Vešel dovnitř kobky. KONEČNĚ! Byl tu. Už tak dlouho ho neviděla. V obličeji se mu zračila nicota. Nebylo vidět, na co myslí. Neměl ve tváři nic napsáno, byl bez výrazu. Stál tam a tupě na ni zíral. Ani o krok se neposunul.
Naopak v její tváři se zračila radost. Byla šťastná, že konečně přišel. Postavila se a zvesela k němu přiběhla. Pověsila se mu na hruď a objala ho. Nechtěla se pustit. Už nikdy se ho nechtěla pustit. Přišel. Byl tu s ní a už nechtěla, aby ji zase opustil. Aby ji zase nechal tak dlouho samotnou.
Muž pookřál. Rukou sjel na její záda a přitiskl ji k sobě.
„Už mě nesmíš nechávat tak dlouho samotnou, chyběl si mi.“
Nereagoval. Ale když se mu podívala do tváře, vypadal spokojeně. I když byly jeho oči tak chladné a nic neříkající, přesto je milovala. Byly tak průzračně modré a ona se v nich mohla ztratit. Milovala každou část jeho těla. Byl pro ní princ na bílém koni. I když v ne zrovna na ideálním místě a v ne zrovna ideální době. Celý život po takovém muži snila. Ale nikdy by ji nenapadlo, že na takového jednou narazí tady a za takových podmínek.
Těšila se, až si ji zase konečně vezme. Až bude zase jeho. Její tělo toužilo po tom jeho.
Ke dveřím se blížily kroky. Mohutné zavrzání vrat oznamovalo příchod někoho dalšího.
Tmavovlasý muž vstoupil, očima zhodnotil situaci, načež pravil: „Luciusi, neslyšel si sirénu? Pohotovost!“ A ihned odešel.
Lucius – teď už znala jeho jméno. Takže se jmenoval Lucius.
Lucius se ihned od ní odtrhl. Tentokrát jí nedá to, po čem lační. Tentokrát si nevezme to, co si tolikrát brával. V rychlosti běžel ke dveřím.
„Ne!“ Křikla Samantha. „Nechci, aby se ti něco stalo! Viď, že budeš opatrný!“
Muž se škodolibě usmál, ale nic neřekl. Otočil se a měl se k odchodu.
„Luciusi!“ Otočil se. „Miluji tě!“ Konečně se odhodlala. Nikdy dřív mu to neřekla. Ale tohle byla situace přímo vytržená k tomuto vyznání. Co když se už nikdy neuvidí? Ona nevěděla, co dělá. Jaká je jeho práce a jaké je jeho poslání, netušila, co se děje, ale tušila, že to nebude nic dobrého a může přitom jít i o život. Ne o ten její, ale o ten jeho.
Opět nic neřekl a beze slova za sebou zavřel ocelové dveře.
***
Ví, že dokud dýchat může,
tak je jeho její srdce,
její sny a její kůže
a jen pro něj žije přece.
***
Byl zpět. Tentokrát neváhala ani vteřinu. Byl zpět a byl celý, bez jediného škrábance. Byl zdravý. Přihrnula se k němu a začala ho objímat. Odtrhnul ji.
„Co se děje?“ Zeptala se starostlivě.
Zpříma jí hleděl do očí a propaloval ji tím svým obvyklým ledovým pohledem.
„Pověz mi, co se děje, prosím? Luciusi!“
Odpovědí jí byla neočekávaná facka do obličeje.
Zhroutila se na zem a začala plakat. „Co jsem ti udělala?“ Fňukala do dlaní.
„Nemluv! Nebyla si tázána!“ Zahřměl tak prudce, až jí naskočila husí kůže.
Připlazila se k jeho nohám a přitiskla se k nim. Stál jak z kamene vytesaný. Nehnul ani brvou.
Po chvíli do místnosti vešli tři muži s černými kápěmi na hlavách.
„Přál sis nás, Luciusi?“
Po další chvíli vešli další tři muži, stejně oděni, a v náručí drželi mladou dívku. Stejně mladou, jako kdysi bývala Sam, když ji sem přivedli. Bylo to už několik let, ale nedokázala přesně určit čas, poněvadž o něm neměla přehled.
Přelítla očima, ze skupinky lidí držící dívku, přímo na Luciuse. „Co to má znamenat?“ Třásl se jí hlas. Čekala další facku. ´Nikdy se na nic neptej!` Bylo jí jedno, že měla poslouchat tyto příkazy, nelíbilo se jí to. Už teď tu dívku nenáviděla. Nenáviděla, protože věděla, že tu bude ze stejného důvodu jako ona sama. Bude tu, aby byla Luciusovou hračkou. Ale to nehodlala dopustit. Lucius je jen její! „Prosím tě, řekni mi to!“ Dodala.
Lucius sklopil hlavu k nohám a podíval se přímo do jejího obličeje. „Jsi už stará!“ Řekl ledabyle.
