Moje nejhezčí budoucí Vánoce

AUTOR: Lukáš H. (spolužák)

Jak si mám představit své nejhezčí budoucí Vánoce? Podle mě jsou všechny Vánoce krásné a ty zaručeně nejhezčí budou ty, které za chvíli přijdou, protože budou zrovna takové, jako ty minulé. Proto vám popíši Vánoce, tak jak u nás každý rok probíhají.

Na Vánoce se těším vždycky už od září. Toužebně očekávám, kdy už konečně napadne sníh, který je takovou malou předzvěstí Vánoc. Nedokáži si představit Vánoce někde v tropech, kde sníh znají jenom z pohlednic a televize. Vánoce bez sněhu nejsou pořádné Vánoce. Doufám, že letos pořádně nasněží.

Mí přátelé asi vědí, co mám na Vánocích nejraději. Mnozí lidé to nazývají nepěkným a hanlivým slovem „obžerství“. Já bych to spíš nazval „dostatkem pochutin“. Pokud se podíváte na fotografii naší rodiny, musí vám být na první pohled jasné, že v naší rodině nejsem jediný labužník. V naší rodině se například kupuje vánoční kolekce na stromeček několikrát, i přesto 24. prosince ráno věšíme na stromeček pouze baňky. Letos jsme koupili rovnou tři kolekce najednou a už je jedna v tahu.

Další takovou klasickou pochutinou Vánoc je bramborový salát. Zaručeně ten nejlepší bramborový salát na světě připravuje má babička. Po babiččině bramborovém salátu se může každý utlouct a tak se má babička dostala už tak daleko, že jej připravuje ve vaně.

Takovou hlavní ingrediencí vánočního menu je samozřejmě cukroví. My si cukroví pochopitelně objednáváme, protože abychom upekli taková kvanta cukroví, to bychom museli začít už v lednu. U nás doma připravujeme pouze rumové kuličky, což je nejoblíbenější cukroví v naší rodině. Při výrobě rumových kuliček vždy pomáhám a uchvacuje mne, že jejich výroba popírá všechny fyzikální zákony. Například Zákon zachování hmotnosti nemá v tomto případě šanci. Vyrobené kuličky mají vždy o mnoho dekagramů méně než připravené těsto. Nevím, čím to může být, mňam.

Cukroví u nás uchováváme v krabici ve špajzu. Ani nevíte, jak jsou krásné výpravy s talířem do špajzu, kdy otevřete víko krabice a všechno to cukroví se tam na vás usmívá. Vždy si musím vzít z každého druhu (aby se náhodou některému druhu nezdálo, že je diskriminován) po dvou kusech (jeden na degustaci a druhý, kdyby mi to náhodou chutnalo).

Ale honem od tohoto tématu pryč, protože jenom na to všechno pomyslím, jsem o dvě kila těžší.

Přejděme raději k onomu slavnému dnu. Jak to tedy u nás doma probíhá. Protože je tento den jaksi sváteční a chci si jej užít, proto vždy stávám již brzo ráno, kolem jedenácté hodiny. Abyste tomu rozuměli, o víkendu mě nikdo nedostane z postele před první hodinou odpolední, proto je pro mě jedenáct dopoledne brzo ráno. Hned po stanutí se vrhám s rodiči na stromeček. Nejsložitější fází strojení stromečku je zasazení stromku do stojanu. Ještě donedávna naše antimanuálně založená rodina neoplývala sekyrkou a tak můj tatínek k osekání dolní části kmene používal sekáček na maso. Je velmi těžké spočítat, kolik nesvátečních slov při této namáhavé práci padlo a kolik hanlivých jmen náš sekáček dostal. Loni jsme si již pořídili sekyrku a zjistili jsme, že chudák sekáček za to nemohl. Poté probíhá strojení stromečku celkem bez komplikací.

Další důležitý okamžik přichází kolem druhé až třetí hodiny odpolední. Vražda kapra! Tento akt v naší rodině také zaznamenal svůj vývoj. Častokrát se nám stávalo, že kapr, tušíce co jej čeká, nechtěl do kuchyně bez boje. A tak tento čilý živočich téměř vždy skončil na kuchyňské dlažbě a zdánlivě jednoduché zabití kapra mým otcem se proměnilo ve hru „kdo chytí kapra“. Aby se toto nestávalo, vynalezl můj otec zlepšovák. Zabíjí kapra rovnou ve vaně. Víc detailů o tomto činu vám poskytnout nemohu, protože já a můj pes se na to nemůžeme dívat. Můj pes se pak celý zbytek dne vyhýbá jakémukoliv členu naší rodiny, protože se bojí, že bychom dostali chuť i na něj.

Zbytek odpoledne probíhá u televize sledováním pohádek a samozřejmě přípravou štědrovečerní večeře. Po večeři odcházím do svého pokoje, aby mohl Ježíšek nerušeně přinést dárky. No a pak už to asi znáte. Rozzářený stromeček, spousta balíčku a hlavně radosti. Tak takhle to asi vypadá u nás. Opravdu mohu říci, že máme šťastné a hlavně veselé.