Znáte ten pocit, kdy jste znechuceni sami ze sebe?
Není to žádná krize nebo nějaká sebelítost, pouze stav, kdy byste nejraději neexistovali, kdy byste sami sobě nejraději naliskali pár facek, kdy si uvědomujete, že všechno kolem vás stejně nemá smysl a na co sáhnete, to zkazíte…
Nebyla jsem tady dlouho a nějak na to ani nemám chuť.
Dozvěděla jsem se několik věcí, které mě totálně rozhodily a já v poslední době nedokážu pracovat naplno a nedokážu se soustředit. Pořád myslím jen na ty špatné věci, které se už nemusí spravit, naopak se jen zhoršují a k tomu všemu přibývají jen další a další, aby toho nebylo málo.
V životě jsem udělala tolik chyb, které si ponesu až do konce života s sebou, nejdou už napravit, chtěla bych mít obraceč času a vrátit čas o několik let zpátky. Kdyby to bylo možné, všechno bych udělala jinak. Možná by dneska bylo všechno mnohem lepší. Vím, že tehdy by má rozhodnutí byla zřejmě stejná, kdybych neměla dnešní špatné zkušenosti, právě proto bych chtěla mít někoho, kdo by mě tehdy nakopnul a tohle všechno by mi barvitě popsal.
Do života lidí přináším jen zklamání a nenávidím se za to.
Udělala jsem tolik věcí, které mě mrzí, ublížila jsem tolika lidem, aniž bych chtěla, zejména svým blízkým, ale už to nelze vrátit zpět.
Teď mi to život všechno vrací. Dobře mi tak. Jen ta nenávist sebe samé nějak s tou bolestí neodchází, naopak se prohlubuje. A paradoxně a „mučednicky“ si to i sama sobě přeji. Je namístě, aby mi bylo mizerně.
Kolikrát už jsem si přála se nikdy nenarodit nebo být někdo jiný. Mít kouzelnou hůlku a smazat všechny ty kiksy, které jsem způsobila.
Už sama sebe nesnáším natolik, že se omlouvám i v případech, kdy to není nutné nebo kdy bych si měla stát za svým už doopravdy.
A tahle hloupá beznaděj se dere hlouběji a hlouběji a nutí mě přemýšlet nad tím, co vlastně tady dělám, proč už jsem se dávno nesebrala a na všechno se nevykašlala. Jaký smysl má můj život a jestli někdy bude možné, aby na mě aspoň jednou byl někdo za něco hrdý.
Aby mohl prohlásit, že jsem něco dokázala. Že jsem něco zvládla.
Znechucuje mě má vlastní existence, já sama, vždycky jsem se neměla ráda, jen v poslední době je to ještě horší… a s příchodem dalších špatných zpráv už začínám být laxní vůči tomu, co se se mnou stane…
Nejsem typ člověka, který by se vypisoval z takových pocitů, jen v posledním období, kdy přichází jedna jobovka za druhou, mě to nějak přemohlo.
Své výčitky většinou nechávám v sobě, ať mě hluboko uvnitř užírají. Nerada jimi otravuji jiné, stejně tak starostmi…
Plno věcí lituji a za plno věcí se cítím zodpovědná, i když jsem v nich neměla úplně prsty.
Tenhle pocit je ještě horší než nenávidět někoho dalšího(což se mi vlastně ještě nikdy snad nestalo, takže ani pořádně nevím, co to za pocit je, kromě toho, když vás někdo další zklame, zejména když někdo blízký zklame vaši důvěru…).
Už je toho na mě nějak moc, v posledním měsíci se toho stalo tolik, že už mě to láme a nedokážu s tím nic dělat, osud mi vrací rány, které jsem uštědřila…
Nejraději bych šla spát a už se nikdy neprobudila. Ale to by nic nevyřešilo a já stejně už ani nevím, jestli mám sílu něco řešit.
