Omezení: pro všechny
Žánr: slash, tragédie, depresivní
Pár: H/D
Kvítí divoké vázat v kytice,
dát se na lukách v záři měsíce,
vázat je stuhami, láskou a snem…
pod nebem nad námi, zmámení hvězdami jdem.
Mladík okolo pětadvaceti let s černými vlasy seděl shrbený na zelené louce a nepřítomně hleděl do nebe, v ruce drže nějaké květy, které v šeru nešly ani rozpoznat. Ve tváři neměl „žádný“ výraz. Držení jeho těla dávalo znát, že vnější skořápka zažila konfrontaci s tou vnitřní…
„Líbí se ti hvězdy, Harry?“ Ozval se sametový hlas vedle něj. Ptal se ho rok co rok, ale o tom jmenovaný vůbec netušil. Netušil, že zde není poprvé. V ovzduší čnělo… prázdno.
„Hvězdy?“
„Ta malá světélka, která tam nahoře pozoruješ…vidíš,“ ukázal prstem nahoru k obloze, „zrovna jedna spadla dolů. Měl by sis něco přát!“ Ozval se znovu hlas a jeho původce se na mladíka usmál.
„Proč bych si měl něco přát?“ otázal se Harry a tvářil se přitom dost zmateně jako malé dítě, jemuž nevysvětlíte, proč si nemůže hrát se sirkami, poněvadž jsou pro něj příliš nebezpečné. Vždyť oheň je tak vzrušujícím elementem…
„Říká se, že když si něco přeješ a padá hvězda, tak se to splní,“ zašveholil Harryho společník a mírně se na něj usmál.
„A ty sis něco přál?“ opáčil zvesela obrýlený hoch a zazubil se na muže vedle sebe.
„Samozřejmě.“
„A co sis přál?“
„Milý Harry, ale to se neříká, jinak by se to potom nesplnilo,“ zazněl tajemně muž a blonďatý pramen jeho vlasů mu sjel po obličeji až ke kořeni nosu. S elegancí jeho vlastní si jej zastrčil zpět za ucho a svou ruku položil na tvář Vyvoleného chlapce. „Ale pokud se to splní, slibuji, že budeš první, kdo se to dozví.“
Tato slova stačila mladíkovi s duší mrňavého chlapečka, aby utichnul. Obrátil zpátky svůj zelený zrak a utápěl ho nadále v černočerných hlubinách noci a v zajetí miliónů světlušek vzdálených několik světelných let. V rukách pevněji sevřel trs květin a začal sebou houpat zepředu dozadu.
Draco Malfoy se smutně usmál. Šedivé hladiny dříve žíznící po životě a toužící po radosti byly nyní plné smutku a obav. Nejen dnešní noc umírala ve jménu melancholie.
Dál v záhadách, bloudíš rád,
v ledech co tají, záhadný obraz krajin, chceš znát
svítání, lán v rozhraní
tím kouzlo končí.
„Je mi líto, pane Malfoyi, ale nemám pro vás dobré zprávy,“ postarší muž s šedivou bradkou si sbalil svou brašnu a pokynul blonďákovi, aby se usadil ke stolu, „myslím, že bude lepší, když se posadíte, pane.“
„Děje se něco s Harrym?“
Muž přikývnul. „Jak jistě víte, jeho stav se vůbec nelepší. Stále je uzavřen v tom svém mentálně zaostalém světě plném dětských hraček a otázek začínajících na slovo `proč´. Mám jisté obavy, že rány na jeho hlavě nepoškodily jen jeho mysl, ale taky jisté důležité orgány a jejich pro život důležité funkce.“
„Co mi tím chcete naznačit, pane lékouzelníku?“ Nadnesl zkroušeně Draco a jeho ledový pohled se střetl s oříškově hnědým. „Že Harry umře?“
Stařík mlčel. Sklopil zrak k zemi. „Bohužel, pane. Nedá se to nijak vyléčit. Rány způsobily trvalé nenávratné poškození. Jistě víte, že mozek je centrum, ovládá celé lidské tělo, funkce orgánů a způsobilost člověka. Musel jste si všimnout, že pan Potter už nějakou dobu chodí shrbený, že má potíže s chůzí nebo že třeba špatně doslýchá. Na něčem už se to muselo podepsat a bude hůř, pane Malfoyi.“ Viděl ten bezradný výraz na té aristokratické tváři, ten děs v ocelových očích a hrůzu, která toho mladého muže jímala, což prokazoval divokým prohrabováním se platinově bílými vlasy. Ale nemohl mu lhát. Byla jeho povinnost říci mu pravdu.
