla tak spokojená a jeden příspěvek tohoto typu mi to nevezme, je mi líto 🙂 Já jsem na sebe po dlouhé době za něco hrdá a myslím, že právem, protože konečně jsem napsala něco, kde jsem využila víc své slovní zásoby a kde jsem popsala všechno, co jsem měla na srdci. To se mi ještě nikdy nepovedlo, u ničeho..jen vlastně u jedné jednorázovky, asi rok staré.. jinak nikde. Mně přijde vyumělkovaný zbytek, protože je strašně holý a tuctový, nevyužívám tam ty "obraty", jak ty říkáš a já je mám ráda, ale nevyužiju je.

    Je mi líto, nesdílím tvůj názor :))) Ale je tvůj a brát ti ho nebudu. A za tím si budu stát. Ačkoliv nejsem ten typ, co hájí své povídky tímto způsobem, já je vlastně nehájím nikdy a nijak, tohle je snad poprvé, ale to je tím, že tahle povídka je něco ze mě, dala jsem do toho víc, než do kterékoliv jiné a jsou v tom moje pocity z mých zážitků, takže je to i víc osobní..je to docela hodně osobní, protože vznikla v době, kdy jsem se utápěla v depresi, všichni kolem mi umírali, já jsem onemocněla a tohle byl můj únik a nejvíc jsem si na ní dlaa záležet. Trochu mě uráží, že moji duši považuješ za vyumělkovanou, to je pradva, ale s tím nci nenadělám. Omlouvám se, rada na závěr: nečti to, bude to pokračovat ve stejném duchu :)) Bye.

  6. Black:neboj,já to číst nebudu.Přeumělkované výtvory nejsou můj šálek kávy.Samozřejmě vím,co je leb-lebka,radši si přečtu něco normálního,ale musím souhlasit s prvním přispívajícím-No comment.

  7. Asi tě baví mě urážet, viď? :))) No jsem ti každopádně vděčná.

    Pak, smím-li poznamenat, nechápu, co děláš na tomto blogu, všechno je psáno stejným způsobem.

  8. no hmmm……………super ale mravenčení v zádech se jentak nezbavím

    ale to fakt nemělo chybu

  9. Blanch:samozřejmě,že ty jsi autor a ty to musíš vědět nejlíp,ale naštěstí tu jsou i povídky psané i jiným stylem a myslím,že některý jsou na dost dobrý úrovni.Nechci tě urážet,je to jenom vyjádření názoru a není zač

  10. jiným stylem? Těžko..jedině snad ty, které nejsou moje :))) Jinak je všechno psáno stejně. Aspoň já to tak cítím…jen ty staré jsou jiné, jsou..ehm..trapné a nedokonalé, ne, že by teď snad něco dokonalého bylo, ale je to o poznání horší…to vidím i já. Ten vývoj za těch pět let mě sice nijak nepovýšil, ale aspoń se cítím líp, že už to není tak dětinské.

    Já si to nijak zvlášť neberu, protože úchvatné mínění o sobě nemám, ale právě z osobního úhlu vidím tuhle povídku jako zatím nejlepší. Využila jsem všechen svůj um, který jsem ze sebe dokázala vycucnout. Nikdy jsem nic nepsala tak naplno. Přiznám se, že mě tvůj názor dost zaskočil ,neurazil, ač to nazývám urážkami, ale vidíš, že se tomu směji, takže to není tak horké, přesto bych to brala jako zaskočení. Protože poprvé cítím, že je to konečně ono. No, poprvé ne, asi podruhé, ale po dlouhé době. Nejsem už náctiletá puberťačka, abych se vyjadřovala jen omezenými výrazy. Vždycky se v mých povídkách každý směje, usmívá, zubí, hihňá, chechtá apod. Je načase používat i jiná slovesa a přirovnání, než ta ohraná, která používám několik let.

  11. ¨No upřímně,mě někdo napsat,že je moje nejlepší dílo přeumělkované a přeplácané,tak bych ho asi sežrala zaživa.Co se týče psaní,tak já mám radši články a čas od času píšu kritiku.Povídku bych v polovině ani to ne vzdala.Tak či tak si za svým názorem,že umíš psát velice dobře a že ke téhle povídce jsem si prostě nějak nenašla cestu,so stojim.Pa

  12. Já si ze záporných kritik nic nedělám..jsem tu už pátým rokem, to je důkaz toho, že mě neodradí vůbec nic :)))) Furt budu svět otravovat svými výtvory…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..