18. kapitola – Na pomoc

„… byla jsem pověřena, abych proslov na konec roku letos pronesla já, ředitel školy, Albus Brumbál má bohužel nějaké vyřizování a nějakou práci…“

„..jako každý rok,“ zaznělo odkudsi ze strany po Siriusově pravici.

No jistě, kupuje někde továrnu na karamel, aby měl dostatek lízátek! Proletělo Siriusovi hlavou.

„… a tak vám přeji příjemné prožití letní prázdnin. Výsledky zkoušek NKÚ a OVCE budou zaslány soví poštou koncem sedmého měsíce, ke zkouškám OVCE bude přiloženo i doporučení na vyšší odborné kouzelnické školy, které si studenti vybrali. A nyní, dobrou chuť a nashledanou napřesrok.“ Profesorka McGonagallová se nakonec usadila a už si studentů kolem nevšímala. Stůl by měl být na konec roku plný profesorů, ale letos, kdo ví kvůli čemu, byli u stolu jen Slughorn, McGonagallová, Kratiknot a Prýtová, nejmladší členka profesorského sboru.

Sirius se nervózně zavrtěl. Tohle byl poslední večer, který a této škole bude trávit. Naposledy a podruhé zažije závěrečnou školní rozlučku. Jak to tak znával z minulosti, sedmáci si vždycky uspořádali nějakou tu oslavu nakonec, kde přinesli spoustu alkoholu a naposledy překračovali školní řád, ale to už jim nemohly být odebrány body.

Stejně jako to bylo kdysi, tak to mělo být i dnes.

„Slughorn říkal, že bude jako obvykle dělat, že o ničem neví,“ smál se Jegor Rastin, když Sirius vkračoval do společenské místnosti své koleje. Toho kluka fakt neměl rád a jeho zlověstný výraz ve tváři už mluvil za vše. Tuhle noc rozhodně nehodlal prožít ve vší počestnosti, ale naopak, se zaječími úmysly. Nechtěl se s ním na tom podílet. Ale byla pravda, že na alkohol chuť měl a poslední rozlučku si nenechá ujít.

Šel rovnou do své komnaty, kde byl Ted. Sirius si všiml, že je poněkud nesvůj.

Nechodil dlouho kolem horké kaše.

„Co je?“ Zeptal se na rovinu chlapce. Byl bílý jako stěna.

„Já s tím nesouhlasím!“

„S čím nesouhlasíš, Tede?“

„No s tím, co chce Jegor udělat!“

„O čem to mluvíš!“

„Ty to nevíš?“

„Ne!“

„Siriusi, každý rok si sedmáci najdou nějakou oběť mezi holkami na celé škole a… a..“

„Co Tede?“

„A znásilní ji!“

„COŽE?! To myslíš vážně?“

„JO!“

„A.. a víš už, koho si vybrali?“

„To mi už nechtěl říct, protože jsem řekl svůj názor a byl jsem proti tomu.“ Nadechl se zhluboka vystrašený chlapec.

„Tomu musíme zabránit!“

„Ale co chceš dělat, Siriusi? Jak?“

„Musíme ho nějak uspat nebo opít. Tohle přece nemůže udělat!“

„Já jsem mu to říkal taky!“

„A co ti na to řekl?“

„Že vypadnu, že jsem jen pitomý adolescent, který nemá smysl pro humor.“

„Hlavně, že on ho má, prevít!“ Ulevil si Sirius. „A máš nějakou představu, kdo by to mohl tak být?“

Ted přikývl.

„Kdo?“ Otázal se znovu Sirius.

„No, vím, že to bývají holky, které jsou samozřejmě moc hezké, ale které zároveň nemají příliš v lásce. Berou to jako jakousi pomstu nebo naschvál.“

„Proboha, nemyslíš snad…“

„Jo, myslím!“

„Tak to teda ne!“ Sebral se Sirius, v rychlosti se převlíkl a vpadl do společenské místnosti. Klidně bude dělat Rastinovi celý večer hlídacího psa, jen aby nikomu neublížil. Rozhlédl se kolem. U stolku v rohu seděla Lily a četla si nějakou knihu. Sirius šel rovnou k ní.

