20. kapitola – Vše zlé se v dobré obrátí

V EvansPotterovic domě začínalo být dusno. Sirius a Lily kolem sebe procházeli, jako by se nechumelilo, ale oba dva v hloubi duše věděli, že je pojí víc, než jen přátelství. Vždy, když se naskytla chvíle, kdy mohli být spolu sami, tak si vyznávali své city. James neměl ponětí, co se tu děje a tentokrát nebyl zasvěcen ani Remus, ačkoliv mu to Sirius chtěl dávno říct, Lily ho poprosila, ať mlčí a on tak udělal.

Trápilo je to. Oba dva, ale ani jeden nevěděl, jak rozumně z této situace vycouvat. Lily jen tak nemohla Jamesovi říct, že čeká Siriusovo dítě, tím by se přiznala, že ho podvedla a Sirius se nemohl přiznat k tomu, že miluje jeho dívku. Dál to tutlali, i když věděli, že to nemá cenu, protože nakonec to stejně vyplave na povrch, ani jeden z nich, ani Remus, ani James, nebyl tak pitomý, že by si toho časem nevšiml.

Pozornější divák by si všiml, že mezi Lily a Siriusem je něco hlubšího. Jenže ty dva zatím nenapadlo, že by spolu Lily a Sirius mohli něco mít.

Blížila se polovina září a Sirius se nakonec, kvůli dítěti, rozhodl, že půjde jen na rok studovat bakalářské studium, aby se popřípadě mohl i Lily a dítě postarat, teda pokud se do té doby rozejde s Jamesem a vrátí se k němu. Ale bylo to těžší, než se zdálo. Sirius věděl, že tímto asi nadobro ztratí přátelství, které mezi ním a Jamesem v průběhu času, kdy spolu Lily a James chodili, vzniklo. Netušil ani, co by na to řekl Remus. U něj bylo těžké poznat, který z přátel je pro něj bližší. S Jamesem byl sedm let na stejné koleji a byli si blízcí, ale se Siriusem zase na druhou stranu řešil každý osobní problém, a taky s ním mohl mnohem dříve řešit úplňky a to, že je vlkodlak.

Sirius úplně zapomněl že se kvůli něj přes léto naučil být zvěromágem. Vlastně na to zapomněl díky posledním událostem, které se v domě děly.

Lily pomalu věřila Siriusově verzi o jeho minulém životě. Znala ho od počátku školy a věděla, jaký doopravdy je. Stejně jako Remus, věděla, že by si to nevymyslel a věděla, že i tohle je v kouzelnickém světě možné. Pokud existují jisté Obraceče času, tak proč by nemohlo být možné i tohle?

„Mám strach,“ svěřovala s mu jednou v tmavém kumbále, aby je nikdo nepřistihl. „Co když na nás přijdou dřív, než se stačíme přiznat. To by bylo mnohem horší.“

Sirius jí nechtěl ztěžovat situaci, ale měl pravdu. „Ono je to ale jen na tobě, jak se rozhodneš. Víš, že u mě máš otevřenou náruč a já se o vás dva,“ dotkl se jejího břicha, „postarám.“ Usmál se a Lily ho líbla něžně na rty.

„Já vím.“ Mírně našpulila rty k dalšímu polibku. „Ale je to těžké, když s někým žiješ. Myslela jsem, že ho miluji, jen do doby, než… se to stalo.“

Sklopil hlavu. „Je to moje vina. Mohli jste si spokojeně žít a mohli jste mít Harryho.“ Vzdychl.

„Neobviňuj se. Já jsem svým způsobem ráda, že se to stalo. Jen mě to utvrdilo v tom, že není nikdo na světě, kdo by tě nahradil.“

„Opravdu?“

„To, že miluji Jamese, byla jen náhražka, netušila jsem, že se až tak moc snažím zapomenout, ale málem jsem si vzala nepravého muže.“

„Myslíš, Lil, že ten pravý jsem já?“ Schoulil se k ní.