„Stará?“ Zapištěla hystericky. Nechápala to. Mohlo jí být přes třicet let, nemohla být starší. Netušila, jak dlouho to už může být, co ji sem přivedli.
„Ano,“ šibalsky se usmál, načež se otočil na své společníky. „Popravit!“
Ti tři, co měli prázdné ruce a nedrželi zmordovanou dívku, přistoupili k Sam a chytli ji za paže. Zmítala se, ale marně.
Ještě naposledy ve dveřích se mohla na Luciuse otočit. „Jak si mi to mohl udělat? Já jsem tě milovala!“
***
V jednom domku na předměstí,
věčným spánkem usíná,
pokorně se loučí s nebem,
a něžně se usmívá.
Možná půjde do pekla,
že jeho hřích stále chtěla,
jeho něhu-její život,
který už vzdát musela.
S pohrdáním podívej se,
jak vypadá v srdci lata,
umírá, myslí na něj,
děvka pro jednoho chlap
***
To je drsnnnnéééééééééééééééé!!!!
:)) No jo no.. holt se život s nikým nemazlí..
Ale fakt :o) Nejdřív jsem si myslela, že to je budoucnost a Draco Malfoy….
Původně jsem chtěla napsat o Dracovi a o tom, že je stejný jako tatíček, ale nakonec jsem se rozhodla pro tatíka, poněvadž mi Lucius v mém repertoáru chyběl 🙂
jj, Lucius je na tohle lepší, ale že neměla šťastnej život…
No, to ne… je tam bohužel pár autobiografických prvků..
To je moc osobní a nehodlám to rozebírat, sorry…
To neva… Já se jen trošku zděsila, co tě asi potkalo…
no, příjemné to zrovna nebylo…
No, už tě nebudu vyzpovídat, promiň… Pos,yš a ta básnička – to je vlastní tvorba?
ne úplně, ale je.. kdysi jsem podobnou našla a přepsala jsem ji… ale jinak jako je no…
To je už podruhé co z Luciuse děláš úchyláka. FUJ
on pro mě takový je :)) A úchylák ani tak ne jako spíš pěkný hajzl.. věřím, že tohohle jsou taky Smrtijedi schopní..s takovou mocí a zvlášť on..
drsnýyyyy! Bezvadny, ale drsny…
Blanch, tak tohle bylo perfektní!!!Normílně si do mě vložila jakousi touhu po Luciusi Malfoyovi. Možná si chtěla aby se nám hnusil ale já ho ted úplně žeru!!!Já vím sem divná!!!
:)) Tomuhle se říká Stockholmský syndrom… zamilovat se do osoby, která nás tryzní..
Ježííííš, já žádný syndrom nechci!!!!!
Ale Jason Isaacs je kořen, mě by to ani moc nevadilo, kdyby mě tam držel, ale chtěla bych aby se do mě zamiloval, protože kdyby mě po tom všem chtěl zabít, tak to by mě teprve poznal!!
aach je to hezky,ale nepochopila sem proč se to menuje zrovna v hlavní roli…?
Mělo se to jmenovat V hlavní roli zrada …ale V hlavní roli je hezčí..chtěla jsem tam dát víc těcfh podstatných jmen..jako strach, zrada, bolest apod. Ale bylo to moc dlouhé a nemělo to ten šmrnc..tak jsou tam místo toho tři tečky
pěkný nápad
děkuji
Ahojky Blanch…No tuhle povídku sem už někde četla,už si přesně neamatuju kde,ale už tehdy sem si myslela,že je dobrá….Ted si myslim že je úžasná…:)))Je to takový procítěný a já nevim jak to říct…Opravdový…Nedivim se tomu,že je to trochu autobiografický,protože todle se v podstatě stává…Už končim s odama,ale je to suprový:))!!!!Jo a ta básnička taky:))
Jej,jej,jej! to bylo drsné,páni!!!!!!!!!!
Kvůli té povídce sem si pobrečela klávesnici
Ahojky,chtěla bych se jenom zeptat,co znamená ten název…
Ach, chudák holka, ona ho miluje a on ji popraví, i když tím jak řekla ,,miluju tě,, di podle mě zpečetila osud, co jiného lze od Luciuse očekávat ?
Zuzajdo: děkuji.. ony takové povídky bývají nejvíc procítěné, když to člověk zažije.
Gret: název.. původní název měl být: "V hlavní roli,bolest, utrpení a zrada.. ale bylo to moc dlouhý, proto ty tři tečky…
achjo,mam rada tyhle povidky co skonci smutne,i kdyz se u toho vzdycky rozbrecim……a ta basnicka je fakt super!!!!
no prostě nádherný!!!!!!!!!!!!fakt dokonalý!!!!moc mě neberou takový ty typický šťastný konce tomuhle fandim je tak dál 🙂
🙂 díky