Citová výchova 1. část

Rated: Od 12 let [Kritika]

Summary: Příběh je zařazen do doby Pobertů. Sirius provede svůj vtípek na účet Severuse Snapea a Remus na to doplácí psychicky. Tohle je můj první slash, tak mě neukamenujte. Měla jsem nutkání to zkusit taky. Každopádně, pokud by se vám to zalíbilo, chystám další díl.

Categories: Jednorázovka, slash Characters: James Potter, Jiná z HP, Lily Evansová, Peter Pettigrew, Remus Lupin, Severus Snape, Sirius Black
Genres: Slash Warnings: 5 rok, Generace Jamese Pottera

---

Remus se ráno probudil na ošetřovně. Obočí měl roztržené v půli, na rukách měl plno oděrek a kotník u levé nohy rozkousaný do krve, přesto však ani jedna z těchto ran nedokázala čelit té bolesti vnitřní.

Kdyby tak mohl vrátit čas. Měl Tichošlápka strašně rád, byl to prima kluk, ale tohle tentokrát přehnal. Poslat Snapea přímo do Chroptící chýše, když zrovna uvnitř řádí vlkodlak v plné síle. Vždyť už bylo Siriovi šestnáct let, tak proč se vůči Snapeovi stále chová jako puberťák? To samé James. Oba dva. Nedají si pokoj. Remus to chápal, ale co je moc, to je moc. I na Tichošlápka. Vždyť se takhle mohl téměř stát spolupachatelem onoho činu. Spoluvrahem.

Remus věděl, že Severus Snape kolem pořád čmuchá a šmejdí, jen aby našel kdejakou záminku, jak je všechny vyhodit ze školy, ale při tomhle mohl umřít. Málem byl sám sobě vlastním katem. I když v té chvíli si na kata zahrál Sirius. Zřejmě nedomýšlel následky. Snape měl obrovské štěstí, že se díky bohu James najednou vzpamatoval a utíkal Snapea zadržet. Ale bylo pozdě. Na konci chodby Snape pochopil, čemu čelí.

***

„Reme, vezmi si aspoň topinku! Vypadáš strašně!“

„Ne, díky Lily,“ kdyby ta nebohá dívka věděla, co se předevčírem v noci stalo. Věděla už dávno, že je Remus vlkodlak, ale byla obrovskou zastánkyní Severuse. Nikdo, až na Rema, nechápal proč. Jen Remus byl natolik vnímavý, útlocitný a empatický, že Severuse nevnímal jako soka, nýbrž jako oběť.

Častokrát se zúčastnil roztržek mezi Severusem a Poberty, ale nikdy aktivně. Byl natolik zbabělý, že než-li by přišel o své přátele, mlčky přihlížel, jak ubližují této křehké osobě, které častokrát nedají ani možnost se bránit svými prostředky.

Při tomto pomyšlení se ohlédl ke zmijozelskému stolu, ale Severus Snape tam nebyl. Zřejmě byl natolik vykolejen z předvčerejší události a z faktu, že jeden z jeho spolužáků je krvelačná bestie, že raději nepřišel ani na snídani.

Měl by se mu aspoň omluvit, cítil potřebu se mu omluvit, i když by se měl vlastně omluvit Tichošlápek. Ale tohle by zřejmě žádná omluva nespravila. Vždyť mu šlo o život. Nebyla to vlastně Remova chyba, ale Siriova, jenže ten holobrádek nepociťoval ani žádné výčitky svědomí, přestože mu ještě včera hořela koudel u zadku s obavami, že bude zároveň s Jamesem vyloučen ze školy. Dneska už si byl jistý v kramflecích a choval se, jako by se nechumelilo.

Rema zžíraly myšlenky na nejhorší. Přestože Brumbál Severuse přemluvil, aby si to tajemství nechal pro sebe, co když se to nějak provalí? Co si teď o něm asi Severus myslí? Bude se mu stranit ještě víc? Bude se ho bát? Nějak jej tohle pomyšlení děsilo. Nechtěl, aby z něj měl Severus strach, vůbec nechtěl, aby se mu stranil. Remus, až na Lily, byl ten poslední z nebelvírské koleje, se kterým Severus občas ztratil slůvko, i když šlo spíš o školu.

Teď už však vidina toho, že s ním ještě ztratí byť jen jedinou hlásku, mizela v dáli.

Nevědomky, hledě do prázdna, do ruky uchopil topinku, kterou mu Lily namazala marmeládou a vecpala mu ji do ruky.

„Reme?!“

Chlapec ihned zareagoval a ohlédl se na ni.

„Co se s tebou děje?“ Zeptala se starostlivě. „Jsi ještě po tom úplňku unavený? Měl by sis jít odpočinout a na školu se dneska vykašlat, vážně nevypadáš dobře.“

„Asi máš pravdu,“ usoudil nakonec nebelvírský prefekt a zvedl se ze židle, „půjdu si lehnout, není mi dobře.“

„Přinesu ti pak úkoly a o hlídku se dnes taky postarám sama. Doufám, že nebude mít Potter v plánu tě jako prefekta dnes nahradit?!“ Znělo to spíš jako prosík, nežli naštvané zkonstatování.

