Byla jednou jedna chaloupka, jmenovala se blog.cz a v ní zlá krutá čarodějnice jménem Standa…
To by stačilo: D
Jeníček s Mařenkou už stejně nejsou v Autorském klubu, tak na perníček nepůjdou… 🙂
Zrovna jsem dopsala email, ve kterém jsem se trochu víc rozepsala, než jsem chtěla, neboť jsem došla k mému „oblíbenému“ tématu – tolerance.
Možná(jak jasnozřivé) jste správně pochopili, že tento článek úzce souvisí s kauzou AK, která je neustále v kurzu a s názory lidí kolem. A vůbec k blogu celkově. Ke klubu, k Srdci, k funkcím, k vývoji blogu a zejména ke Standovi.
Mělo by to být tak, že by si měl člověk vážit toho, co má. Ale jak to v dnešním světě plné vymožeností bývá – to, co člověk má, bere jako samozřejmost. A to je na celé věci zřejmě nejhorší.
Jde o to, že mi v poslední době dost vadí, jak si každý na něco stěžuje. Jak nedokáže pochopit druhé, jak se o to ani nesnaží.
Nejjednodušší cesta je hodit na někoho vinu a vézt se s davem, který pokřikuje, že ten a ten dělá něco blbě. Že to a to mohlo být lepší.
A co vy? Uměli byste to udělat lépe?
Tak šup, velcí programátoři, naprogramujte lepší systém blogu a zprovozněte ho. A když myslím zprovoznit, tak se 100% úspěšností a tak, aby si jediný uživatel nepostěžoval. Aby nedemotivoval vaši mizernou práci, kterou jste totálně zmastili.
Řídili jste někdy společenství, které čítalo několik miliónů lidí? Věřím, že ne. Tak jak můžete vědět, že zrovna vy byste ho vedli lépe, než právě ten, který to dělá doposud? Takový post byste zastávat nechtěli, ale kritika, ta by vám šla. Co si zamést před vlastním prahem?
Umíte se vcítit do role člověka, který se snaží udělat pro vás první poslední, a vy mu házíte klacky pod nohy? Dokážete být v kůži někoho, komu denně nadávají za sebemenší chyby?
Vždyť chybovat je lidské. A odpouštět – to by mělo být blogařské…
Někdy se stydím za to, co všechno ze sebe lidi vypotí.
Nevděk, netolerance, předsudky, ukřivdění, to jsou věci, které mi v poslední době pijí strašně krev.
Nechci se nikoho zastávat, nechci na nikoho házet špínu, ale nezdá se vám taky, že v poslední době všude atmosféra zcela zbytečně houstne? A kvůli čemu? Protože někdo nepřekousne výši svého ega?
A my chudáčci, ano my, jsme byli nespravedlivě nařčeni, poznačeni křivdou… Ať si každý hodí kamenem.
Neukazujte na lidi, když sami nedokážete dělat to, co oni. Vžijte se do jejich role a popřemýšlejte prvně o tom, co řeknete, než to řeknete.
Jistě, určitě všichni chápete, kam tím mířím.
Nechci bránit našeho velkého Mojžíše z hory Sinaj, ale vážně mi začíná vadit – už z principu – jak se všichni do něj naváží.
Až spadne totiž na Zemi meteorit, který vyhladí severní polokouli, jistě to taky bude jeho vina. To se dřív před ním rozestoupí Rudé moře *ironík*.
A nejkouzelnější z lidských vlastností je ta, že když někoho nemáme rádi, hned ho musíme pomluvit *ironík*.
A jestli mě ještě někdo bude litovat, že mě vyhodili z AK, tak si najdu minimálně pět způsobů rychlé smrti, která ho nemine. Chodí mi litující emaily a komentáře a ty mě rozčilují snad ještě víc, než samotný fakt, že Ježíšek neexistuje!
Neptejte se mě pořád dokola na důvod. Byl pro to důvod, který respektuji a nehodlám kvůli tomu nikoho očerňovat a hlavně se kvůli tomu nebudu litovat. Nebyla bych objektivní. A navíc – není to nic, co bych nechápala a co bych netušila. A neporovnávejte se se mnou. To, že tam nejsem já, neznamená, že vy nemáte žádnou šanci. Netuším, proč mě pořád stavíte na ten pomyslný piedestal. Jsem blogař jako každý druhý.
Nejsem žádná chudinka a nepotřebuju chlácholit. Stejně tak nepotřebuji, aby mě někdo používal jako předmět argumentace.
Prosím vás, přestaňte už s tím, a pokud mohu poprosit ještě o jednu věc – neočerňujte u mě nikoho, stejně to neocením. A pamatujte si – nikdy není chyba jen na jedné straně.
Soudnost, ta lidem chybí.
Vím, že tohle jsou vlastně kecy o ničem, ale přišel mi další mail a já jsem se tak naštvala, že jsem to musela ventilovat.
Honto ni gome ne.
Cože? Jejda neexistuje?