„Nemohu pro něj už nic víc udělat. U Svatého Munga by mu už také nepomohli. Ale pokud chcete, mohu ho tam…“
„Ne,“ přerušil jej mladý Malfoy, „pokud má Harry umřít, chci, aby umřel doma, abych byl s ním. On by si to tak jistě taky přál,“ prohlásil až nepřirozeně tvrdě. „Můžete jít, vaše služby jsou zde už k ničemu.“
Kdysi zmijozelský princ šel potichu po schodech rovnou do parta, v němž měl jeho přítel své komnaty. Jakmile vstoupil, uviděl Harryho, jak sedí na zemi a v ruce drží dětské počítadlo a třepe s ním do všech stran, přičemž vzteky házel hlavou, jako to kdysi dělával, když ho Draco něčím naštval.
Draco si vzpomněl na dobu, kdy se dali dohromady a stal se z nich pár. V té zlé době byl Voldemort na vrcholu moci, přesto neobstál. Všechny jeho viteály byly zničeny a v ten osudný den, kdy se střetnul v přímém souboji s Harrym, se Dracův život od základu změnil. Poslední duše, žijící skořápka Temného pána, byla zničena a spolu s ní svět opustilo i vědomí slavného zachránce světa, Harryho Pottera.
Jeden z nich musí zemřít rukou toho druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu.
Věštba byla naplněna, ale za jakou cenu? Chtěl to tak osud? Proč!
„Zatracená válka, zatracený lord Voldemort a zatracený hrdinský komplex, Pottere, ty idiote!“ Draco už ten nával nevydržel. Schoulil obličej do dlaní a snažil se zakrýt všechnu tu snůšku pocitů, která jím od nepaměti cloumala a s níž si nikdy nevěděl jako Malfoy rady. Hlavně žádný pláč, jen ne pláč, protože on je Malfoy a Malfoyové neznají pláč!
Harry Potter se na něj ani jednou neohlédl, přestože bylo nahlas vyřčeno jeho jméno.
Ve váze na stole stály uschlé květy.
Kvítí čarovné vázat v kytice
můžeš na kopcích láskou posvícen,
vázat je sametkou, láskou a snem,
spálení hledáním v rubáši poznání jdem.
„A jednu za Draca… no tak, Harry, musíš jíst,“ bylo to už třetí den, co se Draco snažil do černovláska dostat byť jen jediné soustíčko. Bezvýsledně.
Harry se sice bránil na úrovni ročního dítěte pláčem a mácháním rukou, ale vcelku obratně.
Byl bílý jako stěna a pohublý jako nikdy. Draco už moc dobře věděl, co to znamená.
„Bolí mě hlavička,“ řekl měkce chlapec, jehož čelo už nezdobila jizva ve tvaru klikatého blesku od chvíle, kdy přišel o to nejcennější, o vlastní já.
„Já vím, Harry, bolí tě pořád. Dám ti na to nějaký lektvar, souhlasíš?“
Harry sotvaže rozuměl, přesto důvěřivě pokývnul, přičemž si hlasitě odfňuknul.
„Neboj,“ usmál se na něj přívětivě Draco, „zase bude dobře,“ odložil lžičku s kaší, kterou chtěl Harryho „nakrmit“ a objal svého kdysi racionálně uvažujícího milence do náručí a přitiskl ho k sobě. „Důvěřuj mi, můj Harry, já se vždycky o tebe postarám,“ na krajíčku očních víček se pomalinku začala tvořit lesklá kapička. Malfoyové nebrečí!
Kvítí čarovné vázat v kytice
můžeš na kopcích láskou posvícen,
vázat je sametkou, láskou a snem,
spálení hledáním v rubáši poznání jdem.
„Bolí mě…bolí…“ Harryho nevinné rty byly zkroucené do nepěkné grimasy a jeho řasy dávno promáčely slzy bolesti. Už několik týdnů se mu snažil Draco všechno ulehčit, ale už ani lektvary nepomáhaly. Harry byl den ode dne unavenější, laxnější a hubenější. Ztrácel se před očima jako duch.