Remus se po dlouhé době usmál: „Je to možné, určitě by měl zájem, ale nemusí o tom vědět.“

„Díky Reme!“

Plavovlasý hoch zamířil ke vstupu do síně. Zrovna, když zabočil za roh, aby mohl pokračovat směrem do severní věže, do někoho vrazil. Při svém štěstí právě do jeho zmijozelského spolužáka, který si v ten moment ani neuvědomil, co se stalo. Když se však jejich oči střetly, ihned couvl.

Remus znervózněl.

„Ahoj Severusi,“ pokusil se o přirozený úsměv. Severus Snape neodpovídal a zrychleným tempem obešel Rema a naposledy ho spřáhl napůl vyděšeným a napůl pohoršeným pohledem.

„J-jistě,“ sklopil zrak Moony a šouravým krokem, naprosto zklamaný, odkráčel po pohyblivých schodech přímo do sedmého patra.

Vyčerpaný sebou mrštil na postel a po chvíli zavřel oči.

Ve snu se stále vracel k oné události. Vlkodlačíma očima pozoroval na konci chodby temnou siluetu. Cítil pach člověka, chuť zaútočit, chuť po krvi. Pomaličku se přibližoval k němu. Byl cítit víc a víc a krásně voněl. Vlk natahoval čumák ke své oběti, cítil to teplo, už to mělo přijít… najednou ho uviděl zřetelně. Bezmyšlenkovitě, jak mu radil pud, se rozběhl vstříc své kořisti.

Severus Snape jen strnule stál, zíraje se na tu bestii, jak se k němu blíží a sliny ji odkapávají z úst. Bestii, jenž tak hladově krčí čumák, ukazuje tak své obrovské tesáky.

Ve stejný moment, kdy Severusova čelist vypověděla službu a jeho nohy se vydaly v protest, se za ním kdosi objevil.

„Snape, uhni..fofrem! Moony, NE!“ Napřáhl James Potter hůlku a nějakou kletbou seslal zvíře k zemi.

Vlk pocítil tíhu, která ho zaplavila a donutila jej klesnout k zemi. Po chvíli už nic neviděl, ztratil vědomí.

Remus vystřelil v posteli do sedu. Oblečení měl mokré a vlasy se mu lepily na tvář. Vyčerpaně si promnul oři a tváře, načež se popadl za hruď, v níž mu tlouklo srdce jako o život. Ještě teď cítil tu chuť, ten pach na jazyku. Ještě teď si stále připadal jako krvelačná šelma. Stáhnul ze sebe propocené šatstvo a zašel se do koupelny osprchovat. Kdyby měl dostatek sil a energie, zašel by si do koupelny pro prefekty, ale tohle mu prozatím ke spokojenosti stačilo. Cítil se, jakoby právě odběhl maratón.

Postavil se pod sprchu a nechal po sobě stékat ty kapičky teplé vody. Mohlo být něco okolo třetí hodiny, poněvadž se slunce právě vyhouplo do středu oblohy. Divil se, že kluci ještě nejsou zpátky. Dnes totiž měli kratší výuku. Buďto se právě James snaží někde nabalovat Lily, která ho rezolutně odmítá, nebo shánějí nějaké informace do pojednání do formulí, které mají na zítra mít, což je ale velice nepravděpodobné, nebo je holt něco neodkladného zdrželo. Třeba právě opět terorizují Severuse.

Uběhlo jen pár minut a do jejich komnat zavrzaly dveře. Unavený hoch si právě uvědomil, že vlastně kluky ani vidět nechce. Nemá na ně náladu, nejraději by byl teď sám. Naštěstí to však byla jen Lily a nesla Removi poznámky.

„To jsi ty, Lily?“ Otočil se na ni a vděky přijal několik pergamenů. „Děkuji ti moc.“

„Nemáš zač,“ usmála se a starostlivě si ho prohlídla, „kdybys čekal na Blacka, Pettigrewa a Pottera, tak ti mají právě teď nějakou neodkladnou práci..“ usmála se znovu.

Remus ihned pochopil: „Kdo jim dal školní trest dneska?“

„Znáš je. V Přeměňování nechtěli zmlknout, a tak jim McGonagallová napařila trest. Myslím, že zase v Síni slávy leští poháry.“

„No jo a James na sebe do toho svého dělá grimasy,“ zavtipkoval nebelvírský prefekt.

„A Black mu určitě ochotně asistuje..“

„To jsou celí oni..“

„Ty jsi jediný, kdo je dokáže usměrnit, Reme. Jinak jsou oba jako utržení z řetězu,“ zakřenila se, „no, já půjdu. Musím dopsat to pojednání do formulí, měj se a odpočiň si.“

„Lily?“

„Ano,“ otočila se Lily zrovna ve chvíli, když už stála ve dveřích.

„Byl na vyučování Severus Snape?“

„Jasně, proč?!“

„Ne, to nic, to já jen tak.“

Lily si ho nevěřícně přeměřila, „Stalo se něco?“

Její kamarád se jen usmál, „Jistěže ne, všechno je v naprostém pořádku.“

Lily mu sice moc nevěřila, ale nehodlala se v tom nimrat, a tak jen mlčky odešla.

`Byl by tam Severus, kdybych tam byl já? Třeba v historii kouzel sedí skoro vedle mě, neměl by strach si tam protentokrát sednout?´