Tato první kapitola je trošku kratší, je to vlastně takový úvod a ukončila jsem ji tak, jak jsem chtěla, takže splňuje kritéria, která jsem si vytyčila 🙂 Snad se vám to bude líbit.
Vzpomínky„Boj se, hrozně se mě boj, Voldemorte, protože tohle naposledy, kdy spatříš světlo tohoto světa!“„Nebuď pošetilý, Pottere. Mě nemůžeš zabít, jsem nezničitelný,“ posmíval se Harryho sok svému soupeři.Harry se lstivě usmál, „Brumbál měl pravdu. Necítíš to, necítil si nic..“„Co to meleš, Pottere?“„Byl si zaujat sám sebou, ovládnutím kouzelnického světa a vymícením všeho dobrého, že ti nedošlo, že všechny tvé Viteály jsme společně s Brumbálem zničili, přestože obětoval svůj život, nikdy jsem se nevzdal a všechny zbylé našel a teď..teď jsi jako každý druhý smrtelník!“ Zařval vítězně Harry.„Ne!“ Sykl Voldemort a ustoupil o krok dozadu, přičemž hůlku měl nataženou proti Harrymu.„A teď, teď tě zničím, skoncuji s tebou! Už nebudeš dál trýznit tento svět, nebudeš už pohromou, všichni tvé věrní už jsou mrtví, a ti, kteří podle tebe byli tvými věrnými přešli na stranu dobra a celou dobu tě klamali, zůstal si sám, sám a nemilován.. sám bez toho citu, kterým si vždycky opovrhoval. Sám, jako jsi byl na začátku.. ale já.. já ne! A teď..,“Harry vztyčil hůlku a vpíchnul se pohledem do Voldemortových rudých očí.„Avada Kedavra!“ Křiknul poprvé v životě Harry, ne však jako jediný. Ve stejnou chvíli, kdy vyslal nepromíjející kletbu, Voldemort vyslal proti němu stejně takovou a jejich paprsky se o sebe otřely, ale oba dva trefily svůj cíl.Harryho i Voldemortovo tělo kleslo k zemi zahaleno jedovatým zeleným světlem. Dvě těla bez života zůstala ležet na pustině mezi hroby. Byl konec. Konec všem dnům, všemu trápení. Svět byl osvobozen od nejtemnějšího a nejobávanějšího černokněžníka všech dob. Věštba byla naplněna. Vyvolený, jenž se narodil, když sedmý měsíc umíral, obětoval svůj život ve prospěch ostatních. Položil svůj život, aby ostatní mohli dál žít ten svůj. Ten, jenž měl v moci porazit Pána všeho zla, opustil ve svém osmnáctém roku tento svět. Každý z nich zemřel rukou toho druhého, neboť ani jeden nemohl žít, jestliže by druhý zůstal naživu.„Harry! Harry!“ Dvě dívky přiběhly k Harryho tělu, ale bylo pozdě.„Je mrtvý, Ginny!“ Prohlásila šokovaně s třesoucím se hlasem Hermiona.„Néééééééééééé…“***Ginny otevřela oči. Už to je rok, rok, co si pořád dokola promítá tuhle vzpomínku. Rok, co ji Harry opustil. Zemřel a nechal ji tu samotnou, stejně tak, jako Ron. Oba dva obětovali svůj život pro dobro, obětovali se, aby svět mohl žít v klidu a míru. Kdyby neměla Ginny Hermionu, nevěděla by, co si počít. Ale úplně stejně to cítila i Hermiona. Ztratila stejně jako Ginny, svou životní lásku a nejlepšího přítele. S tím rozdílem, že ten nejlepší přítel nebyl její bratr.Ginny na svém stolku v pokoji poodsunula fotografii, na které byl Ron s Harrym. Byla vyfocená několik měsíců před jejich smrtí. Oba se na ní smáli a sem tam se na ni zazubili objímajíc se za ramena.Ukápla jí malá slza. Nemělo cenu pro ně znovu truchlit, přece jenom už to byl rok. A ona potřebovala už konečně žít.Za ten rok se toho hodně změnilo.Ten, o kterém si všichni mysleli, že je zrádce, se ukázal v pravém světle a zjistilo se, že byl opravdu Brumbálovým špehem a všechno dělal pro něj. Smrt Albuse Brumbála byla domluvená