„Neboj, můj Harry,“ pohladil ho Draco po uhlově černých vlasech, „všechno bude dobré, důvěřuj mi, hlavně mi důvěřuj.“ Už nemohl jinak. Tohle bylo jediné řešení. Sám měl co dělat, aby se také nerozplakal. Ale Malfoyové přece nikdy nebrečí! Ani když…
„Na, vezmi si tohle,“ ke rtům mu přisunul misku, jejíž obsah znamenal pro jeho zatrápenou dětskou dušičku vysvobození, jejíž obsah byl řešením na veškerou bolest… jak tu Harryho, tak tu Dracovu…
Harry se důvěřivě naklonil nad mističku a opatrně z ní usrknul, načež do sebe vlil celý její obsah. Unaveně se uložil zpět do postele a svým brčálově zeleným zrakem pohlédl do roztálých očí Malfoye.
„Draco,“ špitl tiše…
„Spinkej, můj Harry, teď už bude jenom dobře, zavři oči,“ usmál se na něj hraně a v očích zadržoval ty neposlušné nevděčnice, které se draly ven skrze slzní kanálky. Pohladil ho znovu po vlasech a vlepil mu na čelo letmý polibek, tam, kde kdysi míval tu hrozivou jizvu.
Harry poslušně zavřel víčka…
„Sbohem, můj malý Harry,“ popotáhl nešťastně „ten“ Malfoy a ze tváře si setřel několik horkých skrz. „Promiň mi,“ dotknul se jeho tváře, která pozbyla už definitivně na barvě. „Nebylo jiné řešení.“
Mladík okolo pětadvaceti let s plavými vlasy seděl shrbený na zelené louce a nepřítomně hleděl do nebe, v ruce drže nějaké květy, které v šeru nešly ani rozpoznat. Ve tváři neměl „žádný“ výraz. Držení jeho těla dávalo znát, že vnější skořápka zažila konfrontaci s tou vnitřní…
Hleděl na ty nevinné vzdálené hvězdy, na tu moc, která jim byla díky pověrám přisuzována.
„Víš, co jsem si tehdy přál, Harry?“ vysloví tiše do šera, dívaje se po svém boku, jako by tam snad někdo seděl, „Aby ses uzdravil a my dva zase spolu byli šťastní. Hvězdy jsou možná krásné, ale neplní přání.“ Hlesl bez zabarvení v hlase.
Obrátil zpátky svůj šedý zrak a utápěl ho nadále v černočerných hlubinách noci a v zajetí miliónů světlušek vzdálených několik světelných let. V rukách pevněji sevřel trs květin a začal sebou houpat zepředu dozadu.
Draco Malfoy se smutně usmál. Šedivé hladiny dříve žíznící po životě a toužící po radosti byly nyní plné zármutku a prázdnoty. Nejen dnešní noc umírala ve jménu melancholie.
Kvítí tajemné vážu v kytice,
z lásky nešťastné, z tajné nejvíce
vážu je s nadějí, s touhou a snem.
V rubáši poznání, spálenou hledáním
pod nebem nad námi, zmámenou hvězdami, snem.
Představ si potlesk tisíců lidí. To by byl zlomek toho, jak se mi to líbí. Já ani nemám slov. Běhá mě trochu mráz po zádech. To snad ani není možné, aby něco tak dokonalého někdo napsal
dokonalého? Červenám se. To není dokonalé, víš, co je dokonalé? Harlekýn od Estriel… kéž bych jednou psala aspoň z poloviny jako ona 🙂
Krásný
ta písnička je taky super, ale já mám jen část. Neposlala bys mi na mail celou, prosím
Já mám taky jen část, bohužel. Pokud si ji stáhla ze stejného zdroje, čímž byly stránky o Kytici… má nějak minutu a půl, myslím… takže taky nemůžu sloužit, bohužel, ale taky bych o ni hrozně stála, je nádherná.
… já nemám slov
je to strašne krásný… fakt!!! Když píšeš o Dracovi ty… Super… Asi kvůli tobě a tvejm povídkám sem dostala na Draca úplně jinej pohled… ten lidskej!
Tyhle povídky sou strašne krásný!!! Na všech tvejch povídkách sem závislá!!! Byla sem a myslim, že budu… prosííím piš dál!!! A pořád!!! Já bych byla ráda, kdybych psala aspoň tak z 1/3 tak jako ty!! Bych byla šťastnej človíček!!!
oh..já nemám slov….dostalas mě, normálně si mě dostala. Strašně ti dkěuju za tak krásný komentář.