„Určitě,“ zacukal koutky.

„Měl by to vědět, čím dřív, tím líp, aspoň budeme mít klid.“

„Máš pravdu, řeknu mu pravdu.“

„Jakou?“ Vyděsil se.

„Neboj, neřeknu mu, že jsme…no.. prostě mu řeknu, že jsem zjistila, že tě stále miluji.“

„Zabije mě,“ zavtipkoval Sirius. „On mě fakt zabije!“

Lily se rozesmála. „No, to je velice pravdě podobné. Ale lepší, než žít v nejistotě.“

„Miluji tě.“ Shýbl se k ní.

„Já tebe taky!“ Polibkem stvrdili svůj slib lásky.

Už zbývaly dva dny do začátku Siriusova semestru. Byl nervózní, protože se mezi Jamesem a Lily stále nic nedělo. Kudy chodil, tudy Lily upozorňoval, že by už měla něco dělat. Vždycky jen souhlasně přikývla, ale nic se neměnilo. Vždycky usínal sám a v obavách ve svém pokoji pro hosty a Lily vždy po boku Jamese. Kdo ví, co se mezi nimi dělo. Tyhle myšlenky ho trhaly na kusy. Co když s ním i nadále Lily spí, co když jsou stále dokonalý pár a on s tím nic nenadělá! Měl vztek. Měl vztek na sebe, na Lily i na Jamese. Na ten pitomej Oblouk, na Moudrý klobouk, na svůj osud, na tuhle chvíli i na tu situaci. Ovzduší v domě by se dalo krájet!

Až poslední den se začalo něco dít.

Lily chystala hochům poslední snídani. „Jamesi, musíme si promluvit!“

James Potter si zaujatě prohlížel noviny a skoro Lily nevnímal. „O čem zlato?“

„Mezi čtyřma očima,“ dodala Lily.

„Dobře zlato, ale šlo by to až odpoledne? Musím ještě někam zajít!“

„Ne, nešlo, Jamesi Pottere. Je to velice důležité,“ vzpjala naštvaně ruce, protože tenhle kluk ji prostě okázale ignorovala a dál se hrabal v novinách.

James odtrhl poprvé oči od novin a podíval se přímo na Lily. Zvědavě si prohlížel její rozčílenou tvář, až nakonec kamarády poprosil, aby je nechali v kuchyni samotné. Jak Remus, jak Sirius, souhlasili.

Remus nechápal, o co jde, ale Sirius si nervózně kousal rty. Teď to přijde, teď bude za největšího zrádce a za falešníka. James ho obviní ze zrady, vytkne mu jeho zmijozelskou povahu a jeho Blackovic kořeny. Naprosto se mu znechutí a už ho nikdy nebude chtít vidět.

Seděli ve vedlejším pokoji a čekali, co se bude dělat. Z kuchyně nebylo nic slyšet. Žádná hádka, žádné zvýšené hlasy. Zřejmě se jen normálně bavili. Sirius čekal nějaké rozčilování a rozbíjení věcí, ale nic.

Nervózně překračoval ze strany na stranu. Stále se ohlížel na vstupní dveře a čekal, kdy na něj James vletí a pořádně ho zmlátí. Ale stále nic.

Nakonec, po nějaké hodině rozmluv, James s poklidem vešel do místnosti. Jeho zrak se pozastavil u Siriusovy tváře. Nic neříkal, mlčel.

Sirius nereagoval, ale James se stále na něj díval. Dalo se těžko rozpoznat, jestli jeho výraz je naštvaný nebo je mu to jedno, netvářil se nijak.

„Děje se něco?“ Zkusil to nenápadně Sirius.

„Ty se ještě ptáš?“ Řekl s poklidem.

„nerozumím ti,“ nehodlal se mu hned přiznat. Chtěl hrát svou hru, dokud to opravdu celé nepraskne. Ale na to už bylo zřejmě pozdě.