několik měsíců dopředu. Sám Severus Snape, Brumbálem pověřený atentátník, se protivil tomuto úkolu, ale byl svázán přísahou samotnému někdejšímu řediteli školy. Takže nyní.. Severus Snape byl národní hrdina. Princ poloviční krve, který dopomohl Harrymu, aby byl lord Voldemort zničen. Pomohl mu najít poslední Voldemortův Viteál a udělat tím lorda Voldemorta obyčejným smrtelníkem.Tehdy toho byly plné noviny. Severus Snape získal Merlinův řád 1. třídy. Přestože tak dlouho toužil po slávě a ocenění, rozhodnul se, že na Brumbálovu památku znovu přijme své staré místo profesora Lektvarů.Byly to strašné časy, v době největších válek byla bradavická škola uzavřena. Po Brumbálově smrti byla sice na rok ještě otevřena, ale hned na to, když začala největší bitva všech dob, byla nakonec uzavřena a Ginny tak nedostudovala svůj závěrečný ročník a neměla šanci udělat zkoušky OVCE.Letos se Bradavice měly opět po dvou letech otevřít. Ředitelka Minerva McGonagallová a zástupce ředitelky Severus Snape zařídili, aby mohli studenti nadále získávat vědomosti o kouzlech, lektvarech, kletbách, zaklínadlech, formulích či různých tvorech.Jelikož už se nebylo čeho obávat, pro starší ročníky byl povolen přístup do školy přes Letaxovou síť krbem.Ginny, která měla tedy letos navštěvovat sedmý ročník, ačkoliv už jí bylo osmnáct let, se rozhodla, že tedy přicestuje Letaxem a nebude se tím víc trápit.Seděla na své posteli a prohlížela si onu fotografii. Bylo načase se přestat trápit. Žalem svého bratra ani svého milovaného už nikdy nenavrátí.Odložila fotografii do kufru mezi věci, které si sbalila a ve chvíli, kdy se obracela pro klec pro Hedviku, kterou si nechala, jelikož už neměla pána, něco se vedle ní mihlo. Temný stín.Vylekaně se otočila za podivuhodný výplod její fantazie, za což ho považovala, ale už byl pryč.Vyklidila Hedvice klec a zaklapla kufr. Všechno měla sbaleno. Ještě zbývalo počkat na Hedviku, dokud se nevrátí z lovu.V posledních dnech totiž chodila lovit i za dne, což u ní nebylo zvykem, jelikož je to sova a ty loví zásadně v noci.Nemusela však čekat dlouho, protože jako by jí Hedvika četla myšlenky a během čtvrt hodiny dorazila a zamířila přímo do připravené klece.„Jsi hodná, Hedviko!“ Usmála se Ginny a sova ji za pochvalu vděčně klovla do ruky. Přemýšlela nad tím, jak hrozný osud to pro ní je. Stejně jako Hedvika, i Pašík změnil svého majitele a nakonec, jak všichni předpokládali, zůstal u Hermiony.Ginny popadla obrovský kufr, klec s Hedvikou, svou hůlku a zamířila dolů do obýváku, kde byl jejich krb připojen k Letaxové síti.Do ruky vzala hrstku prášku a postavila se do krbu i se všemi věcmi. S Molly se rozloučila hned ráno, protože ta byla dnes mimo domov, stejně jako zbytek její rodiny. Naposledy se rozhlédla po obývacím pokoji a s hlasitým Bradavická škola, Nebelvírská kolej, vhodila k nohám prášek Letax. Však ve stejnou chvíli se před ní zjevil onen přelud, který považovala za přelud, měl siluetu člověka a ve chvíli, kdy vhodila pod sebe prášek, přihodil k němu ještě něco. Další směs jakéhosi zlatavého prášku. Než však stačilo jakkoliv zareagovat, byla tatam.