Já nepíšu nijak úžasně, vážně ne… podívej se třeba, jak píše Estriel…takhle bych pro změnu chtěla psát já.
jáá
? Ty mě dostáváš skoro každou tvojí povídkou…. ale za to dostáí děkuju…!!!! A myslíš, že nepíšeš super
Tak to se pleteš!!!! Podívej se na moje povídky… to je proti tobě nic!! Na ty povídky se podívám… A ješte jednou dííííky
Ne, ty nepíšeš nijak úžasně. Fakt ne. Fakticky fakt ne.
*s tupým úsměvem a myšlenou ironií v předchozích větách začně drncat hlavou o monitor*
Achjo, vidíte to? Blanch tak strašně kecá, lidi.
Nesrovnávej se s Estriel, ona píše skvěle a ty taky píšeš slash skvěle, ale obě úplně píšete jinak. To se těžko srovnává. Hele, dvě úžasný autorky, obě tvořící úplně jiným stylem – to už je potom jen na tom člověku, který se mu bude líbit víc. Mám Estrieliny povídky moc ráda, ale tvou AEF jsem si oblíbila třeba víc než Esprite – teď laskavě neprotestuj. 🙂 Esprite je úžasný dílo, ale mě se prostě víc líbí AEF. Ne kvůli gramatice, ne kvůli autorovi, ale kvůli tomu stylu psaní, ty Dracovi myšlenkové pochody… a tak prostě… Esprite je úžasný, naprosto úžasný, já vím, ale já mám raději AEF. A jiní lidé zase víc žerou Esprite, to už je prostě věc názoru. Ono, nebylo by nuda, kdyby jsi psala stejně jak Estriel?
Radši konším se svýma kecama:)))) *padla*, prostě jsem jen chtěla říct, že obě píšete úžasně a že bych to nesrovnávala, protože to je jen věc názoru člověka, jaký povídky se mu líbí víc. Ty společně s Estriel patříte k mým nejoblíbenějším… slashařkám (hrozný slovo
) a nebudu se rozhodovat, který díla jsou lepší, protože jsou všechny skvělý.
Tak. Fakticky fakt.
Končím, radši! *umřela*
Buďme upřímní, můj styl psaní je prachobyčejný, jako jakýkoliv jiný.Píšu stejně jako vy lidi, já nevím, co v tom je "úžasného", tvrdila jsem to vždycky a tvrdit budu. Neříkám to proto, že bych byla tak sebekritická, ale když se pročítám jinými povídkami, prostě tam nějaký větší rozdíl nevidím… někdy si dokonce připadám, že všichni ostatní to umí líp než já… je to prostě tak, ať už mi to věříte nebo ne, já ve svém psaní nevidím nic výjmečného…
Lauritte budu muset učinit pokání *ironík*, prohrála jsem, skláním hlavu a rudnu studem. Dobře, umlčela si mě, ale nepřemluvila,. Stejně ti děkuji, moc si vážím toho, cos právě napsala.
*kroutí hlavou a myslí si své*
Z těch stránek jí mám taky. Škoda. Ale budu pátrat dál a když ji najdu tak ti jí pošlu
)
je to krásný… sice smutný, ale krásný…
Lauritte tak je to správně :)) jen kruť, mlčeti zlato :))))))
Anteo no…tady je úraz kamenem…hledala jsem ji taky po netu různě, protože je vážně nádherná, ale bezvýsledně…tak kdyby náhodou, budu ti líbat nohy, děkuji :)) A stejně tak já, kdybych na ni narazila, pošlu ti ji 🙂
Zuziku děkuji.
Blanch… já si myslim něco, ty si mysli něco… já nikumu nechci cpát svůj názor, že ty si pro mě strašne super povídkářka… vždycky sem ráda, že se sem můžu vzátit a vim, že tady budou povídky co mě nezklamou!!! Mě se líbí skoro všechno od Pottera až po Skorobezhlavýho Nicka.. :))
Pro mě si vzor… taky nejsem někdy se svejma povídkama spokojená!! To je tim, že sem děsne sebekritická… Fakt!!! Já ráda čtu…a taky ráda píšu… ty tvoje povídky… super.. když mám blbou náladu, tak si přečtu nejakou tvojí povídku a hned je líp!!!!
