4. kapitola – Šikana

Sirius zjistil, že si dělá plané naděje, to, že si zahrál karty se svými tak zvanými kamarády, ještě nic neznamenalo. Ani to nikam neposunulo jejich vztah. James ho okázale ignoroval a ani mu neodpovídal na pozdravy. Sirius si vážně začínal připadat jako největší blbec.

Jediný Remus byl schopný říci ahoj a sem tam se Siriusem před hodinou pomluvil slůvko. Jediné, čeho si Sirius všiml na Jamesovi bylo, že se nějak častěji kouká po Lily. Bylo mu jasné proč, ale z nějakého zvláštního důvodu ho to strašně štvalo. Když viděl, jak na ni civí, zuřil. Měl tendenci ji ochraňovat, Lily byla jeho svěřenkyně. James ho štval, musel si to přiznat, štval ho. Nikdy dřív by ho nenapadlo, že až si tahle bude prohlížet Lily, Siriuse to bude tak žrát.

„Už zase čumí,“ hlesla Lily, aniž by se podívala. Siriusovi bylo jasné, o kom mluví.

„Jak to víš?“ Zeptal se udiveně.

„Cítím ty jeho pohledy. Brejloun jeden!“

Sirius se musel začít smát, nevěděl, kolik Jamesovi v tomto světě zbývá času, než ho začne mít Lily ráda, v jeho minulém životě to bylo až v sedmém ročníku, takže když to bral takhle, tak měl ještě spoustu času…ale tady bylo jasné, že ho Lily moc nemusí, stejně jako dřív.

Zase budeš ze sebe dělat blbečka, Jamesi, celých šest let, teda doufám, vlastně ani nevěděl, proč v to doufá, ale trošku se mu při té myšlence ulevilo.

„Pane Blacku, Vy to jistě budete umět, můžete nám to kouzlo předvést?“ Vyzval ho profesor Raddle k tabuli.

Sakra, kdybych tak věděl, o čem byla řeč! Stoupl si a mírně se natočil na Lily: „Co probíráme?“ Šeptal.

„Jak co?“

„No, budu konkrétnější, co po mně chce? Nedával jsem pozor.“

„Probůh, já nevím, nevnímala jsem ho.“

„Super.“

„Pane Blacku, slyšel jste mě?“ Zvýšil Raddle hlas.

„Ale jo už, jasně, už jdu.. bože“

„Buďte tak laskav,“ zasyčel profesor skrze rty, „a příště buďte ke mně slušnější nebo si to vypijete!“

„Okay,“ zahřměl Sirius jdouc si vyzvednou svůj ortel smrti, protože raději se přizná, že nedával pozor, z čehož vyplynou jisté následky, než aby ze sebe udělal vola.

„Říká se ano, pane!“ Zahřměl znovu Raddle. „A buďte už tak laskav a dejte se do práce.“

Sirius stál uprostřed místnosti, přímo před plnou třídou studentů a mlčky hleděl do obecenstva.

„No tak? Bude to?“

A co kdyby ses mě raději zeptal: „Není Vám nic, pane Blacku?“ Na to by ses nikdy nezeptal, ty hade!

„Pane Blacku, dal jsem Vám příkaz, tak ho splňte!“

Sirius nadále mlčel. Ani se na něj nepodíval.

Raddle zrudl vzteky: „Co Vás vede k tomu, že neuposlechnete můj příkaz? Blacku!“

Sirius se na něj nenávistně podíval a medovým hláskem, s nadsázkou a podtónem sarkasmu pravil: „Protože nevím, co po mně chcete! Nedával jsem pozor!“

„No tohle? Jak si jen můžete dovolit… strhávám Vám padesát bodů!!“

„Je Vám jasné, že strháváte body Zmijozelu?“ Zeptal se na oplátku ironicky Sirius.

„Co jste tím chtěl říct?“

„Jen..ale co, jen to, že nadržujete přece Zmijozelu, tady to každý ví,“ obrátil se do třídy, „že to víte?“ Zahleděl se přitom na Jamese, který se škodolibě usmíval, načež kouknul na Lily, který nervózně zkousla rty. Věděl, že přestřelil a věděl to každý v téhle místnosti, pobavil tím sice Nebelvír, ale Zmijozel ho ode dneška bude nenávidět ještě víc, než předtím.

