U domu pana Forestera

Tak.. teď vám tu vložím něco, co nepochází z mé dílničky, ale převelice se mi to líbilo a musela jsem si to tu dát, samozřejmě se svolením spoluautorky tohoto dílka :))) Měla bych předem upozornit, že by to zřejmě neměl číst nikdo, kdo nedovršil patnácti let :)))

Něco k úvodu, aneb co mi k tomu Lebel napsala:
Tato básnička vznikla ve čtvrťáku na střední cca měsíc a půl před maturou (podotýkám, že se jedná o církevní školu – Střední sociální škola sv. Zdislavy), při poslechu v hodině čestiny. Poslouchali jsme povídky Šimka a Grossmanna, Járu Cimrmana, Osvobozené divadlo a povídku Umřel nám pan Forester od Jindřišky Smetanové (odtud je i postava pana Kamínka). Původně mi Rose napsala vzkaz a já jí na to odpověděla v rýmu. Tak to šlo pořád dokola, až jsme cíleně začaly sestavovat básničku. Na Rose mělo velký vliv jméno autorky – Smetanová. Co si pod tím asi představovala?
Ne, že bysme byly takhle zkažené vždycky. Nás zkazily asi před 4 měsíci stránky Hříchy Severuse Snapea (předevšín slash). Ne, že bysme si chtěly stěžovat, spíš naopak. (Teda zkazily – ve vkusu trochu jo, ale jinak sme obě pořád hetero.)
Co je psané kurzívou je od Rose, ten nepatrný zbytek je ode mě. Podotýkám, že Rose píše mnohem lépe než já.

°°°
U domu pana Forestera
(by Lebel a Rose)
Pan Kamínek uviděl na nebi lebku.
A co z toho měl? No, příšernou depku!
Sraz smrtijedů u Foresterova domu.
Rozbil bych hubu, ale nevím komu
Náhle pan Kamínek uviděl zelené světlo
a tělem se mu rozlilo vzrušující teplo.
Teplo se jeho tělem rozlilo,¨
když Snapea v tmavém plášti spatřilo.
Pan Kamínek celý stál
a málem se udělal.
Jeden pohled do černých očí
a panu Kamínkovi se hlava točí.
Hlava točí, srdce svírá
a v žížalce, tam to cuká.
To už chlap tak občas mívá,
že mu špička málem puká.
A panu Kamínkovi sjela dolů ruka.
Měl to rád s mladšíma klukama.
Severus ho ze hřbitova odvedl,
očarovat mysl, to on dovedl.
Pan Kamínek se třásl, to nic není.
Jen se mu hrozně chtělo do sklepení.
(poznámka Lebel – míní se tím, že se chtěl vyspat se Severusem v jeho sklepení)
Do sklepení, do postele, to je hlavní přec.
Nikdy neměl v ruce úžasnější věc.
Doufám pane Snape, že to pro Vás nebude jen sex.
To bych vážně nerad. Bože, je (jste) tak sladký, jak americký keks.
Snape ho k sobě lehce přitáhnul
a své úžasné vybavení na něj vytáhnul.
Pan Kamínek ho potom ochutnal,
velmi si tu chvíli vychutnal.
Já lízat bych ho mohl snad celé hodiny,
myslím však ale, že nejsem jediný.
Snape jen tiše zasténal
a rychle panu Kamínkovi ústa zaléval.
Bylo to tak báječné, když o ochutnal,
vtom však Snape mu ústa (jazyk) na špičku dal.
Pan Kamínek dosedl na lože
a začal vzdychat: „ÁCH, MŮJ BOŽE!!!“
Něco tak krásného zažít po tak dlouhé době.
Ách pane Snape, chtěl bych Vás mít teď v sobě!
Dobře, udělám Vám to to tedy úžasně,
ale já nědělám věci předčasně.
Potom Snape ze země vstal
a malou lahvičku z vitrýnky vzal.
Pane Kamínku, teď věci úžasné Vám ukážu,
však nejdřív Vás trochu namažu.
Jeho štíhlé prsty do Kamínka zajely
a panu Kamínkovi se mžitky před očima rozjely.
Snape svoje tempo trochu doladil
a pana Kamínka na břiše pohladil.
Potom začal pilně pracovat
a pana Kamínka se snažil zpracovat.
Tím ovšem svou oběť dorazil,
zvláště pak, když „nádobíčkem“ přirazil.
Pan Kamínek to rychle pochopil
a Snapeovu ruku silně pokropil.
Pak se oba svalili vedle sebe
a z okna viděli jen kousek nebe.
A to je konec téhle básně,
já omlouvám se, píšu prostě strašně.

34 komentáře “U domu pana Forestera

Napsat komentář: Lebel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..