Přináším vám další várku básní moji spolužačky. Tak pište, pište komentáře, rozhodně to stojí za to! 🙂
Černá je zem co nad mým tělem leží,
Zůstávám v rakvi své, ať prší či sněží.
Červi a brouci prožírají tělo mé,
Snad brzy upadne vedle mne i tělo tvé.
Pak dvě duše zde budou vedle sebe,
Ty budeš mít mě a já tebe.
je to tak odporne krasny!!! jinak to nedokazu rict!
A spokojeni budou tlít až na věčnost! Pěkné.:0)
Pěkný moooc
libííííííííííííííííííííí moc!!!
na mě trošku moc morbidní…
prima 🙂 můj styl :)))))
Souhlasím s Míšou. Řekni své kámošce že má hezký básničky
No… Takové normální…
Nic proti, ale zas až tak moc mě to neuchvátilo…
Neřekla bych, že je to depresivní! Spíš taková romantika…
romantika, jo? :))) No, pokud toužíš po rakvích, podzemí, červech prožírající tvé tělo, tak to jsi zvláštní romantik :)))))
Přijde mi to takové neoriginální, takových básní už bylo..(a jsem si jistá, že ještě i bude). Ale ten první verš se mi hrozně líbí 🙂
Já jsem se na to dívala z toho úhlu, že je velice hezké, když lidé , kteří se milují a jeden z nich zemře, tak že je pěkné, když se jejich duše znovu setkají! Takhle se na to dívám já, a proto to pavažuji za celekem romantické.
Tak samozřejmě to má více úhlů pohledů.. já to třeba vidím spíš depresivně 🙂
duffy to víš, tohle je docela častý motiv a co chceš pořád dokola vymýšlet…já třeba ještě nic takového nenapsala
No právě že vím.. 🙂 Ale nejde jen o motiv, ale i formu, přesně ty verše, které se tam vyskytují (krom toho prvního…) mi připadají podivně povědomé.. ale každopádně snaha se cení, kvantita snad neubírá na smyslu, navíc mě se básně o poetické smrti líbí, takže si jich ráda přečtu i víc, ačkoli podobných.. Každý je asi píše s pocity sobě vlastními, čili čistě teoreticky je každá báseň originální a jedinečná..:o)
tak jasně…sebe/tebe, mé/tvé… je to hodně častá forma… sdílím názor…ať už jsou si básně čímkoliv podobné, přečtu je, pokud jde o tohle téma..je to..jak to říct..éterické..nadpozemské…prostě s emě to dotýká 🙂