„Tak to stačí!! Uděluji Vám školní trest, na celý týden! A jestli nezlepšíte své chování, Blacku, bude to na celý měsíc, ne-li do konce roku! Dnes Vás čekám v sedm v kabinetu! Mazejte si sednout a už ani nepípněte nebo si to vypijete, je Vám to jasné?!!!“

„Úplně,“ usmál se spokojeně Sirius. A máš to, kreténe, zasloužil sis to. Nesnáším tě, rozumíš? Nesnáším! Zabil si Lily a Jamese, málem několikrát i Harryho, kvůli tobě nás Petr zradil, kvůli tobě jsem měl zpackaný celý život! Ty za to zaplatíš!

„A neculte se tak blbě, ještě jeden blbý úsměv a vyhodím Vás!“

„Jako by to byl nějaký trest,“ posadil se Sirius už zpátky do lavice.

„Co jste říkal, Blacku?“

„Nic!“

„Já jsem slyšel, že si tam něco mumláte pod nos,“ šel k němu k lavici, „a už Vás mám opravdu plné zuby! Vypadněte, zmizte! Smrade rozmazlený, nevychovaný! Je mi až stydno, že jste se dostal do tak vážené koleje!“

„Tak vážené? Mně je taky stydno, že tam jsem..je to hrůza! Nenávidím to tam!“ Zařval Sirius a než stačil Raddle cokoliv říct, rychle utekl z místnosti.

„No páni!“ Zašeptal Remus.

„Mlčte,“ obořil se Raddle, „za blbou připomínku odebírám Nebelvíru deset bodů!“

Sirius kráčel po chodbách.

Skvělý, tak se mi povedlo nasrat Voldemorta, to je opravdu vítečné. Na co si myslel, ty magore, když si ho provokoval? Pleskl se přes líce Sirius, blbečku, ještě víc si zkaz působení na téhle škole. Profesoři tě budou nenávidět a bude to ještě větší peklo. Navíc tenhle. To je fakt neskutečné, že zrovna on učí Obranu. Co Brumbála přimělo, že ho zaměstnal? Jak je možné, že tu učí? To je fakt peklo..Voldemort profesorem. Tohle asi nerozchodím. To mě fakt zajímá, jaký si vymyslí trest. Co by se stalo, kdybych tam nepřišel?

Proboha, Tichošlápku, tohle si vážně posral, tohle si neměl. Já blbec, takhle jsem si to ještě zhoršil. Abych měl teď ještě hrůzu z Obrany proti černé magii. Ono nestačí, že si mě James ani Remus nevšímají, že nejsme kamarádi. Nestačí, že jsem ve Zmijozelu, nestačí, že jsem přišel o svůj život, zážitky a vzpomínky..že jsem o všechno přišel, teď si ještě naštvu profesora, který mě měl rád, teď bude teprve z mého života peklo. O to se jistě Voldemort postará.

Neměl chuť jít na další hodinu, a tak ji jednoduše vynechal. Neměl chuť vidět nikoho ze třídy, ani ze školy. Hlavně žádné profesory a učení. Věděl, že si ho ještě podá Slughorn. Věděl, že je ve velké bryndě. A co si teprve pomyslí Lily? Co když se jí tím oddálí? To by nechtěl, nechtěl, aby ztratil i ji.

Procházel se po škole bezmála dvě hodiny, jistě už musel být konec vyučování. A taky, že ano. Kousek od sebe zahlédl hlouček holek, z jeho ročníku a koleje. Stály v kruhu, okolo nějakého chudáka, kterému nadávaly.

„Mudlovská šmejdko!“

„Cože?“ Zašeptal Sirius. Slyšel jsem dobře? Mudlovská šmejdko..o ne, můj bože, Lily. Rozběhl se mezi ně, a jak předpokládal, uprostřed toho hloučku se krčila ryšavá dívka a rukama si chránila hlavu.

„Vy krávy jedny! Nechte toho,“ rozkřičel se.