Povídky od Estriel sem si přečetla.. teda zatím jednu :)) Líbilo se mi to.. ale zatim me to moc nechytlo.. mslim, že chytne, ale až si toho přečtu víííííííííííícje to tím, že tebe respektive spíš tvoje povídky znám od tý doby co mám net!! a to už je skoro půl roku.. Všechny povídky sem mela přečtená asi za dva dvy, ale časem se k nim vracim!!!
Jak sem řikala, tak kvůli tobe mám na Draca ten lidskej pohled. Předtim sem na něj koukala, jako na nejvetšího debila z celý tý knížky, ale když sem si pročítala povídky o nem.. od tebe i od jiných autorů. Teď je to moje nejoblíbenejší postava!!! A za to ti mooooc děkuju!!!
Když budeš psát dál, budu jenom š'tastnej člove… nevim kde sem četla nebo se mi to plete, ale nechystáš se s Potterem skončit
tak to em se teda rozepsala… no.. byla bych ráda, kdyby si odepslala.. je to pro me čest… i to, že si mi venovala takovej krásnej komentář!!!
:))) chudák debil..teda pardon..Draco 🙂 (to zní skoro stejně… néé DRACO, MILÁČKU, NEBIJ MĚ, JÁ TO TAK NEMYSLELA!) V tom případě jsem ráda posloužila 🙂
Já vím, že si tohle o mně docela často lidi myslí, ale zkrátka mi zůstává rozum nad tím stát. Když si představím, kolik znám úžasných autorů, že každý druhý dokáže psát stejně jako já, tak prostě nevím, proč mě stavíte do pozice neklepší povídkářky, je tolik autorů, kteří by si to zasloužili, ale jejich um sice spatřil světlo světa, ale nějakým zvláštním způsobem neprorazil. Proč já s takovým obyčejným stylem psaní jsem prorazila? Fakt to nikdy nepochopím, ale to je asi jen můj problém :)) Samozřejmě, že mi to strašně lichotí, jen tomu úplně nerozumím…
Je jasné, že nejsi se svými povídkami spokojená, to snad není nikdo, neznám autora, co by stoprocentně byl. Sebekritikou trpí asi každý autor, teda aspoň si to myslím.
Další díl bude v týdnu. S Potterem se chystám skončit, až dopíšu všechno, co jsem si rozplánovala, zatím je toho vážně hafo, ale už nic nového nevymýšlím, všechno jsou to staré nápady, staré i několik let :)A třeba nějaká pokračování k povídkám. Ale jinak jsem přesně říkala, že už nebudu psát het, že s HP seknu jen z části, že budu psát to svoje a k tomu okrajově slash 🙂
Já ti napsala krásný komentář? To ty mě zahrnuješ krásnými komentáři, já bych měla děkovat a taky děkuji!
Jako.. Draco nejní debil!!! :)) No někdy…
Teda… tk tohle je krásnej komentář!! 
neděkuj… je samozdřejmost!!
Nejsem s nimi spokojená.. myslim, že to nikdo.. i ty si to řikala… :))
Já ti řikám, že je to můj a nejen můj nároz… tady ti to píše skoro každej!!!
No… tak to je super, že toho je hafo…
a mám dotaz… co je to en het??
no právě ..a jak říká Kabát: došly mi slova a já stál tam jen :))
Het je heterosexuální povídky, zkrátka ty, kde se nevyskytuje slash..
Děkuji za odpoveď… :)) Došly ti slova??:) Tak to se teda divim… Takový dlouhý povídky píšeš…
pěkné čtení
Pajikas neděkuj porád :))) To nemá smysl furt dokola, já jsem z tebe vyvedená z míry.
Holt někdy i Cicerovi dojdou slova :)))
nádhera,Blanch,ty jsi opravdovej kouzelník-i Brumbál se může jít vycpat!!Máš ráda Harlekýna od Estriel?Já taky a moc-ten nápad je úžasnej,.jak o tom tak přemýšlím,tak to byl asi první slash,jakej jsem četla.
sev můj myslím taky, ale nejsem si jistá, každopádně to byla Estriel určitě :)) a následovně Ingrid 🙂
Patříš opravdu mezi lidi co píšou nejlíp.
