Zhoubou je naděje 2/2

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Zhoubou je naděje
druhá část 🙂
Září přineslo sychravo a studený vítr. V Bradavicích počala školní docházka a Harry byl už několik dnů nezvěstný. Zjistil, že ho už dlouho shánějí Ron a Hermiona, ale nějak si uvědomil, že mu už dávno na těchto dvou nezáleží a že už pro něj dávno nejsou přáteli. Zatím nikdo z kouzelnického světa nevěděl, že se Harry Potter – chlapec, který zůstal naživu, a který byl podle kouzelníků označován za jediného, kdo by mohl porazit samotného Pána zla, se postavil na stranu Voldemorta a přijal znamení zla.
Když poprvé spatřil Belatrix Lestrangeovou, uvědomil si, že už k ní necítí žádnou zášť ani nenávist, ale naopak, zvláštní sympatie a jistý druh družby.
Severus Snape mu najednou nepřišel jako nenáviděný profesor Lektvarů, který zavraždil toho starého blázna, ale spíš jako hodně užitečný pomocník a nohsled.
Draco Malfoy přestal býti otravným a nenáviděným spolužákem ze zmijozelské koleje, ale do jisté míry se stal téměř snesitelným a samozřejmě věrným služebníkem.
Jediný, koho Harry nemohl strpět, byl Petr – Červíček. Ne snad proto, že zradil jeho rodiče a že kvůli něj byl Sirius Black ve vězení, ale proto, že mu přišel jako úlisný a vtěrný posluhovač, který všechno dělá jen proto, že nemá jiné východisko, a kterému se v žádném případě nedá věřit. Byla to krysa. Nebyl ani nijak zvlášť dobrý kouzelník a věčně Voldemortovi lezl do zadku, což Harryho silně vytáčelo. Samozřejmě se snažil pochodit i u něj, ale Harry mu dal jasně najevo, že o jeho přízeň nestojí a že kdyby záleželo jenom na něj, dávno by byl mrtvý.
Pro všeobecnou nelibost smrtijedů bylo, že se Harry a lord Voldemort mezi sebou často bavili hadím jazykem a nikdo, kromě Naginiho, jim nerozuměl. Lord Voldemort začínal Harryho brát jako krev své krve a téměř jako syna.
„Můj mladý příteli,“ tímto oslovením ho začal Pán zla oslovovat nejčastěji, „mám tu pro tebe překvapení. Vím, že si dlouho nikoho nezabil a že už se docela nudíš. Proto jsem ti někoho přivedl a věřím, že jím nepohrneš. Ale dnes ne, až zítra. Dnes by to asi nemělo žádný efekt..“
„Můj temný slizký partnere v moci,“ oplatil mu se smíchem Harry, „nenapínej mě. Kdo to je, znám ho?“ jeho úsměvy už dávno nebyly vlídné, ale spíše zabodávaly kudlu hlouběji do srdce. Byly zkažené a zlomyslné.
Voldemort spokojeně zamnul prsty, „Nech se překvapit. Je to můj dárek pro tebe, Harry!“
„Ach, nelíbí se mi to jméno, je moc.. moc obyčejné!“ prohlásil znechuceně černovlasý mladík.
Voldemortovy oči zasvítily spokojením, že Harry jde po jeho stopách. „To se dá snadno zařídit, řekni si sám, jak by si chtěl, aby se ti říkalo. Zatím stejně nikdo neví, že jsi se semnou spolčil. Bude to pro všechny malé překvapení.“
„Líbilo se mi..třeba.. Mort.. jako smrt,“ prohlásil nenuceně Harry.
„Výborně, máš výborný vkus, ale je to příliš krátké a nevážené, chtělo by to něco víc. Nějaké přízvisko..nebo titul. Co takhle Sir Mort?“
„Krása!“ zvolal mladík
„Nechť od dnešního dne je tvým jménem Sir Mort. Sir Mort a lord Voldemort, partneři na život a na smrt!“
„Na život a na smrt,“ zopakoval nově pojmenovaný.
***
„Je tvůj den, pane!“ k Harrymu přistoupil neochotně Draco Malfoy a propichoval ho svým nenávistným pohledem. Harryho však příliš nezajímal.
„O čem to mluvíš, Malfoyi?“
„Pán všeho zla..“
„..chtěl si číst..lord všeho zla,“ opravil ho samolibě Harry, jelikož se také považoval za pána všeho zla.
„Ano, omlouvám se, sire, lord všeho zla ti nechává vzkazovat, že tě čeká ve sklepních kobkách. Má pro tebe překvapení!“ sklopil poddajně hlavu
„No jistě!“ zajásal sir. Postavil se na nohy a zamířil ke sklepení, načež se v půli cesty otočil a zvolal: „Ještě jedna věc, Malfoyi,“ Draco se na něj podíval, „pro příště nechci, aby si mi tykal. Je ti to jasné?!“
„Jasné, můj pane,“ přitakal Draco Malfoy a v hloubi svého srdce skrýval všechnu svou nenávist. Jednoho dne, jednoho dne, až se lord Voldemort nebude o Pottera zajímat, jednoho krásného dne ho zabije. Holýma rukama Draco bude škrtit ten arogantní krk toho ubožáka Pottera.
Harry utíkal, co mu nohy stačily. Strašně se těšil, co mu Voldemort přichystal. Jaké překvapení pro něj má a koho pro dnešek bude moci zmučit.
Když dorazil do sklepení, na samém konci stál Pán zla. Nebezpečně se uculoval a vyzval Harryho, aby šel k němu blíže. A Harry tak udělal.