„Zmiz z mého domu!“ Jeho tón hlasu se nezměnil.

„Počkej, Jamesi,“ vložil se do toho Remus. „Jak to myslíš? Co se stalo?“

„Nepleť se do toho, Remusi, buď tak laskav.“ Spřáhl ho James. „My tady s panem Blackem máme nevyřízené účty.“

„Siriusi?“ Pohlédl tázavě na kamaráda.

„Bež, Remusi, poslechni ho.“

„No jak myslíte.“ Odešel Remus. Sirius měl možnost zaslechnout z vedlejší místnosti tichý ženský pláč. Polknul. Je s ním konec. Tohle se mu nebude líbit.

„Plánoval sis to celou dobu? Tohle jsem si mohl myslet!“ Zavrčel James.

„Poslechni mě, Jamesi. Vím, co si asi myslíš..“

„Jak můžeš vědět, co si myslím!“

„Vím, jak to vypadá!“ Žadonil Sirius tóninou hlasu.

„Nepovídej, vážně?“

„Vysvětlím ti to. Nebylo to tak, ne od začátku. Já jsem Lily miloval, ale..“

„Lháři!“

„Nech toho. Opravdu jsem vás nechtěl rozdělit. Když jsme se rozešli, snažil jsem se vás dva dát dohromady!“

„Nelži!“ Zakřičel James. „Lily mi sice říkala, že si ty dopisy poslal ty, ale nevěřím ji, teda spíš nevěřím tobě, určitě si jí to nakukal.“

„Je to pravda!“

„Nevěřím ti ani nos mezi očima, Blacku!“ Stále se přibližoval.

„Jamesi, jsi můj přítel, neudělal bych ti to, vážně. Neměl jsem zřejmě zůstat kamarád s Lily, nikdy by se to jinak nestalo..“

„Zřejmě,“ zašeptal James a pomalu vytahoval hůlku.

„Ne, Jamesi. Pleteš se. JÁ jsem to vážně nechtěl udělat, prostě se to stalo. Ani jeden z nás to nečekal ani neplánoval.“ Couval Sirius, když si uvědomil, že má hůlku v bundě, která visí na poutku na chodbě.

James vztyčil hůlku a namířil jí do Siriusova obličeje. Zlostně na něj vzhlížel a znechuceně přitom krčil rty.

„Néééé,“ vběhla do pokoje Lily a skočila před Jamese.

„Vypadni, ty děvko!“

„Takhle jí neříkej!“ Zahřměl Sirius.

„Nic jiného si nezaslouží… a ty taky ne, Blacku,“ znovu na něj namířil hůlkou a už chtěl něco říct, vyřknout nějaké zaklínadlo

„Jamesi!“ Do pokoje vpadl i Remus. James se zarazil. Oba si zhnuseně prohlídl, a pak ze sebe vysoukal: „Vypadněte, oba dva. Už vás nikdy nechci vidět! ZMIZTE!“ Zakřičel z plna hrdla, když se ani jeden nehnul a strnule ho pozoroval. „Slyšeli jste? Nechci vás už vidět! Vypadněte z mého domu!“

První se vzpamatoval Sirius, který popadl Lily za ruku a táhl ji pryč. James stále stál na svém místě, ve stejné pozici a ani se nehnul. Sirius rychle využil situace, zaběhl si sbalit věci, stejně tak i Lily. Nakonec se oba dva sešli u krbu, v ruce drželi prášek Letax.

„Sbohem, Remusi,“ poplácal kamaráda Sirius po rameni. „Budeš mi chybět!“

„Ty mě taky,“ zašeptal, aby ho nebylo slyšet. „Ale žes to podělal, co?“ Sirius zaznamenal v jeho hlase podtón ironie a když odcházel, byl si stoprocentně jistý, že se Remus usmál.

