Ale to je jedno.
Vzhled vypadá nejlépe v mozille a opeře. V internetu exploreru to nebere obrázky png, takže transparentní pozadí odkazů v horní liště se ukazuje bílé, což mě dost štve. IE je prostě šmejd a já jsem věděla, proč ho odepsat 😀 Taky nejen proto. Dělá si furt ze mě prdel… a vysmívá se mi. Ale na mě si nepřijde, já ho začnu hezky a rychle(i když škaredě a pomalu by to šlo taky) ignorovat.
Ale kvůli tomu nepíšu…
Zase hodím do placu nějakou anketu…
V poslední zvířecí anketě jsem se dozvěděla plno zajímavých věcí. Třeba to, že někdo má doma vyloženě farmy :D, někdo zvířátka, která jim velmi závidím a někdo pro změnu exotickou zvěřinu. Děkuji vám za vaše reakce.
Mně ve čtvrtek zemřelo morče. Mám na zvířátka strašný pech. V posledním roce mi zemřeli dva osmáci, bejbátko králíka a morčí puberťák. Měla jsem ho od podzimu, takže se toho moc chudák nedožil. Asi jsem prokletá. Ale jde to co tři měsíce. Loni v březnu, když jsem přišla z práce domů, jsem našla osmačku tuhou jak veku. Byla zima a já jsem měla po noční, půda byla zledovatělá, ale stejně jsem ji šla pohřbít na zahradu a div u toho nepohřbila sama sebe.
V červnu jsem přišla o miminko králíka, kterého jsem si donesla ze zverimexu. Sic u mě vydržela jen čtyři dny a zřejmě zemřela na nějakou nemoc, strašně mě to vzalo. No a pak, o dva měsíce později, mi zemřel osmák, můj milovaný ochočený Idefix. Měl už několik let, ale oproti tomu, kolik se dožívají, to bylo strašně málo. Moje králice Bunny ho asi musela nějak zašlápnout nebo na něj skočit, protože umíral dva dny, hodně ho to muselo bolet, krvácel z tlamičky, ale já nejsem dost odvážná na to, abych zvířátku ulevila tím, že bych ho zabila, aby se netrápilo. Tak jsem trápila jeho i sebe a nechala ho zemřít přirozeně.
A tento týden mi umřelo morče Jack. Taky se mu něco stalo, protože se nemohl hnout. Mám dva králíky, se kterými byl v teráriu, asi ho museli zalehnout, protože to vypadalo, jako by měl něco s páteří. Chudáček. No, už si nebudu žádnou takovou malou havěť pořizovat, moje divoké králice by ho zase udusaly.
Mám fakt pech a hrozně mě to mrzí. Jsem strašný milovník zvířat a pořád bych je dlachnila a mojala, snesla jim modré z nebe, ale nějak nemám to štěstí. Musím zaklepat na dřevo(hlava je nejblíže), aby se nestalo nic mým králíkům, k těm mám už vyloženě závislý vztah.
Tak máme na zahradě pod zemí už pěknou zoo. Náš hafina, který zemřel před třemi a půl lety, tam má hodně kamarádů. Taky tam máme jeho bývalou nejlepší kamarádku, tetinu psici.
Hele, já pořád chodím na hřbitovy, přitom jeden mám doma… že já pitomec se vždycky táhnu takovou štreku :DDD
No, trochu morbidní téma, já vím, ale nějak jsem se chtěla vykecat.
Navíc mám dost starosti a v poslední době jdu jen od depky k depce. Chocholoušek by měl radost :), další materiál ke zpracování 🙂
Měsíc březen. Červen ne, protože je to poslední měsíc školy, všechno se strašně žene, poslední měsíc před (divadelními) prázdninami, chytám amok, jak všechno stihnu, zvládnu … Květen jsem vlastně asi měla dát spíš, bo frčí Janáčkův máj, ale je příliš blízko červnu. Duben nějak zdařile ignoruju, takže prostě asi březen.