Kdysi jsem bývala hodně silný člověk, ale dneska už jsem jen zlomený člověk… Zbytečný…
Nepotřebuji a nechci ničí lítost, stejně nevíte, o co jde 😀
Ale mně se trochu ulevilo…
A připadám si teď sobecky, že jsem si vůbec dovolila ze sebe na chvilku tu tíhnu shodit.
Vypsat to ze sebe má opravdu sílu, i když se ten chmur zase vrátí a zase se mi zavrtá pod kůži…
Tolik bych se sebou chtěla něco dělat ale nic mi nevychází a všechny snahy jsou marné.
Život je vážně těžký a složitý a někdy to dost bolí.
Jsem tady zbytečná a začínám si to plně uvědomovat…
Snad jednou…aspoň jednou v životě se postavím před zrcadlo, kouknu se sama na sebe a řeknu si, že jsem na sebe hrdá.
Budu v to doufat, neztrácím naději, i když už se pomalu vzdávám, pořád doufám, že jednou už to konečně musí vyjít.
Jednou jedinkrát.
A/N: tento naprosto trapný a zbytečný článek je přednastavený, teď mě nějaký čas na internetu kvůli jistým okolnostem neuvidíte. Bohužel tyto vnější okolnosti neovlivním.
Mám hoodně prácě teď a podle začátku článku ty asi taky..=´( Byla jsem nemocná na zejtřek mám snad 100 referátů takže až se dneska(Pokuď) dostanu na PC tak si tenhle článek přečtu..
Tak se zatím měj!! 
Tenhle článek mě doopravdy překvapil. Že jsi člověk, to mi bylo hned jasné
. Ale jen mě překvapilo, že jsi zkrátka něco takového napsala. Samozřejmě to nemyslím nějk zle, jen mi to u tebe přijde trošinec neobvyklé. Ńechci ti přát vše nejlepší, protože nevím o co jde a já jsem vcelku hodně soudnická povaha, i když bych takový neměl být, zkrátak jsem… A kolikrát je to ejště horší… Každopádně ti ale přeju, aby ti ten pocit úlevy (i třeba sebemenší) vydržel hodně dlouho… Nebo alespon v malých dávkách, ale v četných časových intervalech…
Je mi Tě moc líto protože sama moc dobře vím jak se cítíš
doufám že se to zpraví
ten dess jsis dělala sama ?
ten pocit znám
nemám ve oblibě žalování. http://my-original-graphic.blog.cz/ ale tahle holčina má moc pěkný desing a je velice podobný tomu tvému.
No tak rozhodně tě nebudu litovat, nato se až tak neznáme..A ani nevím co za osobní či jiné peklo tě potkalo. Nebudu ti tedy říkat, že se to zpraví, nebo to časem přejde a ty zapomeneš.
Skoro nic o tobě nevím, ale tento článek tě lidsky vystihl….
Každopádně mám jen jednu věc a tu si zapiš za uši: "Každý máme trnitou cestu životem a ty nesji žádná máčka (teda aspoň mi to tak přijde). Člověk se dokáže poprat úplně se vším ikdyž mu to připadá nemožné. Sama si to uvedomíš, až projdeš úsek bezvládí. Neztrácej naději a věř v sama sebe, čas je neúprosný a nejde vrátit zpět.Každý na tomto světě žije s nějakého důvodu.."
PS: a já vždycky říkám kdybych mohla vrátit čas mohlo by se taky stát, že bych se dostala z bláta do ho..a.
Tak bojuj..
Tak konečně jsem si přečetla ten článek…
=´ale né že se nenávídím ale řeším tolik problémů je toho na mě moc…. Vím jak se cítíš a rozumím ti…. Ale neboj bude ještě tolik krásnejch chvil v životě na to mysli..=´) Ano život je těžký a složitý…. Ale stojí za to bojovat… 😉 Tak taky bojuj jako já…=)
Je mi moc líto že máš takovéhle období….Jestli tě to uklidní já ho mám taky….
