Byl pozdní večer – první máj…

Taková kratinká povídka(delší drabble?) pro Alesiu/Alesii? :), která si přála vtipnou romantiku na slova: noc, svíčka, vlkodlak. Nevím, zda jsem splnila její přání, jestli je to zrovna vtipné, to musíte usoudit vy. Inspirovala jsem se Murphyho zákony o chování mazlíčků, které jsem kdysi četla, nedávno jsem narazila na jeden podobný, a tak mě napadlo tohle 🙂

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas…a Mácha se teď musí obracet v hrobě…zkrátka, noc byla mladá.

Urostlý mladý muž seděl na křesle a pozoroval, jak jeho přítel je zaujatý nějakým článkem v novinách, čítaje při skomírajícím plamínku svíčky.
Po chvíli pozorovatel proťal mučivé ticho a to, co chtěl už dobrou půlhodinu říct, vyplulo skrze jeho rty na povrch. „Dráčku?“
„Neříkej mi tak, Pottere!“ zazní ostře. „Víš moc dobře, že to nemám rád. Navíc to vždycky značí, že něco chceš!“ stáhnul nespokojeně obočí blonďák.
Harry ignoruje to, co mu právě řekl Draco Malfoy, hned záhy pokračoval. „Nepořídíme si psa?“
Blonďaté obočí vyletí vzhůru. „Máš vlkodlaka!“
„Draco!“ okřikne ho obrýlený mladík.
Mladý Malfoy upustil noviny na klín. „Co tě to napadlo? Ty si chceš pořizovat nějakou zablešenou obludu?“
„Ne. Zablešenou obludu ne, ale psa!“
„To je to samé!“ ohradí se Draco. „Jen to, že tvůj kmotr se proměňoval v psa, ještě neznamená, že psi nejsou zablešené obludy. Dokonce i Lupina jsem přistihnul, jak se neustále škrábe na hřbetě!“
„Jak to s tím souvisí…“ vpadl mu do řeči Harry, ale blonďák se nenechal vyrušit a automaticky pokračoval.
„…A ke všemu slintají, dělají nepořádek, kravál a stojí to peníze. A hlavně, drahý Harry, hlavně se o ně musíš neustále starat.“
„Je to domácí mazlíček, Draco. Pořizuje se pro radost!“
„Já nepotřebuji domácího mazlíčka. Pro radost jsem si pořídil tebe, Potty,“ zazní jízlivě a Harry se nafoukne. Posléze se zatváří spíše zasmušile. „Navíc ke všemu ještě koušou a štěkají,“ doplnil ještě Malfoy.
„Ne každý kouše!“ oponoval zatvrzele Harry.
„Pottere – Harry,“ opravil se, „pes, který štěká a nekouše, je jedině pes přežraný. Mít přežraného psa stojí peníze!“
„Ne každý štěká!“ hádal se dál mladík a černý vlas mu sjel přes klikatou jizvu.
Dracovo obočí znovu vylétne vzhůru. „To je potom pes, který neštěká, ale kouše a to je pro změnu pes němý. Být pokousaný stojí výdrž a nervy. Pokud chceš, pak budu němý i já!“
„To je u psů normální,“ ohradí se znovu mladý hrdina.
„Máš pravdu. Pes, který štěká a kouše, je pes normální, ale to už tady jednou bylo, už jsem to říkal. Mít psa stojí peníze, úsilí a nervy! Já vím, že Malfoyové mají chladnou hlavu a velikou výdrž,“ podíval se na zamračenou Harryho tvář, „ale i tak se chci dožít nejméně sto padesáti!“
„Třeba ten náš nebude jako ostatní!“ řekne odevzdaně a poraženecky chlapec, který přežil a vyhrál už kde co, ale bitvu nad Dracem Malfoyem nikdy.
Draco do třetice zdvihne své obočí a umocní to jízlivým úšklebkem v tolika známém gestu. „Pes, který neštěká a nekouše, je pes mrtvý a ten ti bude na nic, Harry. Ale nemýlím-li se, je pravda, že také nic nestojí.“
„Jsi zlý,“ zvedne se Harry na nohy a vzdychne.
„Taky tě miluju…“ Dracova tvář se znovu skryje za novinovým papírem.
„Abys věděl, tak já jednou..jednou vyhraju..nad tebou a tvými argumenty,“ nadhodí uraženě Harry.
„Šetři dech, zlato,“ odpoví laxně Draco, „já chápu, že s Lupinem to asi o úplňku není moc velká sranda. Ale můžeš si třeba pořídit bleší cirkus. Abychom měli barák plný parazitů, na to nepotřebujeme psa!“ Stočí znovu svůj ocelový zrak k Dennímu věštci. Druhý mladík se jen nafoukne a s rychlým krokem se vytratí z místnosti.