A propó jsi mi připomněla, že bych mohla jít pustit na procházku po bytě ty svoje holky. Jde na ně jaro, zapomínají, že jsou obě holčičky a že ať se budou snažit sebevíc, potomka prostě nezplodí (a to ani v případě, že se jedna z nich pokusí ojet mi psa jako včera, ŽE, NANYNKO
)
To je jak ty moje… Ale jim je jedno, jestli je jaro, léto, zima nebo podzim
U nás má věta: "Jak ti dupou králíci," vážně opodstatnění.
Počkej, ony ty Tvoje se k sobě taky tak mají? To je dobře, já furt kontroluju, jestli těm mým náhodou přes noc nevyrostlo něco, co by nemělo …
Květen… Sice je v něm zápočťák, ale na druhou stranu je Animefest…:o) A krom toho počasí bývá nádherné, svitičko sluní, kousy mouchají… A abych se na tu zelenou všude okolo připravila, tak jsem si dnesk objednala piercing se silikonovým ježkem fosforově zelené barvy…=D Už aby tady ten květen byl, v tomto počasí se mi psa úděsně nechce venčit…
Já jsem vždycky měla smůlu na rybičky a ptáky (andulky, vy zvrhlice). Rybičky páchal sebevraždu skokem z akvárka a andulky a anduláci prostě jen tak chcípali…
Já mám nejraději asi Duben. Je to zkrátka aprílový měsíc a já mám ráda, když je něco zmatené a bláznivé.. :))
Dobrá, možná je to i tím, že v něm mám narozeniny.
Jinak u nás je zvěře taky požehnaně. Sestra chtěla být jako menší veterinářkou, a tak jsme měli doma už všemožnou havěť (od pakobylek, až po laboratorní myši). Teď se naše menší zoo zúžila na jednoho hada Žofku (užovka červená), suchozemskou želvu Terezku, psa Zoppiho a občas rodina započítává i mě. :))) Donedávna jsme měli taky králíka, ale sestra odjela do Ameriky a králík putoval na rok na hlídání do Ostravy k tetě, protože po něm setřenka nesmírně toužila.
Já jsem májová…mám ráda květen. Červen nemám ráda už proto, že v něm mám narozeniny(no mám to nějak naopak, co?), ale mě už nebaví každý rok sledovat, jak ta léta přibývají, začínám být na své narozeniny být alergická :), navíc začínají příliš velká horka. Březen je zase ještě moc chladný a v dubnu jsou moje nenáviděné velikonoce, při kterých trpím jako pes. Takže květen vede. Je to fajn měsíc.
Hada ti závidím, toho bych chtěla 🙂
Heat ne, dělají to skoro všichni králíci. Když jsem měla na hlídání strejdovu samičku, taky furt po Bunny lezla a nedala jí pokoj.
Někde jsem tady psala, že jsou věčně v sobě, na sobě, vedle sebe, pod sebou, nad sebou… a tak dále 🙂
Já červen. Zbožňuju slunce a teplo. A narozeniny mi zatím nevadí
). No, o těch zvířátkách jsi mi taky něco pripomněla… Když jsem žila u matky, měly jsme v průměru pořád deset ptáků na balkóně (já vím, co tě napadlo, myslím ale zvířata:)) ), jenže když nad tím tak přemýšlím, tak dalšího roku se vždycky dožil jen Bobík (Bobíci byli dohromady jen tři-v celé mé éře, kdy jsem s ní bydlela), takže každý rok matka sháněla nové ptáky (
jaj) a já ty, co nepřežili, chodila pohřbít naproti baráku a když to tak počítám..každý rok… Má matka je masový vrah…!
Blanch, tak to jsem si oddechla. Dělají v noci příííšerný bordel. Nejsem na to zvyklá, on Bobišek neskákal nikdy na nikoho a na nic a to byl sameček … ty dvě "malé" pijavice (jedna má kilo, druhá dvě a půl) jsou o něčem úplně jiném. Když to seřvu, začne to vztekle prskat, když to vezmu přes zadek novinami nebo lopatkou, zuřivě to dupe, když tomu stříknu rozprašovačem vodu do ksichtu, ani to s tím nehne, když to vezmu na ruce k rozhovoru face to face, kouká to na mě jak na vraha s všeříkajícím pohledem "Víš, co mi můžeš … "
Kaien, kurňa, to víš, že mě napadlo to, co tebe :))
Takže má u baráku masovou hrobku
Heat, ty moje taky. Ale už se naučily, že když je tma, má být klid. Ale přes den si to vynahrazují.
