11. kapitola – Kujme pikle, pikle kujme… spekulujme

Sirius cítil každý její záchvěv. Cítil vůni její kůže, vůni jejích vlasů. Cítil, jak se její tělo prolíná vášní a třese se.

Odtrhl rty od těch jejích

„Co?“ Špitla Lily, když už si ji Sirius hodnou chvíli prohlížel.

„A co ten tvůj Petr?“ Zazněl ironicky.

„Ty to dokážeš vážně v tu pravou chvíli zkazit, Blacku!“ Lily se už chtěla zvednout, ale Sirius ji zastavil.

„Já jen… vždyť ho teď tady semnou podvádíš!“ Už vůbec se necítil opilý, spíš úplně naopak, až moc střízlivý. Opilý byl jen láskou a svými city.

„Prosím tě, nekaž to. Vždyť nám bylo tak hezky!“ Lily se na něj prosebně koukla a Sirius už neměl chuť nic namítat. Podíval se na tlumené světlo svíček a sfoukl ho. Pak se opatrně přisunul k Lily a začal ji laskat po šíji. Pak po krku a na uších. Slyšel její pravidelné vzdechy, které prozrazovaly vem si mě.

Prsty proplétal mezi vlasy a jazykem přejížděl sametově hebký, téměř porcelánový dekolt.

Opatrně z Lily sundal školní sukni, ve které doposud byla, oba dva celý den setrvali ve školních hábitech. Ve školních uniformách také přišli sem a pláště si odložili hned na začátku oslavy.

Pomalu rozvázal svoji i její kravatu. Mírně vzdychla a hladově se vpíjela do jeho rtů. Obě dvě kravaty nakonec zahodil kamsi do neznáma.

Nemotorně, ale přeci, mu Lily sundala košili a polštářky svých prstů se dotýkala jeho hrudi. Byla tak hebká a docela vypracovaná, což by ji nikdy u šestnáctiletého kluka nenapadlo. Mírně ji pokrývalo několik chloupků, ale jinak byla čistá a hezounká jako kojenecká pleť. Jazykem začala přejíždět po snědé pleti a nechala se přitom dál svlékat.

Strašně to potřeboval, potřeboval, aby se ho někdo dotýkal… aby se ho dotýkala ona.

Zuby začal rozepínat knoflíčky u její košile. Rukama ji chytil za boky a přiblížil k sobě. Pod jeho objetím se třásla. Jejich kůže byla rozpálená jako za horkého letního dne. Dotýkali se jeden druhého a cítili žár, který z nich sálal. Vybídl Lily, aby se mírně posadila a něžně z ní svlékl rozepnutou košili, kterou odhodil do dáli, aby nepřekážela.

Lily uchopila opasek jeho kalhot a ladně mu ho i s kalhoty stáhla dolů. Cítil vzrušení po celém těle. Cítil, jak vzrušená je i ona. Nezkrotná touha a vášeň pálily mosty.

Po chvíli zůstali ležet jen ve spodním prádle, které ale po chvíli nakonec šlo dolů také.

Dvě žhavá těla se téměř prolínala v jedno, zbývala už jen jediná… poslední věc…

Sirius nervózně mrknul na Lily a ta ho pokývnutím pobídla, aby dokončil to, co začal.

Prsty hladil její smetanově bledou pleť, přejížděl od rtů, přes krk, přes její hebká ňadra… až k podbřišku. Nakonec vztáhl svoje ruce mezi její stehna a pomaličku je odtáhnul od sebe. Naposledy se střetli očima, a pak do ní konečně vniknul.

Dvě těla, jedno smetanově bílé, druhé zlatavě snědé, se spojila v jedno.

Lily hluboce vzdychla. Vášeň je trhala na malinkaté kousky. Sirius byl něžný a opatrný. Hladil Lily po kůži, laskal její pleť po celém těle. Udělal několik pohybů a snažil se ji uspokojit. Na Lilyně i jeho těle rašil pot. Pot, který se ve spojení dvou těl mísil dohromady.

Cítil, jak Lily buší srdce o závod a cítil, jak v jejich spojení pookřála.