„Co ty máš co po nás řvát, ty zrádče jeden! Vypadni Blacku, tohle je naše věc!“

„Hovno je to vaše věc, nechte ji na pokoji. Lily je moje kamarádka..jestli ji ještě něco uděláte, zakleju vás..a myslím to smrtelně vážně!“ Vytáhl hůlku. Věděl, že to pomůže, dívky ustoupily. Věděl, že před nimi bude mít autoritu, všichni na škole z něj měli tak trochu strach, měli strach z jeho dovedností a jeho znalosti kouzel a zaklínadel. Všechny dívky věděly, že není radno si s ním zahrávat, pomaličku couvly a pustily ho dovnitř, k Lily.

„Lily,“ chytl ji do náruče, ta se na něj vroucně podívala. Měla roztržený ret a pod okem podlitinu. Teda, že tě budou takhle šikanovat, to jsem si nemyslel!

Lily,“ zopakoval, „je ti něco, co se děje? Vnímáš mě? Vsi v pořádku?“ Dívka na něj jen hleděla, ale nic neříkala.

„No tak!“ Hladil ji po vlasech a sesunul se k ní, držíc ji v náručí.

„A hele, Black se nám zamiloval!“ Zakřičela jedna z dívek a zbytek se rozesmál.

„Sklapni, náno pitomá!“ Ohnal se zuřivě po ní Sirius.

„Lily, broučku,“ hladil ji po tváři, „jsi v pořádku, odpověz, prosím!“

Lily se na něj usmála a mírně kývla.

„Zmizte!“ Zakřičel Sirius po dívkách, načež rozpustily svůj dav.

„Pojď, pomůžu ti,“ opřel její tělo o své a podepřel ji tak, aby mohla stát, „měli bychom zajít na ošetřovnu.“

„Ne, tam ne!“ Otočila na něj svou barevně hrající tvář, „prosím,“ dodala, když se Sirius zamračil, „nechci se nikde ukazovat.“

„Dobrá,“ připustil nakonec, „to bude dobré, dokážu to vyléčit, pojď. Pořádně se o mě opři.“

Lily byla o něj opřená, chvíli kulhala, načež se Sirius naštval a vzal ji do náruče, byl na skoro dvanáctiletého chlapce o dost vyspělejší. Byl vysoký a silný, měl široká ramena a velké ruce. Vlasy mu s elegancí padaly do obličeje. Stejně jako tedy, před lety, po něm nyní toužily dívky. Sice o trochu méně, protože si hned na začátku zjednal pověst člověka, ze kterého měli studenti trochu hrůzu, ale i přese všechno by neměl nouzi o děvčata.

Chvíli nesl Lily chodbou mířící přímo do zmijozelské koleje, ale pak si to rozmyslel a napadl ho lepší plán, zavést ji do Komnaty nejvyšších potřeb.

Položil ji na připravenou postel. Kolem dokola byly kotlíky, různé byliny a knihy o léčitelství.

Podlitiny a roztržený ret byly za chvíli pryč, jen mu trochu dalo námahy spravit Lilyin kotník, který měla zřejmě zlomený.

„Na tohle jedině Kostirost,“ jakmile to dořekl, na polici před ním se objevila láhev s obsahem hlásající název lektvaru Kostirost.

„Na, napij se.“

„Jak víš, co máš dělat?“ Bránila se trochu Lily.

„To jsou zkušenosti..hodně zkušeností..“

„Aha, myslíš s tvou matkou?!“

„No jistěže,“ přitakal. Sice původně myslel úplně něco jiného, hlavně to, že dříve s Remuse a Jamesem a Petrem podnikali všelijaké nebezpečné akce a nesčetněkrát si někdo z nich zlomil nějakou končetinu. Tehdy chodili do ošetřovny krást Kostirost a dělali to samé, co zrovna dělal Sirius teď, samoléčbu.

„Mockrát ti děkuji, Siriusi!“

„Za co?“

„Za to, že se tak o mě staráš! Jsi opravdu kamarád!“

Jo, jen kamarád. To je to, co ve mně vidíš, Lil? Sakra..proč působím na kdejakou káču jako pán bůh, ale na tebe to nepůsobí? Sakra, o čem to přemýšlím!! Jo, jsme kamarádi!

