Jak zatočit se Severusem Snapem – 11. kapitola

Publikováno 8. 4. 2006Aktualizováno 20. 1. 2021Od BlanchKategorie:+ Jak zatočit se Severusem Snapem

Čekali jste to? Nebo ne? Já osobně vůbec, ono to nějak vyplynulo samo. Nečejte žádnou legraci, tato kapitola asi nebude příliš vtipná.

Osudová chyba

„Aaa, Severusi,“ plouživým krokem se Brumbál přibližoval ke svému chráněnci, „dobré ráno, jdeš na hodinu?“

Severus bezděky obrátil oči v sloup. Vždyť bylo naprosto jasné, že jde na hodinu. Kam by asi šel s hůlkou v pozoru, s knihami v podpaží a s otráveným výrazem ve tváři?

„Spíš vypadáš, jako by si šel krotit divou zvěř!“ zkonstatoval pobaveně stařík a poposunul si své půlměsícové brýle ke kořeni nosu.

„Ne, to ne, Nebelvír mám až poslední hodinu,“ zareagoval ihned tázaný.

„Tak o tě nebudu rušit, mám nějaké důležité vyjednávání s ministrem zahraničních věcí,“ usmál se a v tu ránu byl tatam. Plouživý krok, neplouživý krok.

`No jasně, jde si zajistit import citrónové zmrzliny do Bradavic. Slyšel jsem, že tu nejlepší mají ve Francii.´ Zamyslel se pobaveně, načež se otočil na podpatku a trádoval si to na první hodinu s šestými ročníky.

`Bože, za co mě trestáš? Hned takto po ránu!´

Výbuch kotlíku byl po ránu více než ohlušující. Mnohé studenty to probudilo či donutilo být aktivnější.

„Všichni hlupáci by měli stát celou hodinu na nohou, abych o nich věděl!“ zasyčel skrze rty a věnoval svůj pohled autorce onoho skandálu.

Nějaký student vzadu se postavil.

Snape se uchytil situace, „Přiznáváte, že jste hlupák?!“

„Ne, jen mi přišlo nefér nechat vás stát samotného!“ A uhodilo. Všichni studenti ve třídě věděli, že přestřelil.

***

Blížily se poslední dny, v nichž musel Severus naposledy opečovávat tu pitomou holku. Její stav se totiž zlepšoval den ode dne a příznaky, že by snad byla něčím kontaminována, se nedostavily.

Byl večer. Severus seděl na křesle a opravoval nějaká pojednání, které vesměs všechna poškrtal a poopravoval. Maewe pro změnu ležela v posteli a četla si jednu z jeho knih. Kupodivu Severus zjistil, že když jí půjčí knihu, pomůže si. Zaprvé mu Maewe dá pokoj a nebude otravovat a za druhé se aspoň něčemu novému přiučí.

Škrábání brku po pergamenu utichlo. Zatímco Severus Snape se zadíval do prázdna, Maewe na něj stočila svůj zrak a zjistila, že je úplně mimo, což u něj bylo neobvyklé.

„Kdybyste se viděl,“ zazubila se, „máte typicky přiblblý pohled jelena v záři reflektorů!“ prolomila ticho.

Snape ihned zareagoval.

„Nemyslete si, že když s vámi spím v jedné posteli..“

„..s cizí ženou v cizí posteli..“

„..že si tohle můžete ke mně dovolovat! Ale musím uznat, že mi ty vaše urýpané komentáře budou chybět, nebude mě mít kdo otravovat a zase se budu nucen rozčilovat jen nad těmito nesmysly!“ shodil ze stolu stoh pergamenů a jistým neidentifikovatelným pohledem se zadíval do rohu místnosti.

„Škoda, už jsem se pomalu zvedala, že vám půjdu vyprat spodky a zalátovat ponožky růžovou nití.. že začnu péct koláče a začnu psát traktáty o našem soužití… proboha, ten den je v nedohlednu a já se tak těšila, že konečně podlehnete mým nádherným očím a snesete mi modré z nebe,“ zalaškovala s ním, ale v jejím hlase byla jasně znát ironie. Kdyby se ironie dala přepočítat na peníze, Bill Gates by byl jen pouhopouhý žebrák se stříbrnou holí.

Snape k ní přistoupil, pokládaje svou ruku na její čelo, „Horečku nemáte. Kde jste se mi to tedy hrabala? Já myslel, že Blábolící lektvar mi došel!“

„A já už jsem pro vás měla vyhlídnuté nádherné tričko k Vánocům,“ nenechala se odradit, „s nápisem FANDÍME SUDIČKÁM!“

Snapeovi zacukalo v koutcích. „Vůbec nezávidím chlapovi, který si vás jednou vezme. Teda, pokud si vás někdy někdo vezme. Upřímně ho lituji, bude mít hlavu jako vzducholoď.“

„Neskuhrejte a nezáviďte, obávaný profesore,“ kladla důraz na přívlastku, kterým ho počastovala, „až bude jednou mastná čerň v kurzu, taky na vás dojde!“

Snape se už však neudržel. Jeho obočí se naštvaně stáhlo ve vodorovnou linii. “ Ty holko jedna drzá, neomalená. Kéž bys už vypadla z těchto komnat!“

„Moje řeč!“ Maewe se zvedla a zasyčela mu do tváře. A s jistou špetkou dramatičnosti se mu zahleděla do očí, načež to Snape přijal jako výzvu..

***

Milé děti, a tak, jak to vždycky bývá v různých love story, tak to skončilo i zde. Jisté autorky fanfiction by mi mohly závidět, s jakou elegancí jsem je právě šoupla do postele.

***

„Tohle, tohle se nemělo stát!“ zakňučela Maewe a v rozporu s tím objala Snapea okolo hrudi.

„Copak ty s tím máš nějaké problémy..ale co já? Jsem tvůj profesor, přijdu o místo!“ zahlaholil a celou dobu svého konání se pokoušel skrývat svou ruku, na které měl cejch Znamení zla.

„Kdyby nás viděl Brumbál!“ zkonstatovala

„Já bych se ani nedivil, kdyby se nad tím jen pousmál. Mám jisté podezření, že mi tě do postele šoupnul záměrně!“

„Třeba chtěl, aby tvé ledové srdce roztálo. Pomalu už jsem ti chtěla šetřit na úsměv!“

Snape se pobaveně usmál. „Přiznávám, že nejsem zrovna rodinný typ a jsem trošku nespolečenský a přísnější..“

„…trošku?“ zahleděla se mu do jeho černých očí a pobaveně nadzdvihla obočí, hladíc ho prstem ve směru rýhy, která se mu táhla od hrudi dolů.

„Udělali jsme chybu,“ vyřkl nahlas svou myšlenku a už to byl opět ten samý Severus Snape, se kterým měla Maewe celých těch šest let tu čest. Posadil se na postel a s elegancí jeho vlastní se s holým zadkem odpravil do koupelny, kde na sebe navléknul pyžamo. Vrátil se do postele, odtáhl se na bok a s hlasitým, „Dobrou noc,“ ulehl a nechal tam Maewe zaraženě ležet s čelistí nedaleko od podlahy.