***Trvalo to nezvykle dlouho, než dopadla zase na nohy. O hodně déle, než byla zvyklá, jako by snad cestovala přes půlku světa nebo co.Měla štěstí, v nebelvírské společenské místnosti ještě nikdo nebyl. Rozhodla se zde tedy nechat kufry a jít se nahlásit profesorce McGonagallové. Nejdříve však přešla k oknu a otevřela ho. Načež se vrátila pro Hedviku a pustila ji z klece se slovy: „Hlavně se mi neztrať, dlouho si tu nebyla!“Otočila se ke svým kufrům, které kouzlem přenesla ke zdi, aby nepřekážely a zamířila ke vchodu.Jakmile vylezla ven, Buclatá dáma na ní pobouřeně zvolala. „Co tu děláš? Jak si se sem dostala? Já jsem tě nepustila! Kdo jsi?“„To jsem já, Ginny. Jsem ze sedmého ročníku. Profesorka McGonagallová o mně ví, posílala jsem jí dopis. Vím, dorazila jsem o něco dříve, ale povolili mi použít krb,“ vysvětlovala Ginny. Buclatá dáma si jí však podezřívavě prohlížela. Ale Ginny věděla, že nikdy neměla paměť na studenty své koleje. Dokonce ani Harryho jednou nechtěla pustit dovnitř, protože si myslela, že je ze Zmijozelu.„Tak tedy, přeji vám dobrý den,“ usmála se na ni Ginny.„To jsou mi ale věci,“ prohlásila zmateně dáma z obrazu, „heslo týdne je Privilegium.“„Děkuji, na shledanou!“Ginny zamířila rovnou do chodby s kamenným chrličem, už v dáli viděla, jak na jeho kamenná křídla bokem skrz okno slunce vrhá své paprsky. Přistoupila blíž, přímo k němu, načež si uvědomila, že vlastně nezná heslo. Jak tedy profesorce oznámí, že už přijela? Zřejmě však měla štěstí, poněvadž k ní mířil jakýsi mladík se složkou v ruce.Zřejmě nový profesor Obrany proti černé magii. Nebo Přeměňování, kdo ví, jak to letos bude s Přeměňováním, když je McGonagallová ředitelkou. Pomyslela si Ginny a vřele se na něj usmála.„Promiňte slečno, ale co tu děláte?“ Zastavil se těsně před ní. Byl jí sympatický. Trochu jí však připomínal Zlatoslava Lockharta. Měl stejnou barvu vlasů, jen je neměl tak zvlněné a měl je o něco delší. Elegantně mu pár pramenů spadalo do očí, jinak měl zbytek uhlazen za ušima. Prohlížel si jí očima barvy nočního nebe a tvářil se přitom jako rozzuřený býk.„Já jsem přišla za profesorkou McGonagallovou, do ředitelství.. jen jsem s nimi potřebovala mluvit. Vy jste nový profesor?“„Cože?“ Zaskočilo ho. „Jo, totiž ano, budu učit Obranu proti černé magii.“„Myslela jsem si to,“ usmála se mile Ginny, načež se obrátila k chrliči. „Když jsem zde posílala sovu, zapomněla jsem se zeptat na heslo. Mohl byste prosím vzkázat..“„Nic nebudu vzkazovat, pojďte semnou slečno. I když nechápu, co tu děláte v tuhle dobu, zda jste tedy studentka, ale pojďte semnou.. Kokosové kuličky!“Chrlič se jako na povel začal stahovat stranou a místo něj se objevovaly točité schody do ředitelny.Profesor-krasavec pobídl Ginny, aby šla jako první. Mile se na něj usmála a vykročila tedy po schodech nahoru, až došla před dveře, které byly vstupem do ředitelny. Tichounce zaklepala, když v tom se ozvalo dále. Nebyl to však ženský hlas..Ginny dokonale zmatená vešla do pracovny, když v tom ji málem popadl amok. Na křesle, kde měla seděl ředitelka McGonagallová, seděl samotný a stále žijící Albus Brumbál.„Co? Vy nejste mrtvý?!“ Vystřelila šokovaně hned první větu, co ji napadla.„Já?“ Usmál se Brumbál a pohlédl na ni tím svým typickým brumbálovským pohledem přes půlměsíčkové brýle. „Nevím sice, kdo jste, mladá slečno, ale já se cítím naprosto zdráv a čilý. Nevím, proč bych měl umírat!“Ginny naposledy viděla několik výsměšných obličejů z obrazů bývalých ředitelů, když v tom všechno kolem ní zčernalo.