Oba dva se přemístili k němu do bytu, kde bydlel s otcem a jeho přítelkyní. Ani jeden však nebyl doma. Byli na dovolené a měli se vrátit až zítra.

„Pojď, dej si sem věci,“ ruku v ruce šli do jeho pokoje, kde si Lily odložila.

„Spadl mi kámen ze srdce,“ konstatovala a unaveně si ho prohlídla.

„Mně vlastně taky. Už jsem byl nějak na tuhle scénu připraven, takže mě ani nepřekvapila.“

„Myslela jsem, že to bude těžší, ale James… nedával mi nic za vinu.“

„No samozřejmě, vinu dával mně,“ posměšně se usmál.

„Ale jsme spolu!“

„Já to bez něj nějak přežiju, hlavně, že mám tebe, beruško.“ Pohladil ji po tváři a Lily po ní stekla malinkatá slzička. „A jeho,“ pohladil ji po bříšku a něžně se usmál. „Už vás nikdy neopustím, budeme rodina a já se o vás dva postarám!“ Na devatenáctiletého chlapce měl vysoké cíle, ale hodlal to splnit.

Sirius už dávno nastoupil do školy. Lily byla nucena kvůli svému stavu školu úplně vynechat a nastoupil na mateřskou.

Dařilo se jim docela dobře. Žili v bytečku, na který jim přispěl otec spolu se Siriusovým strýcem Alphardem , který mu stejně jako v minulém životě, odkázal polovinu svého majetku na dobré živobytí. Nakonec se s Lily vzali. Lily se starala o domácnost a pomalu už měla rodit. Sirius složil poslední závěrečné zkoušky.

V průběhu posledního roku nebylo o Jamesovi vůbec slyšet. Jediný, kdo za nimi občas zašel byl buď Remus nebo Ted. James se rozhodl, že své přátelé do konce života zatratí a Siriusovi bylo jasné, že už to nikdy nebude jako dřív.

Ale i přes to všechno se stal Sirius nejšťastnějším chlapem pod sluncem. Lily mu porodila krásného syna, kterého nakonec pojmenovali stejně jako jejího otce. Harry. Harry Sirius Black Jeho kmotrem se stal Remus, pro kterého se stal ten malý drobeček snad středem vesmíru. Sirius tomu stále nemohl uvěřit. Takže z jeho kmotřence se stal nakonec jeho syn? Sotva tomu mohl uvěřit. Takže k němu osud nebyl až tak zlý. Měl milující ženu, měl dva nejlepší kamarády, a i když mu James chyběl, Remus a Ted mu bohatě vystačili, měl syna, kterého nadevše miloval a měl rodinné zázemí. Víc si nemohl přát. Byl šťastný jako nikdy v životě, či předešlém životě. I když mu to ten zatracený Oblouk tak zavařil, přes ty všechny události, si nemohl stěžovat.

Dostal práci na Odboru záhad a i když už dávno Oblouku prominul, že ho poslal sem, tak se z vlastní vůle rozhodl, že prostě všechny ty záhady na Ministerstvu přelouská.

Lily dostala taky práci na Ministerstvu, v oboru Práce s mudly. Stala se z ní vrchní vyšetřovatelka správy mudlovského oddělení. Harryho hlídala doma Lilyna matka a nikdo z rodiny se toho roztomilého děcka nemohl nabažit.

Stejně jako Harry z minulé reality, měl tento uhlově černé vlásky a Lilyny smaragdově zelené oči. Jen rysy už měl tentokrát jiné, protože nebyl podobný na Jamese, ale na Siriuse. A pro změnu se také narodil na první jarní den, čili v březnu a o rok dřív, než měl. A ne když sedmý měsíc umírá. Sirius, spolu se svým synem a Lily tvořili novou budoucnost a Sirius tak překroutil cestičky osudu, které byly ve hvězdách napsány ještě dříve, než se sám narodil. Změnil skutečnost, která byla dána už v minulém životě.