Vážně si to myslíš? Já ne. Znám tolik lidí, kteří píší tak skutečně, tak oduševněle a přenádherně, že já sama si připadám jako břídil. A i ti neznámí..když si od někoho něco přečtu, absolutně si pak připadám jako blb 🙂 I lidé, které neznáš, píší nádherně a já si často říkám: "Takhle já psát nikdy nebudu."
Nesdílím tvůj názor, ale nezlobím se za to na tebe :)) Každý má holt jiný vkus.
Blanch, já už si ani neuvedomuju, že děkuju… no ale to nejde nedekovat když je tak kráááásný..
D jak si můžeš připadat jak blb
?:) too nechápu… 🙁 🙂 no když se podíváš na to jak píšu ajá a ty tak to je sakra rozdíl!!!! Ty píšeš super… a já svůj názor nehodlám aspon příštích 10 století měnit.. :))
stydím se, ale já jsem od tebe nic nečetla… a pokud nepíšeš slash, tak asi ani nebudu(promiň), jsem už deformovaná a het mě nebaví…ale můj styl psaní je prachobyčejný, takže si nemyslím, že mezi námi bude nějaký rozdíl…
Tak jsem si schválně šla od tebe nějaké úryvky přečíst…co to vykládáš…jaký sakra rozdíl…mně teda tvůj styl psaní přijde tomu mému hrozně podobný..jenže teď sjem tě vlastně urazila, páč já ten svůj nepovažuju za nic moc..jen za průměr…ale prostě mi nepřijde, že bys psala nějak špatně…
Taky záleží na tom, jaké člověk zpracuje téma a jak se s ním popere…
*utře slzy valící se po tvářích a hlasitě zatleská*teda tohle je nádhera.*smrk *není co dodat
děkuji ti, Žabi 🙂
Moc pekný… nefungujou mi hacky, tak proto písu tak divne…. narazila jsem na ni náhodou, opravdu se ti povedla…. taky bych chtela napsat neco s tímhle párem, ale zase se nechci opakovat:) dalsí pekne uplakaná povídka… tleskám
Krásné! Pláči dojetím, smutkem, zoufalství… Proč tak tragické? Copak nemůžou být aspoň jednou jedinkrát šťastní
Co bych za to dala. Nepřeji si přeslazený happy-end, ale pěkný konec, u kterého bych neposmrkala horu kapesníků…=) Přidávám se k tomu davovému potlesku a klaním se před tebou a tvými tragickými konci… Jen doufám, že aspoň u AEF bude méně tragický, méně depresivní a méně slzavý…
nevím, co na to říct, děvčata…já i za ta léta pořád neumím na takové komentáře reagovat..přijde mi trapné pořád jen děkovat a děkovat, ale…děkuji 🙂
Blanch…to je tak smutný…a krásný *brečící*
Jo jen bych se chtěla zeptat, kde si stáhla alespoň ten kousek tý písničky, díky.
na oficiální stránce Kytice….dá se to vyhledat… v google…
to je uplne naadherne!!!!!!!!a je to prvni povidka u ktere sem se rozbrecela!tleskam ti ses fakt dobra!
vážně? Páni…počkej, musím se nadechnout…
uff…
no..co na to říct..děkuji, je to pro mě pocta, že jsem byla první, kdo tě rozbrečel, vážně…
moc smutný, uronila jsem slzu. Vážně mně to dostalo
ako mi to môžeš robiť? moja mama si myslí, že mi začalo šibať, kaď stále plačem…. tak smutné…. hneď idem na ďalšiu poviedku a popritom budem ďakovať Bohu, že som nezačala ešte čítať nič, čo už nie je dopísané… Asi by som bola nútená použiť fyzické násilie… a to mi naozaj nejde. Krásaaaaaa
:))) nj, já jsem mrcha zlá, já to vím, ale když já takové depkoidky mám nejraději 🙂
slzička přez líčka, křišťálová kapička jen ona dokáže vislovit pocit z téhle jednorázovky….
Nevím, co říct. Snad představa toho silného hrdiny, který je najednou pryč, mě naprosto dojala. Podala jsi to skvěle, Blanch.
Vždycky mě to rozbrečí…
Už zase. Už yase si tuhle povídku čtu a už zase nemám daleko k slzám. Po páté už to ale snad nějak vydržím.
PS: PÍŠEŠ BOŽSKY!!!!!!