Grangerovský syndrom

Tento článek mi Lebel poslala už dávno, chtěla jsem ho tu dát tehdy, ale zapomněla jsem na něj a teď mi ho poslala znovu, tak vám ho sem teda vkládám 🙂

Lékařská studie – Grangerovský syndrom:
Chorobně protivná vzdělávací porucha projevující se nezvladatelnou touhou po nejlepších školních výsledcích.
Poprvé byla popsána u jedenáctileté Hermiony Grangerové v knize Harry Potter.
Příznaky:
– neustálé nutkání učit se
– pronášení výhružných vět spolužákům: Jak je to možné že se na to už nepřipravujete. Nestihnete to, máte na to už jen půl roku.
– neopodstatnělá obava časové tísně (pacient si myslí že nestíhá i když na to má několik dní dokonce i měsíců)
– pacient si nedokáže dát pauzu od učení, protože má pocit že by nestíhal
– chlubení se školními výsledky, zvlášť nechutné jsou věty typu:
Napsala jsem tam všechno. Všechny otázky mám správně. Bylo to velmi lehké.
– přetlak vědomostí (postiženému zpravidla nestačí při testu ani tři papíry, aby napsal všechno co ví a ke zděšení profesorů se dožaduje dalších listů*).
– vypracovávání si učebního plánu
– poučování spolužáků (tzv. pepřivý příznak**)
– příprava na vyučování i během školních přestávek
– při položení otázky profesorem třes, neklid, neustálá tendence se hlásit, výkřiky typu: Já to vím.
– neustálé nabídky spolužákům doučovat je, i když o to nikdo nestojí
– slintání, mlaskání o podivné vzrušení při vstupu do školní knihovny
– snaha o dokonalost
– nervozita ze zkoušek a z ostatních spolužáků, kteří se méně učí
– někdy mírná podlézavost nadřízeným a neustálá potřeba vycházet s mimi dobře
Nejčastější pacienti:
– častěji dívky
– perfekcionisti
– neurotici
– anorektici
– chorobní poctivci
– lidé kteří se v kolektivu projevují jako trdla a snaží se to vylepšit
(to je tedy vylepšení jak z nosu***)
– depresáci
– rádoby intelektuálové
Léčba:
Velmi obtížná, téměř nemožná, v literatuře se popisují pouze krajní léčebné směry tzv. Snapeova nebo Malfoyova metoda. Průběh této léčby je však pro postiženého velmi nepříjemný (asi jako když snídáte penicilin).
Nástroje těchto metod:
– přehlížení postiženého
– na jeho hlášení se zásadně nereagujeme
– pokud začne křičet že něco ví umlčet ho (nejčastěji se používá věta: Vás jsem se na nic neptal.
– v případě neuposlechnutí pacienta sankce v podobě trestů, strhávání bodů, zhoršení známky za nekázeň
– nadržování tupějším spolužákům
– hlasité vyjadřování pochybností o duševním zdraví pacienta
(Ten pitomej šprt už se zase hlásí. Je to blázen, podívejte už popisuje třetí papír!!!)
V praxi se nedoporučuje tuto metodu používat. (mimochodem stejně by k ničemu nevedla).
Jako částečná terapie se doporučuje postiženého trochu rozptýlit (pokud se ovšem zrovna neučí) a v případě vlastních neznalostí nebo studijních obtíží si k němu přijít pro radu, uvidíte jak mu stoupne sebevědomí (bohužel).
Vypracovala :
Lucie Růžičková
PS: Teď mě omluvte, jdu se učit.
Vysvětlivky – Kateřina Loeblová
Lucka (autorka) ani tak nepopisovala Hermionu, jako spíš samu sebe. :-))
*Narážka na jednu písemku z práva (nebo ekonomiky), kdy nám profesor řekl, aby jsme to stručně popsaly, a když ho Lucka žádala o třetí nebo čtvrtý papír, vypadal dost vyděšeně a nechápavě.
**Máme ve třídě spolužáka, který má přezdívku Elvis a když má (obávaný) referát, obvykle obsahově pětiminutový, koktá ho minimálně dvacet minut, jako Neville před Snapem, a přeskakuje od jednoho k druhému, jak hyperaktivní dítě. S jeho vysvětlováním čehokoli je to stejné. Odtud pojmenování „Příšerná Elvisova přednáška“ zkráceně PEPŘ.

***To má z nějakého filmu nebo od Cimrmana.

46 komentáře “Grangerovský syndrom

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..