„Ahoj, můžu?“

Vzhlédla očima a přikývla.

„Ty se dneska nezúčastníš?“ Zeptal se rovnou.

„Myslíš té slavnostní rozlučky, kde se všichni sperou jako dogy a budou se rozmnožovat až do rána?“ Pohlédla přímo na Jegora Rastina. „Je mi zle z pomyšlení, že by se zrovna tenhle měl někdy rozmnožit.“ Zatvářila se zhnuseně, a pak se obrátila na Siriuse. „Ještě nevím, možná budu mít lepší plány.“

„Myslíš s Jamesem?“ Usmál se Sirius. Ale v hloubi duše se proklínal za to, že se vůbec ptal. Vždyť to bylo nad slunce jasné.

Lily se jen přitrouble usmála a pokrčila nos.

„Ale já měl dojem, že budou s Remusem a ostatními sedmáky slavit u nich na koleji.“

„To určitě, ale já myslím, třeba později…“ Zaculila se.

„Takže se prostě spereš jako doga a až do rána se budeš množit?“ Neušetřil si tu ironickou poznámku.

Lily ho plácla po zádech a šibalsky se přitom usmála. „Hej!“

„No co,“ neodpustil si ten posměch. „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“

Uplynulo několik hodin. Zábava ve společenské místnosti začala mít hlučnější spád. Několik studentů přineslo nějaký ten alkohol, druzí zase všelijaká jiná svinstva. Sirius by si moc rád přihnul, ale nechtěl se dnes tak opít, že by nemohl pak dát Rastinovi co proto. Každopádně nehodlal být celou dobu na suchu.

„Hodláš mě tu celý večer hlídat nebo co?“ Rýpla si Lily, která si všimla, jak ji pozoruje.

„Vlastně ano.“

„A to proč?“ Odložila knihu.

„No, mám k tomu své důvody.“

„A řekneš mi je?“

„To raději ne.“

„Proč?“

„Protože by se ti nelíbily, takhle to bude lepší. Hlavně nikam nechoď sama.“

„Někdy ti nerozumím, Siriusi,“ zakroutila hlavou a obrátila zrak zpět ke knize.

Sirius si na chvilku odskočil a přizval ke stolku Teda Parkinsona. Přičemž po cestě přibral s sebou dvě láhve skotské.

Vytáhl hůlku a vykouzlil tři malé skleničky.

„Dáš si?“ Obrátil se na Lily.

Chvíli přemýšlela, ale nakonec souhlasila. „No co, rozlučka je jen jednou,“ usmála se. „Naposledy jsem pila, když…“ podívala se mu do očí a ihned je sklopila. Sirius věděl, kdy naposledy pila. Tehdy v noci, kdy se spolu poprvé vyspali. Tehdy, když se dali dohromady. Na její šestnáctiny.

Automaticky všem třem rozlil do sklenic skotskou, a pak už si připíjeli.

„Tak na konec roku.“

„Na nás!“

„Na to, že jsme zvládli OVCE!“

Obsah láhve dlouho nevydržel. Pro tři osoby to nebylo nadlouho.

Sirius se obrátila na Teda. „Kam chceš vlastně po škole jít? Co chceš dělat?“

„Já? Budu se hlásit na vyšší odborné kouzelnické učiliště obor léčitelství, lektvary.“

„No jo, tobě vlastně jdou ty lektvary,“ usmál se Sirius. „Chceš být léčitel?“

„No, nebylo by to špatné. A co ty, Siriusi?“

„Já? Chci pracovat na Odboru záhad. Zajímají mě záhady a věci, které ještě nikdo nevyřešil.“ Odklonil hlavu bokem a sám pro sebe si zašeptal. „A mám tam ještě nějaké nevyřízené účty.“

„Takže jaký to je obor?“

„Obor pracovníka na Ministerstvu kouzel, možná Bystrozorství nebo prostě vědec, úředník.“

„K tomu potřebuješ asi hodně černé magie a její obrany. To je vlastně ušité přímo pro tebe, jsi hodně chytrý a máš na to. To ví celá škola.“ Usmál se Ted, trochu už přiopilý.