Fíha…kdy bude pokráčko? Vyvíjí se to napínavě…
Psala jsem, že moc brzy asi ne..
škoda vypada to zajimave!!!Prosim alespon se snaz napsat dalsi kapitolu!!Pokud mozno brzo!!!!!!!:)
Moc pěkné.Už se těším na další kapitolku.Škoda že moc rychle nebude jak si psala ale já si počkám…..doufám
:o)
vypada to suprově
wow tak to je fakt nádhera. Ty nikdy nezklameš. Jen tak dál. Kam jen chodíš na ty nápady?
wow… zajímavý a "trochu" zamotaný… :)))
Tak to teda trošku přeháníš, dát sem tuhle kapitolu, a když se všichni začtou, tak to ukončit a říct, že další asi nebude moc brzy. Doufám, že když to nebude moc brzy, tak aspoň brzy. =) Mmch. není třeba v minulosti? Nebo hádám špatně?
:))) No, Lelli, něco na tom určitě bude, ne? Když je Brumbál naživu.. ale kdo ví..třeba je v jiné realitě.. No jo, já vím, že přeháním :)) Ale slibuju, že se budu snažit..
Lenka: tak to jsem ráda, že vás nezklamu :))
Phyl: jj.. trochu je :))
Blanch: trochu? mno, trošku víc :)))
Ne, trošku víc ne 🙂 To se ti jen zdá :)) No jo, když vy to vidíte z té druhé strany. Já vím, kam narážím, že jo..
Blanch: no právě :/ sakra, ty jsi plná tajemství (tady mi dají jistě všichni za pravdu)
Pokud jde o povídky, taxe snažím být..nerada bych vám zkazila překvapení a vyzradila tak něco dopředu..
Blanch: no a to je někdy dobře, tedy vždycky, ale stejně… pak mě užírá zvědavost, co tam asi bude… ale víš jak ty si (tedy kromě všeho ostatního) udržuješ čtivost? Právě tímhle tvým tajnůřskářstvím, páč když si někdo přečte 1. kapitolku, musí číst dál, i kdyby ho to už nebavilo, aby se dozvěděl, jak to bude pokračovat :)))
:)) No a to je ono :)) Proto vždycky zakončuji kapitoly tak, jak by měla adalší začít.. nečím, co je nutno vysvětlit, ale já to vysvětlení podám až v tom dalším díle.. třeba jako zrovna tento konec..
Co já vím, jaxem s tím začala..ale asi přesně tak, jak píšeš.. asi, aby si to chtěl dál někdo přečíst..ze zvědavosti 🙂 Nebo možná ráda trápím lidi 🙂
Blanch: jak se to vezme :))) třeba to zvědavostí je trápíš, ale zase se pak máme na co těšit :)))
no, právě to jsem myslela..pro někoho je čekání strašné a zvědavostí se div neukouše 🙂
Opet mooc hezky vypadajici povidka…uz se moc tesim na pokracko..=))
:))
aTý jo.. je to úplně supr.. chci pokráčko!!!!!!
Hele ty Velká Blanch, jaktože píšeš pořád samý skvělý povídky a já ne? To bude asi tím že jsi starší… SKVĚLÝÝÝ, vím, že jsi říkala, že další kapitolka nejde tak brzy, jak bychom chtěli, ale i tak jí chci!