Pomalu se dostávala k vyvrcholení. Lilyiny steny se začaly stupňovat v hlasité výkřiky. Pevně Siriuse držela kolem ramen, jakoby ho už nikdy nechtěla pustit.

Zvýšil tempo, srdce mu tlouklo takovou rychlostí, že ho slyšel i v tak opojné chvíli, v takovém vzrušení, v nastávajícím orgasmu. Oba dva nabírali dech. Naposledy Lily přitiskl k sobě, mokrými rty ji obtěžkal krk, načež ji vášnivě políbil na rty… a pak… se to stalo.

Unavený a naprosto vyčerpaný se svalil hned vedle své vyvolené, která ještě popadala dech se zavřenýma očima. Přitom se jí na tváři rýsoval slastný výraz uspokojení.

Otočila se na bok a hlavu si opřela o Siriusovu divoce se vzdouvající hruď. Chvíli ho jen tak pozorovala, ale nakonec řekla: „A tohle bylo jako co? Jsem teď jedna z těch tvých holek?“

Sirius se na ni zamračil. Sakra, jak ji mám vysvětlit, že žádné moje holky nejsou. Že ona je ta jediná, ta vyvolená… copak tohle nebyl dostačující důkaz? Nejspíš ne… co si to namlouváš, Siriusi! Musíš ji vyznat lásku, aby uvěřila… Já na to vážně nemám!

„Ty to taky umíš ve vhodnou chvíli zkazit, Evansová!“ Zvedl se a začal se oblíkat.

„Promiň, tak jsem to nemyslela. Já jen, chtěla jsem vědět, jak to teď s námi bude!“ Sklopila oči.

„A co Petr?“

„Siriusi!!!“

„Co? Jen jsem realista. Ty máš kluka, Lily. Chodíš přece s Petrem!“

Lily vstala, obešla ho a rukama objala kolem ramen. „Myslím, že po dnešní noci už ne.“

Tohle ho opravdu uklidnilo a trochu rozesmálo, ale nechtěl to dát tak znatelně vědět. Sirius se obrátil k Lily a zahleděl se jí do očí. Opomenul skutečnost, že tu teď před ním stojí nahá. Mírně mu zacukalo v koutcích, načež se usmál a láskyplně ji políbil.

Mám jí vyklopit celou pravdu? Teď, když to tak skvěle skončilo? Má cenu ze sebe dělat vola, když to stejně dopadlo tak, jak jsem chtěl?

„Myslím, že tohle nebudeš potřebovat!“ Vzala Lily košili, kterou si chtěl právě Sirius navléci a mrskla s ní do opačného rohu. „A tohle taky ne,“ kalhoty, které už měl zase zpátky na sobě skončily ve stejném rohu jako před chvílí ta košile.

Stáli, oba dva nazí, těsně u sebe. Lily ho přivinula k sobě a měkkými rty pokoušela ty jeho. Jazykem přejížděla po dolním rtu a rukou sjížděla do partií, kam by si to nikdy jindy v životě nedovolila. Sirius tiše zasténal. Zavřel oči a nechal se jí vést. Její dotyky byly tak něžné, tak nezkušené, ale přeci byly vzrušující. Už hlavně proto, že byly její.

Chvíli ji nechal, ať si s jeho tělem dělá co chce, nechal se líbat po celém těle, nechal se hladit, masírovat i škrábat. Nakonec Lily vzal do náruče a položil ji na místo mezi polštářky. Nechtěl zopakovat hned to, co před chvílí dělali. Chtěl zachovat tu chvíli. Chvíli, že jsou spolu. Sami a mají se rádi. Chtěl zachovat tu romantiku.

Ležel vedle ní a důkladně si ji prohlížel. Byla hladová, hladová po jeho těle, stejně hladová jako je upír, když nemá dostatek krve. Dotýkala se ho na různých partiích těla a vrývala své nehty do jeho kůže. Rty se neustále vpíjela do těch jeho a prohrabávala se mu v jeho havraních vlasech, které byly tak dlouhé, že ji šimraly na obličeji.

Převalil se na ni a rukama opisoval její křivky, dotýkal se jejích ňader a líbal ji na bradavky. Lily tlumeně vzdychala, tentokrát už v častějším intervalu. Cítil, co chce… co chtějí oba.

