Sbohem navždy, má Mary Sue!

Tak lidi, tady máte takovou oddechovku pro zasmání, snad vás tím trošku potěším, jako když jsem to psala, docela jsem se nad tím pobavila. Plno lidí píše parodie na toto téma, tak jsem to taky chtěla zkusit.
Pro ty, kteří dodnes neví, co je to Mary Sue… Vlastně mary sue… Už je z toho pojem, tak tohle je typická ukázka, jsou v ní všechny základní znaky.
Kategorie: bad fiction/parodie
Hezky se bavte…

Doufám, že se z toho pan Nezval neobrací v hrobě <3


Mary je první a poslední můj hřích,
nepoznat Mary, nemiloval bych.
Mary je motýl. Mary je včela.
Mary je růže, hozená do kostela.
Mary je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Mary je rozum, který mi uletěl!

 

Za devatero horami, devatero řekami, za šesti sty elektrickými sloupy, tisíci kontejnery s odpadky, desetitisíci hypermarkety a milióny kartony od piva, žila byla jedna přenádherná bytost, nad jejíž krásou bledli i řečtí bohové.
„Mary Sue,“ dodala nesměle s hláskem zvonivým a lehkým, až to šálilo smysly a podávala svou přeněžnou ručku dalšímu ze svých ctitelů.
„Severus poblázněný Snape,“ vykoktal se omámený student, který z Mary nemohl spustit oči. „Ty jsi…“
„Co, víla?“ zachichotala se a zablýskala a v úsměvu se jí perlily běloskvoucí zuby, které si pro efekt každý den leštila speciální leštěnkou na kouzelnická košťata, a pak pro jistotu raději i Savem, protože Aquafresh s bělícími účinky balamutil klamavou reklamou a Mary přece nebyla hloupá.
„Ano, jsem. Maminka byla víla a po otci jsem elfka, babička byla prastará vědma, dědeček zase přímý dědic Roweny z Havraspáru a druhá babička prapravnučkou Helgy z Mrzimoru. Jedna z mých sestřenic byla potomek bohyně lásky, Afrodité.“
„Panejo, to toho asi dost umíš, viď?“
„Samozřejmě, mám také dvě neobvyklé schopnosti. Jednu jsem zdědila po linii havraspárské, jednu po linii mrzimorské. Jako víla umím tolik věcí, o kterých se obyčejným kouzelníkům může jen zdát a jako elfka znám starověký jazyk, runy, pradávná a zapomenutá kouzla.

Samozřejmě umím taky kouzlit bez hůlky. Mezi mé nově nabyté dovednosti patří i čtení myšlenek a Nitrozpyt. Jako vědma jsem nedosažitelná.“
Severus Snape stál strnule před tou úžasnou dívkou, ještě nikdy neviděl nic tak krásného, jako byly její hluboké blankytně modré oči, v nichž se utápěl až lapal po dechu. A dívaly se na něj s takovou srdečností a něhou. Nikdy neviděl tolik krásy a inteligence pohromadě. Na světě neexistovala bytost, která by jí byla rovna.
„Mary, chtěl jsem se na něco zeptat…“
„Ano, Severusi?“
„Nechtěla bys semnou chodit?“ z levého koutku úst mu tekla obrovská slina a nohy se mu třásly vzrušením.
„Samozřejmě, mám vůči tobě nějaký ochranitelský syndrom, Severusi. Hned si mi padl do oka, jsi takový bezbranný.“
„Miluji tě, Mary, teď už to vím!“
„Severusi!“
„Ano?“
„Vidím ti do hlavy, viď, že není pravda, že si spolčený s Voldemortem? Že jsi ještě nepřešel na jeho stranu? Pokud ano, naše láska nebude trvat věčně, zapomněla jsem ti říct, že jsem předurčena k tomu, abych porazila Voldemorta a pokud se tak nestane, dalším mým nástupcem bude jeden obyčejný chlapec s jizvou ve tvaru znaku vysokého napětí. Na rozdíl ode mě bude mít velice nízkou inteligenci, nebude vládnout žádnými mocnými silami a dokonce nebude mít ani rodiče. Viděla jsem to včera ve své věštecké kouli,“ posmutněla. „Ach Severusi, pokud se přidáš na stranu zla, ztratím tě, budu muset porazit tvého pána a tebe pošlou do Azkabanu a já jsem moc krásná na to, abych chodila na tak hrozivá místa!“
„Mary, udělal bych pro tebe to poslední na světě, ale už je pozdě, přijal jsem znamení zla!“
Mary si všimla, že Severus má na krajíčku. Oči se mu leskly a rty měl zkřivené. Věděla, jak se cítil. Mezi její schopnosti také patřila empatie a doslova z něj vycítila, jak mu tělem proudí nesmírná touha být s ní, posedlá láska, neskomírající sounáležitost. Na druhou stranu cítila obrovský strach, strach z lorda Voldemorta.
„Nedám tě Voldemortovi! Ochráním tě!“
Severus při vyslovení toho jména nadskočil. „Neříkej to jméno!“
„Měli bychom věci nazývat pravými jmény, nebojím se ho! A tebe osvobodím…“
Severus se na ni mile usmál, taková síla, taková oddanost, teď už věděl, že se vše vyřeší, ulevilo se mu. Vědomí, že má po boku tak mocnou bytost v něm probouzelo špetku naděje.

