Vaříme s Dracem Malfoyem

Tohle je spíš taková kratší povídka. Má necelé tři strany. Vlastně jsem jí ani nevymyslela pořádný název, proto ji dávám sem. Jak to vypadá, když Draco ignoruje Harryho narážky na jejich společné výročí? Jak to vypadá, když Draco chce překvapit Harryho a snaží se mu něco..upéct? 🙂 Pokus o humor.

Omezení: pro všechny
Žánr: slash, komedie
Pár: H/D

Černovlasý mladík seděl na křesle, drže v ruce knihu a dělal, že je začten do něčeho zajímavého, přičemž nenápadně pokukoval po druhém mládenci nedaleko jeho, který neměl absolutně tušení, že je pozorován.

„Ehm, Draco?“ prolomil ticho Harry. Už to v sobě nedokázal dál dusit.
„Ano, Pottere?“
„Víš, že zítra to bude rok, co jsme spolu?“
„Vážně?“ blonďák se ani neobtěžoval zvednout oči od novin, do kterých se začetl a ignoruje Harryho snahu o konverzaci a o připomenutí jejich zítřejšího výročí.
„Máš pro mě něco, Draco?“
„Samozřejmě!“
„A co?“ zeptá se dychtivě Harry.
„Sebe. Cos čekal. Já na žádný růžový plyšáčky, srdíčka a přáníčka, naložený žáby v láku fakt nejsem, tak ode mě nic nečekej.“ Zazněl blonďák kousavě a při vyslovení toho „sprostého“ slova začínající ho na plyš… se málem udávil.
„Samozřejmě,“ zazněl zklamaně Harry, který tajně doufal, že jeho partner projeví trochu více citu. Za dobu, co spolu jsou, mu ještě nikdy neřekl, že ho má rád, nikdy nedal najevo, co pro něj znamená, ničím a nijak.

Nádherné. Můj sladký Harry, copak si myslíš, že vyzradím své tajemství?
Když si Draco všimne, že Harry mu už nevěnuje žádný z těch svých zvídavých pohledů a zklamaně opět sjede k vazbě knihy, škodolibě se usměje.

***

Bylo teprve sedm hodin ráno a Harryho vyrušily nějaké duté rány z kuchyně.
Snad z nějaké podivné předtuchy se otočil na místo na posteli vedle sebe a se zděšením zjistil, že jeho milovaný Draco není v posteli. On, který často spával až do oběda.
Vzedmula se v něm vlna strachu. Tohle je neobvyklé, Draco by nikdy dobrovolně takto brzy nevstal a neopustil pohodlí zahřátých peřin.
Nemá jeho odchod z lůžka co dočiněn s těmi ranami v kuchyni?
Vloupal se k nim nějaký zloděj?
Našli ho nějací pozůstalí smrtijedi a přišli si s ním srovnat účty? Proč by ale Harryho nechali klidně spát?
Slyšel Draco nějaké podezřelé zvuky? Viděl něco podezřelého? Jeho nepřítomnost vyvolávala plno podivuhodných otázek, na které raději snad ani nechtěl znát odpovědi.

Z kuchyně se ozvala další rána a následovalo ji naštvané zaklení a další dutá rána.
Harry potichounku vstal a spoře oděn bezmyšlenkovitě automaticky popadl z nočního stolku svou hůlku a potichu se připlížil ke dveřím kuchyně.

To, co následovně spatřil, mu málem vyrazilo dech.

Kuchyň zářila bílou přikrývkou v podobě polohrubé mouky. Po zemi se válelo nádobí a na stole několik rozevřených knih-kuchařek. U plotny stál mladík s čepicí na hlavě, ovázaný zástěrou kolem pasu a na rukách mu ze strany na stranu klimbaly dvě obrovské plátěné ťapky, kterými se snažil uhasit zřejmě nějaký oheň, dle stoupajícího dýmu, který se postupně štiplavě vtíral do Harryho nosu.
Byl dojat. Přehlídl ten nepořádek a došla mu absurdita situace.
Draco vstal brzy ráno, aby Harryho překvapil něčím, co by pro něj vlastnoručně uvařil nebo upekl. Jeho Draco! Ten Draco, který za celou dobu nedal nic najevo, ten Draco, který strašně nerad brzy vstává, ten Draco, který Harrymu jasně dal najevo, že pro něj nehne ani prstem.