Ter: není to tím, že Blanch je starší.. sice má víc zkušeností a dokáže se do tolika situací vžít, ale tohle na tom nezáleží.. víš, Blanch taky překonala ty první krůčky a te´d už si sebevědomě vyšlapuje :)))
No..nevím teda, jestli sebevědomě..heh..to sebevědomí jsem ještě nenašla a nechytla.. já se stále považuji za toho začátečníka.. až budu jednou psát jako Neviâthiel, tak pak možná budu držet hubu :)) Ale to je ještě daleko. Ale občas si vyšlapuju, to je pravda 🙂 Třeba když jdu do školy nebo tak 🙂
Jak můžete tvrdit, že píšu skvělý povídky, když je tohle teprve první kapitola? .))
No to já si občas do školy taky vyšlapuju, ovšem jen v létě, v tomhle zimním iobdobí to moc nejde:o)) jo a to s těma skvělejma povídkama… to se prostě pozná, i když to je teprve první kapitolka:o)
ale prd 🙂
No, teď v zimě si spíš připadám jako šeredobruslařka..kraso ne, páč ty moje pády moc na kráse nepřidají..
Kraso ne, říkáš? já jsem krasobruslařka, teda jako doopravdy… jezdím na bruslích už asi… šest let? přesně nevím…. proč šeredobruslařka? já myslím, že píšeš pořád stejně skvěle i když samozřejmě se neustále lepšíš:o)
teda Blanch, to byl podraz, já si tady málem "funěla" na obrazovku, jak jsme k ní byla přilepená a ty to ukončíš :)) tedaaaa a ještě k tomu, nemám být pokračování moc brzo, no to je gól 🙂
no protože tu máme led a já na něm bruslím, ale ne zrovna hezky, Terko :)) Prosím tebe.. neřešte už moje psaní, já jsem úplně v rozpacích..
Nan : no jo no :))) ale jaxe znám, tak asi nějaké o víkendu napíšu, ještě nevím. Musím pokročit s třináctou komnatou..
Terčo: jinak..být krasobruslařkou byl v dětství můj sen, ale postupně mě to opustilo :)) Tak doufám, že tě jednou uvidím na MS nebo olympiádě .))
Ter: taky doufám :))) aspoň nějak bych tě znala :)))
Blanch: ale vážně to je strašně krásný už v první kapitole a neříkej, že se ti chvála nelíbí! neříkej, že se ti ta povídka nelíbí, páč jinak bys jí sem nedala :)))
komu by se nelíbila, jen jsem z ní poněkud nesvá.. tobě se přece taky tvoje povídky nelíbí..já mám taky povídky, co se mi nelíbí. Já píšu, protože se mi líbí se do toho vžívat..
No tak to mi moc věříte… začala jsem moc pozdě a jezdím jen dvakrát týdně, takže ze mě nic nebude… taky jsem chtěla být krasobruslařkou, ale prostě to nejde… není čas na dojíždění do klubů, kde je příležitost jezdit každý den a s tou mou nemožnou školou bych to asi nezvládala…
sqelá povídečka, jinak to u máš :)))) přidám si tě k oblíbeným… nejvíc se mi líbí ta parodie se Snapem… good nápad… pa.
nomi: :)) díky..
Ter: ale, tak aspoň zajeď do Opavy na malé představení :)) Až tu budeš, dej mi vědět, vyrobím si transparent TERULKO ROZJEĎ TO! :))
Blanch: Super taky mě napadlo jako Lelli, že se vrátila do minulosti. Nebo že Brumbál tu smrt hrál. Škoda že pokráčko nebude, tak brzo. :(((
Ter: Jo taky bych tě ráda viděla na olimpiádě jak přebíráš pohár. :)))
Ale už by to pokračování mohlo být nebo ne
:)) u mě dlouho znamená fakt dlouho..vždyť je to teprve třetí den, co by si chtěl? :))
Díky moc holky, ale tohle asi nepůjde… Blanch, tak přijeď ty do Nový Paky:o)…. ale možná se tam dostanu (do Opavy…) a Kristýnou (mojí trenérkou) jsme totiž o menších soutěžích, nebo představeních uvažovali, ale musím hodně trénovat a snažit se:o)
Mell: PŘEHÁNÍŠ!!!:o)
Páni! Konečně jśem se k tomu dostala. Tak to vypadá nadějně… Ne, to bych kecala… Vypadá to skvěle:) Už jsem se bála, že to bude pouhopouhá romantika, jak jsi na začátku hrozila, ale koukám, že tam nervy, napětí a tejmno vystupuje taky:) A už mám taky spoustu teorií, jak se tam dostala:)) Ale nechám se překvapit:)
:)) No, ona to vesměs bude hlavně ta romantika.. :)) Já nevím, asi už stárnu a chybí mi to nebo co :)) Holt..já mám ráda všechny povídky..i romantický, ale nejsem ten typ, co je rád píše..tole je vyjímka, protože mě hrozně láká ta představa toho páru.. 🙂
Tak to jsem zvědavá. Btw- jak jsi udělala, že si ti u toho článku objeví na hlavní stránce jen úvod??:)
Jako to se vrátila do minulosti?
