Letos toho je najednou tolik, že jsem úplně zapomněla bložínkovi popřát k narozeninám.
Letos již devátým, které oslavil 5.8. Ještě rok a budeme mít hezké kulatiny :). Ten čas opravdu hrozně rychle letí. Pamatuju si to jako včera, kdy jsem si založila tento blog, kdy tady byl počet lidí, který bych spočítala na jedné ruce. Mrzí mě, že ze svých začátků nemám zachované žádné screeny, jak jsem se pokoušela to tady neumně zvelebit. Vypadalo to spíš komicky.
Kam se člověk téměř za těch deset let s blogem posune…
***
Vrátila jsem se znovu ke psaní a řeknu vám, vrátit se k povídce, u které jste pozapomínali, co jste do ní už vložili a co ne a která má 64. Kapitol, to je peklo: D. Vím, co v ní má být, mám to pořád všechno v hlavě, stejně tak k ní mám asi tři linie osnov a dialogů a co je potřeba zmínit. Přesto nevím, co z těch osnov jsem tam už dala, a co ne, u něčeho to mám poznačené, u něčeho nikoliv.
A nejenže po těch letech se mi změnilo vnímání psaného textu a mám tendence psát úplně jiným stylem a musím se kontrolovat, aby text vypadal alespoň trochu jednotně a ne jako kdyby ho psalo víc lidí nebo nějaký schizofrenik (čemuž asi stejně nezabráním úplně), ale ačkoliv už mi zbývá jen zhruba tak čtyři pět dílů, musím si po sobě zpětně pročítat vždycky tak půlku kapitol, hledat poslední rozhovory mezi postavami, o kterých se chci zmínit, zejména jejich obsah, a to všechno hrozně to psaní zdržuje. Kolikrát se přistihnu, že trávím tři hodiny pročítáním kapitol, a když jsem hotová, ztratím veškerou chuť psát. A já se do toho nechci nutit. Chci, aby to předně bavilo mě, kvůli tomu jsem začala kdysi psát a kvůli tomu píšu.
Ať si zlé jazyky říkají, co chtějí o Blanch, která údajně píše jen pro své fanoušky, a proto to má mizernou kvalitu, nikdy tomu tak nebylo. Holt jsem mizerný pisálek od přírody: P.
A nejenže po těch letech se mi změnilo vnímání psaného textu a mám tendence psát úplně jiným stylem a musím se kontrolovat, aby text vypadal alespoň trochu jednotně a ne jako kdyby ho psalo víc lidí nebo nějaký schizofrenik (čemuž asi stejně nezabráním úplně), ale ačkoliv už mi zbývá jen zhruba tak čtyři pět dílů, musím si po sobě zpětně pročítat vždycky tak půlku kapitol, hledat poslední rozhovory mezi postavami, o kterých se chci zmínit, zejména jejich obsah, a to všechno hrozně to psaní zdržuje. Kolikrát se přistihnu, že trávím tři hodiny pročítáním kapitol, a když jsem hotová, ztratím veškerou chuť psát. A já se do toho nechci nutit. Chci, aby to předně bavilo mě, kvůli tomu jsem začala kdysi psát a kvůli tomu píšu.
Ať si zlé jazyky říkají, co chtějí o Blanch, která údajně píše jen pro své fanoušky, a proto to má mizernou kvalitu, nikdy tomu tak nebylo. Holt jsem mizerný pisálek od přírody: P.
V počítači už se mi nějaký ten rok válí nová povídka, sice zatím jen dvě kapitoly, ale ačkoliv mám Pretty woman ráda, je to taková citová záležitost, tak se moc těším, až se vrhnu na tu další, kde budu psát konečně tak, abych se nemusela kontrolovat. Jako obvykle Drarryovka, co mě u jiného očekávat, že ano. Trochu se formou bude nejspíš podobat Acta est fabula.
***
Stěhování do Brna se pomalu blíží. A byt zatím pořád žádný. Což je vzhledem k tomu, že poslední víkend v srpnu se definitivně mám vystěhovat, docela nemilé. Ale v plánu jsou brzy nějaké prohlídky, tak snad to klapne.