„Chci tě, moc tě chci, Siriusi!“ Vyřkla nahlas svou myšlenku, kterou ale Sirius už dávno poznal.

„Já tebe taky, Lily.“ Pronesl klidně, zahloubal se jí do očí a nakonec zopakoval to stejné, co před několika desítkami minut.

V místnosti bylo teplo. Krb hořel vkuse celou noc a ani jednou neuhasl. V místnosti bylo malinké okénko, kterým při svítání pronikaly paprsky slunce dovnitř.

Sirius se vzbudil jako první. Slunce ho pálilo do obličeje a cítil chlad bosých nohou. Opatrně se natočil na bok, aby si mohl svou vyvolenou ještě jednou prohlédnout.

Podepřel si hlavu a díval se přímo na ni.

Jak si tu krásně spí. Víčka zavřená, vlasy zakrývající hruď. Má je tak jasné, tak krásně rudé. A ty její zelené oči. Vždycky, když se s nimi na mě podívá, padnu do kolen. Proč neměla takový vliv na mě i tehdy? No jasně, tehdy to bylo jiné. Nebyly jsme odsouzeni kamarádit spolu. Měla své kamarádky a já své kamarády. Ale nakonec jsem šťastný. Šťastný za tuhle chvíli, nakonec jsem rád, že mi dal Moudrý klobouk takovou šanci a já lépe mohl poznat Lily… mou osudovou lásku, kterou jsem v minulém životě propásl. Protože si ji vzal můj nejlepší přítel. Ach Lily. Jsi tak nádherná, tak úžasná. Chytrá…

Jak hezky leží. Má tak nádhernou kůži. Jemnou, takovou čerstvou, jako jarní louka při jarní rovnodennosti. Je tak andělská, jak tu tak leží. Nožku přes nožku, Ruce pod hlavou. Je jako anděl. Nic netušící, spící andílek. Tohle musí být láska, jinak už nevím.

Lily se pohnula. Sirius se sklonil k její tváři a políbil ji na líčko.

Otevřela oči. Chvilku přemýšlela, co se vlastně stalo, a pak se podívala přímo na Siriuse a nádherně se usmála. Vztáhla svoji ruku na jeho tvář a Sirius přitiskl svou ruku na tu její. Úsměv opětoval.

„Kolik je hodin?“

„Netuším, beruško.“

Lily se ještě víc usmála: „To si řekl moc krásně.“

„Chceš něco k jídlu?“

„Něco bych zobla.“

„Přinesu jahody. A pokud si budeš něco přát, určitě se to tu objeví,“ jakmile to Sirius dořekl, tak se hned vedle Lily objevil talíř plný palačinek a smetany.

„Teda, ty si umíš vybrat,“ usmál se a podal jí ty jahody.

„Já vím. Skvělé jídlo po ránu. Úžasného chlapa po boku, hned po ránu. Mám se skvěle.“

Sirius vycenil zuby: „Ty mi ale lichotíš. Začnu se červenat.“

„To bys mohl, já jsem tě nikdy neviděla se červenat,“ usmála se a vlepila mu pusu na rty.

„Kvůli tobě cokoliv, zlato!“ Polibek jí oplatil.

„Nepovídej!“ Zaculila se. „Chceš taky?“ Nabídla mu jahody.

„Určitě,“ přiblížil se k ní a ukousl kus jahody, kterou držela.

„Ale už bychom se měli vrátit na kolej, nikdy nevíš…“

Sirius s ní musel souhlasit. Kdyby nebyl víkend, tak už by určitě museli být na hodině. Oba dva se oblíkli, sebrali své věci. Lily růžového slona(„Je fakt nádherný!“) a ruku v ruce odešli na kolej.

„Takže chceš říct…,“ smál se Remus, „že chodíš s Lily Evansovou?“

„Hmm.“ Přitakal neochotně Sirius, protože věděl, že prohrál sázku. Remus mu tohle předpověděl.