„Sire Morte, můj mladý příteli a bratře, pojď blíž a podívej, co jsem pro tebe připravil. Je celý tvůj a můžeš ho mučit, zabít, dělej si s ním, co chceš. Ber to jako můj dodatečný dárek k narozeninám!“
Harry pohlédl k cele a to, co spatřil, ho do jisté míry odzbrojilo.
Na zemi ležel muž ve strhaných svršcích a s plavými vlasy protkanými stříbrem. Neviděl mu do obličeje, ale ihned poznal, o koho se jedná.
„Vstaň!“ nařídil mu lord Voldemort, ale muž se nepohnul. „Říkal jsem vstaň!“ napřáhl na něj hůlkou, ale Harry ho zastavil a výmluvnýma očima mu naznačil, ať ho přenechá jemu. Voldemort sice souhlasil, ale nehodlal se vzdálit, protože tohle byla vlastně jakási zkouška pro Harryho. Pokud uspěje, už nebude nikdy muset mít o Harrym, spíše siru Mortovi, žádné pochybnosti.
Sir Mort alias bývalý Harry Potter přistoupil k cele a vytáhnul hůlku. „Profesore,“ řekl téměř sladce, ale zněla v tom mírná faleš. Jako by se pokusil vrátit do dob svého studia, ale něco mu v tom bránilo. Snad tahle atmosféra?
Remus Lupin ihned poznal ten hlas. Stočil svůj obličej bokem tak, aby se mohl zpříma podívat na syna svého někdejšího nejlepšího přítele.
„Harry!“ špitl konejšivě. „Co ty..mysleli jsme, že jsi mrtvý..“
Pán zla k Harrymu přistoupil a objal ho kolem ramen. „Už se nejmenuje Harry, jeho jméno zní sir Mort, je to můj společník.“
„Ale..,“ zaprotestoval chlapík na zemi.
Harry hned pochopil, proč nebylo možné, aby svůj dárek mohl vidět už včera, domyslel si totiž, že včera byl úplněk.
„Žádné ale,“ vzpamatoval se sir Mort a tvrdě zopakoval: „Nejsem žádný Harry. Harry opravdu umřel, teď jsem tu já, sir Mort. Pobočník pána všeho zla,“ propíchl Lupina očima a hadím jazykem cosi zašeptal Voldemortovi, který se usmál.
„Chceš se dívat?“ zasyčel znovu Harry, tentokrát v rodné řeči. Pán všeho zla přikývnul.
„Harry, to ne.. to není možné, ty.. to není možné.. jak? Ale..“
„Silencio!“ namířil na něj černovlasý hoch hůlkou a Remus Lupin ztichl.
Voldemort si hůlkou vykouzlil křeslo, zatímco Harry vstoupil do Lupinovy cely a dal mu okusit několik Cruciatů a posléze, když už Lupin sotva dýchal a sotva se hýbal, jej jeho kat připoutal ke zdi, aby měl lepší možnosti. Když však chtěl na něj vyzkoušet jeho nejnovější vymyšlené kouzlo, všiml si, že mučedník vydechl naposledy.
„Ti vlkodlaci nic nevydrží,“ odfrknul si znechuceně, „myslel jsem si, že si budu hrát! To mi taky nemůžeš přihrát někoho, s kým je aspoň zábava? Tenhle se sotva hýbal a ani moc neřval!“
Voldemortovy rty se roztáhly v pobavený úšklebek a vyklouzlo z nich omluvné slůvko se slibem, že příští Harryho oběť bude daleko odolnější. Takže sir Mort uspěl. Znepronevěřil se jeho důvěře, zůstal mu nadále věrný.
***
A tak svět pust. Lidé přišli o svou naději. Doneslo se k nim, že je VyVolený zradil a že už nezbývá žádná šance na záchranu. Jméno sir Mort se rozneslo po celé Británii i po celém kouzelnickém světě. Bradavice byly dávno dobyty a Ministerstvo kouzel ovládli smrtijedi. Nemocnice U Svatého Munga přestala fungovat a pustla společně se společností. Všichni lidé byli schovaní v úkrytu a nikdo se neodvážil vyjít ven, protože doba byla krutá a bolestivá. Polovina mudlovských rodin byla pozabíjena a nečistokrevní kouzelníci, i spolu s Hermionou Grangerovou a bratry Creeveyovými, byly zneškodněni.
Jméno sir Mort začínalo mít stejnou sílu a nádech jako jméno lord Voldemort. Lidé se ho báli vyslovovat a místo něj se objevilo přízvisko Ten-kdož-je-jeho-pravou-rukou. Všichni věděli, o koho se jedná.
Všechny zklamal. Zabil své nejlepší někdejší přátele, zabil všechny, které měl rád. Ztratil srdce, už dávno to nebyl Harry Potter, ale postrach všech kouzelníků. Už nebyl nadějí, ale byl zhoubou celého světa. Nikdy by nikoho nenapadlo, že tak nevinný chlapec, který se už tolikrát sám postavil Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, by jednou mohl přejít na stranu zla. Ale opravdu to udělal a svou mocí nešetřil
Vyhrálo. Zlo vyhrálo nad dobrem. Fénixův řád už dávno neměl žádného člena, všichni byli zneškodněni, protože podceňovali Harryho sílu a věřili v jeho vnitřní dobro, čehož samozřejmě zneužil ve svůj prospěch a vkradl se k nim do Řádu, kde je všechny pozabíjel. Naděje umřela.. ne jako poslední, ale hned zezačátku.
Moji milí,
nechť v hrobě se obrací,
lid strachy kvílí,
společnost se rozvrací.
Bolesti a strasti,
smrt je jméno domácí,
dobro už je v pasti
a na chyby své doplácí.

79 komentáře “Zhoubou je naděje 2/2”

Napsat komentář: Morgana Ehran Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..