Chvíli si tento pohled vychutnával, ale nakonec usoudil, že bude nejvhodnější, když dá sovu přítomnost najevo.

„Ehm,“ odkašlal si pobaveně.

Plavovlasý mladík, který v zástěře vypadal spíše jako šílený vědec, sebou polekaně škubnul a z ruky mu vypadl hrnek, jehož obsah vypadal děsivě, a roztříštil se o zem. Dracovy vždy elegantní vlasy mu teď trčely z pod čepice do všech stran. Tváře měl umazané od másla a mouky a ve tváři naprosto odhodlaný výraz.

„Vařila myšička kašičku?“ neodpustil si kousavý dotaz Harry a přibližoval se přitom blíž ke svému partnerovi.

„Proč ještě nespíš!“

„Víš, Draco. Ještě si nezkusil umlátit kapra heverem z Mazdy, to by mě možná pak zbudilo ještě dřív,“ opáčil Harry s podtónem ironie. „Pokoušíš se zbořit náš dům? Měl si říct hned, že se ti tady nelíbí,“ dobíral si ho a vesele se přitom usmíval. Dracovi to však zřejmě nepřišlo tak veselé jako jemu.

„No fajn,“ sundal si z dlaní plátěné rukavice a mrsknul s nimi na zem. „Já tady vůbec nemusím být!“ sundal si kuchařskou čepici a jal se sundávat i zástěru. „Když pan milostivý Potter nedokáže ani ocenit snahu a nedochází mu, že Draco Malfoy není domácí skřítek a jednoduše v životě nestál ani u plotny!“

„Ale no tak, Draco,já to tak nemyslel. Oceňuji tvou snahu. Vlastně je to poprvé, co pro mě něco děláš, jsem unešen. A ještě víc budu unešen, až tohle všechno budeš uklízet a já se přitom na tebe budu dívat…“

„Tak dost, Pottere, tohle nebudu poslouchat!“ bývalý Zmijozelák si rozvázal uzel na zástěře a bojoval s poslední překážkou v podobě mašle za krkem.

Harry rychle a obratně k němu přiskočí a nakloní se nad ucho blonďáka. „Nech si ji, jsi v ní sexy a když se na tebe dívám, jsem celý rozpálený!“

„To bude tím, že stojíš u trouby, troubo!“

Harry ihned laškovně zareaguje. „My tomu teď tak říkáme?“ olízne si rty a zatváří se lišácky, načež zajede prstem do nějaké neblaze vyhlížející tuhé hmoty v misce na stole a následovně si jej strčí do pusy. Přemůže nutkání obrátit obsah zpátky a zatváří se nanejvýš spokojeně a několikrát zamlaská, chtě se Dracovi zpět vlichotit do přízně.

„To měl být smetanový krém s palačinkami a jahodami. Chtěl jsem ho nějak vylepšit,“ pohlédl významně na Harryho, který do misky odvážně zabořil další ze svých prstů, „tak jsem našel něco, co překrásně vonělo, jakmile jsem to tam však dal, zjistil jsem, že je to hnojivo na kytky…“ zdvihl pobaveně obočí. „Dobrou chuť.“ Víc už však nestihl, protože Harry zeleně vyhlížející Potter se právě rozhodl podniknout exkurzi do porcelánových komnat.

Když už Draco zůstal v kuchyni sám, čertovsky se zašklebil. „Příště si pamatuj, Pottere, že Malfoyovi se nesmíš nikdy posmívat…,“ otočí se zpět k plotně a ze stolku si podá knihu, „takže jak to bylo… přidej jedno nebo dvě vejce, hrnek oleje…“