Jak zatočit se Severusem Snapem – 4. kapitola

No, sice jsem s eještě nedostala do své oblíbené pasáže, která přijde v další kapitole(aspoň myslím), ale řekla bych, že pro dnešek to stačí.

Tahle kapitola podle mého názoru až zase tak vtipná není, ale nemůžu to cpát všude, docházely by mi nápady. Taky musí postoupit nějak děj, že jo..

---

Neposlušná podprsenka

„Ne, ne, prosím!“

Severuse ze spánku probudilo zoufalé volání. Naprosto vylekaný ihned přiběhnul k posteli. Maewe křičela ze spaní.

„Nee..aaah…anooooo.“ Povlečení dávno propotila (těžko říct čím, že?) a zmítala se ze strany na stranu.

Aniž by Severus dlouho přemýšlel, uchopil ji do náruče a kolébal s ní se slovy „to bude dobré,“ načež se začala blaženě usmívat. I když spala. Neuvědomovala si jeho přítomnost a on moc dobře věděl, že se jen tak nevzbudí. Moc ho to neuspokojovalo, připočítáme-li, že má ve své posteli osobu, kterou ze všech nejvíc nenávidí. Chvilku se na ní zadíval, přičemž ji nepustil z náruče. Uvědomil si, jak byla teď bezbranná. Byla to taková lahoda, když konečně mlčela a nemusel poslouchat její urýpané narážky. Jenže jeho přičiněním byla teď v takovém stavu.

Jak jeho? Mohla si za to sama! Sama si vysloužila školní trest.. nooo..i když.. NE! ZASLOUŽILA SI HO SAMA! Sama se do něj navážela, sama nedávala pozor. Severus Snape si nepřipouští žádný pocit viny a už vůbec si nepřipouští žádnou chybu. Každý je sám strůjcem svého osudu.

Když se po chvíli uklidnila, uložil ji zpět do postele. Byl unavený a potřeboval se na ráno vyspat. Lautrecová-nelautrecová, přece se nenechá připravit o postel.

Odsunul ji na levou stranu postele, přičemž mu nevědomky položila zpocenou ruku na znamení Zla, a lehnul si na druhou polovinu postele.

Chvilku přemýšlel, nemohl jen tak usnout. Koneckonců, byla to ženská! Už to bylo dávno, kdy ležel se ženou v jedné posteli, respektive s dívkou. To byl ještě na škole, tehdy byly vánoční svátky a Belatrix ještě nechodila s Lestrangem. Kdyby se nebyla tak plně odvázala zlu, vzal by si ji a dneska by byli spolu a tahle nána by tady neležela. Měl Belu rád, ale zradila ho. Ona nebyla povaha na nehynoucí vášnivou lásku. Ona nebyla věrná družka, jež stojí vždy po boku milovaného. Už tehdy byla fanatická a zapálení do každé špatnosti. Svedla Severuse na scestí, donutila ho stát se Smrtijedem, a pak ho nelítostně odkopla. Od té doby se vzdal žen. Zapřísáhnul se, že už si žádnou nepustí k tělu. Nikdy! No, tak zase tak moc nikdy ne no, když tu teď Maewe ležela a nevědomky se sama k jeho tělu pustila.

Teď tohle, ta zatracená holka si tu leží vedle něj. Kdyby aspoň tak nesmrděla tou pošetilou vůní, kterou Severus ihned rozpoznal. Levandule. Znak slabosti a té hloupé něhy a jemnosti. Nikdy tu vůni neměl rád a pokud mu ta rostlina nesloužila k hlubšímu účelu, jako je například nějaký lektvar či odvar, nikdy ho nezajímala. Pche! Levandule! Až nehorázně mu ta „vůně“ dráždila nos.

Popadnul hůlku a tichým, přesto vzteklým alohomora otevřel protější okno.

Na půl oka(no jo, někdo má celé oko a někdo jen půlku, co se dá dělat. Holt někdo má a někdo nemá..) zkontroloval Maewin stav. Ležela propocená vedle něj, dýchala přerývavě a nepravidelně oddychovala, skrz třaslavým pohybům vydávala steny.

To mu připomnělo, že jí ráno musí znovu vyčistit rány a až se vzbudí, dát ji napít vhodného protijedu a životabudiče.

Převalil se na bok, zády k ní, aby se na ni nemusel dívat. Přivřel oči, ale stejně vnímal její nepravidelný dech. Rozhodl se tedy, ať už to má z krku, že nakrouhá mátu a v jejím vývaru namočí žínku, kterou by ji měl dát na hruď.

Zašel do komory, kde měl dlouholeté zásoby ingrediencí. Vzal do ruk hmoždíř a vložil do něj nakrouhanou mátu. Po chvíli pravidelného tření vlil šťávu na žínku a pořádně ji zpracoval. Vzal mokrou hadru a přistoupil k posteli, na stranu, kde Maewe ležela(jak logické, že?). Strhnul z ní, dnes už podruhé, peřinu a pohlédl na další překážku. Na to úplně zapomněl!!! Ženy přece běžně nosí podprsenky, jak si na tohle mohl zapomenout, Severusi?! Zamračil se nad svým nemožným opomenutím.

S obrovskou nevolí se začal potýkat s podprsenkou. Žínku přece musel vložit na holou hruď. Odložil ji tedy prozatím na noční stolek a chytil Maewe tak, aby byla dostatečně nadzvednuta na to, aby ji mohl rozepnout tu blbnou věc, co má na zádech. Tak na koho si dneska vsadíte? Severus versus spona na podprsence. Kdo s koho? Jeď Sevie, jeď, věříme ti!

Po chvíli díky bohu spona povolila a Severus s hlubokým oddechem položil Maewe znovu na pelest, načež odvrátil zra od jejího obnaženého dekoltu. Poslepu zašátral na noční stolek a nahmatal žínku, kterou se záměrem dát na Maewin hrudník, položil poněkud vysoko. Div ji tím neudusil, no jo.. zmást soupeře, jak zákeřné!

Otočil obličej, aby se ujistil, zda je všechno v pořádku, ale jeho zrak se střetnul a jejími ňadry.

„Sakra!“ Uteklo mu z úst. Popadl žínku a naštvaně ji mrsknul přes její dekolt, tentokrát přitom nezavřel ani jedno oko.

Nakonec ji znovu přikryl. Nakvašeně obešel postel a ulehl na své místo. Utřídil si myšlenky (no jo, tohle nevidí každý den) a naprosto pohoršen sám sebou (je to opravdu chlap???) zavřel oči. Severus Snape, naprosto obrněn proti jakýmkoliv citům a vášním, usnul tvrdým spánkem.