Hororová komedie

Tato povídka vznikla na Soví poště (diskuzi), na které jsme se na ní střídavě podíleli:

já, housatko, Lupinova, lunkvil, katrin, Calanthe, někdo, Snipsley, JEAN, Arlondia, Barborka Siriuska, Jana a ta.Miles.
Začala se psát 16.04.2005 ve 21h, 8 minut a 48 vteřin a její poslední zápis byl 17.04.2005 ve 13 hodin, 38 minut a 43 vteřin. Původní znění naleznete v tématu Hororová komedie.
Zkopírováno v přesném znění (bez oprav). Užijte si to.

---

Harry, Ron a Hermiona se silným kouzlem samotného lorda Voldemorta ocitli na hřbitově u Malého Visánku. Kolem je jen tma, a zdálky je slyšet pronikavé syčení. Neodvažovali se ani nahlas dýchat, aby je nebylo slyšet. Syčeni se vzdalovalo. Ron si ale bohužel nedopatřením krknul a syčení utichlovítr utichl….rozhostil se smrad a ticho.
Harry si říkal, že jestli ještě někdy uvidí Voldyho, Ron ho zabije trávením.A najednou se tu zjevil – VOLDY!
„Tak Harry,“ praví Voldemort, „konečně se znovu setkáváme.“ Pomalu vytáhne z hábitu něco, co Harrymu nemile připomíná zadek. Hermiona vedle něj vyjekla. Voldemort pravil: „A tady to máš, Harry Pottere, to, cos zapomněl na Ministerstvu. Harry se podíval blíž a zjistil, že to není zadek, ale mozek. Ale co mělo znamenat to, že ho zapomněl na Ministerstvu? Voldemort však pokračoval: „Ani jsem nedoufal v to, že tento malý dárek ode mě pochopíš, a ano, je to mozek. Mozek tvého milovaného kmotra. Docela malý, nezdá se ti?“ nadhodil Voldy posměšným tónem.
Harry byl rozzuřený, že si s tím dárkem dal tak na čas. Voldemort ale hned omluvným tónem rychle dodal:
„Nechtěl jsem tě tak dlouho nechat čekat, ale, neumím si to vysvětlit: jeho lebka byla odolná proti všem kouzlům, která znám, a tak jsme ho museli s Červíčkem dloubat ručně…
„Haha! Můj kmotr se jen tak nedal, co?“ posmíval se teď Harry Voldemortovi. Jsem na tebe pyšný, Siriusi, pomyslel si Harry.
„Harry, tebe neučili, že se nemáš posmívat starým lidem? Okamžitě se omluv.“ sykla na Harryho poněkud nervózní Hermiona. Ta se ale v tu chvíli dala do smíchu a válela se po zemi….
To si však Harry jenom myslel, že je to smíchy. Ve skutečnosti použil Voldy na Hermionu kletbu Cruciatus, a proto se válela po zemi. Červíček si přinesl popcorn a se zájmem Hermionu sledoval. To už se Harry neudržel a přisedl si k Červíčkovi, nabral si hrst popcornu a jen tak mezi mlaskáním prohodil směrem k Voldemortovi: „Ale že se drží, mrcha, co?“
Voldemort jen toužebně zašilhal po popcornu…Červíček však těsně před natahujícím se Voldemortovým pařátem s popcornem ucukl s tím, že Harrymu právě splácí dluh za záchranu života a proto Voldy nedostane ze sladké pochoutky ani malinkatej drobeček. Což pochopitelně voldemorta vytočilo.Použil na Červíčka kletbu Avada Kedavra a poté řekl: „Accio sladký popcorn!“
Mezitím ale začal pozvolnu utichat Hermionin křik, až zůstala na zemi omámeně ležet nejspíš po zásahu dalšího Ronovo prdu.
„Hahá!“ ozval se konečně uvolněný Ron, „dvě mouchy jednou ranou,“
řekl, protože chcípla nejen Hermiona,ale i Snape…

S Harrym pevně držícím krabici, se po zásahu Voldemortova přivolávacího kouzla, popcorn vznesl a Harry ucukl. Ovšem Voldemort mu ukousl místo popcornu z hlavy jeden vlásek a dostal zažívací potíže.
„Ah!Ah!Ah!“ křičel Voldemort a držel se za břicho. „Sakra hochu, kdy sis naposledy myl vlasy?“
„Myju si je skoro denně a s láskou“ triumfoval Harry.
„Dopr***e! Ku*va!“ klel Voldemort, „vždyť já ti jeden ten tvůj chlup sežral a teď z toho mám průjem!“ řval Voldemort. „Však ty za to zaplatíš!“ Voldemort přitiskl svůj pařát k Červíčkově levé ruce a vykouzlil si přenosnou kadibudku. Byl už vážně nejvyšší čas..
ovšem, jak se dalo čekat, příroda byla přece jenom rychlejší než Voldyho křivé nožky a celý hřbitov za chvíli zahalil velký smrad a přízračná mlha.
Najednou se kolem začali zjevovat Smrtijedi, bylo jich tak kolem třiceti. Ron se za Harrym krčil a Harryho napadlo, že kdyby si vyčarovali plynové masky, mohli by zdrhnout, zatímco Smrtijedi houfně omdlévají. Problém byl v tom, že Ron nevěděl, co to je, a než mu to Harry vysvětlil, seknul s sebou přímo do té největší hromady.
Ron se sice často v noci pomočívával, hlučně prděl, škytal, hekal, zvracel, bral menším spolužákům pomůcky a hračky, ale přes to všechno ho měl rádHarryho zahalila vlna lítosti. Tentokrát se na něj však již musel vykašlat, přesně jako tehdy na cestě za Kamenem mudrců..
Harry zůstal ve smradu sám, jen s Voldemortem, který, jak se zdá, už svoji potřebu vykonal. „Tak,“ začal Voldemort, „teď se spolu utkáme, Pottere.“
Harry byl vyděšený. Vzal si svoji hůlku, vzpamatoval se, postavil se proti Voldemortovi a zařval: „PRDELIARMUS!“
V tu chvíli vylétl Voldemortovi z oné části těla nazelenalý páchnoucí mrak, který se náhle rozdělil do několika tenkých provazců. Kouřové provazy se nad jejich hlavami spletly dohromady a vytvořily nad nimi jakousi síť, z níž nebylo úniku, stejně jako před smradem, který celou síť zamořil.
Zatímco Voldemort jen stěží dýchal, Harry vykouzlil bublinové kouzlo.
Smrad byl neuvěřitelný, ovšem Harrymu s bublinou na hlavě nevadil, voldemortovi ovšem ano. Náhle se Voldemort scvrkl do malé kuličky a explodoval. Harry zvítězil! Věštba se naplnila. Konečně!!!

THE END