No jo, králíci nemají rádi, když se na ně zvyšuje hlas :), bojí se, tak prskají a často i drápou nožkama. Já na holky nekřičím, spíš je vždycky, když zlobí, vezmu do náruče a ony se uklidní. Protože je začnu škrábat a hladit a ony svůj zájem přesunou jinam.
Když dělají bordel, mají se brát na miminko, zezačátku to nemají rádi, ale pak si začnou zvykat a v té poloze se uklidní 🙂
:))) Máš pěkně tvrdohlavé holky :)) Ta moje starší je taky víc vznětlivá, ale panička ví, co na ni platí. Taky ji uplatím vždycky kousíčkem čokolády, to je hned hodná jako mílius 🙂
Tak Eliška mi nedovolí VŮBEC vzít si ji na ruce, je schopna vydržet to nutné zlo jen po nezbytně dlouhou dobu (tak plus mínus deset sekund), pak začne neskutečně hryzat, Andulka i déle. Ale na miminko ne-e, už teď má hrůzu z toho, že ji beru levou rukou pod zadek, pravou pod přední packy a držím si ji v úrovni očí, pohled masového vraha, fakt (to odkoukala ode mě). Taky chvilku vydrží na klíně, když si ji posadím, opřu o skrčené nohy a povídám si s ní … hlavně, že mi obě naprosto bez skurpulí kradou jídlo od úst (doslova)
:)), jo v tom jsou mrchy všichni 🙂
No na králíky se má hodně mluvit, aby si zvykli na páníčka, na jeho hlas a přisoudili k němu klid. Já na ně mluvím furt :), vypadám u toho jako cvok 🙂
Když ji vezmeš na miminko a pevně držíš, je příliš omámena, než aby hryzala a prala se, v takové pozici to taky jde těžko…
Nesouhlasím. Nanynka snad, u Eliny to nepřichází v úvahu. A to na ně mluvím od božího rána FURT! Když Elu vezmu jako miminko a pevně držím, točí hlavičkou a hryze mě do prstů
)) V kleci se nechá v pohodě hladit i muchlovat, to bez problémů, ale jinak je nemazlící … když chce sama, přihopsá, skočí mi do klína, olíže koleno a zase odhopsá, ale jenom, když chce ona, já nesmím …
Naproti tomu Nanynka mi nedávno skočila do klína a já byla tak ráda, že je u mě, že jsem ji nechala okusovat a ožužlávat mi lem pyžama u krku i žvýkat mi konečky vlasů. Ale jak se naráz otočila, začala do mě předníma nožkama hrabat, dupla na mě a nakonec mě hryzla do bradavky, tak jsem fakt myslela, že ji prohodím oknem …
Kde je ten Srstka s Kubišovou? :)))
Teda, nevím co vidíš na těch pavoučích potvorách, ale jinak je mně tvých mazlíčků líto, ale s tím tvým povídáním o hřbitově jsi mě dostala. Nemyslím tady na blogu.
Jsem zvědav, jak si vyložíš slovo nemyslím.
Jendo: Vím, jak to myslíš, tím, co jsem ti říkala v čajce :)), chceš se příště přidat?
Tak já osobně mám ráda květen. A proč? Protože všechno kolem mě nádherně kvete a voní, všude samé barvy (aspoň teda v mém okolí:P a dobrá nálada se mě drží na každém kroku. Navíc jsem letní člověk, takže jarní počasí v květnu je už pro mě příjemně teplé
PS:s těmi zvářátky je mi to líto, také jsem přišla o svého nejlepšího přítele(jezevčíka)
Březen – moje narozky a naprosto úžasné kontrasty – končí zima a začíná jaro a to všechno najednou…