 

***

 

„Nééééé,“ lamentoval zlomeně černovlasý chlapec, kvůli kterému už jeho milovaná nebyla mezi živými. Nad hrobem Mary Sue stála snad armáda bytostí. Kouzelníci, víly, elfové, trpaslíci, dokonce i kentauři, kteří Mary v lese postavili mohylu. Tisíce jejích ctitelů, přátel, obdivovatelů se s ní přišly v tento významný den rozloučit. Dokonce i její dvacet let mrtvá matka (která zemřela před jejím narozením, Mary byla totiž zrozena z hvězdného prachu rozpadající se komety), která kvůli této jedinečné chvíli znovu vstala z hrobu.
Každá mladá žena chtěla být jako Mary! Silná, krásná, jedinečná a dobrosrdečná!
Poslední bitva s lordem Voldemortem skončila pro stranu dobra velice špatně. Mary Sue cítila, že je Severus v nebezpečí a tak jako jediná osoba na celém světě, která tohle dokázala, se přemístila přímo z Bradavic na bitevní pole, kde lord Voldemort trestal její lásku. Udělala svou osudovou chybu, přestože nikdy nechybovala, byl to jediný moment překvapení. Byla to past. Lord Voldemort Mary už dlouho chtěl získat pro sebe, ale jelikož odmítala stát se jeho družkou a nejvěrnější, rozhodl se, že se pomstí a vyláká ji k sobě, aby ji mohl zabít.

Jakmile se Mary přemístila, jeden z jeho smrtijedů ji spoutal a lord Voldemort ji hned po vyznání svých dlouhodobých nehynoucích hlubokých citů proti své vůli zabil. Musel, jinak by zabila ona jeho. Co na tom, že měl tolik Viteálů, ona moc dobře věděla, kde jsou, jak je hledat, jak získat a jakým způsobem zničit. Byla prostě dokonalá a on to moc dobře věděl. Měla tolik moci, že se jí mohl sám sotva rovnat. I přes vlastní krvácející srdce věděl, že to musí udělat!

A tak skončil onen nešťastný den. Mary Sue se ve své dobrotě obětovala pro svou lásku a Severus Snape se rozhodl, že už nikdy nebude nikoho milovat. Na Mary Sue už nemohl nikdy zapomenout a místo v jeho srdci by sotva někdo jiný nahradil a tahle hluboká nekončící posmrtná láska byla slabost. Rozhodl se definitivně přidat na stranu Pána zla, dobro jeho milovanou Mary akorát jen zabilo! A jeho srdce umřelo s ní!!!

Za devatero horami, devatero řekami, za šesti sty elektrickými sloupy, tisíci kontejnery s odpadky, desetitisíci hypermarkety a milióny kartony od piva už nežila nebyla jedna přenádherná bytost, nad jejíž krásou bledli i řečtí bohové.

 

63 komentáře “Sbohem navždy, má Mary Sue!

Napsat komentář: Silwen Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..