Sirius se rozesmál. „Tak teda díky.“

Jak se tak vybavovali a jak tak docházelo pití, nakonec Ted odpadl a usnul na stole. Sirius se rozhodl, že zajde pro další láhev pití. Lily, také trošku přiopilá, zůstala sedět u stolu.

Měl ještě zašitou láhev domácí whisky, kterou mu otec dal ke složení zkoušek OVCE. V posledních letech žil s ním a jeho přítelkyní v jednom bytě v centru Londýna. Jeho rodiče se nakonec rozvedli a jeho úlisný bratr zůstal doma s jeho úlisnou matkou. Opravdu se mu tím ulehčil život a poslední studentská léta pro něj byla jedna z nejlepších. Tohle si vždycky přál v minulém životě, ale nikdy se nedočkal.

Odběhl do svých komnat. Pod postelí měl kufr a v něm tu láhev. Klekl si k posteli na kolena a vytáhl ho. Měl tam pěkný nepořádek, ani si nestačil pořádně zabalit, vlastně sbalil jen polovinu věcí a mezi nimi se teď někde skrývala ta whisky. Trvalo mu nějakou chvíli, než ovládl své nemotorné pohyby a nakonec whisky našel. Otevřel dveře a po schodech se vrátil do společenské místnosti. Pohlédl ke stolu, ale u něj jen ležel Ted a Lily byla.. fuč…

Přiběhl ke stolu a rozhlížel se kolem. Na zemi byla pohozená kniha. Vypadalo to tu jako po nějakém zápase. Ted hlasitě chrápal. Sirius s ním zatřásl.

„Eeeeh..“ zavrčel.

„Tede, tede, vzbuď se!“

„Co je?“

„Kde je Lily?!“

„Cože?“

„Kde je Evansová!“

„Co?“ Vztyčil hlavu a rozhlédl se kolem sebe. „Já nevím!“

„Tohle leželo na zemi,“ ukázal knihu. „Zmizela!“

„Rastin!“ Řekl nahlas Ted Siriusovu domněnku.

„To ne!“ Zahřměl Sirius. Otočil se směrem k ostatním nezúčastněným a zeptal se jedné dívky.

„Nevíš, prosím tě, kde je Evansová?“

„O Evansovou se nestarám, Blacku,“ zahřměla jeho mírně podnapilá zmijozelská spolužačka.

„No dobrá a kde je teda Rastin? Viděla si ho?“ Naléhal.

„Jo, šel někam ven. I s lahví rumu. Ještě s nějakým klukem, ale to už nevím, kdo to byl.“

„A nevíš, kam měli zamířeno?“

„Říkali cosi o učebně Přeměňování!“

„Díky!“

„Hm!“ Otočila se zpátky směrem ke svým spolužákům.

Sirius rychle vyběhl ze zmijozelské společenské místnosti a následován Tedem, utíkal přímo do učebny Přeměňování, kde už, jak si myslel a předpokládal, Jegor Rastin chtěl vykonat svůj pomstychtivý nápad.

Sirius skrze dveře prozkoumal situaci. Měl pravdu, Lily byla s nimi. Stála vystrašená v rohu a z každé strany se na ní sápal jeden opilý student. V jednom studentovi samozřejmě Sirius rozpoznal Rastina. Vyrazil dveře a vtrhnul dovnitř.

„Ty hajzle!“ Začal křičet a vrhnul se na Jegora. Chytil ho za límec a mrštil s ním o zem.

„Siriusi!“ Zapištěla Lily. Přičemž ji druhý jeho komplic chytl za pas a začal jí vzrušeně funět za krk.

„Siriusi pomoc!“

Sirius se obrátil. Rastinův kumpán se z Lily pokoušel strhnout hábit. Dral se na ní jako hladový vlk a bylo mu přitom jedno, jak moc prudký a hrubý je, chtěl jen jedno.