Nechtěla bych zjistit, že vlastně nemám kde bydlet.
***
Nasrali mě v práci. Nikdo se neobtěžoval mi říct, že odešli dva kolegové a ze dne na den se dozvídám, že jsem tam na všechny směny zůstala sama. Skvělé, když jsou to dvanáctky. Což o to, práce to je pohodová, nicméně já mám ještě jedno zaměstnání a den má jen čtyřiadvacet hodin a spánek jsem si poměrně oblíbila. Je totiž takový, no, však víte… potřebný.
Do toho ještě mám nějaké grafické zakázky, které totálně nestíhám.
Šéf teda bude shánět asi nějaké brigádníky do konce léta, ale chvilku to potrvá. Jsem nadšená. Budu to muset nějak zařídit. Buďto se rozkrájím, rozmnožím v Petriho miskách, nebo si pořídím obraceč času. Ten by se šikl.
Jsem pro, aby se zkrátila pracovní doba, prodloužil den a pochopitelně se navýšila mzda!
Jsem pro, aby se zkrátila pracovní doba, prodloužil den a pochopitelně se navýšila mzda!
Ale co si stěžuji, že ano. Jakmile se přestěhuju do Brna, začne hledání práce nanovo a zase budu ve stresu z jiných existenčních důvodů.
Člověk není nikdy s ničím spokojen, jsme to ale nestálá stvoření :).
Haha, souhlasím s tím připomínáním si povídky!
Jednou jsem měla dvousetstránkovou novelu – a když jsem ji na pár týdnů nechala být, musela jsem pak přečíst všech dvěstě stránek – abych neopakovala slova moc, věty, abych si vše připomněla. 
Bylo to jako číst knihu, trvalo mi to asi tři, čtyři hodiny. 
Ale bylo to super, cítila jsem se super, že jsem něco takového napsala! 
Čumím. 
Jinak přeju tvému blogu další roky skvělého provozu. Mrkla jsem na tvůj TOP list. 700 000 lidí, to je sen!!!
Já mám blog teprve třetím rokem a návštěvnost přes 50 000, tvá návštěvnost je závratná.
[1]: Závratná už moc není, to je starý top list, co jsem jen obnovila z webu. Tuhle návštěvnost jsem měla před zhruba třemi čtyřmi lety na webovkách, zhruba během dvou tří let no. Teď už není návštěvnost téměř žádná
Na čas jsem se odmlčela, tak to se mnou všichni vzdali :).
Blog samotný má za cca sedm let, co jsem použila Blueboard počítadlo, návštěvnost: 356164. Viz to zelené číslo pod boxy. V době, kdy nebyly téměř žádné blogy na tomto systému, bylo snazší se prosadit, teď už je to těžké :). I padesát je v dnešní době moc hezké číslo.
O té povídce mi povídej. Já jen, jak to po sobě čtu, vzhledem k tomu, že tu povídku píšu od roku 2006
, tak se tam trochu mění vyjadřovací styl, už tak to vypadá dost schizofrenně. Já mám nějakých 390 A4 stránek, pročítat se tím a hledat konkrétní scény je fakt síla.
Zmínka v článku o starých designech mi připomněla že,když jsem blog navštívila poprvé,byl černý s nějakým ohněm v pozadí, červeným písmem a s pavouky s lebkami. Zato si nepamatuji skoro žádné příběhy a to jsem přečetla většinu.
No nic, pěkné narozeniny přeji
[3]:
Jo, ten si kupodivu docela pamatuju, to ani nebyl design, spíš naházené textury a fotky do boxů :), ale kupodivu je v galerii na blogu nemám, někam zmizely :))
Díky.
[4]: Alespoň vidíš, jak velký posun jsi od té doby ve webové grafice udělala. Mně jako amatérovi dodnes připadá i ten pavoukový design dobře udělaný.
Není zač
[5]: Tak pochopitelně, za deset let je to dost velký posun, kdyby ne, bylo by to smutné, i vzhledem k tomu, že dělám zakázky už pracovně 🙂