„Nemáš zač. Nechci, aby se ti něco stalo,“ díval se na kotník, který ji ovazoval, nechtěl ji pohlédnout do očí, „a tohle teď nesmíš namáhat. Do rána se ti to spraví.“

„Jsi můj anděl strážný, kdybys tam nebyl, nevím, co by semnou bylo. Ty čůzy by mě jen tak nepustily. Nenávidím je..a vrátím jim to. Však ještě budou koukat.“

„Vrátíme jim to společně,“ smál se Sirius a na chvilku si připadal, jako by se vrátil do minulosti, teda té, kde žil dřív, a domlouval se s Jamesem na to, jak zase poškádlí Snapea. Ale musel uznat, že tohle taky není špatný nápad, chybělo mu to, chybělo mu někoho týrat. Ale Snape byl něco víc..toho týral raději. Třeba k tomu časem s Lily dojdou. Jen se ještě nikdy nemstil holkám, nikdy neseslal na žádnou dívku kletbu nebo kouzlo. Ale tohle bylo něco jiného. Ublížili Lily a on je naprosto nenávidí, jsou to pěkné krávy, povýšené, arogantní a cynické. Prostě je nesnášel. Zasloužily by si to. Nikde v jiných kolejích nejsou tak hloupé holky.

„Vážně?“

„Jo, pomůžu ti připravit nějakou pomstu, tohle jim nesmí jen tak projít. Nebudou tě šikanovat, a pokud ano, budou mít co dočinění semnou!“ Ani nepostřehl, že jeho hlas z normální tóniny přešel do zuřivosti.

Lily na něj chvíli hleděla, usmívala se, bylo vidět, že je mu opravdu vděčná. Pak se nahnula a políbila Siriuse na tvář.

Sirius vyděšeně ucukl a přiložil si ruku na tvář. Co to bylo? Lily.. Pookřál.

„Co to?“

„To máš za tu všechnu pomoc, Blacku,“ zašklebila se, „ne, vážně. Jsi moc hodný, Siriusi. Nechápu, co děláš ve Zmijozelu.“

„Nejspíš mám určité vlastnosti, které tam patří, ale nejsem na to hrdý a nejraději bych odtud vypadnul. Za to vůbec nechápu, co tu děláš ty..“

„Já asi vím, co mě sem přivedlo. Moje škodolibost, moje rýpavost a zloba. Umím být pěkně zlá..“

„Jistě, jen trošičku,“ usmál se Sirius na půl úst, „ale i přes to všechno si skvělá soucitná holka.“

„No to víš, někdo v tom Zmijozelu být musí,“ zazubila se, „ale byl mi ho čert dlužen. Jestli takhle mám žít až do konce školy,“ pohlédla na svůj kotník, „tak nevím.“

„Tak popros Brumbála, jestli by ti nemohl pomoci..dát tě jinam, řekni mu o tom..“

„Ne!“

„Proč?“

„Asi jsem příliš hrdá na to, abych šla žalovat, to není můj styl. Ne, pokud jde o mě..na ostatní práskat klidně budu,“ posměšně si odkašlala, „ale tohle je něco jiného, myslel by si, že jsem slabá…slabost…to není nic pro mě, pro holku, která je z holek nejchytřejší a nejučenlivější.“

Malinko jsi namyšlená, ale to se podá, pousmál se nad tím Sirius, tohle by totiž stará Lily nikdy neřekla, ale budiž. Vím, že máš pravdu.

„Tak jdeme,“ vzal ji opět do náruče a odnesl do sklepení, do zmijozelské koleje.

„Doufám, že tam nějak dojdeš, vím, že kluci k holkám do pokoje nemůžou.“

„Jasně, budu se snažit.“

„A hodně štěstí. Snad ti nic neprovedou ty kozy, pokud ano, víš, na koho se máš obrátit..a víš, čím jim máš pohrozit.“

„Jasně, Siriusi..díky, jediné, co mě štve..že takhle si neudělám moc úkolů.“

„Na úkoly se vyser!“ Řekl na plnou pusu Sirius. „Knihovna je otevřená denně, prostě si dáš menší volno.“