Sirius popadl Rastina a vrazil mu jednu pěstí. Šel k zemi a chvilku se nehýbal. Rychle přeběhl z místnosti přímo k Lily a popadl druhého spolupachatele. Odtrhnul ho od Lily takovou silou, že se až skutálel na zem. Vztekle vytáhl hůlku. Chlapec věděl, že nemá proti Siriusovi absolutně žádnou šanci, a tak vzal přímo nohy na ramena a v pudu sebezáchovy nechal Rastina klidně ležet na zemi.

„Tede, pohlídej ji prosím chvíli,“ pokynul rukou na Lily. Ted ho poslechnul a šel k ní.

Sirius absolutně vystřízlivěl. Měl takový vztek. Jegor Rastin se pomalu na zemi probouzel a pomalu se zvedal. Sirius šel k němu blíž a jemu se v očích zračil strach smíšený se vztekem.

Sirius napřáhl ruku za účelem mu ještě jednu vrazit.

„Ne!“ Křikla Lily. „Žádné pěsti! Nenič si ruce, použij kámen!“ Přičemž se mírně usmála.

Sirius se rozesmál. Jak mohla v tuhle chvíli tak vtipkovat? Vždyť ji málem znásilnili, hrubě jí ubližovali.

„Ještě jednou na ni sáhneš, ty prase, tak si to ještě pořádně vyžereš, to si buď jistý. Tohle byla jen desetina toho, co bych ti mohl udělat!“ Popadl ho znovu za límec a vytáhl si ho k obličeji, aby mu pořádně rozuměl.

„To si vypiješ, Blacku!“ Zavrčel Rastin.

„Ne, ty si to vypiješ! Slyšel si mě? Rozuměl si mi dobře? Jestli ji zlomíš jen jediný vlas, je s tebou amen!“ Z očí mu sršely blesky a vztekle přitom krčil rty. Rastinova tvář byla strnulá. „Rozuměl si mi?“ Zakřičel hlasitěji. Nepatrně přikývl hlavou a Sirius ho nakonec pustil, načež utekl poplašený jako malé dítě.

„Hm, myslím, že mé přátelství s Jegorem právě skončilo,“ pousmál se Ted.

„On ti za to nestál, věř mi. Je to prevít!“

„No, tak.. já půjdu teda raději spát.“

„Buď opatrný Tede. Ať se ti nic nestane.“ Domlouval mu Sirius.

„Neboj, Herkule,“ rozesmál se Ted. „Myslím, že teď ani jednoho z nich nenapadne cokoliv udělat.“

„No jen aby.“

„Tak teda dobrou, mládeži.“

„To, to bylo úžasné, Siriusi.“ Lily se usmívala, ale nedokázala tak skrýt slzy, které se jí linuly po obličeji. „Já myslela, že mě tu vážně…“ Odmlčela se.

„Už je to dobré, Lily,“ přitisknul ji k sobě. „Už se nemáš čeho bát. Jsem tu s tebou a já tě nedám.“

„Si fakt můj hrdina, Siriusi. Kdybys nepřišel, nevím, co by se semnou stalo. Moc ti děkuji.“ Podívala se na něj a v jejích očích mohl vidět nejen vděk, ale něco hlubšího, co nedokázal pojmenovat.

Chvíli tam mlčky stály, v objetí. Hleděli si zpříma do očí, až se nakonec Sirius neudržel. Sklonil se k ní, ale ona se nebránila. Pomaličku vdechoval vůni jejích vlasů. Omamovala jej. Už byl jen pár centimetrů od jejího obličeje. A nakonec to udělal. Rty se jemně dotkl těch jejích. Lily se celá chvěla. Jako tehdy. Jako kdysi, když ještě spolu byli. Pod jeho polibky se vždycky chvěla. Cítil její touhu, chtíč. I on po ní moc toužil.

Přitiskl rty ještě víc a přímo se do nich vpíjel. Držel ji za pas a druhou rukou jí hladil vlasy. Lily pomalu couvla, tak, aby se mohla posadit na nejbližší stůl. Spojení v polibku se přesunuli ke katedře.

Opatrně se položila na desku stolu a Sirius se svou vahou převalil na ni. Ani jeden z nich nechtěl přestat. Trvalo to jen několik minut, než byly veškeré jejich svršky na zemi.