„V tom případě… prohrál si sázku!“

„No, ale my se nakonec o nic nevsadili.“

„To nevadí, fér bude, když ti dám nějaký úkol, protože jsem ti to říkal a měl jsem pravdu. Takže…“

„No dobrá, dobrá,“ rezignoval Sirius a mírně se u toho culil. Vlastně nic neprohrál, ale hlavně vyhrál. Vyhrál první cenu. Lily.

„Tak v tom případě… hele, musím si to první rozmyslet, co ti ještě dám za úkol,“ usmíval se škodolibě Remus.

„To zase bude něco, ty jsi až příliš vynalézavý, Náměsíčníku,“ Sirius říkal takto Remusovi často a jemu to nevadilo. Byla to přezdívka šitá přímo na něj.

„To si piš, kámo!“ Plácl ho rukou přes záda. „To se Jamesovi nebude líbit!“

„Heh,“ odfrkl si Sirius. „Kdyby jenom jemu! Myslím, že jsem Pettigrewovi zkazil plány!“

„A nejen jemu!“

„A jo, vidíš to. Snape,“ zaculil se Sirius, „ale žíly mi to vážně netrhá!“

„Ale mně si zlomil srdce,“ nasimuloval Remus zklamání a začal fiktivně brečet.

„Já ti koupím nějakou hlačku, bobešku, ať nejši tak šmutný, ňu ňu!“ Pohladil ho Sirius po vlasech a oba dva se hlasitě rozesmáli.

„Hmm,“ protočil pobaveně panenky Remus, „mám pro tebe něco speciálního…“

„Ježiši, speciálního? Už se bojím!“ Vykulil na něj oči.

„Oblečeš se za skauta..“

„Skaut? Co to?“

„No skaut… dítě oblečené jako kretén, pod vedením kreténa oblečeného jako dítě!“ Oba se rozesmáli.

„Já vím, co to je… ty seš!“

„No a půjdeš za Petrem Pettigrewem, omluvíš se mu…“

„…ne…“

„…ale ano… půjdeš za ním, omluvíš se mu, žes mu přebral Lily, ovšem, pokud mu to už Lily všechno řekla. A pak ho poprosíš o autogram a řekneš mu, že jsi jeho velký fanda!“

„Tak to si ale děláš legraci!!!“

„Ne to myslím smrtelně vážně,“ usmíval se Remus.

„Teda Remusi! To bych do tebe neřekl, to myslíš opravdu vážně?“

„Opravdu.“

„To neudělám!“

„Uděláš, bylo to sázka, Siriusi!“

„Kdybys tohle řekl hned na začátku, tak bych si dával sakra bacha… jen abych nedal Lily drobnou pusu na tvář!“

„Asi proto jsem nic na začátku nevymyslel, ono je to takhle lepší.“

„Ne, vážně. Remusi, tohle mi nemůžeš udělat. To už raději půjdu za Snapem a zeptám se ho, jakou značku šamponu užívá!“

Remus se hlasitě rozesmál: „To by taky nebyl špatný nápad, kamaráde.“

„Tak bereš?“

„Dobře, ale musíš mu to říct, když bude kolem nejvíc lidí a musíš dávat najevo obrovský obdiv!“

„Remusi, ty mě jednou zabiješ!“ Povzdechl si Sirius. „A je ten skautský oblek nutný? Nevím, kde bych ho jako měl sehnat.“

„No dobrá, tak bez toho oblečení. Stačí, když půjdeš vyšňořený, upravený… za Snapem. Ve chvíli, kdy bude kolem co nejvíc lidí a vyznáš mu svůj obdiv a zeptáš se ho na značku kosmetiky.“

„Ty si ale záškvara, víš to? Vždyť Snape je tvůj spolužák.“

„To jo,“ zdvihl Remus obočí, „ale je takový divný. Měl by se vzpamatovat. A ty mu v tom pomůžeš!“ Zaculil se.

„To tebe měl Moudrý klobouk zařadit do Zmijozelu. Jsi pěkný intrikán a záškvara. Teda, tohle jsem si o tobě nemyslel,“ usmál se Sirius, „ale nebude mi větší ctí, než si udělat blázny ze Snapea.“ Rozchechtal se.

P.S. Za případné chyby a překlepy se převelice omlouvám, posílám to v rychlosti a nečetla jsem to po sobě 🙂