Chm, tak schvalne co z toho vyleze!:)
Taky bych to tipla, ale jak znám Blanch, tak ta si určitě vymyslí něco ještě více neuvěřitelného
Reb.. vložila jsem tam přímo v blogu..jak je tam vložit tu linku..ten řádek.. perex.. tak to tam přímo z blogu vložím..to, co máš před ním se ti ukáže na hlavní straně a to co budeš mít za nímse ti ukáže, když dáš přečíst celý článek..
Ahoj Blanch vím, že jsi tam pisala, že pokračování nebude moc brzy, ale mohla by sis trošku pospíšit…jsem strašně zvědavá jak to všechno dopadne
:)) Nemohla, nedá se nic nařídit, je mi líto…
Blanch chápu, ale proč to nejde napisat? To jak si nechápu, ale jak sama myslíš.
Protože mám rozeopsaných pět povídek a první musím dokončit je, abych se vrhla naplno do této.. já nemůžu napsat dnajednou do všeho kapitoly.. to je prostě úmorné..
Navíc, já jsem po včerejšku hodně unavená, přišla jsem až ráno domů a jsem nevyspaná..něco na mě leze a nemyslí mi to… dneska z toho asi nic nebude. Asi ani z Třinácté komnaty..
hmmm… zajímavé… jako obvykle otázka na nejlepší postavu z HP… nechceš oživit i Siria
Tady v té povídce to o Siriovi vůbec nebude :)) kupodivu 🙂 Ale o mé druhé nejoblíbenější postavě
TEDA Kde ty napady beres!!!!:2:
nevím, ony chodí samy..
losím
dokonči to co nejdřív, zatím se to pěkně vyvíjí
mám toho hodně, nic neslibuju..
Nebude to něco jako Výlet do minulosti nebo jak se to jmenuje?
Návrat do minulosti? Ne..tohle je romantika, to Návrat nebyl..
Ahoj,ahoj,ahoj to jsem já Glum. Je to dobrý fakt Blanch, je to asi Brumbálův bratr že?
Tak ne, spletla sem se.
:)) nevadí..ale byla si první, kdo si to myslel 🙂
Něco mi asi uniklo:jak umřel Ron kdo je to za chlapa v ředitelně(Brumbal to být nemůže)a co byl poslední Viteál.
No, toť otázka :))
Ron zemřel jako hrdina, bojoval pro Fén. řád
To jo to mi došlo ale jak umřel-spadl z útesu nebo ho trefila Avada kedavra nebo jak to bylo?
proč bych to tam psala, když to o něm není? Prostě umřel..
Protože jsem si myslela že tohle má nějaké předchozí kapitoly a abych byla v obraze.
Nemá..tohle je nově začínající povídka
aha:)
Pane…jo….šoking!!
Mooc dobrý až na to, že jsem četla místo "Profesor-krasavec pobídl Ginny.." "Profesor-krasavec políbil Ginný.." to jsem se ale lekla=))
))
kvělý až na to že semi chce btrečet
ssože?dyt tu neni nic smutneho az na to ze herysek je chcipli
Páni.. tak to jsem zvědavá, jak to dopadne! 🙂
božské co víc ještě dodat no vlastně něco by tu bylo kráááááááááááááááááááááááááááááásaaaaaaaaaaaaaa
This is truly a decent and instructive, containing all data furthermore greatly affects the new innovation