…
Jinak můžu se zeptat na něco úplně mimo? Název té rubriky, ve které máš tenhle článek – Co je to dřista (pokud takhle vypadá jednotné číslo – nevím)
[1]: dřist – ostravsky 🙂
To samé co hemza :), pokud chceš jiná synonyma, tak: kecy=dřisty 🙂
[2]: Oh, díky ti
. Až budu v Ostravě, tak to bude první slovo, který řeknu 
[3]: Až budeš v Ostravě:)), tak hlavně musíš říct Ajje Pensivell a mně, že tam jsi :), abychom tě mohly řádně zahrnout svou zářivou přítomností.
Ale tuhle utopii si zatím necháme pro sebe 🙂
Nevím, jak mám říct, co chci. Když jsem začala blogovat a následně se dostala do Ak bylo už to pro mě doslova sedmé nebe. A v tom nebi několik blogerů, kterým se nemůžu rovnat a byli pro mě vždycky ta elita. Ak ne, ale pár blogerů z něj a jeden mimo. Ty jsi jeden z nich. Když tě Standa vyhodil, jen jsem zírala. Pak jsem si řekla, že když vzal zpět mě, bylo by naprosto nesmyslné nemít tam tebe. Tenhle článek mi připadá… Jako kdyby šel hlavně ze vzteku a ono se není čemu divit. (Tak si říkám, že jen kvůli tomu, abysme si mohli dělat srandu ze Standy a dalších blogových individuí – i když to není moc trefné přirovnání – a tak ventilovali ten vztek, který dokáže s nervy pořádně zacloumat
) Popravdě asi bych zrovna dneska nekomentovala tenhle článek, kdyby nebyl ve výpisu článků Ak. Jako jediná příhodné věty z celého mého nesmyslného komentáře mi příjdou ty, které teď napíšu – Pokud to, že tvůj článek je na výpisce, znamená, že jsi zpět v Ak, pak jsem moc ráda. Teď ještě aby se tam vrátily dva nebo tři blogeři a já přestanu mít chuť prásknout dveřma, zamávat blogu šátečkem a přejít na Tumblr.
[4]:Jistě. Hned po tom, co řeknu slovo dřisty, bude následovat věta: Tož, děcka, nevíte, kde se nachÁzí Blanch a Ajja
… Pokud se někdy na ten opačnej konec republIky dostanu, tak si vás nenechám ujít 
[5]: eh, no, upřímně – prohodila jsem pár slov se Standou, protože mě pouze zajímalo vysvětlení, nic víc, ale tohle v plánu rozhodně nebylo, hrozně mě tím překvapil, protože poté, jak mi to vysvětlil, bych se sama do AK už na jeho místě nedala, protože to, co psal, byla pravda. Tímto mu samozřejmě děkuji a jdu se schovat někam do rohu, protože si teď připadám trapně
Ale myslím si, že jsem si to ani moc nezasloužila.
Ale má to výhodu – snad už mě nikdo nebude litovat, protože upřímně už mi to pilo krev.
Ale to stejně nemění nic na faktu, že mě štve, že prostě všichni hází veškerou vinu na něj, ať už jde o cokoliv, to prostě nepochopím no.
Neříkám, že naprosto souhlasím se vším, co říká a dělá, ale kdo jsem, abych ho soudila a nikdo si nedokáže představit, co to je – ukočírovat takovou sebranku.
A hlavně…je to jen internet – proboha.
[6]: To bys neměl
Ale pokud by ses dostal třeba do Prahy, tak můžeš taky 🙂
[7]: Upřímně, když jsme si s ním psali jako skupina (Klub snílků) taky jsem si říkala, že by na něj už měli přestat házet jen špínu, ale… Nakonec to zase zkazil. Připadá mi, že někdy věci prostě "nepromyslí do konce" Jako například to, že bude mít Ak pouze dvěstě členů. Bylo jasné, že je to sice hezké, ale nemožné. Někomu se to nebude líbit a vůči většině by to bylo samozřejmě nespravedlivé. Tedy by bylo… Ono bylo
Nicméně už o něm raději nic. Jen to víří vody. Snažím se neničit si tím nervy…
[8]: Když mě se prostě zdá, že ho všichni jenom kritizují, že ho nikdo neumí pochválit. Každý by si měl vyzkoušet jeho post…
Tohle není o AK přímo, to je prostě celkově vzato. To i když čteš komentáři na Srdci blogu, tak ty lidi tam taky umí být pěkně hnusní…
Jojo. Rejpla jsem si do Standy za chyby, který napravil. Kupodivu máme stejný názor na jedno tiskátko. On si asi trochu rejpnul i do mě (i když se to jaksi minulo účinkem
) a víc to neřeším. Někdy na něj místní osazenstvo háže neuvěřitelné věci. Určitě může i za můj zavirovaný počítač. A za zvýšený cholesterol… a za nedostatek mléka na můj vytoužený čokoládový puding… a teď ještě říkáš že neexistuje ježínek 
Standa ho unesl!
[10]: To se vysvětluje, to, že neexistuje, je vlastně Standova vina!
"Někdy se stydím za to, co všechno ze sebe lidi vypotí."
*Kýv, kýv*