[7]:Ta poslední věta je vyloženě nádherná
. Děkuju… budu si ji taky říkat 
ahojky.na mojom blogu som rozbehla VGS a tak ma napadlo či sa nechceš zapojiť ak hej tak na boku je odkaz.pa a do predu dik
[9]: JJ doufám, že ti to pomůže se povznést
Nic jinýho ani vlastně dělat nejde
[7]: jé teď si čtu tvůj komentář krása :´) promiň asi to vypadá že jsem se opičila s tím mým komentářem ale vážně ne
To nechci abyste si mysleli vážně jsem nevěděla že někdo už něco s tím bojováním napsal… 
Mě se to stává tak často, až to není normální a z bryndy se pak tahám sama!
Takže Blanš, Do toho! Vyhraješ! 
(Stupidnější komentář si asi neviděla že? 
) 
Ahoj Moje sestřička se přihlásila do jedné soutěže. V životě nic nevyhrála ( jenom houbičky na mytí nádobí
) a já bych ji její sen chtěla splnit … ♥ Proto bych tě strašně moc chtěla poprosit jestli by si byla ochotná ji dát hlásek ("hlasovat pro tento návrh")… Strašně by mi to pomohlo… ♥ .. pokud by si byla hodná dušička mohla by jsi to zveřejnit na svém blogu? .. kdyžtak mi můžeš napsat na blog.. jestli si teda hlásky dala nebo ne.. není to tvoje pomovinost.. jenom bych potřebovala tvoji pomoc samozřejmě ti to kdykoliv oplatím, jestli budeš cokoliv potřebovat… děkuju
zde je ta stránka:
http://www.stansetvaripen.cz/galerie-569.html
A pokud by chtěl někdo taky dát hlas nebo pomoc děkuju všem ♥ kdo pomůžou
[12]: Vklidu nehoří..tvůj komentář, tvoje myšlenky..
Takový pocit ve mě teď převládá. A je mi z toho nanicovatě..
Ten pocit moc dobře znám,nenáším ho nesnáším se nechci se vidět na sebe podívát, aji kdybych měla jed jedno oko….svou zíkladní chybu znám vím co jsem udělala špatně co by se nikdy nemělo stát ale……někdy se prstě uklidnuju tím že si řeknu : " dělá to každý nejsem sama né nejsem" možná je to tak…nemůžu ti ale promluvit do duše či něco jiného … neznám tě nikdy sem tě neviděla možná tě teprve poznávám tovje city z toho možná chápu..ale neznám tě natolik, abych tě mohla uklidnovat tím, že ti budu psát jak to bude dobrý jak se to spraví apod.. NE! Víš to jenom TY SAMA…vím , že už to tady bylo zeřejněné , ale ráda bych k tomu ještě něco dodala :
" Život je boj a nikdy ho nesmíš vzdát"
děláš designy na přání
s osobníma fotkama 
🙂
[18]: Jestli jseš gramotná,tak si přečti co je v záhlaví
[19]:
[15]:
Znám ten pocit. Je to jeden z mých nejoblíbenějších *trapná ironie*…
Přeji pevné nervy.
Ahoj Blanch,je pravda že se z tvého blogu nesmí nic kopírovat beze zdroje?!!
no tak holka jménem bzakutna to udělala a využila to na lay i do článků!!
je to zde http://www.bzakutna.blog.cz !!!!!
jééj jééj jééj jééj jééj!uuužasný blog!a tá grafika!!wooow
hezůů blog
Takovéhle chvíle mám bohužel taky.
Mě samotné to silně štve, protože jsem navíc 200% pesimistka, takže opravdu když něco vidím špatně, můžu to vidět ještě hůř. Sice nevím, o co jde, asi stejně, jako všichni tady, ale musím s tebou tak nějak souhlasit. Někdy jsem si takovéhle věci říkala taky, i když mě to pak zas přešlo.
Ale je fakt, že někdy lítost není potřeba a jen se potřebujeme "vykecat" někde, kde nikdo neví, o co jde.
Krásny blog